Příběhy klientů

< Zpět na přehled příběhů

Překrásný hypnoporod

Ráda se s vámi podělím o svůj překrásný hypnoporod, protože každá nastávající maminka, by měla mít možnost prožít krásný přirozený porod a hlavně mít dostatek informací na to se rozhodnout, co chce a co ne.

Miminko jsme si moc přáli a já jsem v hloubi duše věděla, že až se pro něj rozhodneme, přijde ihned. A stalo se. Těhotenství jsem si užívala od samého začátku a až na velmi silný atopický exém po celém těle během těhotenství jsem jej prožila jako to nejkrásnější období v životě.

Před porodem jsem chodila na prenatální komunikaci k Janičce Jarolímové, mé budoucí dule a také na sdílení porodních příběhů ostatních maminek. Od prvních dnů jsem s miminkem komunikovala a ptala se třeba jak se mu daří nebo na co má chuť. Bylo velmi zvláštní a krásné, že mi opravdu odpovídalo. Dulu jsme pak navštěvovali také s manželem.

Spousta lidí neví, kdo dula je – není zdravotník, ale je obrovská psychická podpora pro rodiče před, při a po porodu. Za mě naprosto stěžejní člověk!

Před porodem jsme prošli porodní přání, možné polohy u porodu, manipulaci s miminkem, kojení a všechna pro a proti. Všechny dotazy, které jsem měla a co a jak dělat až to přijde… Janička nás také provedla předporodním rituálem, kterého se zúčastnily mé nejbližší kamarádky spolu s mou maminkou. Byl to nezapomenutelný zážitek a překrásné pozvání miminka na svět!

Byli jsme s mužem v Ostravě na kurzu Hypnoporodu od Jemného zrození, které vedla skvělá Míša Sedláčková, také dula.

Vše začalo tak, že jsem na Vánoce dostala knihu Hypnoporod a začala se o něj zajímat, protože jsem se nějak nedokázala ztotožnit s příběhy „klasických porodů“ žen kolem mne a od dětství si porod představovala právě tak, jak bylo popsáno v knize. Do té doby jsem o něm neslyšela.

Na kurzu jsme se dověděli spoustu důležitých informací a hlavně si v praxi vyzkoušeli jednotlivé techniky hypnoporodu jako je relaxace, vizualizace a meditace, které jsem pak během těhotenství spojila i se cvičením s Aniballem. Naučila jak se uvolnit, používat svaly pánevního dna, dýchat a relaxovat. Příprava byla moc důležitá.

14 dní před termínem porodu mi bylo sděleno, že je miminko veliké (odhadoaná velikost byla 3800g a že při mé výšce (159cm) je to veliké riziko (i když žádné jiné problémy nebyly) a že doporučují vyvolání, protože může nastat spoustu komplikací. Dnes jsem ráda za své tehdy intuicí podpořené rozhodnutí, které jsem musela pak ještě jednou zopakovat, a to, že chci do termínu počkat, protože porodím. Věděla jsem to.

Termín byl 24. 6. a pokud bych neporodila, „musela“ bych den na to do porodnice na vyvolání. Od rána jsem miminko ubezpečovala, že jsem už připravená a že může na svět, abychom už nemuseli na kontrolu.

Miminko šeptalo: Maminko, jdi se ještě projít, ale nechoď daleko. Hodinu po návratu z procházky odtekla plodová voda a já si vzpomněla na radu duly: Lehni si na levý bok, předsaď nohu a půl hodiny jen relaxuj a dýchej. To jsem udělala i když mne manžel přemlouval, abychom už jeli do porodnice. S klidem jsem ho poslala nachystat mi večeři, abych jej zabavila. Protože mě zná a tak nějak to vycítil, intuitivně rozsvítil svíčky v celém bytě a pustil relaxační hudbu. Zvládli jsme ještě příjemnou relaxační sprchu na podporu oxitocinu a dvě krásné pohádky. Až po 5 hodinách krásné relaxace, kterou jsem se naučila, přišla první vlna. Další a další.

Stále jsem v tom krásném rodinném prostředí odpočívala a čekala, až přijdou vlny co 7 minut. Po dalších 2,5 hodinách se ustálily na 7 minutách, tak jsme informovali naši dulu a rozjeli se do porodnice v Krnově. Úplně původně jsem sice přemýšlela o porodu doma, ale miminko  našeptávalo, ať přece jen rodím tam. Poslechla jsem.

Při přijedu žádné dotazy, vše jsme měli  předchystáno, klistýr, chvilku odpočinek na lehátku a pak už jen 6 hodin v mém vysněném bazénu plném teploučké vody v pokoji, kde byla tma, svítila jen solná lampa, bylo tam teplo, ticho, vonné oleje a má oblíbená relaxační hudba. Celou dobu jen já, dula a manžel.

Při vlnách mi dula masírovala záda a manžel doléval teplou vodu do bazénku a dával mi napít. Já měnila polohy podle toho, jak to miminko a mé tělo chtělo, aby mi bylo příjemně. Dýchala jsem podle toho, jak jsem to cítila, hodně otevírala ústa a vydávala hluboký tón „Aaa“.

U vln jsem se vždy naprosto uvolnila a cítila jak miminko putuje ven. Úplně jsem věděla, co právě chce, bylo to tak zvláštní a krásné. Dula mě občas u vln moc hezky pochválila, což mě moc příjemně povzbuzovalo, jinak na mě nikdo nemluvil a já se mohla ponořit do představ, které jsem se naučila, a tím obrovsky snížila bolesti. Cítila jsem prakticky jen silný tlak.

Jednou za hodinu jen potichu přišla porodní asistentka, přiložila vajíčko na bříško, změřila ozvičky a odešla. Když jsem byla otevřena na 10 cm, vyšetřil mě lékař a řekl, že je hlavička veliká a nevstupuje. Měla 36,5 cm. Proto byla doporučena sekce, ale měla jsem čas se v klidu rozhodnout. Přijala jsem ji naprosto klidně. Věděla jsem, že tady mají lékaři své místo a já odvedla tu nejlepší “práci” a zažila jsem si tu nádheru přirozeného vítání miminka na svět.

Možná i proto, že císařský řez nebyl plánovaný, ale až jako závěr krásného porodu, jsem druhý den byla naprosto v pořádku, nepotřebovala jsem téměř žádné opatření proti bolesti a Alexík byl a je tak hodné a spokojené miminko!

Bylo to i tím, že jsem se vůbec nebála ani v těhotenství ani u porodu a když jsem odcházela na sál, ještě jsem cestou uklidňovala plačícího manžela, že to bude dobré, že jsem úplně v pořádku a že budeme mít za chvíli miminko!

Těšila jsem se na porod a měla jsem jen jednu obavu – aby nebyl moc rychlý a já ho stihla prožít tak, jak jsem si to představovala! Po porodu dali Lexíčka tatínkovi do náručí a když jsem se probudila, slyšela jsem manžela jak říká: „Miláčku, už tu máme miminko, podívej“. Nebyla jsem schopna tak rychle otevřít oči, ale slyšela jsem, jak mi spokojeně oddechuje do ouška a tiskne se mi líčkem na líčko.

Byl to nepopsatelný zážitek! Pamatuji si, jak jsem ho se slzami v očích zahrnula polibky se slovy „můj miláčku…“. Pak jsme na pokoji zůstali jen my jako nová rodina a užívali si jeden druhého. Měřili a vážili jsme až po čase a koupali až druhý den. A tak se nám 25. 6. 2018 narodil syn Alex s mírami 4.120g a 52 cm.

Alžběta