Zažili jsme něco neskutečně nádherného… těžko popsat slovy

Milá Drahuško, ozývám se sice se zpožděním, ale o to upřímněji s velkým díky za váš kurz Jemného zrození, za povídání s vámi u oběda a také za informace týkající se zpracování placenty (za 2 týdny budu mít svou tinkturu). 4. 12. přišla neskutečně krásně, velmi ale opravdu velmi rychle na svět naše druhá holčička Terezka (nebyla nejmenší a přesto bez mých poporodních zranění).

Zažili jsme něco neskutečně nádherného… těžko popsat slovy.

Přesto se pokusím.

Můj první porod před 3, 5 lety byl krásný a opravdu bezbolestný, celých 6 hodin jsem se při vlnách prozpívala až k finiši, který nám bohužel nakonec narušila akutní sekce (chtěla jsem rodit koncem pánevním, ale lékařům se na úplném závěru nezdály ozvy). A tak si to o to víc užil můj manžel, který dostal dceru k 33. narozeninám. Hodinu a půl se spolu mazlili.

I přes tento úžasný zážitek jsem nějak vnitřně věděla, že bych zrození našeho druhého miminka chtěla přeci jen prožít trochu jinak. Manžel moc nechápal, co krásnějšího ještě chci, ale nyní už rozumí. J

Kniha Hypnoporod se mi velmi líbila a už to byl jen krůček k Jemnému zrození. Neměla jsem porodní asistentku, věděla jsem, že nechci dulu a tak jsem stále váhala, zda kurz absolvovat. Nakonec jsem si nechala dát k narozeninám a bylo to výborné rozhodnutí.

Krom moc příjemně stráveného dne se spoustou cenných informací mi utkvěla v mysli překvapená tvář Drahušky Sokolové naší lektorky, když zjistila, že nemáme domluvenou dulu ani PA, ani vlastně pořádně nevíme, jak se k tomu havlíčkobrodská porodnice postaví.

Vrtalo mi to hlavou, tak jsem se rozhodla, že alespoň zajdu za primářem porodnice. Je politicky aktivní, tak jsem si říkala, že i ve svém zájmu mi vyjde vstříc. To už jsem měla info od místní duly, která se pohybuje na Vysočině po porodnicích, že brodská nemocnice se poslední 3 roky rozhodně nemůže pochlubit extra podporou opravdu přirozených porodů. Že stále i přes porodní přání do něčeho nutí, snaží se vše řídit a tlačit ženy, kam nechtějí. Zkrátka setkání s primářem byla ztráta času, ale já byla i tak rozhodnutá, že to vše bude tak, jak si přeju. Pečlivě jsem si připravila porodní přání a manžel věděl, co chceme a na čem bude trvat. Nechala jsem se tak nějak i uklidnit prohlášením oné duly (shodou okolností také Drahušky), že se svou energií a razancí určitě nebudeme mít problém.

Poctivě jsem měsíc před „termínem“ každodenně relaxovala (no tedy upřímně jsem tak při 80% relaxací usnula do pár vteřinJ), afirmovala a vizualizovala… Závěr těhotenství pro mě byl nejkrásnější.

I přes afirmace, že jsem zdravá a můj krevní tlak je OK, se bohužel před náročným víkendem začal tlak hlásit a byl vážně vysoký. Byl to moment, kdy jsem vizualizovala s miminkem 2x denně a vysvětlovala, proč už by bylo fajn tu být s námi, že si to přeci nechceme nechat zkazit nějakým zásahem atd. V NE večer měla dcerka úraz a museli jsme na šití v obličeji. Byl to šílený stres, slzy tekly proudem. Tlak jsem raději ani neměřila. Do toho byl úplněk. A já ve 23h když jsme ulehali ke spánku, udělala naší poslední vizualizaci, kde jsem poprvé opravdu POPROSILA miminko, pokud je to možné, ať je tu už s námi, že se moc těšíme a že jsem připravená…

Ráno v 5.50h mě vzbudil opravdu silný a velmi intenzivní tlak v podbřišku. Ve stoje s houpáním jsem prodýchala, zjistila jsem, že mi odtéká plodová voda. Manžela jsem uklidnila, ať ještě spí, že to určitě nic není. Napila jsem se, lehla jsem si a za 5 min jsem byla na nohou znovu.

Byla jsem po předchozí zkušenosti s první dcerou až zaskočena silou a intenzitou tlaku (navíc byl úplně dole v podbřišku). Manžel mi pustil afirmace k porodu, zapnul tlumené modré světlo (relaxaci s modrým světlem jsem si prostě zamilovala, tak to bylo v tu chvíli přesně to pravé). Přišla třetí vlna po 5 minutách a objetí manžela, že to zvládnu. To mi dodalo neskutečnou energie. Pak pár vln po 2 a méně minutách… Tělo mi říkalo, jasně – už je to tu, budeme brzy čtyři… Ale hlava a rozum říkal, že to takhle rychle není možné. Ovšem bylo.

Poslední, co jsem před přesunem na záchod slyšela od Míši Kalusového bylo – čím silnější jsou vaše vlny, tím blíže jste ke zrození vašeho dítěte…

Rychlá cesta na záchod a nutkání vyprázdnit se. Velký tlak a tělo mě nutilo tlačit, s naším dechem, který jsem se naučila na kurzu, jsem to krásně podpořila. Manžel pochopil, že jako vážně nestihneme přejet do nemocnice (máme jí 2 minuty), až když jsem mu řekla, že sprchu nestihne a ať nosí osušky a deky.

Najednou jsem viděla jasný obraz toho, kde naše miminko přijde na svět. Manžel tam nachystal deku a osušku (to už přijela i tchýně, aby pohlídala malou), pomohl mi přejít do obýváku. Klek… první hluboký nádech/výdech, sáhla jsem a hlavička (wau, to bylo něco). Za chvilku druhý nádech/výdech a naše miminko bylo na světě.

Byl to nádherné, tak úžasného a jedinečné, a tak moc emotivní… Klečeli jsme tam společně s manželem a naším miminkem a slzeli štěstím . Vím, že co 100% nikdy nezapomenu, byla ta neskutečná vůně naší dcerky, která byla všude kolem nás, když se narodila.

O pár minut později přišla právě probuzená naše Barunka a pomazlila si poprvé naše miminko. Dostala ten nejkrásnější dárek ke svému svátku, svou mladší sestřičku.

Od mého probuzení první vlnou to bylo neuvěřitelných 40 min až do momentu, kdy jsem držela naše štěstí v náručí.

Sanitka, kterou tchýně zavolala, přijela po cca 10 min. Nemohli nás v nové zástavbě najít a ještě napadl čerstvý sníh – moc děkuji, že tomu tak bylo.

To, že máme druhou holčičku, jsme zjistili, až po dotazu lékaře, co přijel. Ani jméno jsme neměli vybrané a nevěděli jsme ani na minutu přesný čas.

Vše bylo tak moc dokonalé, že tomu až doteď nemohu snad ani věřit. I převoz do nemocnice byl v klidu, pomalý, nikam se nespěchalo, všichni byli milí a pořád se usmívali…

Myšlenka domácího porodu se mi tak moc líbila, to že je u toho rodina, že se všichni hned pomazlíme, že nás nikdo nebude rušit… Podvědomí si to zakódovalo a mé i když nikdy nevyslovené přání se splnilo.

A já se klaním přírodě a tomu, jak neskutečně je to zařízené a jen potvrzuji, že když je mysl, tělo a duch naladěno v jednom tónu a k tomu milující a podporující manžel a okolí, tak je to prostě nejvíc. Zázraku, kterým narození dítěte bezesporu je, pak už nic nebrání…

Gábina