Cestování v těhotenství

Ježdění autem a jeho řízení je dnes běžnou součástí našich životů a čím dál populárnější je také babymoon, dovolená nejlépe někde v teple ještě před příchodem miminka (nedivím se 🙂 ). V článku se proto zaměřuji hlavně na tyto dva druhy cestování a tipy, jak se vyhnout nepříjemným komplikacím a cestu si bez obav užít.

Nejvhodnější doba k létání v těhotenství je obecně druhý trimestr (zhruba mezi 14. a 27. týdnem). V prvním trimestru udávají některé zdroje zvýšené riziko samovolného potratu – popravdě jsem nenašla dost informací, které by to potvrdily nebo vyvrátily. Dlouhé cesty letadlem bych ale já sama vynechala hlavně proto, že v prvním trimestru jsem měla silné nevolnosti a hodně nízký tlak. V letadle je kabina natlakována tak, že je obsah kyslíku stejný minimálně jako ve výšce 2500 m.n.m., což si většina z nás ani nevšimne, někomu se ale kvůli rychlé změně může točit hlava nebo být nevolno. Ve třetím trimestru se zase létání nedoporučuje z důvodu vyššího rizika vyvolání předčasného porodu. Aerolinky vyžadují potvrzení od lékaře, že je žena schopná letu (ono to nic nezaručí, ale právně se tím kryjí) a mají nastavené limity, dokdy těhotné na palubu přijímají – většinou do 36. týdne.

Nejvýznamnější riziko spojené s létáním a delšími cestami obecně je riziko hluboké žilní trombózy. Je to stav, kdy se někde v žilním řečišti (nejčastěji v nohou nebo v ruce) vytvoří krevní sraženina. Příznaky trombózy jsou:

BOLEST končetiny, nesouměrný OTOK oproti druhé noze a PROMODRÁNÍ končetiny, která ale zůstává teplá. Bolest se zvětšuje při přitažení špičky nohy směrem k hlavě, při svěšení nohy a chůzi. Trombóza nevzniká sama od sebe, ale na základě tří aspektů – co teče, jak to teče a kudy to teče:

1. 1. kvalita tekutiny, která žilami teče – něco zvyšuje srážlivost samotné krve
   2. rychlostí krevního proudu a městnání – něco způsobuje, že krev žilami nemůže volně proudit k srdci
   3. poškození potrubí, neboli žilní stěny

V těhotenství se mění první aspekt, a to sice samotná krev a její tendence se srážet. Hormony progesteron a estrogen, jejichž hladina s délkou těhotenství postupně ještě roste, zvyšují srážlivost krve a tím i riziko krevní sraženiny. Evolučně je to výhodná obrana proti velkému krvácení. U 10 % populace se také vyskytuje některé z geneticky podmíněných onemocnění, která celoživotně zvyšují srážlivost krve (nejznámější je Leidenská mutace).

Při cestování se ke změně kvality krve přidává druhý faktor, a sice ten, že krev nemůže žilami volně proudit k srdci. Celkový objem krve v těhotenství je asi o 1/3 větší než normálně a pro srdce a oběh je náročné při dlouhém stání nebo sezení odčerpat krev z nohou. Tím se zpomalí se proud, kterým krev v žilách teče. Doporučení, jak situaci zlepšit a co se dá udělat pro to, abychom mohli i v těhotenství spokojeně létat, je několik:

• co nejvíc pít vodu nebo jiné nápoje bez kofeinu v průběhu celého letu (kofein odvodňuje)
• minimálně jednou za hodinu se jít projít a protáhnout, já v letadle na záchodech dřepuju 😉
• pokud to jde, sedět na místech, kde je více místa pro nohy a hodit si je nahoru
• při letech nad 5–6 hodin použít kompresní punčochy (zmenší městnání krve v nohou) a po konzultaci s lékařem snížit krevní srážlivost podkožními injekcemi, například s nízkomolekulárním heparinem.

Poslední doporučení je nejméně příjemné, ale také nejúčinější. A nebojte se toho píchání injekce, píchá se to do kožní řasy (špíčku) na břiše nebo stehnech. Bodne se a vytlačí obsah injekce. Měli jsme psa, kterému jsme museli 7 let tímhle způsobem dávat dvakrát denně inzulín a když to zvládla moje babička na chlupatém psovi, zvládnete to taky. Pro případ, že byste měli pocit, že žilní trombózu máte, nečekejte a jeďte do nemocnice. Krevní sraženina se totiž v žíle může uvolnit a ucpat některou z tepen přivádějících krev do plic, což je život ohrožující.

Pro cestování autem neplatí žádné omezení, je možné po celou dobu těhotenství. Ohledně žilní trombózy platí při delších cestách ta samá doporučení ohledně žilní trombózy jako v letadle. Vynechejte jen házení nohou nahoru, při nehodě dochází v případě, že má žena nohy opřené o palubní desku, k ošklivým poraněním pánve. Také řídit můžete tak dlouho, jak se na to budete cítit. Já jsem řídila zhruba do 25. týdne, potom jsem začala mít pocit, že se mi hůř soustředí a víc se za volantem lekám – není to ale žádné univerzální pravidlo. Airbagy si nechte v autě vždy zapnuté, zvyšují bezpečnost bez ohledu na těhotenství. Jenom musíte dát pozor, aby vzdálenost mezi břichem a palubní deskou nebo volantem byla alespoň přibližně 25 centimetrů.

Nejdůležitější pro bezpečí dítěte je, aby pás v autě nesahal přes bříško matky, ale vedl pod ním nad horním okrajem pánve. Nestačí si ho tam držte rukou stažený, při zabrzdění to neudržíte. Na internetu jsem našla také radu maminky, která byla hodna udělení Darwinovy ceny – rada, ať se z tříbodového pásu udělá dvojbodový a to tak, že si žena na spodní část sedne a pás je tím pádem upnutý na boku a u ramen. Něco takového by samozřejmě nefungovalo ani trochu a při zabrzdění by žena zpod pásu vyletěla v podstatě stejně, jakoby žádný pás neměla. Takhle upnutý pás by nefungoval ani jako ten dvojbodový například v autobusech, který vás fixuje k sedačce za pánev.

Proto existují pásy do auta pro těhotné, nejznámější je ten od BeSafe a dělá se ve variantě pro isofix, nebo s pásem, kterým se zacvakne kolem sedadla. Jde vlastně o podsedák fixovaný k sedačce, který má mezi nohama patentky na upnutí spodní části pásu a jeho stažení z břicha dolů na pánev. Chvíli jsem na začátku váhala, zda to není zbytečný luxus, ale není. Při brždění totiž nedochází k žádnému stlačení bříška, takže není dítě ohroženo dítě ani placenta. Zároveň pás nezůstane volný, ale pevně utažený přes matčinu pánev a ta nemůže z pod pásu vyklouznout směrem k palubní desce. Ta investice je minimální, mě stál kolem tisícovky a dá se pořídit i z druhé ruky. Doporučuje se používat zhruba od prvního trimestru dál, víceméně od té doby, kdy vám gynekolog dělá ultrazvukové vyšetření přes břicho (znamená to, že už děloha není schovaná v pánvi).

Cestování je vášeň, změna prostředí a rytmu, ochutnávání nových jídel, jiné západy slunce a čerstvý vítr. V autě jsem se cítila celou dobu pohodlně a bezpečně a byla jsem moc ráda, že mohu podnikat výlety po Evropě. Ani létání bych se nevzdávala jenom proto, že jsem těhotná, kdyby moje těhotenství od začátku probíhalo bezproblémově. Takhle si vyzkouším letadlo až s miminkem, ale už se na to hrozně těším 🙂

Medmama

“Jsem doktorka a jelikož mám boty z toulavého telete, hned po škole jsem se vydala za dobrodružstvím a odstěhovala se pracovat do Německa. Kdykoliv to šlo, cestovali jsme po Evropě a po světě. Po nějaké době přišlo další dobrodružství v podobě miminka, které mezi nás zavítá na jaře. Píšu o tom, jak těhotenství a mateřství prožívám já. O tom jak se vyznat ve všech těch medicínských záležitostech a jak se nemuset rozhodovat mezi hlavou a srdcem. Věřím, že není jen buď, anebo, ale především moje nebo naše vycházející ze svobodné volby, kdy rozumím a mám dost informací a přitom se rozhoduju podle svých hodnot a priorit. Píšu o tom, jak mít rád svoje srdce i mozek, ženskou i mužskou stránku a nebrat sám sebe smrtelně vážně. Jezme to skvělé jídlo. Užívejme si paprsky slunce a cachtejme se ve vlnách. Buďme praštění a pravdiví. Buďme laskaví. Na nic jiného nám nezbývá čas :)”