Příběhy klientů

< Zpět na přehled příběhů

příběh z pohledu mé dcery :-)

Dobrý den Míšo,

Jmenuji se Agáta Ječná, a moje maminka vám posílala porodní příběh mojí dvouměsíční sestřičky Luny. Jsem starší dvojče a nejstarší dcera, a celý porod se mi strašně moc líbil. Rozhodně se chci od maminky něco naučit, a inspirovat se jejím porodem, abych taky zažila příjemné, klidné a přirozené zrození mého miminka.

Potom, co se Luna narodila, a všichni kolem jí vážili, měřili, oblékali, chovali a poňuchňávali, jsem pozorovala práci porodních asistentek, a byla jsem tak nadšená vším tím stříháním, zapisováním, šitím a povídáním, že jsem se rozhodla, že i já budu za pár let studovat na porodní asistentku, protože mě celá milá návštěva naprosto uchvátila.

Ráno, dne 5. září 2019 jsem jako každý jiný den vstala, abych se připravila do školy. Na chodbě jsem potkala Majdu, moje dvojče, jak si nasazuje kravatu, a společně jsme šly dolů na snídani. Našly jsme maminku a Davida v obýváku. Maminka seděla na nafouknutém balonu a David jí masíroval krk. Bylo nám ohlášeno, že praskla plodová voda. To v nás vyvolala vlnu nervozity a adrenalinu.

Den ve škole mi přišel nekonečný. Vůbec mi nešlo se soustředit na cokoliv co učitelé říkali, a nedočkavě jsem na poslední hodině bušila prstem do lavice. Konečně zazvonilo 3:30 a my běžely domů.

Rodilo se!!!! Maminka byla v bazénu a strašně křičela (později nám řekla, že to dělala proto, že jí to pomáhalo). Jídelna páchla zvláštním, zemitým smradem, a tak jsem se přesunula do obýváku a psala pozvánky na oslavu narozenin, protože mi bylo zvláštně nepříjemně, když jsem jídelnou procházela. Asi proto, že jsem to nikdy nezažila, ale kdyby maminka rodila znovu, už bych si troufla dělat jí menší společnost. Majda vzala Matyldu (mladší ségra) ven.

Najednou se ozvalo žbluňknutí a dětský pláč, a maminka šťastně mumlala „Ahoj, ahoj, ahoj!“ Hned jsem se vrhla do jídelny a na maminčině hrudi spatřila malé, šedé, svrášťelé tělíčko, které ječelo!!!

Zavolala jsem na Majdu která byla na hřišti a šla si tu stvůřičku prohlédnout zblízka. Abych řekla pravdu, Luna se mi moc nelíbila. Měla šedé, skoro babičkovské tělo, ale maminka byla šťastná a to je hlavní.

Za chvíli se maminka přesunula na gauč a asi hodinu na ní byla Luna přisátá. My si zatím prohlédly placentu. Připomínala mi strom života, co má maminka na náramku, a sálala z ní láska a klid.

Moc milá porodní sestra Lizzie, musela maminku zašít. Bála jsem se, že se mi třeba udělá špatně nebo něco, ale jak jsem Lizzie pozorovala, nemohla jsem od toho odtrhnout oči. Zaujalo mě, s jakým cvikem to dělala, a jak šikovně a přesně maminku zašila.

Dále už to pokračovala jak se dalo čekat. Luna se zvážila, změřila a zkontrolovala. Oblékli jsme jí a porodní asistentky se pomalu vytratily. Na Lunu se přišli podívat i sousedi a všichni se nad ní rozplývali.

Porod se mi líbil, a rozhodně to chci mít stejně. Myslím, že je dobře že jsme to viděli jako čtrnáctileté holky, protože nám to do života hodně přinese.

Jsem na maminku i Davida moc pyšná, a Lunu mám moc ráda.

Děkuji, Agáta