Najednou jsem měla tolik energie!

Je to ještě čerstvé, takže to neumím moc zkrátit 🙂
VBAC 41+1, Matouš, 6.12.2018

Během těhotenství jsem si byla jistá, že poznám, kdy už máme vyrazit do porodnice. Jako hlavní indicii jsem brala svou intuici a pravidelné kontrakce kolem 5 minut. Měla jsem pocit, že porod bude brzy a rychlý(tedy kolem 38tt a třeba 8hodin).

Nakonec to bylo vše trochu jinak. 4.12. se navečer začaly objevovat lehké bolesti. Stáhla jsem si do mobilu aplikaci na měření kontrakcí a tak manžel mohl měřit. Bylo to hodně nepravidelné, ale čím hlubší byla noc, tím silnější to bylo. Tu noc jsem se moc nevyspala. Další den jsem šla na kontrolu. Ještě ráno jsem si nedokázala představit, že bych tam někde ležela na monitoru a nedejbože si nechala dělat vnitřní vyšetření. Ale než jsme dojeli do nemocnice, kontrakce téměř vymizely. Moje PA hlásila, že čípek je úplně připravený a je otevřený na 1 prst volně.

Odjeli jsme tedy běžně domů s tím, že na monitoru se téměř nic neděje. Den jsem strávila u mých rodičů, muž odjel pracovat na barák. Byla jsem unavená a tak jsem hodně polehávala a mamka zaměstnávala starší dcerku. Odpoledne už to začalo být zase dost intenzivní. Kontrakce jsem cítila jen v oblasti jizvy, nikde jinde. Dala jsem si u našich sprchu a navečer pro nás přijel manžel. Kontrakce jsme začali měřit kolem 20h. V 21h aplikace hlásila, že je to porod a že máme vyrazit do porodnice, ale jelikož to bylo stále dost nepravidelné a jednu takovou noc už jsem zažila a hlavně! Jsem gůglila a zjistila, že některé ženy po CS mají takové kontrakce klidně i 2 týdny před porodem, rozhodla jsem, že nikam nejedeme, ipřesto, že můj muž by už rád jel. Teď zpětně beru jako legrační tu svou jistotu, že to není porod, ikdyž v 23h nám aplikace hlásila nejvyšší pohotovost, že máme okamžitě vyrazit a já tvrdila, že je ta aplikace rozbitá a neschopná poznat porod, vždyť je to pořád nepravidelné.

Kolem té 23h jsem si dala kratší vanu, abych to konečně rozbila, jestli se to zpravidelní nebo vymizí. Nic se nezměnilo, pořád to bylo intenzivní, ale velmi nepravidelné. V tu dobu už jsem muži říkala, že to „kurevsky“ bolí a že víc takových nocí už nevydržím. Chtělo se mi brečet zoufalstvím, proč si ze mě tělo dělá takovou blbou legraci a pořád jsem si jela svoje, že to porod není a byla jsem naštvaná, že nemůžu spát a tak jsem si dala paralen 500, abych to nějak zvládla zase do rána, než to přejde. Jsem odpůrce prášků, ale nutně jsem potřebovala spát a to bylo jediné, co mě napadlo, že mi pomůže. Že je to porod mě nenapadlo, ani když prášek nepomáhal. Byla jsem pořád jen naštvaná, že ráno budu nepoužitelná.

Zkoušela jsem termofor a stát nad přímotopem. Přímotop mi docela dlouho ulevoval, ale cca od půl 2 ráno už nezabíral ani ten a bolest v oblasti jizvy začala být nepřetržitá a já nedokázala rozeznat, jestli je to jako bodání nožem nebo ne. Dcera od té půl druhé už nedokázala spát, prvně pořád mluvila a já jsem byla hodně nervózní, protože mě to rušilo se o ni starat a ještě nějak přežívat. Potom už začala i plakat a kňourat.

Zkoušela jsem hypnoporodní dýchání při kontrakci, ale bolelo mě to ještě víc než rychlejší dýchání. Chodila jsem na wc na malou každou chvíli, pořád jsem měla pocit, že potřebuju na velkou, ale nic jsem ze sebe nedostala. Potom jsem v záchodě objevila krev, žádné špinění, čirou krev a pak to začalo. Už předtím jsem zachytila pár myšlenek o tom, jestli je vše v pořádku, když mě to bolí jen v jizvě a když si nejsem jistá, jestli je to jako bodání nožem nebo ne, ale tou krví se mi v hlavě rozjel neskutečný kolotoč. Dávala jsem si dohromady, co se vše událo- bolí mě jen jizva a zřejmě je to jako bodání nožem, v záchodě není špinění, ale čistá krev, kontrakce jsou nepravidelné a malá pláče, protože ví, že něco není v pořádku.

Psychika udělala své a já se začala cítit malátná. Díky těmto skutečnostem jsem propadla myšlence, že mi napraskla jizva a že začínám krvácet do břicha. Vzbudila jsem muže a ve 4h ráno jsme jeli odvézt malou k mým rodičům. V tu dobu už jsem byla dost mimo a jela jsem do porodnice s tím, že to bude akutní císař a modlila jsem se, že maličký bude v pořádku, že bych si neodpustila, že jsem tak moc chtěla rodit přirozeně, až jsem ho ohrozila na životě. Svojí PA jsem vůbec nechtěla volat, při akutním císaři mi tam stejně nebude nic moc platná.

Můj muž vůbec netušil, co se ve mně odehrává, asi si myslel, že jedem na normální porod a tak po mě chtěl, abych PA zavolala. Naštěstí! Volala jsem o půl 5 a domluvily jsme se, že v 5h bude v nemocnici. Já jsem si v tu dobu říkala, že jsem měla raději zavolat záchranku, protože jsem měla pocit, že každou chvíli zkolabuju 😀. Přijeli jsme do nemocnice, já absolutně zdolaná psychikou, smutná, vyčerpaná, mimo. PA se mě ptala, kde je moje nadšení na porod, věděla, že je vše ok 😀. Ptala se mě, kolik jsem prokrvácela vložek doma. Když jsem jí řekla, že jen tu, co mám, na které nebylo skoro nic, řekla, že se to může stát krvácet před porodem čistou krví. Vyšetřila mě a konstatovala, že je to otevřené na 7cm.

Nevěřícně a už s velkou úlevou v hlase se ptám: „takže je to vážně porod?“ 😀 „Ano“ zněla odpověď. Ještě se natočil monitor, na kterém bylo vše v pořádku a šli jsme na porodní box. Nutně jsem potřebovala do teplé vody a nedočkavě jsem se hrnula do sprchy. PA mi ještě dala vybrat éterický olej, který mě bude porodem provázet a už jsem byla ve sprše. Jakmile jsem na břicho a záda začala pouštět horkou vodu a všechen stres ze sebe spláchla, všechna bolest a únava byla pryč. Najedou jsem měla tolik energie!

Mimo kontrakce jsem seděla na zadku a nohy měla pokrčené na pravou stranu. Při kontrakcích jsem se levačkou zvedala o madlo do kleku a pravačkou se sprchovala. PA jednou za čas přišla, zeptala se, jestli pro mě může něco udělat, párkrát krátce poslechla ozvy, směrovala mě, abych při kontrakcích místo zvuků někdy víc dýchala a posílala kyslík malému dolů, aby se mu dobře dařilo. Byla úžasná! <3 Byla tam a chovala se přesně tak, jak jsem pro svůj porod potřebovala. V jedné takové chvilce, kdy u mě byla, mi navrhla, abych se vyšetřila. Zkusila jsem to a cítila vak blan asi 2cm od poševního vchodu. Byla jsem překvapená, že to jde tak rychle. Po dvou hodinách ve sprše se mě zeptala (asi proto, že jsem začala vydávat živočišné zvuky), jestli chci rodit ve sprše. Souhlasila jsem. Po chvilce mi navrhla, jestli nechci jít do vany, že do sprchy má docela špatný přístup, aby mohla být nápomocná, kdyby bylo potřeba. Chvíli jsem váhala, ale pak jsem řekla, že jo a bylo to dobré rozhodnutí. Ve vaně mi bylo ještě příjemněji, než ve sprše a to jsem si myslela, že už to lepší být nemůže. Tady se zapojil manžel a celou tu hodinu, než se Matoušek narodil, mi sprchoval záda. Byla jsem na čtyřech, chvíli na boku s nohou nahoře, chvíli na předloktí s vystrčeným zadkem.

Vedle rodila jiná paní a také byla hlasitá. PA se mě ptala, jestli pustíme hudbu, ale mě to nijak nerušilo. Pasovalo mi to do toho okamžiku a hudbou jsem to přehlušit nepotřebovala. Ve vaně jsem si někdy i sama dokázala připomenout, abych zhluboka dýchala a hodně často jsem si v duchu říkala, že je to TAK BOŽÍ! Před porodem jsem přemýšlela nad tím, jestli hned po porodu budu jako ty ženy, které jsem obdivovala, když říkaly, že to byl úžasný zážitek a že by šly hned znova a já jsem si to říkala už rovnou v průběhu! To je tak úžasný, úžasný, úžasný! Miluju rodit! Ten dokonalej orgastickej pocit nejde nikomu předat, bude už navždy mojí součástí. Tak ráda bych, aby tohle zažila každá žena. Mám pocit, že voda praskla půl hodiny před porodem hlavičky, muž říká, že tak 5 minut před 😀PA jsem se neptala, tak nevím, jak to bylo.

Hlavička při kontrakcích začala vylézat a zase zalézat. Vždy jsem si dala mezi nohy ruku a při každé kontrakci byla venku větší část než předtím. Najednou se hlavička nevrátila, řekla jsem to PA, ale miminko na další kontrakci nečekalo, ještě v tu chvíli vyndalo hlavičku. Já byla v kleku a čekala na další kontrakci s rukama na hlavičce. Když přišla, vyšel malý do půlky těla, mával na mě ručičkama a při další kontrakci už byl celý ve vodě a hned následně v mém náručí. PA mu trochu musela otřít zádíčka, začal fialovět. Po chvilce už bylo vše v pořádku, trošku se ozval, že už je mezi námi. Manžel (protože mediální masírka v každém trochu něco zanechá, ipřesto, že máte kurz hypnoporodu) poznamenal, že čekal, že to bude ještě mnohem intenzivnější 😀 a pak jsem šla z vody.

Malý se po chvilince přisál a po 20 minutách odešla placenta s pár lehoučkými kontrakcemi. Měla jsem pár kosmetických stehů a po třech hodinách bondingu, kdy jsme se s mužem vystřídali (on měl malého při šití), jsme šli na nadstandart s tím, že když jsem po císaři, doktor by mě tam aspoň na jeden den rád měl. Já jsem se vůbec nebránila a těšila jsem se, jak dospím ty dvě probdělé noci. Další den jsme bez problémů odešli a za čtyři dny přišly do porodnice na novorozenecké screeningy. Ema má brášku moc ráda a celé rodině se tají dech nad mým, pro ně neskutečným, porodem.

Zdenka