Žena je silná tak moc jako planeta Země

Milé,
moc bych si přála, aby každá žena prožila svůj porod přesně tak, jak to příroda zařídila, protože já to tak prožila a uvědomila jsem si, jak to upevnilo mě, můj vztah k sobě i k dalším lidem a nejvíc k partnerovi. Jakoby se v mozku něco správně zmáčklo. Jakoby to přesně takto mělo být, podle toho, jak to Pán Bůh zamýšlel.

Věřím tomu, že možné je všechno, možné je všechno tak, jak si to nastavím v hlavě. Věřím tomu, že Pán Bůh to zamýšlel tak, že Žena je silná tak moc jako planeta Země a že je schopná porodit svoje děti.
Tušila jsem, že moje druhé děťátko přijde na svět 2.1.2018 za úplňku.

S mužem jsme byli na kurzu hypnoporodu a vylaďovali se. Už od začátku těhotenství jsem nemohla sehnat vůbec PA, všechny mě odmítaly, že jsem pro druhý porod od nich moc daleko, že by ani nedojely. Dulu jsem měla vyhlédnutou už asi měsíc před početím. Tušila jsem, že asi porodím sama, že to asi tak má být, když žádnou PA nemůžu sehnat. Nakonec jsem se domluvila, že PA dorazí po porodu pouze na ošetření.

V noci 1.1. jsem cítila poslíčky. Měla jsem je v noci a pak celý den. Věděla jsem, že se něco chystá, dala jsem vědět své Dule. Odpoledne mi začala odcházet zátka. Cítila jsem se u toho velmi vzrušeně, že miminko brzy přijde. Odpočívala jsem, vymalovávala jsem si hypno obrázky z kurzu a poslouchala mp3 z kurzu (afirmace apod..) a příjemně se vylaďovala. Muž mezitím nafoukl bazének, abych se cítila více v bezpečí a klidu. Pak jsem šla normálně spát, občasně mě budila lehká vlna. Byla jsem v kontaktu s Dulou.

Měla jsem pocit, že to bude trvat ještě dlouho, tak jsem to neřešila a spala. Pak asi kolem druhé hodiny ráno jsem šla na záchod a přišly silnější vlny. Cítila jsem, že už se otevírám. Šla jsem ještě spát v domnění, že je ještě času dost. Usnula jsem, občas mě budila vlna, vůbec nevím jak pravidelné to bylo. Neřešila jsem to. Vzbudila jsem se ve čtyři hodiny ráno a cítila, že už jsem trochu otevřená, volala jsem Dule, že už by možná mohla přijet, co si o tom myslí a spočítala mi po telefonu jak časté a dlouhé jsou vlny (já si to nepamatuji kolik to bylo, nepřišlo mi to důležité, mozek to vypínal…).

Poradila mi, že bych měla jít ještě zkusit spát, že kdyby dorazila, tak že bych už nespala a měla bych tendenci být spíš vzhůru. Souhlasila jsem. Usnula jsem. Vzbudila mě občasná vlna, převalila jsem se na bok, mezitím uspávala syna, který se probudil. Přicházely silnější vlny, prodýchávala jsem hlasitěji a hlasitěji. Asi ho to budilo. Vzbudila jsem se v 7 ráno. Vzbudila jsem muže, ať mi udělá jídlo a zatopí. Snědla jsem kousíček něčeho. Přinesl mi mobil, že mi psala Dula. Říkám mu, ať jí zavolá že ať už jede. Přichází s tím, že dula už je na cestě. Ok, jdeme napouštět bazén.

Další vlna ách ách ách, říkám mužovi, že asi umřu, že to nedám, on mi říká, ale dáš… Musím čurat, zvedám se na čtyři, veliká silná vlna a lup prasklo mi trochu vody a děťátko kleslo někam níže… Aha mozek nefunguje, hlava mi to nebere, jdu čurat… ách ách ách další vlna a jéje děťátko zase níže, stojím v koupelně opírám se o vanu a dávám povely: sundat kalhoty, kalhotky, utřít kousek hovínka ách ách další vlna děťátko níže křičím jako lvice 😀 (ještě že jsem v koupelně a nikdo mě neslyší…snad?).. Syn se probudil, muž k němu odchází ho utěšit z koupelny do ložnice… ách ách vlna a děťátko níže, sahám na hlavičku, něco si před sebou sune… ? Asi plodovou vodu??? Přichází muž, říkám rodíme, musíš chytat… ách ách křičíííím to je mazec to je moc rychlý! Hlavička venku… Co teď?! Dýchám, nemyslím, jsem tady a teď a cítím se propojena ách hopky 😀 miminko je venku a muž ho chytá 🙂

Miminko se nadechuje a křičí: „Jo jsem tady, dali jsme to mamko a taťko, máte mě tu!“ Přichází vtipná situace – muž neví kudy mi ho má podat protože šňůra že jo … Mám miminko, hází na nás deky a že musíme do ložnice do postele. Ležím, mám výmaz, miminko se snaží přisát k prsu…

Amálie se narodila v 7:30. O několik minut později přijela dula. O hodinu později PA. O dvě hodiny později si sama rodím placentu. Spát se mi nechce. Cítím se silně.

S PA se nakonec dohodneme, že raději pojedu na šití do RAK (trochu jsem se potrhala).
Odpoledne jedeme do RAK, kde mě jenom zašijí a zase pustí domu, usměvaví, úžasní…

O týden později mi stejně šití vypadlo a všechno mi samo srostlo… Říkala jsem si, že jsme možná nikam jezdit nemuseli… 🙂

Zjistila jsem, že v animálnosti je veliká duchovnost. Veliké prozření. Že tělo ví přesně co má dělat. Že tělo je zázrak. Cítím velikou pokoru a respekt k životu, smrti a porodu. Mít dítě totiž není samozřejmost. Je to veliký dar a jsem za své dvě děti neskutečně vděčná 🙂

Veliké zjištění přišlo postupně, že k synovi, (který se sice rodil doma, ale nakonec jsme jeli do porodnice, kde mi udělali nástřih a v podstatě ho ze mě vytáhli – měla jsem ten pocit – a pak ho někam odnesli (absolutně nechápu proč se to v těch porodnicích dělá), mám trochu jiný vztah, než k dceři, kterou jsem si sama porodila bez pomoci. Se synem mě ještě dodnes pojí určitá úzkost. O dceři vím, že je to silná žena, která si umí poradit. Nebojím se jí nikomu půjčit pochovat. Ona si totiž umí říct jasně, když se jí něco nelíbí. Nebojím se jí nechat chvilku bez dozoru, abych třeba rychle něco udělala nebo si došla na wc. A bylo by toho víc, klidně na román.

Přeji každé Ženě, která si to přeje, aby porodila ve své síle a nikdo jí porod nevzal. Porod je totiž důležitý transformační proces v životě každé z nás. Díky porodu znám svoji hodnotu. Cítím velikou pokoru sama k sobě.

Děkuji svému Muži a synovi, své PA a své Dule. Děkuji svému Miminku, které mi umožnilo takto prožít porod. A současně děkuji všem Ženám, které mi na cestě k porodu, při porodu a také po porodu pomáhaly. Také děkuji všem, se kterými jsem se setkala v kurzu Jemného zrození (hypnoporodu). Obrázky a mp3 mi pomáhaly nejvíce 🙂 Mohu jedině doporučit. Funguje to!

Barbora