Příběhy klientů

< Zpět na přehled příběhů

Porodní příběh malé Matyldy

Termín porodu byl stanoven na 18.10., dle našeho výpočtu 27.10.

Tudíž jsme stále nebyli nervózní, narozdíl od doktorů, když jsme překročili 18.10., na kontrole 23. mi byla ponechána možnost počkat do úterý 29.10. jako krajní termín, kdy budu muset nastoupit do porodnice a porod se bude vyvolávat, magický 42 + 4 je pro lékaře nepřekonatelné.

V pátek 25. jsme lehce znervózněla a zašla jsem se poradit se svým gynekologem, jak se k situaci postavit čelem. Ten mě uklidnil s tím, že do úterý je ještě spousta času a určitě to stihneme. A stihli.

V pátek 25. přišel Honza dřív z práce, tak jsme si vyrazili kolem 5 na kafíčko. cestou domu jsem si dělala srandu, že to asi začalo, že mě chvilkama tvrdne břicho. Kolem desáté večer už to bylo intenzivnější a pravidelně po 10 min, tak jsme se rozhodli pustit film a v klidu ho skouknout. Ale to jsme nestihli, kolem 1 praskla voda a nezdála se mi úplně čirá, tak jsme se v klidu oblíkli (jela jsem bez kalhot, koho taky v noci potkám 🙂 a vyrazili směr porodnice, kam nám cesta trvá cca hodinku. Cestou se kontrakce stupňovaly a interval byl po 3 min, po příjezdu do porodnice se vše opět zpomalilo na cca 8 min. Po kontrole mi bylo sděleno, že nález je mezi podonickým a gynekologickým a mám si lehnout na oddělení. Bohužel do 6 je porodnice zavřená, tak Honza musel spát venku v autě před barákem, cesta domu a zpátky nám přišla krajně zbytečná a hledat hotel ve tři ráno taky žádná zábava. Kolem šesté přišel alespoň do chodby, ale nález byl stále kolem 3 cm a na porodní box nás přesunuli až kolem poledne. Do té doby kontrakce přicházely po cca 8 min a nebyly moc silné.

Na porodní box jsme se konečně spolu přesunuli asi kolem 12 hodiny. Asi kolem 1 jsem si na vyžádání vzala dva čípky pro lepší otevírání, po nich jsem se otevřela asi na 7 cm a to trvalo zhruba do šesti hodin. Během té doby jsem poslouchala afirmaci Vyvolání porodu, mohla jsem ji za ten den slyšet snad dvacetkrát 🙂 Ke konci jsem se snažila pouštět už jen konec. Během dne jsem se střídavě houpala ve sprše na míči, nebo různě polohovala na lehátku, kde mi bylo relativně pohodlně. Všechny vlny jsem v klidu prodýchávala a bylo mi fajn, měla jsem pocit, že mezi jednotlivýma vlnama mám čas se prospat. Necítila jsem se vůbec unavená ani vyčerpaná.

Po dvanácti hodinách po odtečení plodové vody mi byla nabídnuta antibiotika, která jsem odmítla, nechala jsem si pouze odebrat krev, kvůli infekci dítěte. Bohužel na antibiotika došlo po 18 hodině, kdy už jsem začala cítit, že bych potřebovala pomoc. Dohodly jsme se s lékařkou na nejnižší dávce oxytocinu, protože jsem byla otevřena na 8 cm a branka začala otékat. Po napíchnutí antibiotik jsem znervózněla a dítě začalo mít špatné ozvy, ale to se během pár minut srovnalo, podle mě jsem se jen při kontrakci zavrtěla a spadnul monitor z břicha. Monitorovali mě až po napíchnutí antibiotik, předtím jen jednou na hodinu.

Po antibioticích následovala kapačka s oxytocinem a léky na splasknutí otoku branky.

První kontrakce, která přišla byla šílená… křeč v celém těle, nebyla jsem schopná se vůbec uvolnit, celá jsem byla v křeči a nemohla jsem se ani nadechnout. Proto mi dali dýchnout kyslíku, ale po tom mě začal brnět obličej. To už jsem si říkala, že tohle není dobře. Naštěstí další vlny byly už lepší, silné, ale ne křečovité. Během další kontrakce už jsem měla potřebu tlačit. Po odeznění kontrakce mi paní doktorka řekla, že už vidí vlasy a jestli si chci sáhnout. Tohle je příležitost, která se neodmítá 🙂 No a na další kontrakci už byla hlava venku a další slabší kontrakce už vystrčila i ramínka.

Paní doktorka byla moc milá, hráz přežila bez nástřihu i natržení. Cítila jsem, jak ji lékařka natahuje a říká, ať tlačím tam, kde cítím její prsty, což mi hrozně pomohlo.

Celou dobu se mnou byl Honza, který říká, že nebyl u porodu, ale rodil.

Bez něj bych to určitě takhle klidně a uvolněně nezvládla. Jsem nervák a každá maličkost mě vyvede z míry. Největší šok pro mě byla výměna služeb porodní asistentky, to se kontrakce úplně zastavily!

Hned po porodu mi dali dítě na břicho a nikdo jiný než my se ho nedotýkal. Pupečník nechali dotepat a pak se Matylda přesunula přisát, což se jí podařilo ihned.

Placentu jsem porodila asi po 10 minutách úplně pohodově. Půl placenty jsme si odnesli domů 🙂

Po porodu byl na boxu klid, Matylda se došla s tátou vykoupat, protože se pokadila 🙂 a smolka byla úplně všude a neodstranitelná 🙂 Všechno měření proběhlo až když už byla umytá a já zašitá (dva stehy na pyscích). Vitamín K byl v kapičkách a personál nám ve všem vyšel vstříc.

Jsem ráda, že jsme byli připraveni na přirozený porod, ale po zdravé úvaze jsem i ráda, že jsme věděli, kdy je čas na podání léků. Chtěla jsem, aby po antibiotikách a dalších sajrajtech bylo dítě uvnitř už co nejkratší dobu, což se povedlo.

Byl to úžasnej zážitek.

Vám velké díky za všechno.

Jana

A teď jak to viděl muž .-)

Ještě asi tak 2 hodiny před kurzem hypnoporodu jsem byl celkem realisticky přesvědčen, že tyhle biolidi mi nemůžou nic moc nabídnout a maximálně budu na kurzu zlobit a vyrušovat, protože mám rád maso, uzené maso, piju a kouřim 🙂

První pecka přišla asi tak 2 min po začátku kurzu – placenta – bavili jste se o ní jako o stejku a jak jí upravit.. já sakriš přišel, abych se dozvěděl jak se rodí dítě, ne jak si potírat sliznice a připravovat za svitu Luny lekváry??!!! Jakožto slušně vychovaný chlapec, ze středostavovské rodiny, pro mne byly takovéto rozprávky tabu a prostě se o nich nemluvilo. (btw – tu placentu jsem samozřejmě nakládal do lihu já, že 🙂 A to můj děda byl světoznámý patolog a na hlídání mne dávali do Ústavu… patologického ústavu 🙂

Když jsem ale při afirmaci „s rybičkama“ usnul, tak jsem si říkal, že to asi funguje. A našel jsem i spřízněné duše, které kurz „prožívali“ podobně jako já.

Takže po kurzu už jsem se nepokrytě těšil a sobecky jsem nabyl přesvědčení, že když bude potřeba, odrodím si Matyldu klidně sám na cestě do porodnice. Žádný stres, žádné obavy, jediné co jsem řešil, jak Janu ochránit, před stresem a nenechat doktory, aby ji začaly „léčit“. Díky otevřené diskusi na kurzu, videím (nebo se píše videjím? 🙂 jsem neměl problém užít si jak byla Jana krásná během celého porodu, nic nebylo „špinavé“..jen ta Matylda když se narodila byla strašně vošklivá 🙂 zmuchlaná.

Porod probíhal pohodově a když by byla možnost rodit doma s plnou podporou a zázemím porodnice, které by nám dalo klid a pohodu, jsem si jistý, že Matylda se narodila ráno a ne večer. To není výtka, to je konstatování, že je potřeba najít pokaždé optimální cestu a hlavně maximálně zajistit pocit klidu a spokojenosti. Ať už v porodnici nebo doma u kamen 🙂

S porodní péčí jsem spokojený a děkuji personálu porodnice v Mělníce za citlivý přístup a respektování našeho porodního přání. Necítil jsem se jako statista, který čeká na přestřižení šlauchu, aby mohl jít kalit s kamarády, ale byl to silný společný prožitek..a to jsem byl ještě před pár týdny skálopevně přesvědčen, že k nějakému porodu nepůjdu, co bych tam dělal 🙂