Cestování v těhotenství

Ježdění autem a jeho řízení je dnes běžnou součástí našich životů a čím dál populárnější je také babymoon, dovolená nejlépe někde v teple ještě před příchodem miminka (nedivím se 🙂 ). V článku se proto zaměřuji hlavně na tyto dva druhy cestování a tipy, jak se vyhnout nepříjemným komplikacím a cestu si bez obav užít.

Nejvhodnější doba k létání v těhotenství je obecně druhý trimestr (zhruba mezi 14. a 27. týdnem). V prvním trimestru udávají některé zdroje zvýšené riziko samovolného potratu – popravdě jsem nenašla dost informací, které by to potvrdily nebo vyvrátily. Dlouhé cesty letadlem bych ale já sama vynechala hlavně proto, že v prvním trimestru jsem měla silné nevolnosti a hodně nízký tlak. V letadle je kabina natlakována tak, že je obsah kyslíku stejný minimálně jako ve výšce 2500 m.n.m., což si většina z nás ani nevšimne, někomu se ale kvůli rychlé změně může točit hlava nebo být nevolno. Ve třetím trimestru se zase létání nedoporučuje z důvodu vyššího rizika vyvolání předčasného porodu. Aerolinky vyžadují potvrzení od lékaře, že je žena schopná letu (ono to nic nezaručí, ale právně se tím kryjí) a mají nastavené limity, dokdy těhotné na palubu přijímají – většinou do 36. týdne.

Nejvýznamnější riziko spojené s létáním a delšími cestami obecně je riziko hluboké žilní trombózy. Je to stav, kdy se někde v žilním řečišti (nejčastěji v nohou nebo v ruce) vytvoří krevní sraženina. Příznaky trombózy jsou:

BOLEST končetiny, nesouměrný OTOK oproti druhé noze a PROMODRÁNÍ končetiny, která ale zůstává teplá. Bolest se zvětšuje při přitažení špičky nohy směrem k hlavě, při svěšení nohy a chůzi. Trombóza nevzniká sama od sebe, ale na základě tří aspektů – co teče, jak to teče a kudy to teče:

1. 1. kvalita tekutiny, která žilami teče – něco zvyšuje srážlivost samotné krve
   2. rychlostí krevního proudu a městnání – něco způsobuje, že krev žilami nemůže volně proudit k srdci
   3. poškození potrubí, neboli žilní stěny

V těhotenství se mění první aspekt, a to sice samotná krev a její tendence se srážet. Hormony progesteron a estrogen, jejichž hladina s délkou těhotenství postupně ještě roste, zvyšují srážlivost krve a tím i riziko krevní sraženiny. Evolučně je to výhodná obrana proti velkému krvácení. U 10 % populace se také vyskytuje některé z geneticky podmíněných onemocnění, která celoživotně zvyšují srážlivost krve (nejznámější je Leidenská mutace).

Při cestování se ke změně kvality krve přidává druhý faktor, a sice ten, že krev nemůže žilami volně proudit k srdci. Celkový objem krve v těhotenství je asi o 1/3 větší než normálně a pro srdce a oběh je náročné při dlouhém stání nebo sezení odčerpat krev z nohou. Tím se zpomalí se proud, kterým krev v žilách teče. Doporučení, jak situaci zlepšit a co se dá udělat pro to, abychom mohli i v těhotenství spokojeně létat, je několik:

• co nejvíc pít vodu nebo jiné nápoje bez kofeinu v průběhu celého letu (kofein odvodňuje)
• minimálně jednou za hodinu se jít projít a protáhnout, já v letadle na záchodech dřepuju 😉
• pokud to jde, sedět na místech, kde je více místa pro nohy a hodit si je nahoru
• při letech nad 5–6 hodin použít kompresní punčochy (zmenší městnání krve v nohou) a po konzultaci s lékařem snížit krevní srážlivost podkožními injekcemi, například s nízkomolekulárním heparinem.

Poslední doporučení je nejméně příjemné, ale také nejúčinější. A nebojte se toho píchání injekce, píchá se to do kožní řasy (špíčku) na břiše nebo stehnech. Bodne se a vytlačí obsah injekce. Měli jsme psa, kterému jsme museli 7 let tímhle způsobem dávat dvakrát denně inzulín a když to zvládla moje babička na chlupatém psovi, zvládnete to taky. Pro případ, že byste měli pocit, že žilní trombózu máte, nečekejte a jeďte do nemocnice. Krevní sraženina se totiž v žíle může uvolnit a ucpat některou z tepen přivádějících krev do plic, což je život ohrožující.

Pro cestování autem neplatí žádné omezení, je možné po celou dobu těhotenství. Ohledně žilní trombózy platí při delších cestách ta samá doporučení ohledně žilní trombózy jako v letadle. Vynechejte jen házení nohou nahoru, při nehodě dochází v případě, že má žena nohy opřené o palubní desku, k ošklivým poraněním pánve. Také řídit můžete tak dlouho, jak se na to budete cítit. Já jsem řídila zhruba do 25. týdne, potom jsem začala mít pocit, že se mi hůř soustředí a víc se za volantem lekám – není to ale žádné univerzální pravidlo. Airbagy si nechte v autě vždy zapnuté, zvyšují bezpečnost bez ohledu na těhotenství. Jenom musíte dát pozor, aby vzdálenost mezi břichem a palubní deskou nebo volantem byla alespoň přibližně 25 centimetrů.

Nejdůležitější pro bezpečí dítěte je, aby pás v autě nesahal přes bříško matky, ale vedl pod ním nad horním okrajem pánve. Nestačí si ho tam držte rukou stažený, při zabrzdění to neudržíte. Na internetu jsem našla také radu maminky, která byla hodna udělení Darwinovy ceny – rada, ať se z tříbodového pásu udělá dvojbodový a to tak, že si žena na spodní část sedne a pás je tím pádem upnutý na boku a u ramen. Něco takového by samozřejmě nefungovalo ani trochu a při zabrzdění by žena zpod pásu vyletěla v podstatě stejně, jakoby žádný pás neměla. Takhle upnutý pás by nefungoval ani jako ten dvojbodový například v autobusech, který vás fixuje k sedačce za pánev.

Proto existují pásy do auta pro těhotné, nejznámější je ten od BeSafe a dělá se ve variantě pro isofix, nebo s pásem, kterým se zacvakne kolem sedadla. Jde vlastně o podsedák fixovaný k sedačce, který má mezi nohama patentky na upnutí spodní části pásu a jeho stažení z břicha dolů na pánev. Chvíli jsem na začátku váhala, zda to není zbytečný luxus, ale není. Při brždění totiž nedochází k žádnému stlačení bříška, takže není dítě ohroženo dítě ani placenta. Zároveň pás nezůstane volný, ale pevně utažený přes matčinu pánev a ta nemůže z pod pásu vyklouznout směrem k palubní desce. Ta investice je minimální, mě stál kolem tisícovky a dá se pořídit i z druhé ruky. Doporučuje se používat zhruba od prvního trimestru dál, víceméně od té doby, kdy vám gynekolog dělá ultrazvukové vyšetření přes břicho (znamená to, že už děloha není schovaná v pánvi).

Cestování je vášeň, změna prostředí a rytmu, ochutnávání nových jídel, jiné západy slunce a čerstvý vítr. V autě jsem se cítila celou dobu pohodlně a bezpečně a byla jsem moc ráda, že mohu podnikat výlety po Evropě. Ani létání bych se nevzdávala jenom proto, že jsem těhotná, kdyby moje těhotenství od začátku probíhalo bezproblémově. Takhle si vyzkouším letadlo až s miminkem, ale už se na to hrozně těším 🙂

Medmama

“Jsem doktorka a jelikož mám boty z toulavého telete, hned po škole jsem se vydala za dobrodružstvím a odstěhovala se pracovat do Německa. Kdykoliv to šlo, cestovali jsme po Evropě a po světě. Po nějaké době přišlo další dobrodružství v podobě miminka, které mezi nás zavítá na jaře. Píšu o tom, jak těhotenství a mateřství prožívám já. O tom jak se vyznat ve všech těch medicínských záležitostech a jak se nemuset rozhodovat mezi hlavou a srdcem. Věřím, že není jen buď, anebo, ale především moje nebo naše vycházející ze svobodné volby, kdy rozumím a mám dost informací a přitom se rozhoduju podle svých hodnot a priorit. Píšu o tom, jak mít rád svoje srdce i mozek, ženskou i mužskou stránku a nebrat sám sebe smrtelně vážně. Jezme to skvělé jídlo. Užívejme si paprsky slunce a cachtejme se ve vlnách. Buďme praštění a pravdiví. Buďme laskaví. Na nic jiného nám nezbývá čas :)”

Porod koncem pánevním – výsledek studie 2015

Agentura BJOG uvádí, že císařský řez je „nejbezpečnější“ formou porodu pro konec pánevní, nicméně absolutní riziko u vaginálního porodu zůstává nízké.

Debata o nejlepším způsobu porodu dítěte koncem pánevním stále probíhá.

Studie z roku 2000 (The term breech trial) dospěla k závěru, že plánovaný císařský řez je nejbezpečnější metoda porodu.

Existují však důkazy, které naznačují, že vaginální porod je stále bezpečnou volbou u vybraných skupin žen s pozicí dítěte koncem pánevním. Tato velká studie použila 27 publikací s celkovou velikostí vzorku 258 953 žen, aby stanovila absolutní a relativní rizika mortality a nemocnosti spojených s plánovaným vaginálním porodem koncem pánevním od porodu až do sedmi dnů po porodu.

Výsledky naznačují, že celková perinatální mortalita u plánovaného vaginálního porodu a u porodu plánovaným císařským řezem dítěte v termínu byla 253 (0,3%) a 79 (0,05%).

To znamená, že absolutní rizika perinatální úmrtnosti u plánovaných vaginálních porodů a plánovaných císařských řezech byla přibližně jedna ku 300 a jedna ku 2000.

Tyto výsledky jsou ve studii WHO nižší než míra perinatální úmrtnosti spojená s vaginálním porodem, kdy dítě bylo v pozici hlavičkou dolů. V této studii bylo zjištěno riziko neonatálního a novorozeneckého úmrtí být 0,39% a 0,38%.

Navíc absolutní rizika neurologických problémů, porodních poranění, páté minuty Apgarova skóre méně než sedm a neonatální asfyxie byly 0,7%, 0,7%, 2,4% a 3,3%.

Studijní spoluautorka a profesorka porodnictví a gynekologie na Vysoké škole medicíny a lékařských věd Hawassa v Etiopii Yifru Berhanová uvedla: “Přestože spor je ještě nevyřešen, naše studie zdůvodňuje praktiku individualizovaného rozhodování v souvislosti s porodem dítěte koncem pánevním. Budoucí výzkum by se měl soustředit na srovnávací studii týkající se vaginálního porodu koncem pánevním a nevaginálního porodu koncem pánevním.

” Profesní poradkyně RCM (Royal College of Midwives) Mervi Jokinenová uvedla: “Toto je zajímavé téma, kdy některé studie významně ovlivnily měnící se postupy, snižování výběru žen a do určité míry přispívají k rostoucímu počtu císařských řezů na celém světě.“

“Autoři dospěli k závěru, že dokonce kombinace všech studií nutně neposkytuje správné odpovědi na individuální úrovni. Všechny porody nesou prvek rizika – jakkoli malého. Důležitou otázkou je, že ženy jsou si vědomy důkazů a informací o porodu koncem pánevním, včetně rizik a přínosů ať už vaginálního porodu nebo císařského řezu, aby se mohly rozhodnout, jak chtějí porodit. Je důležité, aby o tom diskutovaly se svou porodní asistentkou nebo lékařem a byly jim nabídnuty rady a podpora.“

Celá studie je zde.

Přeložila: Michaela Kalusová

Zdroj: https://www.rcm.org.uk/news-views-a…

Jaké to je mít orgasmický porod?

Orgasmický porod je často s posměškem brán jako mýtus – jak bys mohla zažít orgasmus při tak extrémní bolesti? Ale v článku Sex Talk Realness, Cosmopolitan je rozhovor 3 žen, které všechny měly orgasmický porod. Chtěli jsme zjistit, jaké to opravdu je “orgasmovat” dítě do tohoto světa. 

Kolik je vám let? 

Žena A: Padesát pět.

Žena B: Třicet tři.

Žena C: Třicet jedna.

Jak jste se dozvěděly o orgasmickém porodu? 

Žena A: Četla jsem Birth Eroticism od Laura Shanley, článek Jeannine Parvati Baker o extatickém zrození, a také knihu Resexualising Childbirth od Leilah McCracken.

Žena B: Objevila jsem to skrz videa na YouTube.

Žena C: Našla jsem to přes internet skrz hledání informací o neasistovaném porodu.

Musely jste hodně studovat, jak u porodu orgasmovat?   

Žena A: Ne, jen jsem to četla. Byla jsem těhotná v roce 2000 a tehdy toho mnoho o tomto tématu nebylo napsáno.

Žena B: Nějak moc jsem nestudovala, ale přečetla jsem si knihu Orgasmický porod, což je víceméně o tom, že porod je sexuální a smyslný proces, který by měl být tak i brán. Není to ale návod, jak mít během porodu orgasmus.

Žena C: Oh, ano. Četla jsem spoustu knih.

Řekly jste ještě v těhotenství někomu, že budete mít orgamiscký porod? Co si vaši přátelé a rodina o tomto nápadu mysleli? 

Žena A: Ne, nikomu jsem neřekla, že budu mít neasistovaný porod nebo že bych chtěla mít v průběhu porodu sex.

Žena B: Věděla jsem, že je to možné, ale neviděla jsem to jako dosažitelný cíl.

Žena C: Podělila jsem se s tímto nápadem jen s mým manželem.

Co si o tom myslel váš muž?

Žena A: Asi jsem se zmínila, že bych chtěla být v průběhu porodu sexuální a můj partner byl šťastný.

Žena B: Myslel si, že je to krásné.

Žena C: Myslel si, že je to skvělý nápad.

Kde jste rodila?

Žena A: doma pouze s mou rodinou.

Žena B: doma.

Žena C: Porodila jsem doma ve vaně plné vody.

Použily jste nějaké léky proti bolesti? 

Žena A: Ne.

Žena B: Ne.

Žena C: Žádné.

Jaký je postup? Začínáte s předehrou?

Žena A: Na začátku jsem použila sebe stimulaci, abych si od bolesti pomohla.

Žena B: Nesnažila jsem se mít orgasmus. Jak jsem se blížila k přechodu/mezičasu [porodní doba mezi 1 a 2 dobou porodní], tak jsem byla trochu vzrušená a pamatuju si, že jsem si říkala: “Bylo by skvělé, kdyby tady nebyly porodní asistentky, abych mohla masturbovat nebo být intimní se svým manželem.” Ale můj orgasmus byl spontánní.

Žena C: Zlehka se mě dotýkal, mazlil, líbal, stimuloval bradavky a také tam byla stimulace klitorisu.

Masturbovaly jste, nebo se váš partner nebo někdo jiný na vašem vzrušování podílel?

Žena A: Hlavní příčinou mého orgasmu u porodu bylo to, že jsem se při každé kontrakci dívala do očí mého partnera a říkala: “miluji tě, miluji tě, miluji tě,” s každou vlnou. Podle mého názoru toto produkovalo velké množství oxytocinu, který pomáhal porodu postupovat a udržovalo mě to uvolněnou a spojenou a ne ve stresu a bolesti. Tohle vše přispělo k orgasmu.

Žena B: Ne.

Žena C: Můj manžel byl zapojen do celého procesu, používal digitální stimulaci klitorisu.

Použily jste sexuální nebo jiné pomůcky?

Žena A: Ne.

Žena B: Ne.

Žena C: Ne.

Bylo těžké se při takové bolesti vzrušit? 

Žena A: Ne, protože se mi dařilo bolest zvládat.

Žena B: Ne. Bolest porodu není to, co si většina lidí myslí, když myslí na bolest například ze zranění. Když máte možnost být naplno uvolněná a v tranzu zrození, tak vlny kontrakcí jsou nepohodlné, ale neprojevují se jako strašná bolest.

Žena C: Vůbec ne.

Existuje nějaká hranice, kdy už není možné mít penetrační sex, např. protože je dítě příliš dole? 

Žena A: Nevím, ale já jsem měla penetrační sex jen v posledních dnech a týdnech před porodem.

Žena B: Ano určitě, ale já jsem v průběhu porodu pohlavní styk neměla.

Žena C: Oh, ano. Sex po prasknutí vody nedoporučuji vůbec.

Ve které části porodu jste začala orgasmovat? 

Žena A: Můj porod byl velmi rychlý a intenzivní a měla jsem orgasmické vlny rozkoše po celou dobu.

Žena B: Zažívala jsem spontánní celotělový orgasmus v průběhu přechodu/mezičasu.

Žena C: Začala jsem to prožívat po osmi hodinách porodu.

Kolik orgasmů jste v průběhu porodu měly? Byly jiné než běžné orgasmy? 

Žena A: Já měla jeden, ale nevšimla jsem si fyzických stahů pánevního dna, které jsou u některých typů orgasmů.

Žena B: Měla jsem jen jeden, ale byl velmi odlištný od obvyklého orgasmu. Byl to velmi hluboký, celoplošný orgasmus. A také po porodu jsem jich měla spoustu!

Žena C: Měla jsem čtyři samostatné orgasmy.

Máte pocit, že to ve skutečnosti snížilo bolest nebo se jednalo jen o příjemné rozptýlení?  

Žena A: Mělo to zásadní vliv na můj porodní zážitek: změna stresu a bolesti na lásku a potěšení.

Žena B: Ani jedno.

Žena C: Oh ano, výrazně to snižuje množství bolesti.

Bylo divné mít orgasmus před zdravotníky? 

Žena A: Byla jsem doma se svou rodinou, takže pro mě ne.

Žena B: Protože jsem byla doma a jediní lidé, kteří byli přítomni byli můj manžel a dvě porodní asistentky, tak jsem se cítila velmi dobře. Orgasmovala jsem většinou potichu a řekla jsem jim o tom až později. Cítila jsem se velmi dobře. Jsem přesvědčená, že bych nikdy nebyla schopná se takto uvolnit a mít orgasmus, kdybych byla v nemocnici.

Žena C: Byla jsem doma, takže nebyl problém.

Měly jste problém najít zdravotníky, kteří měli s orgasmickým porodem zkušenosti? 

Žena B: Ne, obě mé porodní asistentky byli s tímto konceptem obeznámeny.

Žena C: Plánovala jsem domácí porod do vody s RN (pozn. Registered nurse), která byla velmi dobře s těmito metodami obeznámena.

Řekly jste lidem, že jste měly u porodu orgasmus? Jaké byly jejich reakce? 

Žena A: Ne.

Žena B: Řekla jsem to pár velmi blízkým přátelům, kteří si všichni mysleli, že je to úžasné.

Žena C: Řekla jsem to jen blízkým přátelům, o kterých jsem věděla, že budou můj zážitek brát jako posvátnou zkušenost. Není to nic světoborného, je to jen opravdu neuvěřitelný zážitek.

Máte ještě jiné děti, které jste rodily bez orgasmického porodu? 

Žena C: S mým prvním synem jsem měla v průběhu porodu spontánní orgasmus, ale u porodu mého druhého syna se to nestalo.

Jaké největší mylné představy si myslíte, že kolem orgasmického porodu jsou? 

Žena A: Že existuje jen jeden typ orgasmu, který můžete mít.

Žena B: Mít sex během porodu nebo onanování k orgasmu během porodu není totéž, jako porodní proces sám o sobě, který přináší potěšení a orgasmus.

Žena C: Že to nejsou skutečné orgasmy, i když ve skutečnosti mohou být mnohem lepší než orgasmus.

Co byste poradily jiným ženám, které uvažují o orgasmickém porodu? 

Žena A: Podívejte se na OrgasmicBirth.com (orgasmický porod), mají film a nějaké knihy. Také, čím více máte soukromí, tím více můžete využít hormony sexuality k pomoci u porodu.

Žena B: Roďte doma v co možná nejpohodlnějším a zrelaxovaném prostředí a s co možná nejmenším počtem lidí kolem vás.

Žena C: Buďte otevřená všem možnostem a snažte se, abyste to cítila co nejpřirozeněji. Být intimní sama se sebou je úžasné.

Přeložila: Michaela Kalusová

Zdroj: http://www.cosmopolitan.com/sex-love/news/a48889/orgasmic-birth-what-is-it/

Lněné semínko

Len setý (Linum usitatissimum) je až 150 cm vysoká jednoletá bylina sbleděmodrými květy. Lněné semínko, bohatý zdroj léčivého oleje, se pěstuje jižvíce než 7000 let. Již v Egyptě se stonek používal k výrobě lněného plátna.Jeho léčivé účinky byly známy již ve starém Řecku, v oblibě měl totosemínko i Hippokrates, který jej předepisoval při potížích se sliznicemitrávícího ústrojí. Léčebné účinky lněného semene jsou dobře známy již po celástaletí.

Obsahuje velké procento pro lidský organismus velmi důležitýchnenasycených mastných kyselin. Používal se zejména k léčení žaludečních astřevních potíží, kvůli slizu, který vytvoří na žaludeční a střevní slizniciochranný film až na několik hodin. Chrání tak žaludeční stěnu, zabraňuje vznikuzánětů a usnadňuje její regeneraci a uzdravování.

Dnes se len pěstuje téměř po celém světě. Lněné semeno se používá při výroběrůzných potravin a slouží také k léčebným účelům. V České republice nenípoužívání lněného semínka zatím příliš rozšířeno, používá se převážně dopečiva. Ze lněného semínka se vyrábí velmi léčivý olej, který sice není přílišchutný, ale jeho úžasné léčivé účinky stojí za to si na něj zvyknout.

Proč je lněné semínko a lněný olej tak léčivý:

Semeno lnu je zdrojem nezbytných esenciálních mastnýchkyselin – látek důležitých pro zdraví, které si tělo nedokáže samovyrábět.
Jedna z esenciálních mastných kyselin, která je obsažena ve lněném semenu, jeznámá jako omega-3 mastná kyselina – kyselina alfa-linolenová. Ta mápříznivý vliv na naši nervovou soustavu a zlepšuje stav pokožky a buněk.

Lněné semínko obsahuje také omega-6 mastné kyseliny (ve forměkyseliny linolenové).
– Tyto esenciální mastné kyseliny účinkují v celém těle jako ochranabuněčné membrány, zevní blanky, která je jakýmsi strážcem všech buněk;propouští do nich potřebné živiny a brání vstupu škodlivin. Tato funkcevysvětluje, proč může mít lněný olej tak dalekosáhlé léčivé účinky.
– Lněné semínko obsahuje látky zvané lignany, které mají příznivé účinkyna různé hormony a mohou pomáhat v boji proti rakovině, bakteriím, virům aplísním. Lněné semínko obsahuje až 800x více lignanů než většina ostatníchpotravin.
– Lněné semínko obsahuje fytoestrogeny, rostlinné estrogeny, které sepodobají ženským estrogenům, takže olej může působit na menstruačnícyklus tím, že vyvažuje poměr mezi estrogenem a progesteronem.Pomáhá zlepšovat stav děložní sliznice a tím může ovlivnit některéformy neplodnosti.
– Lněný olej a lněné semínko může stejně tak podporovat dobrý zdravotnístav u mužů. Zdá se slibný v léčení mužské neplodnosti a při prostatickýchproblémech.
– Z hlediska léčby střevních poruch předčí ve všech ohledech chemoterapeutika(sulfonamidy, antibiotika).

Jeho vynikající léčebný účinek je dán vysokým obsahem nenasycenýchmastných kyselin, enzymů, karotenu, vitaminu E, provitaminu A, slizových látekapod. Odvar (5 minut vařit 1 lžíci semene na 0,5 l vody) je vynikajícím lékemna střeva. Namočený ve vodě spolu s vařenou celozrnnou kaší podporujeperistaltiku střev

Lněné semínko se používá při léčení těchto problémů:

– Odstraňuje zácpu a pomáhá i tam, kde ostatní projímadlaselhávají. Nutné je pravidelně jíst 2-3x denně 24 hodin namočené semínko vevodě (čím více vody, tím více slizu). Komu dělá problém sníst celásemínka, může si je předem pomlít.

– normalizuje činnost střevní mikroflóry

– pro vysoký obsah slizu chrání žaludeční a střevní sliznice

– zabraňuje vzniku kvasných a hnilobných procesů ve střevech

– pravidelné pití odvaru – 5 minut vařit 1 lžíci semene na 0,5l vody (sodvarem vypijeme i semínka-necedíme) nebo nálev pomáhá léčit hemeroidy,střevní divertikly, žaludeční vředy i některé střevní nádory – podlezkušeností nepříjemné symptomy jako je bolest žaludku, nevolnost, pálenížáhy, křeče, nechutenství, pocit plnosti, tlak atd. mizí nebo sehodně zlepší již po třech dnech lněné léčby. Při závažnějších případech jetřeba čekat na účinky více dní, není vhodné jeho konzumaci předčasně přerušit.Jeho velkou předností je mimo jiné i to, že nebyly dosud zjištěny žádnévedlejší účinky.

-Velmi dobré je pít lněný odvar 3 týdny před porodem. Vysoký obsahslizových látek usnadní porod. Lněné semínko se může používat po celétěhotenství, kvůli svému vyjímečnému složení a jako prevence zácpy či hemeroidů

– medem oslazený odvar spolu s odvarem z lišejníku islandskéhose osvědčil při zánětech horních cest dýchacích

– Lněné semínko můžeme s úspěchem použít i na obklady a zábaly přizánětech, otocích, křečích, menstruačních bolestech. Obklad se zhotoví tak, žepomletá lněná semena smícháme s horkou vodou, ihned nanášíme na kousek látky apřikládáme na bolestivá místa.

Tento obklad lze použít i při zánětu a zbytnění prostaty. Působí téžúlevu při pásovém oparu.

Nálev z celých lněných semínek

1 lžičku semínek přelijeme 1 šálkem studené nebo vařící vody pijeme 3-6xdenně

Lněný odvar

1 polévkovou lžíci semínka 5 minut povaříme ve čtvrt litru vody anecháme 15 minut odstát. Pijeme i se semínky.

Drcené či mleté lněné semínko

Semínko v něčem rozdrtíme (nejlépe v misce suribachi) nebo semelemena mlýnku na mák (kovový šnek ale bohužel ničí některé cenné látky). Namletésemínko bychom měli skladovat uzavřené ve sklenici v ledničce a nejdéle dotýdne spotřebovat, aby nežluklo.
Takto připravené semínko můžeme přidat do jakéhokoliv jídla,např. do kaše, dopolévky, do těsta, prostě kamkoliv…

Nálev z drcených lněných semínek

2-3 lžičky nadrcených semínek zalijeme 1 litrem studené vody, necháme dorána odstát. Ráno nálev přihřejeme (nevaříme) a vypijeme. Ráno si tento nálevpřipravíme i na večer, jeli potřeba používat jej 2x denně.

Odvar z drcených lněných semínek

10 dkg rozdrcených semínek svaříme s 1 litrem vody. Užíváme polžících několikrát denně.

Gomasio ze lněných semínek

Lněná semínka nasucho opražíme na pánvi se solí (poměr asi 15:1).Opražená semínka podrtíme v hmoždíři nebo v misce suribachi společně sesolí, aby se sůl obalila do oleje, který semínka obsahují. Skladujemev ledničce a do týdne spotřebujeme, aby semínka nežlukla. Lněné gomasiopoužíváme k dochucení pokrmů upravovaných naslano, např. jím posypemechléb s pomazánkou, polévku, přílohu…..

Mletá lněná semínka jako obklad 
2 díly drcených semínek smícháme se 4 díly vroucí vody. Kaší naplníme plátěnýsáček a přiložíme je teplý na nemocné místo. Pozor, nespalte se! Teplotuobkladu nejdříve vyzkoušejte na předloktí.

Náplast ze lněného semínka 
2 díly drcených semínek smícháme se 4 díly vroucí vody. Vzniklou kaši nanesemena plátno a přiložíme na nemocné místo. Pozor, nespalte se! Teplotu náplastinejdříve vyzkoušejte na předloktí.

Přes plátno dejte deku, nebo zahřívací dečku, aby náplast či obklad takrychle nevychladli.
Tuto terapii lze použít na změkčení vředů, při různých otocích, obklad přikládáse na žaludek při křečích, jaterní a ledvinové kolice, ischiasu atd.

LNĚNÝ OLEJ

Olej z lněných semínek se používá při léčení těchto problémů:

Lněný olej je zcela unikátní potravinou. Jeho účinky byly známy již vestarém Řecku, např. Hippokrates jej předepisoval při potížích sesliznicemi.
Lněný olej byl v našich krajích kdysi velmi oblíbený. Hospodyně jej kupovalypřímo od prodavačů na ulici bezprostředně po vylisování, což mělo výhodu v tom,že bylo možné ho kupovat jenom tolik, kolik se během krátké doby spotřebovalo.Čerstvý má vyloženě léčivé vlastnosti a chuť dobrou, zestárlý nebo špatněskladovaný však chutná nepříjemně a zdraví spíše škodí. Snad proto se upustilood jeho používání, zvláště, když začaly být k dispozici jiné levné rostlinnéoleje, které vydržely delší dobu bez znatelnějších změn. Ukazuje se však, želněný olej má některé zcela unikátní vlastnosti, pro které se vyplatí po němopět sáhnout. Je to zejména vysoký obsah omega-3 a omega 6 mastnýchkyselin. Jeho obliba ve světě stále vzrůstá a prodává se již běžně vezdravých výživách i v supermarketech.

Lněný olej jako nejlepší zdroj omega-3

Nejbohatším rostlinným zdrojem cenných omega-3 mastných kyselin je lněný olej.Tento olej byl dříve běžnou součástí středoevropského jídelníčku a vzhledem kjeho oteplujícímu charakteru je vhodný pro zdejší chladnější klima. Zahřívajícívlastnosti lněného oleje udávají i ajurvédští lékaři.
Je možno říci, že vzhledem k účinku v něm obsažených omega-3 mastných kyselin,může přídavek lněného oleje v jídle do značné míry vyrovnávat nepříznivépůsobení živočišných tuků s obsahem cholesterolu. Musí však být dostatečněkvalitní a měl by být konzumován pravidelně.

Olej se užívá k léčení a prevenci srdečních chorob a ke zmírněníněkterých zánětlivých onemocnění
– Olej díky obsahu kaseliny cis-linolové a alfa-linoleové, které jsou důležitépro tvorbu hormonálních prostagladinů, významných pro řadu životních funkcíhormonálních obtíží včetně neplodnosti.
– Pro své protizánětlivé účinky může lněný olej mírnit menstruační bolestia bolesti při fibrocystóze prsů.
– Některé studie prokázaly, že a lněný olej mají i antibakteriální,antivirové a protiplísňové účinky, které mohou částečně vysvětlit jehoúčinnostpři pásovém i běžném oparu.

Lněný olej příznivě ovlivňuje krevní tlak,
– snižuje hladinu cholesterolu a reguluje hladinu lipoproteinů, kompenzuješkodlivé účinky jiných tuků, čistí cévy od tukových nánosů
– je účinný v případě zácpy.
– posiluje trávení a pomáhá při snižování váhy
– pomáhá organismu odolávat nepříznivému záření.
– Má vynikající regenerační účinky, kůži zvláčňuje a zjemňuje, je vhodný naošetření suché a ztvrdlé kůže. Lněný olej je výborným prostředkem pro péči opokožku postiženou ekzémy a lupénkou, pomáhá regeneraci kůže poozařování.
Pravidelné užívání lněného oleje zevně i vnitřně pomáhá léčit zánět žil asliznic, otevřené bércové vředy (používat střídavě s olejem sežraločích jater a omývat vodou s jablečným octem)
– Při hypertenzi se doporučuje užívat pravidelně jedna polévkoválžíce lněného oleje snižuje i systolický i diastolický tlak.
– má stimulující vliv na imunitní systém
– chrání organizmus před tvorbou zhoubných novotvarů. Díky technologiilisování za studena lněný olej obsahuje velké procento ligninů, kterémají silné antikancerogenní vlastnosti.
– zvyšuje odolnost organizmu proti vzniku srdečně cévních onemocnění, jeúčinný při rozsáhlé arterioskleróze, ischemickém onemocnění srdce. Studie zposledních pěti let z Bostonu zjišťuje, že by mohl být prospěšný v prevenciopakovaných srdečních příhod. Užívání polynenasycených mastných kyselin chráníorganizmus před vznikem onemocnění: zvýšení jejich obsahu v organizmu o 1% snižuje faktor rizika vzniku onemocnění o 3-4%.
-Výzkumy ukazují, že časté užívání malého množství lněného oleje chráníorganizmus před rozvinutím cukrovky.
– Zvláště efektivní jsou polynenasycené mastné kyseliny při různýchchronických alergických a zánětlivých onemocněních jako je revmatoidníartritida, ekzémy, astma, lupénka, vředová kolitida.
– pomáhá také usnadňovat přenos nervového vzruchu, a proto je užitečný přisnížené citlivosti a palčivých pocitech stejně jako při chronických mozkovýchporuchách, jako je Alzheimerova choroba.

– Jako  podpůrný prostředek při trávení účinkuje v prevencižlučových kamenů, které rozpouští. (Pít spolu s citrónovu šťávou, každéráno cca 2 lžíce nebo udělat žlučníkovou kůru na vypuzení kamenů dle Mudr.Jonáše)

Složení: Mastné kyseliny: kyselina alfa-linolenová (cca 60%),kyselina linolová, kyselina olejová (cca 10%) a nasycené mastné kyseliny (cca10%). Lněný olej obsahuje tokoferol 180 mg/100 g.

Užívání: 1-2 čajové lžičky pro prevenci, pro léčbu pak 1-2 pol.lžícedenně. Důležité je, aby olej nebyl starý a žluklý.

Lněný olej vyráběný pro potřeby malířů nelze užívat vnitřně!

Jak len a lněný olej používat v kuchyni:
Lněné semeno se přidává do pečiva místo oříšků, do koláčů, do kaší,polévek, vaříme je spolu s rýží či ostatními obilovinami. Dá se přidattéměř do každého pokrmu, slaného i sladkého. Výborný je také lněný čaj (párminu povaříme lžíci lněného semene v 1 litu vody).
Na trhu jsou k sehnání dva duhy lnu – hnědý a zlatý. Oba mají stejnéúčinky. Doporučujeme len z ekologické produkce, vypěstovaný bez použitíchemických hnojiv a postřiků.

Lněný olej se nesmí zahřívat, je třeba jej přidávataž po dokončení jídla, zahřívání by cenné omega-3 mastné kyselinyzničilo.
Je možné jej používat k omaštění běžných jídel. Obzvlášť chutný je s rýží.Ve spojení s parbolizovanou rýží vzniká zcela nová, neobyčejně přitažlivá chuť,která ještě více vynikne, je-li jídlo posypáno špetkou syrové cibulky apoužívá-li se při přípravě mořská sůl.
Podobně se chuťové vlastnosti lněného oleje znásobí ve spojení s některýmidruhy zeleniny. Omastíme-li jím vařenou nebo dušenou mrkev, získáme vyloženěléčivé jídlo.

V každém případě je třeba si kombinace dopředu vyzkoušet, protože s některýmipotravinami chutná spíše hořce, zatímco s jinými se chuť celého jídla ažnečekaně zlepší.

Doporučuje se užívat ve množství dvou až tří kávových lžiček oleje denně kobohacení jídla. Bude-li se zdát zpočátku jeho chuť nezvyklá, je možné jejsmíchat například s olivovým olejem nebo užívat spolu s máslem. Je možné sidopředu připravit směs másla a lněného oleje v poměru asi 1 : 1, čímž vznikne zmásla dietně vyloženě přijatelná potravina.

Jak skladovat lněné semínko a lněný olej 

Důležité je skladovat je na chladném a tmavém místě, nejlépe v lednici.Měli by se zkonzumovat co nejrychleji, nedělejte si „železnou zásobu“ a radějičastěji kupujte čerstvé.

Lněný olej má velmi vysoký obsah polynenasycených mastných kyselin (asi 70%) aproto je velmi choulostivý k oxidaci. Za normální teploty se na vzduchu rychlekazí, což se projeví zhořknutím. Takový olej se již nesmí používat, protožemůže zapříčinit tvorbu takzvaných volných radikálů v těle, což jsou velmiagresivní částice, které poškozují tělní tkáně, snižují imunitu a urychlujístárnutí. Proto by měl být lněný olej vždy co nejčerstvější, skladovaný vchladu a temnu.

Neméně důležitou věcí je kvalita výroby. Je bezpodmínečně nutné, používat jenomolej za studena lisovaný. Oleje, které prošly při výrobě tepelným procesem,spíše zdraví poškozují, než prospívají. Olej by měl být dále ve tmavé skleněnéláhvi. Cena i těch nejkvalitnějších výrobků je poměrně přijatelná, za lněnýolej nezaplatíme o mnoho více, než například za máslo.

Pohankový nákyp

1 hr pohanky, 2 pl lněného semínka, 1 pl dýňového semínka, 2 pl rozinek, 4jablka.
Do termosky dáme pohanku, semínka a rozinky. Vše zalijeme 2 hr vařící vody atermosku uzavřeme. Necháme ležet přes noc. Ráno dáme hotovou kaši na vymaštěnýa vysypaný plech, proložíme nakrájenými jablky. Zapečeme v troubě.

Omega-3 mastné kyseliny 

Jsou to stavební kameny některých tuků a mají pro nás mnohé vysloveně příznivévlastnosti. Snižují hladinu tuků v krvi, zabraňují ucpávání cév, zvyšujítekutost krve, snižují krevní tlak a jsou tak prevencí oběhových chorob.

Tuky s obsahem omega-3 mastných kyselin jsou proto často přidávány do stravylidí, kteří potřebují zbavit oběhový systém tukových nánosů a cholesterolu.Omega-3 tedy nejenom minimalizují potíže oběhového systému, ale navíc podporujíproudění krve i do takových míst organismu, které byly jejím nedostatečnýmzásobováním poškozeny. Omega-3 mastné kyseliny jsou někdy přirovnávány klátkám, které jsou základem nemrznoucích kapalin, protože udržují krevrelativně řídkou, takže oběhový systém pracuje dobře i za chladnéhopočasí.

Omega-3 mastné kyseliny dále posilují chuť k jídlu. Byly úspěšně používány kobnovení mozkových funkcí a celkové regeneraci lidí, postižených dlouhodobýmhladověním, kteří již nebyli schopni přijmout běžné jídlo a ztratili na ně iveškerou chuť.

V padesátých letech prokázal Max Gerson protirakovinné účinky omega-3 mastnýchkyselin. Od té doby se užívá lněný olej k posílení imunity. Nejenom že posilujebuněčné membrány zdravých buněk, ale současně ničí nádorové buňky. Imunizačnívlastnosti omega-3 se využívají též při léčení AIDS, osteoporózy, revmatickéartritidy a dalších potížích, spojených s nedostatečnou imunitou.

Jako doplněk se užívají při léčbě ledvinových onemocnění, vředového zánětutlustého střeva, depresí, bronchiálního astmatu, kopřivky, lupénky, zvětšenéprostaty, migrény. Tato užití souvisí s příznivým působením esenciálníchmastných kyselin na hormonální systém.
Esenciální mastné kyseliny napomáhají též při obnově buněk, poškozených vdůsledku škodlivého záření.

Zdroje omega-3 mastných kyselin

Velké množství jich obsahují ryby – nejvíce losos, makrela a sardinky.Dostatečné množství by mělo pokrýt asi 200 až 300 gramů ryb týdně.

Dalším zdrojem omega-3 je alfa-linolenová kyselina, což je mastná kyselina,obsažená v tucích některých rostlin. Výhodou rostlinných tuků je, že jejichzískávání není závislé na usmrcování jiných živých tvorů. Rostlinné tuky takéobsahují méně znečišťujících látek, jako jsou například pesticidy nebopolychlorované bifenyly. Jako zdroje alfa-linolenové kyseliny se doporučujílněná semena (53% jejich tuku je složeno z alfa-linolenové kyseliny), dýňovásemena (15%) semena hroznů (10%), sójové boby a výrobky z nich (8%), vlašskéořechy (5%). V menším množství je obsažena v zelené listové zelenině,obilovinách, luštěninách, v mléce volně se pasoucích zvířat. Plodiny,vypěstované v chladnějších podmínkách, obsahují více omega-3, než rostliny zteplejšího podnebí.

Zdroj: http://www.slunecnice-cb.cz/slunecnice-cb/eshop/1-1-ZDRAVE-POTRAVINY/14-2-OLEJE-A-TUKY/5/1825-Bio-lneny-olej-za-studena-lisovany-250-ml–

“Hlavně, že máte zdravé dítě”

Poslechněte si jakoukoli skupinu nových rodičů, kteří mluví o svých zkušenostech z porodu a téměř jistě uslyšíte tuto frázi: “Hlavně, že dítě bylo v pořádku”. “To je to jediné na čem opravdu záleží.”

Tato poznámka přijde poté, co jeden ze skupiny “vylil” svůj příběh, který byl velmi daleko od “ideálního příběhu”, kdy matka měla pocit, že byla ignorována, nevyslyšena, zbavena kontroly a opomíjena. Porod, který většinou začal dobře, ale stočil se do strašidelné (někdy děsivé) horské dráhy, ze které nová rodina vyšla tak otřesena, že nakonec byli opravdu vděční být stále naživu.

Ale skutečnost, že matka a dítě jsou stále naživu není jediná věc, na které záleží. Určitě ne v roce 2013, kdy porod je bezpečnější, než kdykoliv předtím : dnes je riziko, že to vy nebo vaše dítě nepřežije minuta. Tak jakto, že stále nastavujeme laťku našich představ o tom zda porod byl úspěšný tak nízko? A jaká škoda se tím páchá na našich dětech?

Tyto otázky jsou v centru kampaně , která dnes začala a která volá po přehodnocení toho, co je při porodu v západním světě ve 21. století nejdůležitější. Charita Birthrights vyzývá k přehodnocení, jak soudíme úspěšnot narození: už by to nemělo být jen o fyzickém zdraví, ale úplně stejně o zdraví psychickém. Podle nového výzkumu, který pro Birthrights provádí Mumsnet má méně než polovina všech žen ve Velké Británii takový porod, jaký chtějí.

Nové údaje , na základě průzkumu mezi 1100 uživateli Mumsnet, které měly děti v uplynulých třech letech bylo zjištěno, že pouze 68% těhotných žen byla dána možnost výběru místa porodu, 31% necítilo, že má porod pod kontrolou, 23% uvedlo, že jim nebyl dán výběr, kde v průběhu porodu chtějí být a 18% si nemyslí, že by jim zdravotníci naslouchali. Šokující je, že 24% žen, které měly instrumentální porod řeklo, že nesouhlasily s postupem.

A záleží na tom? Ano záleží. Ve skutečnosti důkazů o tom, jak moc je to důležité je jak hub po dešti. Pro každého, kdo něco o vývoji dítěte ví, se úvaha, že fyzické zdraví dítěte u porodu je to jediné na čem záleží, zdá být téměř absurdní. Průzkum Mumsnet dává klíč k odpovědi proč: většina dotazovaných matek řeklo, že narození jejich dítěte mělo vliv na to, jak o sobě smýšlely.  41% se domnívá, že dopad byl negativní (zvýšil se na 73 %, u žen, které měly instrumentální porod) . Téměř polovina dotazovaných žen si myslí, že porodní zkušenost ovlivnila jejich vztah s dítětem, kdy ve 22% tento vztah byl negativní, opět – u žen, které měly instrumentální porod tento podíl vzrostl dramaticky na 59%.

Průzkum neposkytuje údaje o otci, ale z jiných výzkumů je jasné, že způsob jakým porod dopadne ovlivňuje otce a jejich ranné pouto s dítětem, stejně jako jeho budoucí vztah s partnerkou. A to vše je důležité při poskytování bezpečného prostředí pro novorozence aby bylo tak bezpečné, jak jen to je možné –  protože bezpečí je to, co každé dítě potřebuje na začátku života.

Zeptejte  jakéhokoli specialisty na vývoj dítěte a řekne vám totéž: nejlepším prediktorem budoucího života dítěte, budoucí dosažené vzdělání, budoucí duševní zdraví a štěstí je založeno na kvalitě vazby vytvořené mezi tím dítětem a jeho nebo jejím primárním pečovatelem v hodinách, dnech, měsících a letech po narození. Žena, která začne život jako matka s pocitem nedostatku důvěry, není si jistá city ke svému dítěti, je v sobě nešťastná a není schopna vytvořit vazbu s dítětem tak jak by to udělala kdyby nastoupila cestu matky s pocitem kontroly, posílená a dostalo by se ji uznání a podpory jejího porodního zážitku.  Dejte nové matce důvěru a co nejlepší start k nejtěžší práci na světě – to je ten nejlepší možný start, který můžete také dát svým dětem. Dejte jí dobrou porodní zkušenosti a ta cesta před ní bude přinejmenším rovná nebo možná půjde i z kopce.

Dejte jí traumatický porod a dáte jí kopec na který musí vylézt – a samozřejmě i s dítětem, které musí vynést.

Narození není jen o dvou lidech, kteří stále dýchají: děláme příští generaci obrovskou nespravedlnost za předpokladu, že nějaká bude.

Přeloženo: http://www.theguardian.com/commentisfree/2013/oct/16/good-birth-experience-baby-alive-mumsnet?commentpage=1

Špatné zacházení a šikana v nemocnicích?

Zachází se s rodícími ženami v nemocnici neoprávněně a špatně? I když je to jen zřídkakdy uznáno jako špatné zacházení nebo násilí páchané na ženách. Šikana a léčebné procedury pod falešnými záminkami, a to i v nemocnici, jsou problémem základních lidských práv, který vyžaduje pozornost. Pojmenování problému je prvním krokem. Síla zdravotnického orgánu, nedostatečná odpovědnost v nemocničním hierarchickém systému, politika a protokoly, kdy se očekává splnění všech očekávání, představují úrodnou půdu pro špatné zacházení a překážku pro ženy i zaměstnance aby si špatného zacházení všimli a zastavili jej. Naučit se rozpoznat špatné zacházení, přijmout účinná opatření a pochopit právní požadavky na “informovaný souhlas” může pomoci. Ukončit toto špatné zacházení bude ale vyžadovat systémové změny.

Klíčová slova: špatné zacházení s těhotnými ženami, nemocniční zneužívání, informovaný souhlas, šikana, práva těhotných žen.

Bez ohledu na naše různé názory, národní důraz na reformy zdravotnictví ve Spojených státech přinesl alespoň nějakou dlouho-potřebnou pozornost médií k problémům v mateřské péči, jako jsou nadměrné operace císařským řezem a jiné zásahy, vysoké náklady a špatné výsledky.

Méně výrazný problém v péči o matku, je jakým způsobem se v nemocničním prostředí s těhotnými a rodícími ženami zachází. Přes přítomnost mnoha starostlivých a podporujících lékařů a nemocničního personálu, někdo ze zúčastněných slyšel nebo viděl mnoho příkladů špatného zacházení ať už verbálního nebo fyzického charakteru, zaměřeného na rodící ženy v nemocnici. I když často neuznané jako špatné zacházení. Toto chování vůči ženám, a to zejména při porodu, je nepřijatelné a škodlivé. Některé formy špatného zacházení: nedostatek informovaného souhlasu, mylný výklad zdravotní situace a výhružky pravděpodobně přispívají k vysoké míře zbytečných zásahů a traumatických zážitků z porodu.

Při posuzování míry špatného zacházení v porodnickém zařízení věřím, že jsme zhruba na tom stejně, jako jsme byli v letech 1950 až 1960, pokud jde o domácí násilí a násilí na ženách. Špatné zacházení a násilí se děly, ale my jsme pro to neměli jméno. Když váš manžel nebo přítel byl fyzicky nebo slovně hrubý, tak to prostě takhle bylo a nikdo to neřešil. Pravděpodobně to byla vaše chyba, ale stejně nebylo mnoho, co byste s tím mohly udělat.

Mnohaletá práce odvážných a odhodlaných žen poukázala na to, že fyzické a verbální násilí je škodlivé a nepřijatelné. Další jejich práce přinesla vytvoření právních precedentů, započala vzdělávání soudců, policie a nemocničních pracovníků, bezpečných porodních domů a vytvořila skupiny pro podporu. Takové násilí stále pokračuje i dnes, ale alespoň máme právní uznání o tom co to je, veřejnost si je násilí vice vědoma a ženy mohou získat pomoc z mnoha míst.

Násilí v porodnici se nemusí zdát býti stejné jako domácí zneužívání a násilí, ale není o nic méně škodlivé.  Slovní násilí zahrnuje vyhrožování, nadávání, zesměšňování, zostuzování, nucení, řvaní, ponižování, lhaní, manipulace, sarkastické chování, odbývání a odmítání pozornosti – toto je chování, které snižuje a narušuje sebevědomí příjemce a zároveň výrazně podporuje pocit moci poskytovatele, což je typické pro šikanu. V jakémkoli jiném nastavení by většina z nás rozpoznala tyto projevy násilného chování. Ale protože jsme přizpůsobeni životu ve společnosti a očekáváme spolehlivé a profesionální chování v nemocničním prostředí a  chceme být “v souladu” s lékařskými směrnicemi, jsou tyto projevy chování zřídkakdy uznány a interpretovány jako špatné zacházení. Navíc personál a lékaři jsou “mocní činitelé” v nemocnici, zatímco těhotné a rodičky jsou jen “pacienti.” Taková obrovská nerovnováha sil umožňuje a dokonce povzbuzuje k šikaně a násilí. Máme tendenci se cítit bezmocně. A tak jsme racionalizovali a přijali toto chování, kdy zároveň si danou zkušenost odmítáme připustit.

Špatné zacházení a násilí zahrnuje i činy, jakými jsou například lékařské ošetření bez informovaného souhlasu, opomenutí informací, potlačování odmítnutí nějakého ošetření, zkreslování zdravotní situace a nutnosti zásahů. Vzhledem k tomu, že lékař je odborník, žena nemusí být schopna poznat, zda lékař zatajil informace nebo zkreslil zdravotní situaci. S některými ženami se jedná extrémně nepřátelsky, což zahrnuje neposkytnutí náležité úlevy od bolesti i přes zřejmé sexuální zneužití. Nevhodné léčebné procedury, jako je praxe podávání Pitocinu (pozn. syntetický oxytocin) tak dlouho dokud se dítě nedostane do stresu (a císařský řez je nutný), je jasné špatné zacházení, i když jen málo žen si uvědomuje, že je to úmyslné násilí. Lékaři, kteří se nijak násilnými nezdají být se do těchto činností mohou zapojit a zdravotní sestry mohou pociťovat bezmoc jakkoli zasáhnout.

Počet různých porodnických postupů a úkonů – od vnitřních vyšetření až po použití léků, vyvolání porodu a císařských řezů – se zvyšuje a epiziotomie se stále provádí.  To, že každá z těchto invazivních procedur je z lékařského hlediska alespoň v polovině případů zbytečná, je jasnou známkou toho, že ženy při porodu v nemocnicích jsou poškozovány a je s nimi špatně zacházeno – a to jak fyzicky, tak psychicky.

Lékaři jsou často schopni od ženy získat “souhlas” k intervenci vzhledem k nerovnováze síly mezi lékařem a ženou. Dochází k nedostatku odpovědnosti v nemocničním systému a sociální očekávání, že lékař bude jen doporučovat úkony, které jsou pro naše zdraví a bezpečnost nezbytné a “pacient” s nimi bude v souladu. Tento druh násilí totiž obvykle jako “násilný” nevypadá. Nicméně, omámení léky nebo nastřižení těhotné ženy bez lékařského důvodu je akt násilí, i když jej provádí zdravotnický pracovník v nemocnici. Slyšela jsem ale mnoho žen a zdravotnických pracovníků, kteří zcela lékaře pro provádění zbytečných císařských řezů omlouvali a vysvětlili to jako “obrannou léčbu.” V jakém jiném životním okamžiku je ve Spojených státech přijatelné provést velkou břišní operaci kvůli snížení své vlastní zranitelnosti u soudu (pozn. tím je myšleno zdravotnické zařízení, kdy císařský řez je proveden, aby zdravotnické zařízení krylo samo sebe před případnou žalobou pro nedostatečnou péči)? Není to zákeřné? Není to ještě násilnější než monokl?

Problém špatného zacházení v nemocnici na bázi mateřské péče není vina ženy ani to není problém několika jedinců, kteří s ženami špatně zacházejí.  Jedná se o systémový problém, umožňující nedostatek odpovědnosti a kulturu beztrestnosti v nemocniční hierarchii, kde špatné zacházení a násilí jdou ze shora dolů. Toto ovlivňuje jak zdravotnický personál a stejně tak i pacienty. Navíc, když autorita má své kořeny a základ v tom “co je nejlepší” (ve všech svých obměnách), není možné najít společnou řeč když dojde na to, co je nejlepší pro matku a dítě. Tento rozpor také řídí zneužívání a nadužívání intervencí.

Můžeme něco dělat? V samé podstatě je to zlepšení systému, což povede ke zlepšení situace. Avšak identifikace problému a uvědomění si, že daný problém existuje, je nezbytným krokem, který může pomoci alespoň některým ženám zabránit špatnému zacházení a násilí.

Těhotné ženy by měly být informované a umět rozpoznat známky neúcty nebo šikany ze strany lékařů, nebo jiných zdravotnických pracovníků. Měly by být schopny poznat, že problém přichází a mít možnost udělat náležitá opatření než porod započne. Měli bychom být schopni zvýšit povědomí a pochopení u lékařů a zdravotnických pracovníků o dopadu špatného zacházení na těhotnou ženu a naučit se chovat ohleduplně a užívat nápomocná slova, i když je nám jasné, že ne všichni budou těmto informacím otevřeni.

Můžeme v kurzech přípravy na porod a rodičovství, při školení dul, zvýšit povědomí žen o identifikaci špatného zacházení a jejich prvků a poskytnout o tom informace – jaké formy špatného zacházení se vyskytují a způsoby, jak se s tím vyrovnat. Vynikající literatura a zkušenost s šikanou a slovním napadání je k dispozici ( např. Coloroso 2009 , Evans , 1996, 2002 , Farrell , 2006, 2007a , 2007b , 2007c , Forward , 1997). Přísun informací od psychologů a poradců, kteří se specializují v tomto aspektu lidského chování by nám mohlo pomoci nalézt efektivní techniky pro výjimečné okolnosti v nemocničním prostředí.

Učitelé porodu a duly, mohou ženám poskytnout informace a ujistit se, že ženy vědí, jaké jsou jejich základní práva. Práva těhotných žen je vynikající brožura, která je k dispozici na webových stránkách (www.childbirthconnection.org ). The Joint Commission (www.jointcommission.org), která akredituje nemocnice, má užitečnou brožuru, Speak Up: Poznejte svá práva, která se specificky zaměřuje na právo být vyslechnut, být léčen zdvořile a s úctou.

Ženy, které jsou dobře informovány a připraveny klást otázky týkající se postupů, ošetření a zákroků během porodu si lépe všimnou nedostatku “informovaného souhlasu” a již je nelze ošálit a provádět jim zbytečné zásahy. Vynikající zdroj je Penny Simkin je “Klíčové otázky týkající se vaší péče (www.pennysimkin.com ).

Můžeme také podpořit ženy, které zažily špatné zacházení během těhotenství, nebo při porodu aby podaly stížnost. Podání stížnosti samo o sobě problém nevyřeší. Nicméně, ženy, se kterými jsem mluvila se cítily posíleny a to jim pomohlo si uvědomit, že se s nimi špatně zacházelo a že to nebyla jejich vina. Podání stížnosti ne vždy vyžaduje právníka. Je to úřední záznam, že ke špatnému zacházení, nebo násilí došlo. Pokud dostatečné množství žen podá stížnost, pak problém špatného zacházení a násilné péče získá větší pozornost.

Špatné zacházení a násilí bude pokračovat, když se nikdo tomuto chování nepostaví. Je možné, že mnozí pracovníci nemocnice, přepracovaní a ve stresu neví, že se k pacientům chovají protiprávně.  Politika nemocnice a lékařské protokoly mohou přehlédnout informovaný souhlas či odmítnutí zákroku. Hierarchická struktura nemocničních systémů může také podporovat chování, které vede ke špatnému zacházení a násilí a současně představovat překážku při konfrontaci špatného zacházení a to zejména u zaměstnanců.  Je pravděpodobné, že alespoň někteří lékaři si neuvědomují, že jejich akce (nebo zanedbání), mohou porušovat jejich zákonné povinnosti týkající se informovaného souhlasu a mohou tím porušit “důvěru” – právní vztah a odpovědnost mezi experty a jejich klienty. Je možné, že vzdělávací moduly a další vzdělávací programy na téma šikany a špatného zacházení, jakož i požadavky právních předpisů, by mohly pomoci. Také Lamaze International poskytuje další vzdělávání o informovaném souhlasu (viz Goldberg, 2009).

Přestože zvýšení povědomí o špatném zacházení a práva jako takového možná nezmění vlastnosti inherentního hierarchického nemocničního systému – žádná změna není možná bez vědomí tohoto problému. Hrubé zacházení s ženami při porodu, včetně mnoha forem verbálního násilí, nadužívání léků a zákroků a nedostatek informovaného souhlasu, je základním právem žen a otázkou lidských práv. Pozornost a akce jsou již dávno velmi opožděné.

(Článek z USA byl napsán v angličtině a přeložen do češtiny, jak nejlépe dovedu)

Zdroj:  http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2776520/

http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2776520/pdf/jpe-18-008.pdf

Doporučení WHO – Kojení

Doporučení Světové Zdravotnické Organizace (WHO – World Health Organization):

“Kojení je normální způsob, jak poskytovat nemluvni živiny, které potřebují pro zdravý růst a vývoj. Prakticky všechny matky mohou kojit, pokud mají přesné, dostatečné informace a podporu jejich rodiny, spolu se systémem zdravotní péče a společnosti jako celku.

Hypnoporod – Co je to?

Řekněte slovo POROD nastávající mamince v posledním trimestru těhotenství a šance, že jí začne divoce bušit srdce, a že její mysl se zaplaví obavami a v některých případech panikou je vysoká. Ona ví, že ten den se blíží a síla daleko větší než ona sama ji ovládne a bude řídit její tělo. Pro některé ženy je porod událostí plnou obav a strachu, ale pro ženy, které se připraví to může být pouhá výzva.

Tyto moudré ženy používají hypnózu pro zbavení se bolesti a strachu z nastávajícího porodu. V minulosti slovo “hypnóza“ představovalo obrázek hypnotizérů na jevišti uchvacující publikum k ponižujícím a trapným výkonům. V dnešní době je běžné použití hypnózy k terapeutickým účelům v mnoha odvětvích medicíny, zubní anestezie a soukromé terapie. I přes to, je kolem hypnózy pořád mnoho mylných představ, které mohou některé lidi od tohoto velmi účinného prostředku terapie odradit.

Fakta týkající se hypnózy:

• Veškerý hypnotický stav je samohypnóza; terapeut je pouze průvodcem. Člověk se rozhodne jestli se uvede do hypnotického stavu, zůstane v něm nebo z něj vystoupí svou vlastní vůlí.
• Přibližně 90-95% obyvatelstva může být hypnotizováno. Svolnost, víra a motivace hrají velkou roli při schopnosti hypnotizace.

• Během hypnózy nespíte ani nejste v bezvědomí a můžete se kdykoli z hypnotického stavu “vrátit“ pouhým chtěním.

• Je jednodušší zhypnotizovat lidi se silnější myslí a vůlí – ne naopak, jak se často domníváme.

• Nikdo vás nemůže donutit vyzradit tajemství nebo informaci proti vaši vůli ve stavu hypnózy.

• Hypnóza není nábožensky orientována, je to jen cesta, jak zaměřit vaši mysl k pozitivu.

Hypnóza se používá ve zdravotnictví a zubních ordinacích nejčastěji s pacienty, kteří mají život ohrožující alergii na anestetika. Hypnóza má velký úspěch a pacienti jsou schopni podstoupit zákroky bez léků a bolesti. Víme proto, že mysl může být trénována, aby pocit nepohodlí a bolesti  daná osoba vnímala jen jako tlak. Tohoto jde také docílit při porodu s pomocí hypnózy. Čím více relaxace a klidu maminka u porodu zažívá, tím více se její uvolnění prohlubuje a je schopná se uvést do hlubokého stavu hypnózy. Fyzické uvolnění a relaxace jsou naučené a maminka se denně připravuje na porod s použitím vizualizací. Když se vědomá mysl hypnózou obejde, můžeme naše podvědomí doslova přeprogramovat aby věřilo, že porod je pohodlný, lehký a radostný.

 

V jiných kultůrách je porod brán jako přirozená a normální událost v životě ženy. Rodící ženy jsou podporovány jinými ženami a děti jsou často přítomny této události. Touto cestou je zrození oslavováno a uctíváno. Mladé dívky pak vyrostou s vírou, že porod je pozitvní událost a jejich očekávání z narození miminka toto přesvědčení odráží.  Výsledkem je, že jejich porody jsou podobné jejich předchůdcům – bez bolesti a strachu.  Očekávaný porod vnímaji pozitivně. V naší společnosti je tomu právě naopak. Po mnoho generací nám bylo říkáno, že rození miminka trvá mnoho bolestných a útrpných hodin doprovázených strachem a úzkostí. Z příběhů, které slýcháváme od přátel a rodinných příslušníků nám běhá mráz po zádech,  a tak toto “dědictví“ pokračuje.  Při porodu zažíváme bolest – z velké části protože ji očekáváme!

 

Při uvědomění si jak naše mysl ovládá naše tělo se rodiče očekávájící miminko naučí obklopovat pozitivními lidmi a zprávami. Toto jim pomůže vytvořit si pozitivní pohled a víru v krásné a radostné zrození plné míru. Terapie Uvolnění strachu je nedílnou součástí kurzu, kdy rodiče projeví své obavy, propracují se k jejich řešení a pak je uvolní. Strach při porodu může vyvolat napětí, které způsobuje bolest, poté více strachu a tento cyklus se opakuje. Při strachu a napětí se uvolňuje adrenalin, tělo nemůže efektivně pracovat, porod se stává nefunkční a často dochází k císařskému řezu. Osvobození se od strachu při porodu může mít zásadní vliv na jeho průběh.

 

Hypnoporod učí ženy jak se okamžitě uvést do sebehypnózy a vytvořit své vlastní přírodní anestetikum kdykoli a kdekoli tato žena chce. Je to velmi důležité, protože jakékoli léky, které jsou rodící ženě podány mohou být nebezpečné jak pro ni, tak pro její miminko. Tato žena má naprostou kontrolu nad svým tělem a je aktivním účastníkem v průběhu porodu. Čím více její porod postupuje, tím hlouběji se žena uvolňuje, důvěřuje svému tělu a jeho přirozené schopnosti porodit jemně a snadno. Její mysl je programována tak, aby ji dala přesně to co ona chce a potřebuje.

 

Nejdůležitějšími klady Hypnoporodu jsou:

• Kratší a pohodlnější porod
• Snížená potřeba, nebo uplné odmítnutí chemických léků proti bolesti
• Vytvoření pevnějšího pouta mezi matkou a miminkem
• Usnadňuje správné přisání miminka k prsu – matka se cítí pohodlně a sebevědomě
• Miminka lépe pijí z prsu, jsou klidnější, uvolněnější a vnímavější
• Studie dokazují, že hypnoporodní miminka mají vyšší Apgar Skóre (první test – Appearance, Pulse, Grimace, Activity, and Respiration)
• U ženy vzniká menší potřeba nástřihu hráze a eliminace pocitu vyčerpání při porodu
• Techniky Hypnoporodu lze použít i při císařském řezu nebo vyvolání porodu
• Poporodní rekonvalescence má bezesporu rychlejší průběh
• Riziko poporodní deprese je značně sníženo
• Technika Hypnoporodu může být použita kdekoliv – doma, nemocnice, porodní centrum
• Použití Hypnoporodní techniky zvyšuje šanci, že miminko v poloze “koncem pánevním”  se otočí hlavičkou dolů
• Tatínek/společník se cítí uvolněně, klidně a rozumí své roli při porodu; tatínek-miminko bonding
• Tatínek/společník se cítí sebejistě při komunikaci s porodní asistentkou a doktorem

Hypnoporod je zastáncem zdravého, přirozeného porodu bez intervencí, ale musíme také příjmout, že ne vždy je to možné. Kurz hypnoporodu vám proto také poskytne dostatečné množství informací, aby jste mohli spolu učinit to nejlepší rozhodnutí pro vaši rodinu.

Epidurální analgezie: Rizika pro matku a dítě

První zaznamenaný případ použití epidurálu se váže k roku 1885, kdy newyorský neurolog Leonard Corning podal pacientovi trpícímu “páteřní slabostí a semennou inkontinencí” injekčně kokain do zad. O více než sto let později se epidurály staly nejpopulárnější metodou analgezie (tišení bolesti) v amerických porodnicích. V roce 2004 v USA uvedly téměř dvě třetiny rodiček, že jim byl podán epidurál, včetně 59% žen, které rodily vaginálně. V Kanadě byl epidurál podán přibližně polovině žen, které rodily vaginálně, ve Velké Británii šlo o 21% žen.

Při epidurálu je ženě injekčně podáno lokální anestetikum (získané z kokainu) do epidurálního prostoru – prostor obklopující (epi) tvrdý obal (dura), jež chární míchu. Klasický epidurál znecitliví (zablokuje) senzorické a motorické nervy, jež odstupují z míchy, což při porodu účinně zmírní bolest, avšak příjemce epidurálu není schopen pohybovat dolní částí těla. V posledních cca 5 – 10 letech došlo ve vývoji epidurálů ke snaze snížit koncentraci lokálních anestetik. Snahou bylo vyvinout epidurál jako kombinaci lokálních anestetik a opiátových léků tišících bolest (léky podobné morfinu a meperidin), aby byl zmírněn motorický blok. Vznikl tak tzv. “walking” (chodící) epidurál.

Ke snížení motorického bloku je rovněž stále častěji využívána spinální analgezie. Při spinální analgezii je lék injekčně vpraven přímo skrze duru mater (tvrdá plena) do spinálního (intratekálního) prostoru, a způsobuje pouze krátkodobou analgezii. Aby byl účinek tišení bolesti prodloužen, epidurály jsou v současnosti podávány spolu se spinální analgezií jako kombinovaná spinální a epidurální analgezie (angl. CSE).

Epidurální a spinální analgezie v současnosti představuje pro rodičky nejúčinnější formu tišení bolesti a ženy, jimž byla tato analgetika podána, hodnotí svou spokojenost s úlevou od bolesti jako velmi vysokou. Na druhou stranu však spokojenost s úlevou od bolesti neznamená celkovou spokojenost s porodem; epidurály souvisejí s významnými narušeními porodního procesu. Tato narušení mohou ovlivnit celkový prožitek a spokojenost ženy s porodem a mohou rovněž ohrozit bezpečnost porodu jak pro matku, tak pro dítě.

Epidurál a porodní hormony

Epidurál do značné míry narušuje působení některých významných porodních hormonů, což vysvětluje jeho negativní vliv na porodní proces. Světová zdravotnická organizace uvádí, že: “epidurální analgezie je jedním z nejvíce do očí bijících příkladů medikalizace běžného porodu, při níž se z fyziologické události stává lékařský zákrok.”

Například oxytocin, známý jako hormon lásky, je rovněž přírodním uterotonikem – látkou, jež vyvolává u ženy při porodu děložní stahy. Epidurál ženě při porodu snižuje produkci oxytocinu nebo brání jeho přirozenému nárůstu. Působení spinální analgezie na uvolňování oxytocinu je ještě markantnější. Následkem působení epidurálu u matky rovněž nedojde k tzv. “oxytocinovému vrcholu” při narození dítěte – jde o nejvyšší hladinu oxytocinu v těle matky –, jež vyvolává silné porodní kontrakce a napomáhá matce a dítěti, aby se do sebe zamilovaly na první pohled. Další významný uterotonický hormon, který při podání epidurálu klesá, je prostaglandin F2 alfa.

Beta-endorfiny jsou stresové hormony, jež postupně narůstají při přirozeném porodu, aby pomohly rodičce překonat bolest. Tyto hormony rovněž souvisejí s pozměněným stavem vědomí, které je při porodu normální. Pocit ženy, že je “na jiné planetě”, jak to některé popisují, pomáhá budoucí matce instinktivně pracovat se svým tělem a dítětem, přičemž je často využíváno různých pohybů a zvuků. Epidurál snižuje vyplavení beta-endorfinů do těla rodičky. Je možné, že rozšířené používání epidurálu odráží naši neschopnost podporovat ženu v tomto “pozměněném” stavu, stejně jako naši kulturní preferenci, aby rodička byla klidná a povolná.

Hormony adrenalin a noradrenalin (epinefrin a norepinefrin, známé též jako katecholaminy) jsou rovněž vyplavovány při stresujících situacích a jejich hladina přirozeně stoupá při lékařsky neasistovaném porodu. V závěru nenarušeného porodu dojde k přirozenému nárůstu těchto hormonů, jež matce dodávají energii k vytlačení dítěte a pomáhají jí těšit se a plně se soustředit na první setkání se svým miminkem. Tento jev je známý jako reflex vypuzení plodu.

Porod však může být zpomalen velmi vysokou hladinou katecholaminů, které mohou být vyplavovány, pokud žena pociťuje hlad, chlad, strach či nebezpečí. Z hlediska evolučního vývoje je toto logické – pokud matka cítí nebezpečí, hormony poklesnou nebo zastaví porod, což jí poskytne čas k útěku a nalezení vhodnějšího místa k porodu.

Epidurál snižuje u rodičky vyplavování katecholaminů, což může být prospěšné, pokud vysoká hladina těchto hormonů zpomaluje porod. Pokles závěrečného nárůstu katecholaminů však může vést k problémům s vytlačením dítěte (pokud byl ženě podán epidurál) a roste tím riziko instrumentálního porodu (kleště a vakuum), jež je doprovodným následkem podání epidurálu (viz níže).

Vliv na porodní proces

Jak bylo vysvětleno výše, epidurál zpomaluje porod tím, že brání uvolnění oxytocinu v těle rodičky. Existují však také důkazy z oblasti výzkumů na zvířatech, které hovoří o tom, že lokální anestetika používaná v epidurálech mohou zpomalit kontrakce tím, že působí přímo na děložní svalstvo.

V průměru je u žen, jimž byl podán epidurál, první doba porodní o 26 minut delší a druhá doba porodní (fáze tlačení) o 15 minut delší. U žen, jimž byl podán epidurál, vede ztráta závěrečného “oxytocinového vrcholu” pravděpodobně také k dvojnásobnému riziku nutnosti instrumentálního porodu (vakuum a kleště). Mohou být ale použity i jiné mechanismy.

Epidurál také rodičce paralyzuje svaly pánevního dna, které hrají důležitou roli při nasměrování hlavičky dítěte do optimální porodní polohy. Je-li použit epidurál, je zde až čtyřikrát vyšší pravděpodobnost, že dítě bude ve finální fázi porodu v posteriorní poloze (naléhání předhlavím či obličejem nahoru) – v jedné studii šlo o 13% žen v porovnání se 3% žen, které nedostaly epidurál. Poloha naléhání předhlavím snižuje šanci na spontánní vaginální porod. Jedna studie uvádí, že pouze 26% prvorodiček (a 57% zkušených matek), jejichž děti se nacházely v poloze naléhání předhlavím, zakusilo spontánní vaginální porod. Zbývajícím matkám byl proveden instrumentální porod (kleště či vakuum) nebo císařský řez.

Anesteziologové doufají, že nižší dávka či kombinovaný epidurál by mohly snížit pravděpodobnost instrumentálního porodu, nezdá se však, že by docházelo k nějakému výraznému zlepšení. V jedné studii (the Conventional Obstetric Mobile Epidural Trial), 37% žen, jimž byl podán konvenční epidurál, prošlo instrumentálním porodem v porovnání s 29% žen, jež dostaly nižší dávku epidurálu a 28% žen s kombinovanou spinální a epidurální analgezií (CSE).

Instrumentální porod může u dítěte zvýšit krátkodobé riziko vzniku podlitin, poranění obličeje, posuny lebečních kostí a kefalhematom (krevní sraženina pod kůží na temeni hlavy). V jedné studii bylo zaznamenáno čtyřikrát vyšší riziko krvácení do mozku u dětí, jež prošly porodem kleštěmi, oproti dětem narozeným přirozeným porodem. Ačkoliv dvě studie prokázaly, že u pětiletých dětí narozených klešťovým porodem nebyly zaznamenány žádné rozpoznatelné vývojové rozdíly. Další studie prokázala, že u žen, jimž byl podán epidurál a rodily pomocí kleští, byla síla vyvíjená lékařem dvakrát vyšší než u žen, jimž epidurál podán nebyl.

Epidurál rovněž zvyšuje potřebu použití syntetického oxytocinu (syntocinon, pitocin) k zesílení porodní činnosti u ženy, jelikož má negativní vliv na uvolňování přirozeného oxytocinu v těle rodičky. U žen, jimž je podán epidurál, je až třikrát vyšší pravděpodobnost, že jim bude podán i pitocin. Kombinace epidurálu a pitocinu, jež oba mohou způsobovat abnormální tepovou frekvenci plodu (jež je ukazatelem tísně plodu), výrazně zvyšuje riziko instrumentálního porodu (kleště, vakuum, císařský řez). Jedna australská studie ukázala, že polovina prvorodiček, jimž byl podán epidurál a pitocin, rodily pomocí kleští.

Nakolik má epidurál vliv na riziko nutnosti císařského řezu je sporná otázka: současné studie se v názoru na toto téma různí. Některé tvrdí, že neexistuje žádné zvýšené riziko, zatímco jiné hovoří o 50% riziku nutnosti císařského řezu. Nejvýznamnější riziko platí pravděpodobně pro ženy prvorodičky, jimž je podán epidurál.

Všimněte si, že tyto studie, jež došly ke zmíněným závěrům, jsou většinou randomizované kontrolované studie, kde zúčastněným ženám bylo náhodně zvoleno buď epidurální či neepidurální tišení bolesti. Neepidurální tišení bolesti zpravidla zahrnuje podání opiátů jako je meperidin (pethidin). Velké množství těchto studií je chybných následkem četných změn – ženy, jimž bylo zvoleno neepidurální tišení bolesti nakonec dostaly epidurál a opačně. Rovněž zde chybí skutečné kontrolní skupiny – tzn. ženy, jimž nebyly podány žádné léky na tišení bolesti. Tyto studie nám nemohou poskytnout pravdivé informace o vlivu epidurálu v porovnání s porodem bez užití analgetik.

Epidurální techniky a vedlejší účinky

Léky používané v epidurálech jsou dost silné na to, aby znecitlivěly a často i paralyzovaly dolní polovinu těla ženy. Není proto divu, že epidurál může mít vážné vedlejší účinky na matku i dítě. Může se jednat o minimální až život ohrožující účinky a do jisté míry to záleží na konkrétním léku, který je aplikován.

Mnoho z níže popsaných vedlejších účinků epidurálu není zmírněno podáním nižší dávky či tzv. “chodícího” epidurálu, jelikož ženám podstupujícím tyto techniky může být podána ještě značná celková dávka lokálních anestetik, obzvláště pokud jsou používány neustálé infuze a/nebo když si žena podává léky sama (jednotlivé velké dávky). Přidáním opiátových léků do epidurálu a kombinované spinální a epidurální analgezie se zvyšují rizika pro matku – především jde o pruritus (svědění) a respirační deprese (viz níže).

Vedlejší účinky na matku

Nejběžnějším vedlejším účinkem epidurálu je pokles krevního tlaku. Takovýto efekt má epidurál téměř vždy a proto se mu lékaři obvykle snaží předcházet podáním infuze před zavedením epidurální anestezie. I s tímto opatřením však až u poloviny všech rodiček, jimž byl podán epidurál, dochází ke značnému poklesu krevního tlaku (hypotenze), obzvláště pak v prvních minutách po podání léčiv. Hypotenze může způsobit komplikace – od pocitů na omdlení až po zástavu srdce – a rovněž může mít vliv na zásobení krve dítěte (viz níže). Nízký krevní tlak může být upraven podáním nitroděložních infuzí, a pokud je situace vážná, může být injekčně podán epinefrin (adrenalin).

Mezi další běžné vedlejší účinky epidurálu patří: neschopnost močit (nutnost zavést močovou cévku) až u dvou třetin žen; svědění kůže (pruritus) až u dvou třetin žen, jimž byl spolu s epidurálem podán opiátový lék; třasavka u jedné třetiny žen; podání sedativ přibližně u jedné pětiny žen a nevolnost a zvracení u každé dvacáté ženy.

Epidurál může rodičce rovněž zvýšit tělesnou teplotu. Je zde až pětkrát vyšší pravděpodobnost, že žena s epidurálem bude mít při porodu teplotu přes 38º C. Zvýšená teplota je častější u žen prvorodiček a výraznější při delším vystavení působení epidurálu. V jedné studii mělo například 7% prvorodiček rodících s epidurálem zvýšenou teplotu po šesti hodinách a toto číslo se zvedlo na 36% po osmnácti hodinách. Teplota matky může mít vážné dopady na dítě (viz níže).

Opiátové léky, obzvláště pokud jsou podávány formou spinální analgezie, mohou u matky vyvolat nečekané dýchací potíže, které se mohou projevit několik hodin po porodu a vyvinout se ve vážné potíže. Jeden autor to komentuje takto: “Respirační deprese zůstává jednou z neobávanějších a nejméně předvídatelných komplikací intratekálních [spinálních] opioidů.”

Mnohé observační studie zjistily souvislost mezi použitím epidurálu a poporodním krvácením. Například jedna rozsáhlá britská studie zjistila, že u žen byla dvakrát vyšší pravděpodobnost poporodního krvácení, byl-li při porodu použit epidurál. To může souviset s nárůstem četnosti instrumentálních porodů a perineálních poranění (jež způsobují krvácení) nebo to může odrážet některé hormonální poruchy zmíněné výše včetně zvýšeného rizika podání syntetickému oxytocinu.

U 10 – 15% žen má epidurál nedostatečné účinky úlevy od bolesti a epidurální katétr musí být znovu zaváděn u 5% žen. Přibližně u 1% žen dojde k propíchnutí tvrdé pleny (dura mater) epidurální jehlou – to má většinou za následek těžké bolesti hlavy, které mohou trvat až 6 týdnů, ale obvykle mohou být zmírněny injekcí do epidurálního prostoru.

Vážnější vedlejší účinky jsou vzácné. V případě, že dojde k neúmyslnému injekčnímu vpravení epidurálních léků do krevního oběhu, lokální anestetika mohou vyvolat toxické reakce jako je nesrozumitelná řeč, ospalost a při vysokých dávkách též křeče. Tyto vedlejší účinky se objevují přibližně u 1 z 2800 žen. Celkově tedy dochází k vyvolání života ohrožujících reakcí u 1 ze 4000 žen. Úmrtí je v souvislosti s podáním epidurálu velmi vzácné, ale může být způsobeno srdeční nebo respirační zástavou či epidurálním abscesem, který vzniká několik dnů či týdnů po podání epidurálu.

Pozdější komplikace zahrnují slabost a otupělost, jež se mohou objevit u 1 až 18 žen z 10000. Většina těchto komplikací spontánně odezní během 3 měsíců. Dlouhodobé či trvalé následky mohou vzniknout na základě: porušení nervu při zavádění epidurálu; abscesu či hematomu (krevní sraženiny), jež může tlačit na míchu; a rovněž na základě toxických reakcí v obalu míchy, jež mohou vést k paraplegii (ochrnutí).

Vedlejší účinky na dítě

Některé nejvýznamnější a dobře zdokumentované vedlejší účinky na plod a novorozence vznikají na základě vedlejších účinků na matku. Jako bylo zmíněno výše, tyto účinky zahrnují vliv na hormonální systém, krevní tlak a regulaci teploty. Stejně tak mohou léky obsažené v epidurálu vyvolat přímé toxické reakce u plodu a novorozenců, jejichž hladina léků může být ještě vyšší než u matek.

Změny v tepové frekvenci plodu

Epidurál může vyvolat změny v tepové frekvenci plodu, což značí, že nenarozenému dítěti chybí krev a kyslík. Je dobře známo, že tento účinek se projeví krátce po podání epidurálu (obvykle do 30 minut), může trvat 20 minut a s obzvláště velkou pravděpodobností nastane poté, co jsou ženě spolu se spinální a epidurální analgezií podány opiátové léky. Většina změn v tepové frekvenci plodu odezní samovolně, přičemž se změní poloha plodu; vzácněji je nutné podání jiných léků. Vážnější změny v tepové frekvenci, jež se odráží na tísni plodu, mohou vyžadovat urgentní provedení císařského řezu.

Také si všimněte, že užití opiátových léků při porodní analgezii může rovněž vyvolat abnormality v tepové frekvenci plodu. Je tudíž těžké odhadnout skutečné účinky epidurálu na tepovou frekvenci plodu, jelikož téměř u všech randomizovaných studií jsou epidurály porovnávány s meperidinem či jinými opiátovými léky.

Jeden výzkumník uvádí, že poloha na zádech může výrazně přispět k hypotenzi a abnormalitám v tepové frekvenci plodu, pokud je ženě podán epidurál. Další výzkumník zjistil, že poloha na zádech (za užití epidurálu) souvisela s významným snížením přívodu kyslíku do mozku dítěte (okysličení mozku plodu).

Vedlejší účinky plynoucí z horečky matky

Na dítě může mít vliv rovněž zvýšená teplota rodičky vzniklá v důsledku podání epidurálu. Jedna rozsáhlá studie zabývající se ženami prvorodičkami (z nichž 97% dostalo epidurál), ukázala, že děti narozené ženám s horečkou byly oproti těm, jejichž matky horečku neměly, při narození mnohem častěji ve špatném zdravotním stavu (nízké Apgar skóre), měly nezdravý odstín pleti, vyžadovaly resuscitaci (11,5% oproti 3%) a v novorozenecké fázi trpěly záchvaty. Jeden výzkumník zaznamenal desetinásobně vyšší riziko novorozenecké encefalopatie (známky poškození mozku) u dětí narozených matkám s horečkou.

Horečka matky může při porodu způsobit problémy i novorozenci. Vzhledem k tomu, že horečka může být známkou infekce v těle, dělohu nevyjímaje, děti narozené těmto matkám jsou téměř vždy vyšetřovány na infekci (sepsi). Vyšetření sepse s sebou přináší delší odloučení od matky, příjem dítěte na specializovanou jednotku, invazivní testování a s velkou pravděpodobností rovněž podání antibiotik do doby, než budou dostupné výsledky vyšetření. V jedné studii zabývající se prvorodičkami bylo 34% dětí narozených pomocí epidurálu podrobeno vyšetření na sepsi oproti 9,8% dětí, jež přišly na svět bez podání epidurální analgezie.

Léky a toxicita

Jakýkoliv lék, který matka přijme, se dostane skrze placentu k dítěti, které je mnohem náchylnější na veškeré toxické účinky. Tyto účinky dosahují maximální míry při narození a v průběhu několika hodin poté, kdy je hladina léků nejvyšší.

Existuje jen málo studií, které by se zabývaly zdravotním stavem dětí narozených po epidurálu a téměř všechny tyto studie porovnávají děti narozené po epidurálu s dětmi, jejichž matce byly podány opiáty, u nichž je známo, že vyvolávají ospalost a dýchací potíže. Z hlediska Apgar skóre a pH pupečníku (jež vypovídají o zdravotním stavu novorozence) tyto studie neuvádí žádné větší rozdíly mezi dětmi narozenými po epidurálu a těmi, jež byly vystaveny opiátovým lékům. Přesto jedna švédská studie, jež zahrnovala široký populační vzorek, ukázala, že podání epidurálu významně souviselo s nízkým Apgar skóre při narození.

Existují rovněž zprávy o lékové toxicitě u novorozenců, která vzniká následkem použití epidurálních léků, obzvláště pokud jsou při epidurálu podány opiáty. Léková toxicita je u novorozenců pravděpodobnější, pokud jsou podávány vyšší dávky, včetně případů, kdy si matka sama podává další extra dávky léků. Ačkoliv se rovněž zdá, že u jednotlivých novorozenců se jejich citlivost na léky může značně lišit.

Rovněž by mělo být poukázáno na to, že schopnost novorozence zpracovat a vyloučit léky je výrazně nižší než u dospělých jedinců. Například poločas (doba potřebná ke snížení hladiny léku v krvi na polovinu) lokálního anestetika bupivakainu je u novorozence 8,1 hodiny, zatímco u matky pouze 2,7 hodiny. Hladina léků v krvi rovněž nemusí přesně odrážet toxickou zátěž dítěte, jelikož léky mohou přejít z krve do tkání novorozence – např. do mozku a jater– odkud jsou pomaleji uvolňovány.

Nedávná souhrnná studie rovněž zjistila vyšší četnost žloutenky u novorozenců narozených po podání epidurálu, což může souviset s nárůstem instrumentálních porodů nebo se zvýšeným užíváním pitocinu.

Neurobehaviorální účinky

Otázka vlivu epidurálních léků na neurobehaviorální chování dětí (chování, které odráží stav mozku) je sporná. Starší studie, v nichž byly porovnávány děti po porodu epidurálem s dětmi, jejichž matky nedostaly žádné léky, zjistily významné neurobehaviorální účinky. Oproti tomu novější poznatky vycházející z randomizovaných kontrolovaných studií (které srovnávají děti vystavené epidurálu a děti vystavené opiátům, jak již bylo zmíněno výše) neobjevily žádné rozdíly. Tyto starší studie ovšem používaly více komplexní (a složitě aplikovatelnou) Brazeltonovu škálu pro vyšetření chování novorozenců (NBAS, Brazelton Neonatal Behavioral Assessment), jež byla navržená pediatry, zatímco novější studie využívají méně komplexní testy, obzvláště Novorozenecké skóre adaptační kapacity (NACS, the Neurologic and Adaptive Capacity Score) navržené anesteziology. Druhá zmíněná metoda shrnuje veškerá získaná data v jeden číselný údaj a často bývá kritizována jako necitlivá a nespolehlivá.

Například všechny tři studie (využívající metodu NBAS) porovnávající děti po porodu s epidurálem a děti, jež nebyly vystaveny působení žádných léků, zjistily významné rozdíly mezi oběma skupinami.

Anne Murrayová a kol. porovnávala 15 dětí narozených bez užití léků a 40 dětí po porodu s epidurálem a zjistila, že děti narozené po epidurálu mají i po pěti dnech stále nižší NBAS skóre a vykazují špatné ovládání fyziologického stavu. 20 dětí, jejichž matky obdržely současně oxytocin i epidurál, vykazovaly ještě nižší NBAS skóre, což může být vysvětleno vyšší četností žloutenky u těchto dětí. Děti po porodu s epidurálem byly po jednom měsíci “méně přizpůsobivé a jejich chování intenzivnější a obtěžující.” Tyto rozdíly nemohly být vysvětleny obtížnějšími porody, ani následnou separací matek a dětí, jež souvisela s epidurálem.

Carol Sepkoskiová a kol. srovnávala 20 dětí po porodu s epidurálem a 20 dětí narozených bez užití léků a zjistila, že první skupina vykazovala v prvním měsíci života sníženou pozornost a schopnost orientace. Matky rodící s epidurálem strávily s dětmi v nemocnici méně času, což bylo úměrné celkové dávce bupivakainu, jenž jim byl podán.

Deborah Rosenblattová prováděla testy NBAS u dětí po porodu s epidurálem a zjistila, že tyto děti dosahovaly nejnižších výsledků během prvního dne života. Přestože došlo k určitému zlepšení, ve třech dnech byly tyto děti stále náchylnější k pláči a plakaly častěji. Tento konkrétní problém (ovládání fyziologického stavu) přetrval po celých šest týdnů.

Ačkoliv tyto starší studie využívaly konvenční epidurál, celková dávka bupivakainu podaného matkám (střední dávka = 61,6 mg, 112,7 mg a 119,8 mg v tomto pořadí) je dobře srovnatelná s novějšími studiemi, jež zahrnují nižší dávky (např. 67,5 mg, 91,1 mg, 101,1 mg).

Tyto neurobehaviorální studie zdůrazňují možné účinky epidurálu na novorozence a na vývoj vztahu mezi matkou a dítětem. V závěru výzkumníci vyjádřili své znepokojení ohledně “významu prvního kontaktu matky s neorganizovaným dítětem pro vytváření mateřských očekávání a interaktivních stylů…”

Výzkumy na zvířatech

Výzkumy na zvířatech ukazují, že narušení hormonálního systému matky následkem podání epidurálu (popsáno výše) může vést k problémům, jež se dotýkají matky i dítěte. Výzkumníci, kteří podali epidurál rodícím ovcím, zjistili, že tyto ovce mají problém vytvořit si pouto se svými novorozenými jehňaty, a to zejména ty, které rodily poprvé a epidurál jim byl podán v časné fázi porodu.

Zatím nejsou k dispozici žádné studie, jež by zkoumaly dlouhodobé účinky epidurální analgezie na lidské potomstvo. Studie, které však byly prováděny s našimi nejbližšími zvířecími příbuznými, nám dávají důvod k obavám. Golubová podala epidurální bupivakain rodícím opicím druhu Makak rhesus a sledovala vývoj jejich mláďat po dobu 12 měsíců (což se u lidí rovná přibližně době 4 let). Golubová zjistila, že jednotlivé vývojové milníky u těchto opic neodpovídaly normálu: v 6 – 8 týdnech se zpožděním začínaly manipulovat věcmi a v 10 měsících u nich došlo k prodloužení běžně se vyskytující fáze nárůstu “behaviorálních motorických poruch”. Autorka shrnuje, že: “Tyto jevy mohly vzniknout jako následek působení na zranitelné mozkové procesy v průběhu citlivé fáze, následkem zásahu do programování mozku při jeho [normálním] vývoji endogenními [vnitřními] vlivy nebo jako následek alterace v průběhu raných zkušeností.

Kojení

Podobně jako je tomu u neurobehaviorálního chování, rovněž u kojení nejsou vedlejší účinky epidurálu dostatečně prozkoumány a novější randomizované kontrolované studie, jež porovnávají účinky epidurálu a opiodů, jsou velmi zavádějící, neboť opioidy mají dobře známý negativní vliv na chování v souvislosti s časným kojením a jeho úspěšností.

Epidurál může kojení a jeho úspěšnost ovlivnit prostřednictvím několika mechanismů. Předně může dítě po porodu s epidurálem vykazovat neurobehaviorální abnormality, jež jsou způsobeny vystavením lékům, a tato zátěž je největší v prvních hodinách po porodu – v kritické době pro zahájení kojení. Nedávný výzkum zjistil (a není to žádné překvapení), že čím vyššího neurobehaviorálního skóre novorozenec dosáhne, tím lépe je schopen spolupracovat při kojení.

V jiné studii, kde byly zkoumány schopnosti dítěte nechat se kojit (za pomocí nástroje pro hodnocení kojení, v originále The Infant Breastfeeding Assessment Tool), dosahovaly nejlepších výsledků děti, jimž nebyly podány žádné léky, nižších výsledků děti, jež byly vystaveny působení epidurálu či intravenózních opiátů, a nejnižších výsledků děti, jejichž matkám byla podána kombinace obou látek. Kojenci s nižším skóre byli odstavováni dříve, ačkoliv v celkovém měřítku kojily podobné počty žen ze všech skupin v šesti týdnech. V jiné studii bylo zjištěno, že děti po porodu s epidurální a spinální analgezií častěji ztrácely na váze během pobytu v nemocnici, což může odrážet špatnou efektivitu jejich krmení. Další studie zjistila, že chování kojenců při kojení a NACS skóre mohou být v normálu, pokud jsou tito kojenci vystaveni velmi malé dávce epidurálu, ačkoliv i v této studii bylo zaznamenáno, že děti s vyšší hladinou léků v krvi vykazovaly po dvou hodinách nízké neurobehaviorální skóre (NACS).

Za druhé epidurál může ovlivnit novopečenou matku tím, že ji znesnadňuje kojení. To nastává v případě, že matka prožila dlouhý porod, instrumentální porod či byla odloučena od svého dítěte, přičemž tyto situace jsou pravděpodobnější při použití epidurálu. Mohou se projevit i hormonální poruchy, protože oxytocin je základním hormonem působícím na kojení.

V jedné studii bylo zjištěno, že u dětí narozených po epidurálu byla menší pravděpodobnost, že budou plně kojeny po propuštění z nemocnice – toto riziko vyplývalo obzvláště pro matky, které své dítě nenakojily v první hodině po porodu. Jedna finská studie zjistila, že 67% žen rodících s epidurálem uvedlo, že v prvních 12 týdnech kojily jen částečně nebo používaly výhradně kojeneckou výživu – oproti 29% žen rodícím bez epidurálu. U žen po porodu s epidurálem byla rovněž zjištěna vyšší pravděpodobnost, že nebudou mít dostatek mléka.

Dvě skupiny švédských výzkumníků podrobněji zkoumaly tuto obtížně uchopitelnou a přesto komplexní problematiku chování kojenců (jež nebyli vystaveni působení léků) v souvislosti s kojením. Jedna skupina zjistila, že pokud je dítě položeno na matčin hrudník při kontaktu kůže na kůži, novorozenec je schopen vyšplhat se nahoru, najít bradavku a přisát se. Novorozenci, jež jsou při porodu pod vlivem opiátových léků nebo ti, jež jsou krátce po porodu odloučeni od matky, tuto schopnost do značné míry ztrácí. Druhá švédská skupina zjistila, že novorozenci po porodu s analgezií (většinou šlo o opioidy, ale vyskytoval se i epidurál) se v porovnání s dětmi po přirozeném porodu chovali zmateně, pokud šlo o aktivity vedoucí ke kojení  – masáž bradavek, lízání a sání ruky.

Spokojenost s porodem

Poskytovatelé porodnické péče předpokládají, že pro rodičky je nejdůležitější otázkou kontrolovatelnost bolesti a že účinné tišení bolesti zaručí pozitivní porodní zkušenost. Ve skutečnosti jsou zde však důkazy, že opak může být pravdou. Několik studií ukázalo, že ženy, jež rodí bez použití jakýchkoliv léků, patří k těm nejspokojenějším a to v době porodu, 6 týdnů poté i 1 rok po porodu. V jedné studii, která byla provedena ve Velké Británii a zahrnovala 1000 žen, se zjistilo, že ženy rodící s epidurálem uváděly nejvyšší stupeň tišení bolesti, ale zároveň nejnižší stupeň spokojenosti s porodem – pravděpodobně kvůli nejvyšší četnosti zásahů ze strany lékařů.

V neposlední řadě je třeba uvést, že osobní preference poskytovatele porodnické péče může rodičkám do značné míry diktovat, zda bude užit epidurál či jiné lékařské postupy. V jedné studii bylo zjištěno, že ženy, o něž pečovali rodinní lékaři, a které dostaly nízké dávky epidurálu, byly méně často podrobovány monitoringu, podání pitocinu, porodu císařským řezem a jejich děti nemusely být přijaty na oddělení specializované novorozenecké péče.

Závěr

Epidurál má možné pozitivní účinky, ale rovněž z něho plynou významná rizika pro matku i dítě. Tato rizika jsou v lékařské literatuře dobře zdokumentována, ale rodička s nimi nemusí být obeznámena. Ženy, které si přejí vyhnout se použití epidurálu, by si měly zvolit takové pečovatele a modely péče, jež podporují a chápou principy a praxi přirozeného nenarušeného porodu.

Odkaz

Problémy s kojením spojeny s injekcí na urychlení porodu placenty

Studie ukazuje, že matky, které dostaly po porodu injekci jsou náchylnější k problémům s kojením

Lék ergometrin (pozn. námelový alkaloid užívaný v porodnictvík zástavě krvácení uterotonikum) je nabízen matkám k urychlení porodu placenty.

Studie Swansea University, která zahrnula 288 ženzjistila, že ženy, kterým byl tento lék po porodu podán, měly větší pravděpodobnost potíží s kojením a pocitu bolesti s tím spojeným.

Matky také měly menší pravděpodobnost, že budou v kojení pokračovat déle než 2 týdny.

Zpráva dospěla k závěru, že injekce tohoto léku může narušit přirozené hormony, které podporují proces kojení.

Studie Swansea zaznamenala zkušenosti matek sdítětem ve věku 0-6 měsíců.

Ukázalo se, že nebyl žádný rozdíl v počtu žen,které kojit začaly. Přesto ženy, které injekci dostaly, měly menší pravděpodobnost, že budou nadále kojit i po dvou týdnech.

Míra kojení snížena

Jeden z autorů studie, Dr. Amy Brown řekla: “Výsledky jsou velmi zajímavé, protože se přidávají k rostoucímu počtu důkazů, že léky podávané ženám v průběhu porodu mohou způsobovat kojení obtížnější a vysvětlují proč. Počet komplikovaných porodů ve Velké Británii stoupá a míra kojení se snižuje.

“Dříve jsme věděli, že ženy, které tutoinjekci dostanou, mají menší pravděpodobnost kojit, ale nebyli jsme si jisti,proč tomu tak je.“

“Tyto data nám říkají proč: ženy mají větší pravděpodobnost bolesti a problémy s kojením, což vede k jejich přesunuke kojeneckému mléku“.

Tyto nálezy byly publikovány ve vědeckém časopise Breastfeeding Medicine.

Spoluautor Dr. Sue Jordan vysvětlila, že injekce může interferovat s přirozenou reakcí na hormony známé jako oxytocin a prolaktin, které regulují produkci mléka.

Vyzvala k dalšímu výzkumu a prozkoumání možností pro novopečené matky abychom „pochopili rovnováhu mezi ochraňováním žen před nadměrnou ztrátou krve a poskytnutím té nejsilnější šance na úspěšné kojení jejich dětí“.  

Přeložila: Michaela Kalusová

Zdroj: http://www.bbc.co.uk/news/uk-wales-south-west-wales-30020003