Příběhy klientů

< Zpět na přehled příběhů

Byl to ten nejkrásnější okamžik, který přemazal veškerou bolest

Dobrý den.

Píšu vám, abych vám moc poděkovala. V lednu jsme s manželem absolvovali víkendový kurz jemného zrozeníMarií Ilkvovou. Byla jsem překvapená, jak moc kurz hlavně na manžela zapůsobil. Najednou viděl, jak důležitou roli u porodu hraje a vše si nastudoval a dopředu jsme si spoustu věcí připravili a probrali. Původně jsem byla zaregistrovaná v Praze v Podolí (na radu mého gynekologa, který na Podolí nedá dopustit, protože tam kdysi sám pracoval).

Po kurzu jsme ale radikálně změnili přístup k porodu a vybrali si menší porodnici s alternativnějším přístupem, do které jsme se jeli předem i podívat a rovnou si zaplatili jednu z jejich porodních asistentek. Měla jsem štěstí, že jsme si s PA výborně sedli, úžasná energická žena, která byla zdrojem mnoha „babských rad“ (Bachovy esence, bylinné čaje, masáž hráze), které mě hodně uklidňovaly, ale viděla jsem zároveň, že kdyby šlo náhodou do tuhého, vyhodnotí situaci střízlivě a udělá vše pro to, aby to dobře dopadlo.

Celou mateřskou jsem si důkladně rozvrhla, nakoupila vybavení pro miminko (většinou z druhé ruky, raději jsme investovali peníze do nadstandardu v porodnici, do PA a do vzdělání a právě kurzu hypnoporodu – to nám přišlo přínosnější, než např. zbrusu nový kočár 😉 ), a také jsem pečlivě poslouchala afirmace a relaxace z kurzu (podle 4-týdenního rozvrhu 3 x 3 denně). Nejprve se mi absolutně nedařilo se soustředit a opravdu v klidu si sednout, ale postupně jsem se zvládala lépe a lépe zaposlouchávat do hlasu paní Drahy (má moc krásný a laskavý hlas) a dařilo se mi více se spojovat sama se sebou. Nakonec jsem stihla pouze 3 týdny, nikoliv 4.

Moje miminko se rozhodlo narodit o týden před termínem, na apríla J. Jako by malá věděla, že se nejvíc bojím vyvolávání porodu při případném přenášení (a nástřihu hráze, z toho se mi dělalo špatně jen při vyslovení). Víte, chci vám hlavně říct, že díky vám jsem zvládla dát na svůj instinkt, stát si za svými názory a nebýt ta „hodná holčička“, která by se nechala dotlačit k něčemu, co nechce, tak jako tolikrát v minulosti. To jen díky spoustě praktických rad od paní Marie a intenzivní práci na sobě.

Když mi třeba ve 30. tt při odhadu velikosti miminka vyčetli, že je menší, než by mělo být a má málo plodové vody a paní doktorka se tvářila, jako by to vše byla moje vina a hned mě chtěla napsat na rizikové těhotenství, odešla jsem a svému doktorovi jsem řekla, že chci nové vyšetření. Nevěřila jsem jí, cítila jsem se dobře a řekla jsem mu, že ze zdravé těhotné nemůžou prostě během jedné návštěvy udělat rizikovou holku s miminkem, co neprospívá. Naštěstí mě objednal k jiné doktorce hned na další den, a co se nestalo. Moje holčička se v noci přetočila do lepší pozice na měření, a najednou jí naměřili asi o 300 g víc (pořád byla malá, ale už „v normě“), vody byl dostatek.

To, že jsem té nepříjemné doktorce neuvěřila, bylo např. díky radám Marie, že odhady velikosti se mohou právě minimálně o 300 g (i víc) lišit. Nebo když můj gynekolog nesouhlasil s mým výběrem porodnice a pořád mě tlačil do Podolí, zvládla jsem vše s klidem ponechat na svém úsudku a dát mu najevo, že jeho rady oceňuji, ale rozhodnutí dělám sama za sebe. Díky vám jsem měla průběh porodu zcela ve svých rukou. I jako „nezkušená“ prvorodička, i jako kdysi hodná holčička, která sebou nechávala manipulovat prakticky kýmkoliv. I s krevní anémií (což byl hlavní důvod, proč jsem určitě chtěla rodit v blízkosti lékařů).

Na apríla mi ve 4 hodiny ráno začalo být zvláštně. Bolel mě podbřišek, tak jsem si řekla, že to už budou poslíčky a vlezla si do vany, kde jsem poslouchala afirmace, relaxovala, prodýchávala bolest a vytvářela si svůj malý rituál rozloučení se s těhotenstvím i s přerodem z dívky v ženu. Nějak jsem cítila, že tyhle bolesti možná nepřejdou, přesto jsem ale pořád nevěřila, že už je to opravdu ono. Když přišel do koupelny manžel a řekl mi, že už je osm ráno a co se děje, zjistila jsem, že mám velmi zkreslené vnímání času a jsem v jakémsi krásném transu, kdy čas a ve výsledku i bolest plyne mimo mě a já jsem obrácená do sebe.

Ani manžel nevěřil, že opravdu rodíme, když mě viděl tak uvolněnou. Přesto radši zůstal se mnou doma, a když mi kolem desáté zkusmo změřil délku kontrakcí a pravidelnost, s překvapením jsme zjistili, že už jsou hodinu po 5 minutách a trvají 60-90 sekund (další užitečný tip z hypnoporodu!). Proto jsme volali naší PA, která ním ještě doporučila zůstat v klidu doma a jet až okolo dvanácté. Těsně, než jsme vyjeli (v porodnici se akorát díky krásné shodě okolností uvolnil nadstandard, moje PA zrovna měla službu a celkově se to tam prý docela vylidnilo), mi odešla hlenová zátka a měla jsem průjem a zvracela (opět děkuji za skvělé tipy, hlenovou zátku jsme poznali, vyfotili a poslali PA, která potvrdila, že je to ono + o zvracení a průjmu nás Marie také informovala, že se tělo při porodu může takto čistit). To už byly vlny silné a já se vždy musela zastavit a vlnu prodýchat, mimo ně jsem v klidu manžela instruovala, co má ještě dobalit do tašek a při vlnách se soustředila jen na sebe a on byl u mě v klidu a potichu, a na tajňačku mi měřil délku vln ;).

Do porodnice to máme cca 45 min, ležela jsem na zadních sedadlech auta a vlny už byly tak intenzivní, že jsem byla pouze uzavřená v sobě a nemluvila. PA říkala, že na nás doslova valila oči, když mě manžel dovezl na křesle, které mu narychlo sehnaly sestřičky, já jsem na něm klečela s hlavou položenou na svoje ruce, vůbec jsem nevnímala okolí, PA jsem jen lehce pohladila, ulevilo se mi, že ji vidím. Ještě více nevěřila, když mě při monitoru vyšetřila a zjistila, že jsem otevřená na 8 cm! I já jí to pomalu nechtěla věřit, když řekla, že jsem 2 cm od narození miminka!

Tak jsme šly rovnou pár kroků na porodní sál, bez klystýru i čehokoliv jiného, já opřená o svou PA a soustředěná stále do sebe. Na sále jsem s ní komunikovala vždy klidně, potichu a v pár slovech („voda!“ když mi praskla voda 😀 a ona se jen smála, že to je neuvěřitelné, jak jsem báječně napojená na své tělo).

A ten nejlepší tip z jemného zrození – když přišla chvíle, kdy mnou vlny úplně třásly a já šeptala, že už nemůžu a že to nezvládnu, že nemám energii – to jsem díky vám věděla, že miminko je doslova za rohem a že ve mně právě umírá slabá dívka a  rodí se silná žena <3.

Manžel mě celou dobu podporoval, říkal, jak si vedu dobře a že jsem báječná J. Rodila jsem nakonec v polosedu na křesle, po vyzkoušení několika pozic, které mi úplně nevyhovovaly. Opravdu jsem už neměla sílu a miminku prý klesaly ozvy – to mi ale nikdo duchapřítomně neřekl, jinak bych se celá stáhla (asi to cítili). Jen mi řekli, že jsem už opravdu hodně vysílená a ať to zkusím už dokončit, že to zvládnu. PA mi přiložila horký ručník na hráz a řekla, že ji bude chránit, jak bude moct (což byla krásná úleva) a pod nos mi vetřela povzbuzující skořicový olej, manžel mi dal napít coly. PA byla úžasná, říkala mi, kam přesně mám tlačit a ve chvíli, kdy už jsem nezvládala se při vlně uvolnit a vzpírala se na rukou, mi poradila, ať ruce i obličej uvolním a celou energii směřuji dolů, dokonce mi i zatlačila, kam přesně. Také mi dopředu říkala, že teď to např. bude pálit, teď to bude tlačit tady a tady… to byla obrovská pomoc.

Nechali mě sáhnout na hlavičku miminka, když už byla na cestě (byla plná vlásků a mě tak nakoplo ji cítit, byla to úžasná motivace). Nakonec bylo miminko velmi rychle venku. Bez nástřihu, bez epidurálu a jiných léků, bez protržení vaku, bez jakéhokoliv hecování, kdy mám tlačit nebo jak mám dýchat. Poranění jsem měla jen drobná. Na šití už jsem si nechala píchnout léky na bolest, protože jsem chtěla v klidu být s miminkem v kontaktu. Moji malou holčičku jen lehce otřeli a hned nás spolu zabalily.

Byl to ten nejkrásnější okamžik, který přemazal veškerou bolest. To malé tělíčko u mě na břiše, její vůně, do široka rozevřené vědomé modré oči! Mazlila jsem se s miminkem 2 hodiny na sále a nechala ji se v klidu přisát. Dovolili nám ji vykoupat až druhý den a já mohla dlouho vychutnávat tu nádhernou vůni čerstvého miminka. Manžel mohl přestřihnout pupečník, který nechali dotepat, jak jsem si přála. Placenta vyšla rychle a v klidu a chovali se k ní s úctou a ukázali na ní „strom života“.

Milé lektorky Jemného Zrození, děkuji z celého srdce. Jestli někdo na světě dělá práci, která mění lidské životy, jste to vy. Pomohly jste mi stát se silnou ženou, která poslouchá svoji intuici a svoje rozhodnutí si nepotřebuje obhajovat. Ženou, na kterou doktorka i PA koukaly jako na zjevení, že (ač mladá prvorodička) přijede do porodnice ponořená do sebe a v klidu, otevřená na 8 cm a miminko porodí během cca půl hodiny bez křiku, schopná i ve svém „transu“ jednoduše komunikovat a spolupracovat. Ženou, která si svůj porod nikým nenechala vzít, splývala s během událostí a rodila podle sebe a ne podle přání někoho jiného, porod si užila a byla pro svého muže bohyní. Ženou, která porodila vědomé miminko s doširoka otevřenýma očima. (A nakonec si dokonce nechala i zpracovat placentu, ačkoliv by to dřív odsoudila). Ale jak jsem ji viděla, věděla jsem, že tak nádherná věc, patřící jen mně a mé dceři, nesmí skončit někde mezi biologickým odpadem.

Ze srdce placenty jsem si nakonec udělala opravdu koktejl a rituálně si tak znovu vzala zpět to nejlepší ze své „slabé dívky“ a stala se kompletní. Navíc mám i kapsle, které beru v šestinedělí).

Děkuju Vám za sebe, svého muže i svou dceru.

Od srdce,

Michala