Cítila jsem se božsky, plná síly, energie a lásky

Dobrý den Míšo, po roce a pár dnech jsem konečně sepsala svůj porodní příběh a ráda bych se o něj podělila, číst pozitivní porodní příběhy mi v těhotenství hodně pomáhalo!

Těhotenství jsem na sobě poznala 4 dny po početí a náš pes mi to svým chováním potvrdil. Všechno bylo od začátku skvělé, nic mi nebylo a já si to užívala! Na kurz Jemného zrození jsme šli už v 19tt a bylo to skvělé rozhodnutí, jsem ráda, že jsme šli tak brzy, ujasnili jsme si co chceme a nechceme a já se naučila krásně relaxovat. Od určité chvíle jsem se opravdu cítila lépe a lépe – jak se říká v jedné z relaxací. Někdy kolem 26tt jsem měla problémy s usínáním, ale stačilo si pustit relaxaci a byla jsem do minutky mimo, jen jsem čekala kdy mi z toho taky otěhotní manžel a pes. Všem jsem celé těhotenství tvrdila, že se na porod těším a že to bude rychlý a v pohodě, ty pohledy na prvorodičku, která neví do čeho jde byli skvělé  (ten pocit, že jsem měla pravdu a že jsem to tak krásně zvládla je k nezaplacení ). Celé těhotenství jsem každý den dělala dřepy, chodila jsem 10km denně, když přišel čas pila jsem maliník, jedla datle, poctivě relaxovala, aplikovala jsem měsíčkový olej, cvičila s aniballem (dostala jsem se na 26,5 cm a malý měl hlavičku 34cm – byla to skvělá psychická příprava!), nevím zda něco, nebo co přesně z toho pomohlo, ale příště budu vše dělat zas – i když si myslím, že za ten hladký a rychlý průběh stejně může nastavení mysli a dohoda s miminkem. V životě jsem se necítila víc žensky a tak plná energie než v těhotenství, je to nádherný stav doufám, že to budu moct ještě aspoň jednou zažít! Týden před porodem jsem vylezla na Říp a od dalšího dne už mě nic nebavilo, začala jsem být nenažraná, unavená a pořád jsem polehávala. Asi tři dny před porodem jsem od Vaška dostala 100 růží a večer před porodem jsme měli sex a měla jsem opravdu silný orgasmus.

3:00 – jsem se probudila a měla pocit vlhka v kalhotkách, vyměnila jsem si kalhotky a šla si lehnout, jestli už je to ono, musím přeci nabrat co nejvíce sil (bylo to ono )

3:10 – nejde spát, to jsou asi poslíčci, protože to nebolí, ale tak vstávám a jdu do obýváku (byli to vlny)

3:50 – pořád chodím na wc, chce se mi na velkou, ale nic, jen odchází nějaký hlen?! (byla to voda, došlo mi to až při výměně třetích kalhotek)

4:05 – konečně , ale na wc mě přepadl pocit na omdlení

4:25 – jdu do sprchy rozehnat ty poslíčky a trvá to i tam, dochází mi, že to jsou vlny a že asi rodím, pouštím aplikaci na kontrakce

4:45 – rozsvítila jsem si televizi bez zvuku a prodýchávám vlny u gauče

5:03 – ajaj zvracení…

Rok a týden po operaci vaječníků přišel porod.. 5.9. jsem měla termín podle menstruace a 6.9. podle ultrazvuku a početí..
5.9. 2019 mi přesně ve tři ráno začala odtékat plodová voda (nejdřív jsem si myslela, že jsem se počůrala ) a deset minut na to začali vlny (já si myslela, že to jsou poslíčci), nešlo dál spát a tak jsem si to šla prodýchavat do obýváku. V půl páté jsem vlezla do sprchy rozehnat ty poslíčky  no nešlo to  to už se ke mě připojil pejsek a asistoval mi z gauče (láska ). Byla jsem na zemi a opřená o gauč a krásně jsem si prodýchávala vlny, bylo to fajn ?. V těhotenství jsem si říkala jak i při porodu budu komunikovat s Vašíčkem, ale bylo to tak rychlé, že jsem to vlastně nestihla, vůbec jsem neměla pojem o čase. Myslela jsem si jak se budu vědomě uvolňovat a bůhví co vše dělat, ale moje tělo i Vašíček věděli co mají dělat a celý porod tak jako běžel skrze mě. Bylo mi trošku na omdlení a nevolno, když jsem se v pět vyzvracela a neustalo to, tak mě to trochu vyděsilo, i když jsem věděla, že zvracení při porodu je normální, radši jsem před šestou vzbudila Vaška, abych sebou třeba při cestě na záchod neřízla na zem. Vašek při pohledu na mě usoudil, že už rodím (aplikace na kontrakce v podstatě od zapnutí cpala ať jedu do porodnice), tak Vašek řekl, že vyvenčí psa a pojedeme do porodnice. No přišlo mi to unáhlený, takže jsem šla ještě do sprchy, pak dát čokoládu do tašky, pak ještě džus a taky kartáček a pěkně pomalinku, Vašek mi řekl, že jsem byla zmatená jak lesní včela, ale já si myslím, že jsem schválně zdržovala. Hodila jsem na sebe šaty, mikinu a žabky a šlo se do auta – pejsek nás odmítal pustit z bytu, Vašek ho musel odstrčit dveřmi. Do sluchátek jsem si dala afirmaci k porodu (jednou jsem si jí poslechla už u gauče) a přestala jsem sledovat vlny. V autě jsem se snažila uvolnit a moc to nešlo, ale v půlce cesty jsem se odpoutala a pak už to bylo lepší. Když jsme jeli autem, tak to byla jediná doba, kdy mi nebylo příjemně, jak jsem musela sedět na místě, tak se nešlo moc uvolnit. Když jsme přijížděli před osmou do Mělníka (nakonec Mělník místo Motola, já střelec to měnila ve 38tt  a to jsem byla i v Hořovicích) a když Vašek čekal u přechodu, kde chodili děti do školy, tak jsem mu řekla, že už mám nutkání tlačit a tlačila jsem (poslední tři vlny v autě) . Vašek říkal, ať netlačím, že už tam budeme, tlačila jsem dál jak jsem to cítila, bylo mi to fuk. Zaparkoval a já ho vedla na příjem, celé to mám v mlze, byla jsem ponořená do sebe, už doma na gauči jsem si při vlnách hučela. Vašek nevěděl kde příjem je a já ho tam dovedla, tak asi dobrý. Ve dveřích příjmu byla sestřička Helča a Vašek jí řekl, že asi rodím a ona se smála, když mě viděla a řekla, že určitě rodím . Vevnitř sestřička koukla na vložku, jestli je to plodová voda a byla, bylo tam teda i dost krve, což mě překvapilo, ale bylo mi to fuk. Vedli mě k výtahu a já si u topení ještě prodýchala jednu vlnu a pak se jelo na porodní sál. Na poradně jsem si myslela, že si vyjdu schody, jako abych tomu ještě pomohla, ale výtah taky dobrý . Na porodním sále mě porodní asistentka, která brutálně smrděla potem vyšetřila a řekla, že jsem otevřená na 9cm a můžu tlačit jestli chci, tak jsem jí řekla, že už jsem tlačila v autě, já tak budu čekat až mi to někdo dovolí ne . Den předtím jsem byla na kontrole a tahle doktorka tam byla a když mě viděla na sále, tak se ptala jestli se ve mě nějak hrabala a smála se, tak jsem řekla že jsem vnitřní vyšetření nedovolila, tak se divila. Chtěli mi dát monitor vleže, ale to jsem nedávala, tak prý ať si lehnu na bok, to bylo stejný peklo, tak jsem šla na všechny čtyři a to bylo v pohodě. Monitor jsem měla celou dobu, což jsem nechtěla, ale já celý porod vůbec nevnímala čas, myslela jsem, že jsme v porodnici deset minut a ono trvalo hodinu a čtyřicet minut než se Vašíček narodil. Vždy ke mě zezadu PA přišla a beze slova mi upravila pás monitoru, kravka, taky mohla něco říct, vím že to bylo nepříjemné, ale během chvilky mi to vždy bylo fuk. Chtěli aby mi Vašek držel kyslík u pusy, no to byl smrad z té masky, nechtěla jsem to, tak mi to dával jen když byl někdo v místnosti, aby zase nehudrovali. V jeden moment jsem slyšela samu sebe jak říkám “do prdele já se posrala” a zamnou jsem slyšela “to nevadí, aspoň vím, že tlačíte dobře”  no pak jsem hodila  ještě dvakrát, Vašek se mi smál, že to byli králičí . Chtěla mě znovu vyšetřit doktorka a ptala se zda může, tak jsem jí řekla, že jestli nebude tak nepříjemná jako porodní asistentka tak může a byla jemná, od ní to nebolelo a od PA jo. Doktorka byla super, řekla mi že na všech čtyřech mi neochrání hráz, tak jsem řekla, že to chápu a už to neřešila, v porodním přání jsem měla, že nechci nic na bolest, když si sama neřeknu, tak se mě ke konci jen opatrně ptala zda nejsem unavená, což jsem nebyla, byla jsem nabitá. PA fakt smrděla potem, ale ta tam naštěstí moc nebyla, nevím proč tam byla většinou doktorka. Po nějaké době mi řekli zda nechci změnit polohu, takže jsem byla v podřepu, chtěla jsem si víc sednout na jednu nohu a PA s tím měla problém, že si tím zavírám pánev, ale prd, bylo by to příjemnější! Ta mě srala! Hlavička hezky pružila hráz, tlačila jsem jak jsem chtěla a křičela jsem si u toho, pořád mi říkali ať nekřičím, že mě to vysiluje, tak jsem jim říkala, že ne, že mi to pomáhá a ony mi to pak řekli ještě několikrát, tak už jsem nic nevysvětlovala a křičela jsem si jak jsem chtěla. Měla jsem takový záblesky kdy jsem víc vnímala, v jeden moment jsem si prohlédla pokoj, kde vlastně jsem a v druhý jsem obdivovala Vaška, že mě stále hladí po zádech – jako fakt WOW! Hodinu čtyřicet mě hladil! Pak jsem cítila jak hlavička vyjela a zase zajela, to byl hustý moment, vzpomněla jsem si na kurz, kde nám Míša popisovala svůj porod a řekla, že v jednu chvíli měla pánev plnou dítěte a to jsem přesně cítila! Fakt boží! ? Doktorka mi řekla, že malý vyjel a zase zajel a já jí řekla, že vím, že jsem to cítila, tak čuměla  pak prohlásila, že se musím snažit, se mu tam za chvilku nebude dařit, to jsem si myslela, něco o tom ať mi políbí prdel, děti jsou na porod připravené a to že vyjíždí a zajíždí má svůj důvod – úplně si vybavuji jak mě ty kecy srali, ale vnitřně jsem byla v klidu, cítila jsem že se malému daří dobře. Pak na mě začali zkoušet, ať si lehnu na záda a zaberu, že už musí ven, nechtěla jsem, ale pak už mi to řekl i Vašek a tak jsem to zkusila, nebylo mi to příjemné. Po porodu mi Vašek řekl, že viděl kus hlavičky a docela dlouho nešla ani ven ani dovnitř. Sakra proč mi nikdo neřekl ať si sáhnu na hlavičku, nebo proč mi nikdo neřekl, že mám vlasatý dítě, když jsem si ho 9 měsíců vlasatý přála, myslím si, že kdyby mi to někdo řekl, tak je venku cobydup. PA mi začala sahat na břicho, nevím co tím zamýšlela (Vašek mi pak řekl, že na něj tlačila), bylo mi to obrovsky nepříjemné a řekla jsem jí ať toho nechá, něco zamumlala a pokračovala, tak se ozval Vašek, že jsem jí řekla, že to nechci, tak přestala. Takže jakože cože?? Být tam sama tak mám asi smůlu, fakt hustý zdravotnictví . Začali mě nutit tlačit i mimo kontrakce a zadržet u toho dech, to bylo fakt nepříjemné, ale cítila jsem z jejich strany obrovský nátlak a najednou jsem to vzdala a poslouchala jsem co říkají a tlačila jak blbá, dávala jsem si kolena k sobě (což jak jsem později zjistila otevírá pánev) a PA mi je furt dávala od sebe a ještě říkala, že mám hroznou sílu. Doktorka mlela něco, že hráz je moc pevná. A v 9:40h (podle vizualizace z kurzu jsem měla 9:45h a Vašek 4:30h) se nám narodil Vašíček, hned mi ho dali na bříško, byl krásně fialový a vlasatý ?! Trošku si poplakával, myslím si, že je to kvůli tomu, že na mě ke konci tlačili a on vykoukl na svět o chvilku dřív než chtěl. Mám pocit, že mi konec porodu ukradli, byl to naprosto pohodový a vědomý porod a oni se do toho zbytečně motali a já pod nátlakem podlehla. Vašek mi řekl, že malého nenechali dorotovat, ale jak vykoukla hlavička tak ho vytáhli, achjo. Taky si myslím, že příjezdem do porodnice se porod trochu zpomalil, i když byl Mělník rozhodně lepší volba než Motol, tak pořád to není nějaké milé místo. I když jsme nechtěli, tak ho hned otřeli a mázek mu zbyl jen v záhybech a vláskách, ale oceňuji červenou deku na bonding. Řekli mi ať mu hladím zádíčka (to už jsem stejně dělala) a natočili mu hlavičku na stranu. Pupečník jsme chtěli nechat až do porodu placenty, ale říkali, že už je dotepaný (paní na zpracování placenty říkala, že byl dotepaný, ale kdo ví co se vše děje potom). Ptali se Vaška, jestli si chce přestřihnout pupečník a on řekl “když už jsem tady” a stříhl. Doktorka čekala na placentu a zajímala se co s ní chci dělat, to bylo milé.

Myslím, že na porod placenty zbytečně spěchala, taky si myslím že do pupečníku píchla oxytocin, Vašek myslí že ne, naštěstí šla placenta rychle ven. Doktorka mi zkontrolovala čípek, to bylo ku*va nepříjemné, jak porod nebolel tak tohle jo, řekla že jsem úplně bez poranění a píchla mi do ruky něco proti krvácení. Pak jsme byli sami dvě hodiny na sále, z toho jejich křesla mě fakt bolel zadek. Za čerstva jsem Vaškovi říkala, že to opravdu nebolelo, že to byl jen velký tlak, on mi to odkýval, ale teď s odstupem času (rok po porodu) mi tvrdí, že si tu bolest určitě nepamatuju, to on si nic nepamatuje! Vašek se rozplakal, to bylo fakt boží a říkal, že myslel že plakat nebude. Po dvou hodinách všichni přišli a Vašíčka jsem dala Vaškovi a já šla do sprchy a Vašíčka šli zvážit a prohlédnout, měřit jsme nechtěli. Ta blbá PA mi rozhrabala celou tašku a vyndala mi mýdlo a košili, to mě fakt naštvala, byla jsem po porodu a ne nesvéprávná, podala bych si to sama. Vašek říkal, že jak měl Vašíčka v ruce tak mu smrděl no mě samozřejmě voněl. Úplně si vybavuji jak jsem měla vyfouklé měkké bříško, fakt hustý! Nechtěli jsme dát vit. K injekcí, tak nám dali kapky, to problém nebyl, ale taky jsme nechtěli vykapat oči, Vašek řekl že ne a tak dětská sestra nastoupila na mě a mlela a mlela, hormony a nátlak udělal své a řekla jsem ať mu je teda vykape, když tak chce, no co si budem – zánět měl i přes jejich slavné vykapání ?. Ten den bylo v Mělníku pět císařů a jen já měla přirozený porod.

Po porodu jsem se cítila božsky, plná síly, energie a lásky jsem měla na rozdávání. Měla jsem obrovskou radost, že jsem to tak krásně zvládla, bylo to rychlé, bezbolestné a bez poranění, zpětně vím že tam bylo pár much a konec mi ukradli, ale převažuje dobrý pocit. Vašíček si nás vybral, zvládli jsme to jak nejlépe jsme mohli a v danou chvíli uměli!

Šestinedělí byla těžká pohoda, věřím že to bylo i díky kapslím z placenty, mimochodem když paní co nám zpracovávala placentu poprvé sáhla na placentu, tak se mi spící Vašíček v náručí rozplakal.

Adela