Díky ženám z celého Česka jsem zažila mohutnou vlnu podpory / VBAC v Chebu

Ahoj milé ženy, ráda se s vámi podělím ó svůj porodní příběh. Který se vlastně zacina v roce 2011, kdy jsem se vydala jednoho únorového odpoledne rodit do jedné menší porodnice,kterou jsem vybrala právě proto že byla tak zvaně rodinná a byla nedaleko našeho bydliště. Nic víc jsem o ní nezjišťovala,stejně tak ó porodu obecně, mela jsem za to ze prijedu a porodím pod citlivým dohledem odborníků.

Byl pátek večer. Měla jsem dobrou náladu, těšila jsem se na tuto udalost a dorazila jsem do porodnice při pravidelných kontrakcích. Na příjmu napojena na monitor a najednou ty různé otázky zda děda nemá vazné nemocí apod. Samo sebou není to úplně optimální nad něčím takovým přemýšlet při pravidelných stázích,ale jsem mladá a plná elánu. Jdu do sprchy.

Přichazi sestra mě oholit, pak polévají rodidla něčím štiplavým, pak doktor vyšetřuje,pak klistyr, je mě už nějak divně, jsem pořád nahá mezi sprchou a vyšetřovacím lehatkem, je mi trochu zima,světlo je ostré studené. Nějak se celý proces zastavuje,zase doktor, najednou cítím jak po nohou stéká něco horké, prý pichlí jsme vám vodu. Premistuji se na pokoj,konečně je teplo,zachumlam se do peřiny. Slyším řadu PA ať vstanu a chodím.Nechce se mě. Jsem ráda,že ležím,že je teplo a stahy začínají být hodně bolestivé. Přece jenom občas vstanu a pohybuji se. Pak už si pamatuji porodní sál, umělý oxytocin, připojení na monitor, pak padající ozvy, utz, dítě zamotané do pupeční šňůry, sekce v celkové narkóze.

Dcera je na světě v 1.50 po půlnoci. Já se proberu v noci,vedle mě sedí máma,která jinak byla celou dobu na chodbě, aby mi řekla,že je vše v pořádku. Jsem šťastná. Přinesou dcerku,jen ukázat,poprvé přiloží ještě za pár hodin. Všecko bolí,ale nevadí,zachránili nás,sama bych neporodila, to slyším opakovaně v průběhu pobytu v porodnici. Sestry mě učí zacházet s vlastním dítětem, dokrmují UM a cukrovou vodou, protože dcera je velká (4450) a veškerá vyšetření se provádějí bez mé účasti. Odchazíme po týdnu. Jsem šťastná, ale tak nějak absolutně bez sil a trvá to ještě dlouho než se dostanu do formy. Ale kojení se doma rozbíhá a dceru zbožňuju. A tvrdě vím,že nás zachránili. Proto CS vůbec neřeším. A to je na ten moment úplně dobře:)

Jsem po druhé těhotna, na dítě se těšíme, je přelom 2013/2014 a jdu na zajímavou přednášku od PA která roky pracovala v porodnici,a teď dělá soukromou přípravu žen k porodu. Do porodnic nedoprovazí,chce odpočinout od boje. Od čeho,od jakého boje? Ptám se sama sebe a zároveň pá. A dozvídám se o tom všem, zásahy,které narušují porod,vedou k sekci a jsou zbytečné. Poprvé se dívám na svoji zkušenost jinak, jsem otřesena a naštvaná. Nicméně neuvazuji ó přirozeném porodu, hluboce ve mě sedí přesvědčení že sama neporodím. Poslední trimestr se věnuji přípravě na přijetí císařského řezu,který ted je v částečné analgezii a slyším a vidím sé dítě hned po porodu, bez bondingu,ale zatím co mě sijí, na chvilku přiloží syna tvařičkou k moji tváří. Taková zdánlivě maličkost,ale hřeje mě to do teď. Zotavuji se celkově rychleji a jsem mnohem veselejší než po první sekci. Vim ale ze už další podobnou operaci nechci.

Je červen 2017 a mám před sebou pozitivní test. Jsem ráda, třetí dítko, zároveň ale mě zmáhá úzkost z pomyšlení na třetí SC a na to zotavování se. Proto jsem první měsíce taková nejistá, dítě uvnitř sebe miluji,ale nevím jak naložit z vlastní úzkosti. Teď už nevzpomenu přesně,odkud to přišlo. Ale mám informací,že po sekcích se dá rodit přirozeně. Slyšela jsem o tom také dřív,ale teď mě napadlo,že to týká i mě!!! Že i já můžu to zkusit. Takže se do mě zaselo semínko naděje, ale dlouho z toho bylo jen semínko, gynekoložka mě v tomto směru moc neporadila, že doporučuje vzhledem k riziku ruptury další sekci. Teď už ale vím,že to je jen jeden z pohledu, čtu články, procházím diskuze, dostávám se do této skupinky,na festivalu Cesta Ženy matky se seznamuji se svoji budoucí dulou,která nepochybuje ó vaginálním porodu. Dostávají se ke mě knihy M.Odenta, čtu také Hypnoporod a Aby porod nebolel.

Jsem nadšená, otevírá se přede mnou nový svět. Zbavuji se svých strachu, zpracovávám předchozí porody. Ó Vánocích vyhrávám na Jemném zrození nahrávky VBAC, kde první část je akorát věnována prijetí porodu císařským řezem a druhá vizualizací porodu. Velmi jsem si je oblíbila, pravidelně jsem je poslouchala, dychala, vizualizovalá a relaxovala, a dýchání jsem využila při porodu velmi efektivně, prakticky celou dobu se dařilo uvolnit i při silnějších stázích. Až poslednch par hodin byly takové kritičtější,a rozhodně pomohlo to že jsem si ušetřila síly pohodovym prodychanym a uvolněným otevíráním se.

Obešla jsem plzeňské porodnice,zda mě umožní přirozený porod, nepochodila jsem, některé své příhody jsem sdílela tu v dřívějších příspěvcích, a jednu z posledních z one rodinné porodnice jsem ani nesdílela,jak byla hnusná,že ještě jsem se týden dávala po jednání s primářem dohromady. Hlavní ale je,že tady ve skupince jsem jednoho dne dostala tip na Chebskou porodnici, a hned jsem věděla,že je to ono,je to moje!!!

Hned jsem volala a domluvila se na konzultaci,a pak jsem tam zajela ještě dva krát. Nemusela jsem, ale prostě se mi chtělo, zase se vidět s těma lidmi a nacitit se na místo,kde budu rodit.

Samotný porod se začal hned po půlnoci 8.3. a skončil před další půlnoci;), 8.3. v 23.41. V noci se začali kontrakce a věděla jsem,že poslíčky to nejsou. Při prvních kontrakcích tahal a pálil pravý konec jizvy,což mě malinko znervozňovalo a tak ve tři v noci jsem volala dulu. Ta mě uklidna,že pokud jizva bolí jen tak na konci,není se čeho bát a doporučila mě lehnout. Takže jsem ještě pospavala ještě do šesti a nepravidelne kontrakce jsem prodychavala a docela se mi dařilo být u toho uvolněná.

Ráno jsem vyprovodila dceru do školy, sehnali jsme odvoz do Chebu (nemáme auto) a domluvili jsme s dulou hodinu,kdy odjíždíme. Před 12 už jsme byli na místě. Jelikož jsem plně důvěřovala personálu, nevadilo mi přijet tam dřív,ne na poslední chvíli. Papíry jsem měla předvyplněné, takže vstupní monitor proběhl v klidu, podepsala jsem souhlasy a jiné formality, a odebrali jsme se s dulou do pokoje první doby porodní. Místní vrchní sestra (PA) uvařila mi čaj z maliníku, na pokoji bylo teplo, byl sluneční den, a míč, a vak,a postel,naproti sprcha a klidná atmosféra, a tak jsem se ptala duly,na půl vážně,vzpomínajíc svůj první porod, No,a takhle v klidu se rodí?:))) Že jo, že čas je jen pro nás. Ukázalo se,že nejlépe je mi ve sprše,kde jsem strávila hodiny,s přestávkami, na polévku a na odpočinek a masáž od duly na lůžku. Ve sprše kontrakce byly pro mě nejméně dva krát méně bolestivé než na suchu. Bolesti se mi postupně přestěhovaly z podbřiška do kříže a do zad, a aspoň z hlediska starosti ó jizvu to bylo dobré, vůbec jsem totiž jizvu neřešila)))

Dula mi každou kontrakci rozmasirovavala kříž,plus dýchání a otevření se na osm prstů proběhlo naprosto v pohodě. Pak jsem se premistila do porodního bazénku, který jsem chtěla hned jak jsem se dozvěděla že je taková možnost, byly to hezky strávené hodiny, ale v nějaký moment celý proces se zastavil kvůli tomu že nepraskala voda. A ten stav trval několik hodin, kontrakce byli velmi časté,mohutné a už se nedařilo se uvolnit dýcháním a ani nijak jinak. V průběhu těch pár hodin honilo se mi hlavou,zda požádat o dirupci,pomýšlela jsem nás další sekci,protože to připadalo nekonečné. Dula provedla techniku s rebozem,aby děťátko se vrátilo výš do břicha,a aby se lépe nastylovalo, a pak přece jen po výměně nekolika poloh voda odešla! To byla úleva.

Kontrakce stále byly mohutné,ale zase se daly prodychavala a zvládat. Tak,a teď zavolej miminko, slyším povídat dulu. A tak volám, nahlas, a prodychavám, možná pulhodiny a pak už cítím že se blíží finále a jdu do bazénku,kam v 23.41 vyklouzne naše milovaná Taisa, skoro 24 hodiny od první kontrakci. Z toho 12 hodin v porodnici,kde bezvadný tým PA a doktor po celou dobu mě podporuje, a ani jednou nábidka nějakého zásahu,nebo vyslovena pochybnost,že to zvládnu, maximálně možné pratelsky přistup.

Moje uzasna dula byla mě velkou oporou,a to že se to skončilo tak báječné je ve mnohem díky její podpoře. Dvě hodiny po porodu jsem prestrihla pupečník,porodila placentu a ještě než se odebrála na šestinedělí,dostala z kousička placenty a ovoce koktejl)

S Taisinkou jsme od začátku spolu, po ustrihnuti pupečníku jen ji zvážili, zbytek vyšetření další dny vždy v mé přítomnosti a přímo na pokoji,takže jsme už nikam necestovali po umístění na šestinedělí.

Po třech dnech jsme odjeli domů a odvezli jsme ten nejkrásnější zážitek, který stojí za vše poklady světa ❤

Moc vám děkuji, díky ženám z celého Česka jsem zažila mohutnou vlnu podpory a inspirace,ať se šíří tato lavina!!!

Marija