Příběhy klientů

< Zpět na přehled příběhů

Mé porody: Daniel (2007) a David (2014)

Mezi mým prvním a druhým porodem bylo 7 let a také hodně událostí, které ten první porod  hodně ovlivnil a protože jsem Daniela rodila tak říkajíc jako důvěřivá prvorodička, která doufá, že jí v nemocnici pomůžou a také jsem v té době studovala a měla hodně moc práce, takže příprava na porod nebyla skoro žádna.

Prošla jsem nemocniční předporodní kurz a doufala že to stačí. Bylo mi 29 a tělo fungovalo na sto procent. Vycvičená kurzem jsem přijela na poslední chvíli a moje tělo se skvěle otvíralo. Vše by probíhalo fajn,až na paní dokorka, která vypadala že jí  ten můj přirozený a celkem rychle průběh porodu asi vadi a chtěla se taky zúčastnit. Přes veškeré vyšetření a ozvy a dost šílené bolesti jsem se otvírala celkem v pořádku až do okamžiku kdy dr.rozhodla dát oxytocín, který se přece pár minut předporodem dává aby to líp klaplo. Mně se po tom logicky vyblokoval ten můj anastal šílený kapul.. děloha pumpovala do prázda, šílený tlak a a bolest apak na pár zatlačení se malý nenarodil..ale vystřelil pod šíleným tlakem.

Veliká hlavička, urychlený porod, veliká porodní rána a následně tahání zaplacentu, která nešla ven, do 20 minut na sál a pak operace a vyčištění.Do té doby jsem malého viděla jen pár vteřin a hned ho odnesli. Připadalajsem si strašně, jako by jsem všechno zkazila…tolik bolesti..ale o to byani nešlo..spíš vztek na to proč mě nenechali na pokoji, protože já bychto zvládla o moc líp a pak že mi nedali mimi do ruky a odnesli ho pryč.Nebyla jsem schopná ani myslet ani chodit. Vezli mě na pokoj, hrozně jsemkrvácela a všechno mě tak bolelo, že jsem chtěla nebýt. Pak mi přineslimimi a já jsem brečela z radost a bolesti, že se o něho ani nemumím postarat.

Moje mateřské sebevědomí v háji. A probulené šestinedělí. Následně zánět a další čištění. V konečné fází jsem nechtěla o všem ani mluvit. S manželem jsme se dost odcizili a nedokázali jsme to spolu aniprobrat. On z toho měl asi taky pěkné trauma. Nechtěl mi znovu ubližovat,tak jsme spolu intimně nebyli hodně dlouho. Svoje dítě jsem milovala, alepořád jsem byla v takovém stresu co dělám špatně.

Po několik letech jsmesi řekli že bychom chtěli znovu mimi…ale dlouho to nešlo. Následně mi zjistili srůst v děloze na 80 procentech. Po infekci už tělo nechělo znovu něco takového zažít a děloha se uzavřela, tak jako moje emoce a moje duše.

Když se operavitně vše povedlo a doktor mi po 7 letech řekl, že jsme těhotní.Tak první emoce radost, druhá hrůza, jak to porodím. Na začátku jsemse snažila na to nemyslet..ale začinající bříško mě neustále burcovalo ktomu něco dělat. Pak v 4 měsíci jsem dostala zápal plic a zůstala už doma.

Uvědomila jsem si že se strašně bojím a že s tím musím pracovat, aby to tentokrát bylo jiné. Dala jsem si to jako předsevzetí, že se zbavím strachu zporodu :o). Navštívila jsem snad všechny kurzy přirozeného porodu v okolí. Byla jsem snad jediná druhorodička která na nich byla. Dozvěděla se spoustu nového co chci a nechci a kde chci rodit (Krnov), ale strach zůstával. Šla jsem na  psychologické sezení k dule se kterou jsem si porod proberčela a ona mi řekla, že je to syndrom ukradeného porodu a že strach bude až do okamžiku kdy ten zážitek přemažu novým, lepším.

Absolvovala jsem workshop Respekt k porodu, mluvilas psycholožkou Michaelou Mrowetz. Přečetla všechno od Konceptu kontinua a po Bonding, porodní radost, Odenta, prostě co jsem našla to jsem shltla…až jsem se dostala ke knize Hypnoporodu a následně ke kurzu, který jsem si okamžitě zaplatila a jela na něho do Brna.

A tam jsem se poprvé uklidnila. Sice strach nezmizel, ale tak nějak jsem cítila, že jsem udělala maximum. Večer jsem si meditovala a prodýchávala a hlavně se napojovala na to moje malé..a říkala si že tentokrát to spolu zvládneme lépe. A právě to si myslím mělo nakonec na celý průběh porodu největší vliv. Den před tím jsme si s manželem vyzkoušeli přirozený oxytocín a plánovaný den porodu jsem v 6 ráno začala cítit vlny co 10minut. Šla jsem se vykoupat, abych se uvolnila a šup už byly na 5minutách. Volala jsem svojí dule, že teda Krnov daleko, tak že asi pojedem.

Tak jsme se zbalili a vyrazili. Jakmile jsem vlezla do auta, vlny zmizly a naskočili až na porodním sále v Krnově, do té doby jsem poslouchala Cd a říkala si jak je to tentokrát v pohodě a jak je mi dobře.Na porodním sále jsem chodila jak tygr v kleci a vybírali si místo…až jsem nakonec zalezla na záchod, kde jsem se cítila sama moc dobře, posezení ve vaně jsem zjistila že tam to nebude a našla si svoje místo nazemi v rohu opřená o velký ležací balón. Ta pozice byla přesně stejná vjaké jsem dokázala vytlačit deset centimetrů v průměru Epi-no balonek,který mi zajistil průžnou a nenatrhnutou hráz.

Stále jsem měla vlny co 5 minut,tak jsem byla vyhodnocená jako že to bude na dýl a tak jsem si jen sem takzamručela a čekala co bude dál. Žádné šílené kontrakce, jenom tlak vkřížích, ale bolest stále nikde. Když se to rozjelo více, spíš jsempropadla lehké úzkosti, ale pak si už jen pamatuju, že mi vypnul mozek, tak jak by to mělo být, a vnímala jsem spíš jako by všechno zdálky. Slyšela jsem jak manžel říká dule, že čeká kdy začnu rodit, protože takové divné medvědí bručení, které jsem vydávala vůbec nevypadaly jako nějaké stahy.

Mezi první a druhou doboru porodní jsem najednou upadla dotakového zvláštního spavého stavu a 20 minut si vůbec nepamatuju a najednou mě malý kopnul nožkou do boku a já cítila velký tlak..skoro na zvracení a cítila jsem jak se ve mě posunul. Ale po mě se jako by nechtělonic, on si co 5 minut kopnul, přišla vlna, on se zase posunul ale žádné tlačení z mé strany. A najednou už jsem cítila tlak na hráz a tak říkám,že asi rodím, což ostatní považovali asi za vtip, ale já že fakt rodím,tak se podívali dolů a byla vidět hlavička.

Podotýkám že za celý porod pouze vstupní vyšetření a dvakrát tam přišla jejich PA s kolečkem, jinak vyplnili přesně moje přání, aby tam nikdo od nich nebyl až naporod. Tak přivolali rychle jejich PA, která už jen zachytila na první vlnu hlavičku, tak další vlna do půl těla a najednou byl na mě.Nechalo se dotepat pupečník a pak už jenom úžas, že je takový porod možný.Pořád jsem čekala ten předchozí adrenalín, ten šílený tlak a to jak rychlese to zase bude dít…ale bylo to v takovém klidném tempu a najednou bylmalý na mě a dali mi hodinu a 20 minut na placentu, kterápak šla sama.

A i když mám s Danielem báječný vztah, tak Davidovi, díky tak přirozenému porodu a dalším kontaktním aktivitám(nošení, kojení na požádání, spol. spaní), lépe rozumím.  Jako by vímco po mě tohle miminko chce a rozumím jeho pláči, který mě nestresuje, ale vyzývá k tomu abych pro něj něco udělala.

A v tuto chvíli cítím, že můj první porod byl přemazán tím druhým, který byl skvělý a všechen vztek a bolest je pryč. Protože jsem to v sobě dokázala rozpustit a najít svoji mateřskou kompetenci.

Díky Michalo.

Radmila