Příběhy klientů

< Zpět na přehled příběhů

VBAC – náš porod Štěpánka

Dobrý den všem, tahle skupinka mi velmi pomohla při přípravě na druhý porod a tak bych vám chtěla s velkou radostí ohlásit úspěšný VBAC v Praze u Apolináře. 25. 3. na svět vykoukl náš druhý syn, který mi splnil sen dokončit a „doprožít“ první porod ukončený akutním císařem. Přikládám také porodní příběh a omlouvám se za román:)

První syn se narodil v roce 2016. Těhotenství v pořádku a já nastavená pozitivně, není důvod, proč by měl být nějaký problém. Porod začal chvíli po třetí ráno prasknutím vody. Dorazili jsme do Krče a už se pomalu rozjížděly slabé kontrakce. Nález při vyšetření 2cm a přijali mě na pokoj. Manžel mohl být celou dobu se mnou. Kontrakce se stupňovaly, hodiny běžely a nález stále stejný. Vždy jen někdo přišel, vnitřně mě vyšetřil, poznamenal že to ještě potrvá a odešel. Ptali jsme se sestry, jestli si můžu vzít něco malého k jídlu. Řekla, že se zeptá lékaře a už se nevrátila. Někdy dopoledne mi jiná sestra navrhla, že mi může dát injekci s lékem proti bolesti (název si už bohužel nepamatuji), který by také mohl pomoci k otevírání. Nejdříve jsem odmítla, ale nakonec jsem souhlasila.

Mezi tím mi dali standardně monitor, který snímal mimo dítěte taky mojí tepovou frekvenci. Manžel si všiml, že mám vysoký tep. Za chvíli začal také pípat alarm. Manžel zavolal sestru, která mi změřila tep na ruce a řekla že informuje lékaře a odešla. Mezi tím přišla jiná, se kterou jsem se před tím domluvila na injekci proti bolesti a když mi ji chtěla dát, tak řekla, že mi může zvýšit tep. Manžel jí řekl, že už mám vysoký tep, že tu byla její kolegyně, která mi ho měřila na ruce a řekla že bude informovat lékaře. Ona jen řekla že u nich se tep na ruce neměří a injekci mi dala.

Zůstali jsme na ni s manžele nevěřícně koukat a nezbylo nám než čekat na lékaře. Nevím kolik bylo hodin, ale dorazila k nám primářská vizita i s ošetřující lékařkou. Primář okamžitě reagoval, když viděl monitor, že nejsem v pořádku. Manžel mu vše popsal a ošetřující lékařka jen kulila oči a říkala že o ničem neví. A to už se začalo jednat. Já tep okolo 170-180/min. Volalo se interní konzilium, dvakrát mi v kontrakcích točili EKG, pak převoz na gyn. JIP, kde na mě koukali jako na vzácný úkaz, prý tam snad rodící ženu ještě neměli.

Dávali mi léky na snížení tepové frekvence. Když se to povedlo, tak mi řekli že můžeme zkusit pokračovat v porodu. Já jsem nakonec souhlasila, ale byla jsem vyčerpaná a netušila jsem, co se mnou vlastně je. Řekli jen, že mám srdeční arytmii, kterou bude třeba po porodu ještě dovyšetřit. Všichni odešli a já jsem si vyprosila, aby ke mně pustili manžela, i když na JIP návštěvy nesmí. Měla jsem stále monitor na dítě a najednou znovu alarm. Manžel volal sestru, že má syn tep okolo 200/min., sestra docela dlouho zkoušela měnit umístění sondy, jestli nesnímá špatně a to už byl manžel po tom všem hodně naštvaný a důrazně jí řekl, aby okamžitě informovala lékaře. Pak jsme jen slyšeli, jak sestra telefonuje lékaři a opakuje: aha, okamžitě na sál… a jelo se.

Císař musel být rychle, v celkové narkóze. I jizvu mám trochu nakřivo, prý jak spěchali. Syn měl apgar skore 4-8-9. Nedýchal, ale rychle se chytil. Převezli ho na novorozeneckou JIP, která je naštěstí přímo v Krči. Poprvé jsem ho viděla na fotce. Navštívit jsem ho mohla až druhý den, díky tomu, že mě za ním manžel odvezl na vozíku. Oba jsme byli na JIP (každý na své) tři dny. Jeho stav se naštěstí úplně stabilizoval a je bez následků.

Přišla za mnou doktorka z novorozenecké JIP, že tam prý hodně pláče, že už ho tam chovají všechny sestry i doktoři a že asi bude mít z porodu mikrotraumata. To mi moc nepřidalo. Ale po třech dnech jsme byli konečně spolu. Byl velký dravec, tak jsme se ještě v porodnici rozkojili. První rok jeho života byl velmi náročný. Měl poruchu spánku, velmi plakal, byl stále na ruce. Rozvinula se u něj alergie na bílkovinu kravského mléka, takže měl krev ve stolici a bolesti břicha. Do toho já řešila svou arytmii, která se mi stále vracela a vyčerpávala mě. Ale po roce se postupně vše srovnalo, já byla na zákroku v IKEM a začala ta pravá mateřská dovolená bez bonusů:)

S odbornou péčí v Krči jsme byli velmi nespokojeni, já i manžel si z porodu neseme velmi špatné vzpomínky. Ale všechny tři nás to velmi sblížilo a i celý následující rok, který byl velmi náročný mě utvrdil v tom, že společně už zvládneme všechno:)

Když jsem otěhotněla podruhé, věděla jsem, že chci zkusit rodit znovu vaginálně. Druhý císař pro mě byla hrozná představa. Vraceli se mi špatné vzpomínky. Bolest, bezmoc, strach o dítě, separace. Měla jsem pocit selhání a chybělo mi dokončení rozběhnutého porodu. Začala jsem pátrat a rozhodla jsem se na sobě pracovat.

Navštívila jsem dvakrát setkání žen po císařském řezu, přihlásila jsem se do této skupinky, byla jsem na kurzu Hypnoporodu a na energetické terapii. Všechny tyto kroky mě „osvobodily“ od prvního porodu, abych ho sebou netáhla jako kouli na noze a nezatěžovala jím své druhé dítě. Přijala jsem ho. A šlo se dál.

Nesmírně se mi ulevilo. Důležitým krokem také byla volba porodnice. Toužila jsem rodit v menší porodnici s možností soukromí, ale ještě více jsem potřebovala mít jistotu, že když bude znovu nějaký problém, že budeme v nejlepších rukou. První porod mě naučil, že nikdy nevíte, co se může stát. Slevila jsem a vybrala jsem porodnici s výborným lékařským zázemím.

Rozhodla jsem se pro Apolináře, protože můj obvodní gynekolog tam pracuje a slíbil podporu ve VBAC, pokud bude vše v pořádku. Doporučil mi také skvělou porodní asistentku Katku Meeganovou, která tam pracuje a přijímá soukromé klientky. S pocitem, že jsem udělala maximum, jsem se připravovala pomocí hypnoporodních relaxací a cvičila jsem s aniballem. Měla jsem v plánu zkusit také vaginální napářku, ale druhý syn se přihlásil tři týdny před termínem. Vše probíhalo až neuvěřitelně podobně jako při prvním porodu.

Praskla mi voda ve stejný čas, ve stejný den v týdnu a oba synové se narodili 25.Vše opět postupovalo velmi pomalu. Velmi dlouho jsem se neotevírala. Intenzivně jsem vnímala kontrakce v podbřišku a několikrát mě napadlo co jizva. Ale asi instinkt mě nechával v klidu a říkala jsem si, že když bude něco špatně, tak to poznám, a tím že jsme v porodnici by pomoc přišla rychle. Porodní asistentka mi umožnila využít vanu. Kápla jsem si tam rozmarýnový éterický olej na podporu kontrakcí. Měla jsem ho i na kapesníčku a vždy jsem k němu přičichla. Poslouchala jsem hypnoporodní relaxace. Uvolňovala se.

V pět hodin odpoledne stále nic. Porodní asistentka proto navrhla klystýr a lék na uvolnění porodních cest (pravděpodobně stejný jako při prvním porodu). Souhlasila jsem. Do hodiny jsem se otevřela na 4cm. Kontrakce byly velmi intenzivní, po třech minutách. Domluvili jsme se na epidurálu, který mi velmi ulevil, bolest byla snesitelná a znovu jsem se výrazně otevřela. Na monitoru se synovi zhoršovaly ozvy.

Porodní asistentka navrhla lék na zmírnění kontrakcí, aby nechodili tak často a syn měl čas si odpočinout. Vše konzultovala s lékařem. To zabralo. Ozvy pak byly v pořádku. A už byla zašlá branka. Na několik zatlačení, které ale nebyly řízené (porodní asistentka vše nechala na mém pocitu, kdy ucítím, že je třeba tlačit) v poloze na boku se narodil náš druhý syn, který mi splnil mé přání. Dokončení započatého před třemi lety a porod bez jakéhokoliv poranění. Tři týdny před termínem měl 3280g a 50 cm. V termínu by to už byl asi pěkný macík a tak „snadno“ by to nešlo:)

Většinu času, kdy byly kontrakce ale stále jsem se neotevírala, jsem byla s manželem. Dlouho jsme se procházeli po chodbách a prodýchávali kontrakce. Mohl být se mnou když jsem byla ve vaně a pak na boxu. I pro něj to byl krásný zážitek a mohl si porod užít.

Porodní asistentce se porod také velmi líbil, říkala že byla znát hypnoporodní příprava, která pomohla zvládat kontrakce a druhá doba porodní prý byla luxusní. Díky aniballu jsem totiž více věděla jak tlačit. Nebyl to porod bez zásahů, ale za každý zákrok, jsem byla vděčná. Vše bylo ku prospěchu a dovedlo nás to ke krásnému závěru. Štěpánek je moc hodné, klidné miminko. Oba naši synové nás mnoho naučili a ani jeden porod bych neměnila. První porod nás velice posílil a dovedl ke krásnému druhému porodu, který bych přála všem.

Pavla