Příběhy klientů

< Zpět na přehled příběhů

Náš porod v Podolí

Dobrý den Míšo,

Chtěli jsme Vám moc poděkovat za seznamení s metodou hypnoporodu, kterou jsme až do porodu aplikovali a pomohla nám se úspěšně zbavit strachu a těšit se na porod.

Metodu jsem praktikovala každý den dva měsíce před porodem a velmi se mi ulevilo. Naši dcerku jsem porodila před třema týdny v porodnici v Podolí v Praze po 9 hodinách na sále a ještě ten den jsem odešla s malou domů. Zpětně můj odchod hodnotím jako unáhlený. Sice jsme byly obě v pořádku, ale druhý den se u dcery projevila dehydratace a do nemocnice jsme stejně musely. Byl to pak velký stres. Píšu to záměrně, protože jsem byla přesvědčena, že to doma mimo porodnici zvládneme, ale nastala vyjímečná situace podle lékařů a jí se přitížilo.

Dle lékařů a sester tak brzy po porodu není běžné, aby mininku ještě zásadně chybělo mléko. Nicméně se to prý vyjímečně stává. Nemusím asi psát, jak se ke mě někteří lékaři (ne všichni) chovali za to, že jsem odešla po porodu z nemocnice domů. Musím říct, že si nedokážu představit, co říkají ženám po domácím porodu, kterým se stane něco podobného a musí vyhledat pár dnů po porodu lékaře. Lékařům, se kterými jsme přišli do styku jsem vždy přiznala svou chybu, i když mé rozhodnutí jít domů bylo hodně podpořeno faktem, že v Podolí neměli dané ráno žádná lůžka a nechali nás od cca 6:00 do 15:00 ležet na sále a čekat.

Naštěstí jsme situaci doma v noci dva dny po porodu s manželem vyhodnotili správně a dojeli jsme do nemocnice, kde nás hospitalizovali. Lékaři odvedli skvělou praci. Po rehydrataci se miminku dařilo dobře. Jen my jsme si davali velkou vinu, že jsem s ní nezůstala v porodnici. Situace by se stala i tam, ale nebylo by to tak dramatické, prostě bych jen došla za sestrou a ta by jí zřejmě na základě zkušeností nasadila umělé mléko, což by mi vadilo, ale ušetřili bychom si velký strach o malou doma. Já jsem tím zřejmě přišla o dobře rozjetou laktaci a od té doby se snažím plně rozkojit. Mám zhruba něco přes polovinu její denní dávky a zbytek musím dávat umělé mléko. Snažím se dělat maximum, abych brzy měla 100% (došla za mnou má dula/laktační poradkyně, beru tablety Motherlove, dělám akupunkturu, piji TCM čaj na rozkojení atd).

Chtěla bych se jeste vrátit k období před porodem. Jak jsem psala výše, cítíla jsem se skvěle, věřila si víc a víc, ale zároveň jsem chodila do Podolí na pravidelné kontroly. Přišly mi tedy absolutně nesmyslné v takové frekvenci. Miminko bylo vždy v pořádku a přitom mě tam každý týden nechali 5 hodin čekat tak jako ostatně všechny. Poprvé jsem přišla do ordinace mladé lékařky, která mi provedla hrubě a bolestivě vyšetření čípku. Od té doby jsem se snažila se jí vyhnout, což je v Podolí téměř nemožné, ale povedlo se mi to a s tím se vyhnout dalším vaginálním vyšetřením. Vždy jsem zdvořile odmítla a lékaři to akceptovali se slovy, že to je stejně zbytečné a že to spíš vyžadují samotné těhotné.

Den po mém termínu jsem byla už v Podolí každý 3. den na monitoru a po týdnu v indukční poradně u paní docentky Měchurové. Byl to otřesný zážitek. Prozřetelně jsem si vzala sebou manželo, což vyvolalo řadu posměšných komentářů od paní docentky. I když jiné ženy tam měly muže též. Dále hned po podání ruky jen tak oznámila, že jsem týden po termínu a dnes začnou preindukci. Mezi řeší pronesla, že mají volná lůžka a že mám být ráda… Vůbec nepřipouštěla diskuzi. Byla jsem v šoku, ale stále otevřená se dohodnout. Docentka velmi nelibě prohlásila, že jsem z toho nějaká nervózní a že chci svým bezohledným chováním ohrozit dítě a tím ho třeba i zabít. Tak jsem jí poprosila o vyšetření mě i miminka. Já se v tu dobu ještě neotevírala, což mě neznepokojilo, ale ji ano. Miminko bylo zcela v pořádku, sestoupené v malé pánvi (dle screeningu a monitoru). Zavolala jsem své dule a kamarádkám, které rodily po termínu a poradila se s nimi. Nakonec jsem paní docentce musela podepsat reverz, což z mých známých nikdo tak brzy nemusel. Na rozloučenou jsem dostala papír, že mám nastoupit za dva dny na vyvolání. Když jsem prosila, aby počkala aspoň na 10. den, že cítím, že to té doby porodím, uvedla, že v sobotu se nevyolává. To není pravda, jelikož znám matky, které indukovali v podoli i o víkendu. Asi nemusím psát, jaký stres to byl. Po odchodu z Podolí jsem až do večera telefonovala několika dulám a porodním asistentkám a utvrdila se v tom, že Podolí pro mě není bezpečné místo na indukci, ledaže bych porodila sama do 10. dne po termínu. V pátek jsem měla nastoupit do Podolí, ale místo toho jsem si domluvila návštěvu porodnice v Rakovníku. Podolí mám 15 minut od bytu, Rakovník hodinu. Netěšilo mě tak dlouho muset cestovat v případě porodu, ale byla jsem v Podolí zahnaná do rohu. V pátek ráno jsem se probudila a zjistila jsem, že mi odešla hlenová zátka. Celý den jsem se radovala, že skutečně moje tělo cítilo, že porodím 10. den po termínu a začalo se připravovat. Večer (tu noc byl úplněk) jsme byli přijati do Podolí, kde jsme s manželem a dulou porodila bez větších zásahů personálu v přítmí porodního sálu. Porodní asistentka i paní doktorka z Podolí respektovaly moje porodní přání a pomáhaly nám, když bylo potřeba. Porod byl dle duly komplikovaný, ale vedly jsme si skvěle a nemám z toho žádné trauma. Jsem přesvědčena, že jste mi k tomuto smířenému pocitu pomohla Vy a metoda hypnoporodu, i když přímo na sále jsme už nic konkrétního z metody neprováděli, bylo to v mysli mě, manžela i duly, která metodu zná.

Nyní mi spí v náruči naše zdravé a krásné děťátko a jsme konečně šťastně spolu.

Velké díky a přeji, ať se Vám daří.

Klára