Příběhy klientů

< Zpět na přehled příběhů

S Ondrou jsme společně chytali..neskutečný zážitek

26.11.2018 prisla na svet nase milovana Sárinka

Porodní příběh Sarinky zacina porodnim příběhem jejího o přesně 21 měsíců staršího brášky Filípka. Ten se narodil v porodnici, porod byl vyvolavaný, 41+4tt s tím že mi hrozili malým množstvím plodove vody. Ráno jsem dostala preindukci a naštěstí se večer vše rozjelo a nemuseli mi dávat nic dalšího. Ve zkratce pak následoval klistyr, oxytocin, tlaceni, nastrizeni, mimi hned na měření, pak sice na mě, ale zabalené, takže žádné prisati..placenta nešla ven…žádné polohovani.. tahání za šňůru ? po hodině od porodu anestezie a placenta šla ven chirurgicky. Naštěstí jsem se rychle ze všeho zotavila a Filipek bylo úžasný miminko a je naprosto skvělý chlapec!

Pak jsem podruhé otehotnela a bylo jasne, že to chci tentokrát jinak. Začala jsem se více zajímat, abych zjistila, co pro nás bude to prave. Našla jsem si skvelou PA, ta me to toho vseho postupne zasvedcovala a já jsem četla knížky, které mi daly důležité informace.. první z jich byla Jemne zrození, Jemne materstvi, kterou jsem zhltla jedním dechem a dala mi spoustu věcí na přemýšlení. Potom Fascinujici mysl novorozeneho ditete. Už předtím jsem tušila, spis věděla, jak jsou malé děti už od malinkata bystré a v téhle knížce se mi to jen potvrdilo. A pak pro mě stěžejní kniha Hypnoporod. Správné dýchání, uvolnění..pro mě jeden z aha momentu z této knížky, že se při porodu nemusí vůbec tlacit. Stačí pouze prodychat a tělo a miminko si poradí samy a dá vám pry vědět, co dělat. Je to vlastně úplně logické! Vzpomněla jsem si v tu chvíli na naší kočku, když rodila…však ona vlastně taky vůbec netlacila a nemela na to nejaky prirucky, co delat a nikdo ji neříkal ‘tlačit teď!’ Proste si jeji telo poradilo! Nechápala jsem, ze jsem na to přišla až ted  no prostě zajete stereotypy.

V sobotu 24.11. jsem měla termín porodu. Už v pátek jsme si s manželem udělali pěkný večer, červené víno, palive jídlo… V sobotu jsme šli s Filipkem do technického muzea a vyběhla jsem si pěkných pár schodů  večer to samé, masáže a uvolnění..naprosto jsem si to užívala a cítila jsem se krásné. V neděli kolem oběda mi odešla hlenova zatka! Skvělý říkám si, uspala jsem Filipka, šla si umýt hlavu a ostatni zensky veci, na ktery snad ted na chvili nebude cas  Večer jsem začala cítit, jak mi začíná pracovat pánev. V pondělí ráno jsem byla na větším nákupu a když přijdu, opět kus zatky pryc (i s trochou krve, podle PA úplně v poradku, tak jsem byla v klidu) po odpoledním spaní (mě to nešlo, nebo spis jsem ještě chtěla uklidit a dodělat co se dá…však to znáte ) v půl druhé cítím výrazne loupnuti..říkám si že by mi praskla voda??? a za chvíli už teče.. juchuuu volám PA, manželovi. Ten hned končí v práci a seda do auta. Přicházejí stahy…nepravidelně. Asi po hodině a čtvrt přichází manžel a začínám se uklidňovat. Stahy se zpravidelnuji, ale už po pěti minutách!!! Jdu si do sprchy a rozdychavam stahy. Asi to dělám spravne, jednak bolest přijde, já dýchám a nádherne odchází.. můžu se u toho i smát  a taky se stahy zrychlují a prodlužují.

Říkáme si, to bude za chvíli tady! Chvíli je se mnou ve sprše i Filipek  ten pak odchází se strejdou si hrát do obýváku. PA má ještě hodinu do příjezdu, ale dula už přichází. Já si napoustim vanu a hledám vhodnou polohu. Stopujeme kontrakce..víc jak minutový po minute!! Uz se to blíží!! Přichází Filipek. Je uzasnej. Mezi kontrakcema place, asi mi chce pomoct, ale nevi jak. Mě jeho pláč vůbec nevadí, naopak. Jsem šťastná, že tam je. Pri vlne se ale uklidňuje a s Ondrou to se mnou prodychavaji. Začínám mít vlny, které už zasahují i do zad..trochu mě to překvapí, dula me uklidňuje a říká, že miminko si hledá správnou cestu a ať na něj nespěchám. To jsem presne potřebovala slyšet..nechtěla jsem to urychlovat, ale v tu chvíli mi to přišlo na mysl a ona mě krásne vrátila zpět!!!  Vzdy při vlně jsem se soustředila na dýchání, uvolnění, žádné napjaté svaly, žádné stiknute ruce, uvolněnou celist (podle hypnoporodu je čelist spojena s delohou). Když jsem četla v hypnoporodu o porodním dýchání, říkala jsem si, že vůbec nevím, jak na to…

A v tuhle chvíli to přišlo…už budu prodychavat miminko ven. Přišly asi tři vlny, kdy už jsem v ruce ucitila teminko hlavy a pak se zase vrátila zpět. I manžel si sahnul na hlavičku a byl neskutečně nadšený. Pak přišla další vlna, se kterou jsem prodychala hlavičku ven. A v tu chvíli jsme se s Ondrou na sebe podívali trochu zděšeně, jestli je to takhle ok..měla jsem pocit, jestli se jako neutopi nebo tak..dula mě ujistila, že je to v pořádku a ať čekám na další vlnu. Pak jsem si uvědomila, že vlastně mimi žije 9 měsíců ve vodě, tak proc by se mělo teď topit  další logická věc, kterou jsem si uvědomila až teď  S další vlnou vyšlo tělíčko a s Ondrou jsme společně chytali..neskutečný zážitek  Dula sikovne odmotala pupeční šňůru z krku a už jsem měla naše mimi na brichu. Zjišťuju, že je to holčička Masirujeme zadicka, aby se rozdychala a pak si ji Filipek s Ondrou hladí a všichni jsme dojati  Dula nam pak rika, že se narodila v 16.50. Ani ne čtyři hodiny po prasknutí vody. Přijíždí PA.

Pak přišla chvíle, na kterou jsme se připravovali a věděli, že může nastat komplikace. A taky ze jo..placente se zase nechtelo odejit. Po přesunu z vany do postele, kde jsme se všichni mazlili, se Sarinka nadherne prisala. Po chvíli kdy pořád nic, mě pomohli na záchod, abych se zkusila vycurat a zkusit pomoct placente gravitací. Sarinka stále sala, ale placenta nic. Pak přesun opět do postele. Nechala se dotepat a Ondra nekdy v teto chvili strihal pupecni snuru. Mazlení, objimani s oběma dětma, to mi tam furt letí hlavou..ale i po chlazení, dávání obkladu ze zeleného jilu a nakonec i pichnuti oxytocinu, nic nepomahalo..zavolali jsme sanitku, protože už bylo na čase. Přijeli, odvezli nás se Sarinkou. Před osmou jsem ji pustila z ruky se slovy, že je nejkrásnější a nejsilnější človíček a že jí za vše moc děkuju. A že se uvidíme, co nejdříve. Po ani ne hodině jsem se probudila na Jipce, protože jsem měla velkou ztrátu krve a bylo nutný mi dát transfuzi.

Byla jsem tam celou noc. Nezamhourila jsem oči. Myslela jsem stále dokola, co se stalo, jaký jsem prožila nádherný porod, jakou mame krásnou holčičku, jak miluju Ondru, Filipka..děkovala porodnim asistentkam, dule, dekovala jsem doktorum, že operace dopadla dobře, dekovala jsem tomu, kdo daroval krev a mě pomůže zase vstát na nohy, dekovala jsem memu telu, že má tak velkou sílu 

V pět mi ji privezli, na chviličku, ani se neprisala. V devět znova, uz trochu jo. Od jedenacti jsme pak uz byly spolu a vynahrazovaly si, co jsme pres noc ztratily. Chtěla jsem s malou odejít domů, ale zjistilo se, že má horší krevní testy a podezření na infekci. Mělo to tak být. Jak řekla moje PA, Sarinka věděla, že potřebuje být pod dohledem, na tohle bychom doma nepřišli.

Děkuji Vám, že sem sdílíte sve pribehy, byly mi velkou inspiraci!!! 

Petra