Zrození Magdaleny … jak jsem překonala velký strach

Představa porodu ve mně vždycky vyvolávala pocit strachu. Nevím, co to přesně způsobilo, ale měla jsem pocit, že já s mojí malou postavou a útlými boky prostě nikdy nemůžu porodit dítě. Navíc vůbec nemusím injekční stříkačky a nemocniční prostředí, které k porodu v mých představách neodmyslitelně patřily.

Přesto jsem děti chtěla a na moje první dítě se moc těšila. Absolvovali jsme s partnerem klasický dvoudenní porodní kurz v porodnici. Porod miminka jsem se ale snažila spíš vytěsnit. Před porodem jsem se nepodívala na jediné porodní video. Ten strach byl ve mně, ale říkala jsem si, zvládly to jiné, zvládnu to taky.

Zvládly jsme to, to jo. Ale porod mé první dcery, která byla vytažena zvonem, byl pro mě traumatický zážitek. Pocity bezmoci, selhání a strachu mě pronásledovaly celý rok po porodu.

Asi po roce jsem náhodou na facebooku objevila porodní příběhy Jemného Zrození a v ten okamžik jsem si uvědomila, že to jde i jinak a pokud budu chtít druhé dítě, a to jsem chtěla, půjde to jinak…

Otěhotněla jsem, když byly mé první dcerce dva roky a pět měsíců. Od své švagrové, která porodila svoje druhé dítě doma, dostávám doporučení na knížku o porodech od Iny May Gaskin a knihu Hypnoporod od Biancy Marie Heinkel. Do rukou se mi také dostává rakouský dokument o přirozených porodech Die Kraft in mir.

Hledám porodní asistentku, která mě bude doprovázet celým těhotenstvím a porodem. Nacházím ji a je to dokonce jedna ze zakladatelek jediného porodního domu ve Vídni. Začínám si pohrávat s myšlenkou rodit v porodním domě. Líbí se mi příjemné intimní prostředí, velká vana či bazének. Strach z porodních komplikací je však stále velmi silný.

Všechny mé obavy probírám s porodní asistentkou a se dvěma podobně smýšlejícími těhotnými kamarádkami. Vzájemně se podporujeme. Na doporučení jedné z nich čtu knížku Aby porod nebolel od Lucie Groverové a ta mě směřuje tím směrem, jakým se chci ubírat…

Objevuji nabídku na Online kurz Jemného Zrození a okamžitě vyplňuji přihlášku.  Kurz s Míšou Kalusovou mi dodává všechny potřebné informace o mém těle v průběhu porodu, pomáhá mi pracovat s mými strachy formou vizualizací, meditací a afirmací.

Poslech relaxačních cvičení si užívám, mluvím s miminkem, vizualizuju, čtu, cvičím jógu a hlavně přestávám vnímat veškeré negativní reakce okolí.

Stále mě pronásleduje strach ze smrti, který mi nevědomky pomůže odbourat Michaela Kalusová ve svém článku Zrození Kateřiny. Cituji: Věřím, že pokud smrt má přijít – přijde. Pouštím tuto otázku, protože jakékoli mé rozhodnutí, které jako matka udělám provází tato otázka. Nebudu žít ve strachu, že mi zemřou děti. Budu žít s nimi naplno a ukážu jim v životě, že strach nezabrání smrti, zabrání životu.

Čtyři týdny před porodem začínám chodit na předporodní akupunkturu do porodního domu. Dva týdny před porodem jsem rozhodnutá. Jdeme do porodního domu.

Moje dcera Magdalena se narodila v porodním domě v brzkých ranních hodinách. Venku nádherně sněžilo. Porod proběhl rychle, přirozeně a do vody – přesně, jak jsem si to vysnila.

V den termínu porodu podstupuji v porodním domě pravidelnou akupunkturu a už chvilku po ní cítím lehké vlny. Mám tušení, že se bude něco dít. Při večeři vlny sílí a přichází pravidelně. Jdu si lehnout, vlny ustávají a já usínám. Probouzím se chvilku před půlnocí a okamžitě vím, že je to tady. Rodím. Do porodního domu přijíždíme chvilku před druhou hodinou v noci.

Je tu nádherné ticho a přítmí. Jdeme do pokoje s velkou vanou. Zatímco PA rozsvěcuje svíčky, já si vytahuju svoje afirmační karty, obrázek miminka v děloze a aroma olejíčky. Pouštím si relaxaci k porodu a sedám na balón.

Po chvíli se přesouvám do vany. Sílící vlny prodýchávám v příjemné teplé vodě v poloze na čtyřech. Hlavou mi běží afirmace Jemného Zrození, které nádherně mírní bolest a pomáhají odhánět negativní myšlenky.

Po celou dobu cítím pohyby miminka, které mě ujišťují, že je všechno v pořádku. Mluvím na něj a podporuji ho na jeho cestě.

Prožívám euforii z toho, že jsem otevřená na deset centimetrů a nádherný pocit úlevy, že můžu konečně tlačit. Držím svého muže za ruku a najednou se dostavuje strach a nejistota, co když miminko vážně neprojde… okamžitě tyhle myšlenky pomocí afirmací zaháním, mluvím sama k sobě, mluvím k miminku. Překvapuje mě, jak nádherně dokážu svoje myšlenky ovládat,  zůstávám klidná a soustředěná.

Není to úplně hypnoporod. Tlačím ze všech sil totálně napojená na své tělo, které přesně ví, co dělat.

Nejsilnějším zážitkem je pro mě průchod hlavičky. Nejdříve cítím nepopsatelný tlak na hráz. Hlavička zůstává napůl cesty ven a já trpělivě prodýchávám a čekám na další vlnu, přičemž doslova překonávám sama sebe. S další vlnou hlavička prochází hrází … dokázala jsem to, tohle je mé vítězství.

S další vlnou přichází moje dcera na svět…

Martina