Příběhy klientů

< Zpět na přehled příběhů

hoďte nohy “hore” a rodíme! 

Pořád vám dlužím porodní příběh k těm fotkám, které sdílela Alexandra Lipková… Dnes mě k jeho napsání/dopsání “dokopala” kamarádka, která rodila ve stejné porodnici před pár dny a tak růžové, jak u nás, to rozhodně nebylo.

Nevím, jestli jsme měli štěstí, nebo díky všem informacím, které jsem do sebe nasála během hypnoporodního kurzu a čtení a sdílení vašich příspěvků tady ve skupině, jsem prožila nádherný porod.

Takže si uvařte kafe, hoďte nohy “hore” a rodíme! 😉

​Podle ms vycházel termín na 19.3., podle sona 28.3., a já se s Chrudoškem (nevěděli jsme, koho čekáme, a toto byl “pracovní název”) celých 9 měsíců domlouvala, aby vydržel/a do tatínkových narozenin 3.4. Původní plán, rodit doma, manžel a ani rodina nepřijali s nadšením.

Měli jsme dohodnutou PA k domácímu porodu, asi v 7. měsíci jsem po dvou týdnech spaní v obýváku, kdy jsem s mužem nebyla schopná prohodit víc než “ahoj” tedy velice nerada souhlasila, že budeme co nejdéle v 1. době porodní doma a pak ambu odrodíme ve Vyškově. Dohodnutá PA řekla, že do porodnic, ač s Vy má smlouvu, už nedoprovází a doporučila mi asi 5 v nejbližším okolí působících a do porodnic doprovázejících PA. Mě se nechtělo volat ani jedné z nich, zvlášť, když Alex tady psala, že by ráda nafotila porod. Takže jsem s manželem “vykšeftovala”, že když teda bez soukromé PA a navíc v porodnici, tak aspoň s fotografkou. Opatrně jsem mu tuto variantu nastínila a velice mě překvapilo, že souhlasil bez jakýchkoli výhrad. Alex byla v pohotovosti víceméně od půlky března.

Na prvních monitorech ve Vy jsem se ptala, zda je možné si vzít s sebou další osobu, prej že jo, ale buď PA se smlouvou nebo certifikovanou dulu která nejdříve musí projít pohovorem s primářem. To nám do karet moc nehrálo, ale rozhodla jsem se to rozlousknout, až jak to bude při porodu. Zkonzultovali jsme naše porodní přání na porodním sále i na novorozeneckém, všechno prošlo. Pak jsem ještě pár monitorů absolvovala u svojí dr. v Brně. Minul první termín, 28.3. bylo úterý, kdy ve Vy dělají monitory. Domluvila jsem se s M., že na ně pojedeme až ve čtvrtek, že Chrůďovi dáme aspoň dva dny. Ve čt mě zmonitorovala milá a vtipná PA, domluvily jsme se, že já mám v pátek volný večer a ona noční službu, že se můžem potkat na sále :-). Kabinku k dr jsem prošla bez odkládání, vyšetření jsem odmítla. Byla velice vstřícná, i se sestrou, a dohodly jsme se, že zase přijedem, pokud neporodím, v úterý 4.4. ve 41+0. Pak mě můžou hospitalizovat nebo podepíšu reverz a budu čekat doma :-).

​Minul pátek, v sobotu jsme byli na výletě, v neděli taky na delší procházce. A furt to nevypadalo, že by se mělo k něčemu schylovat. Tak jsme s M v neděli večer podpořili změkčení čípku přirozenými prostaglandiny. Do rána se mi zdálo, že jsem měla kontrakce, a za každou z nich jsem dostala od kamarádů, které jsem po Brně objížděla, jeden pár pexesa :-D.

​Na svůj narozeninový den M. volal, že má po práci program – měl naší kamarádce stahovat a bourat divočáka, kterého dostala. Tak mě zavezl na pracovní schůzku, v 9 večer po návratu jsem ho zas překecala na ty prostaglandiny. No a ve 4 ráno mě začalo asi po 8 minutách pobolívat v kříži. V 6 ráno jsem trochu probrala M. s tím, že rozhodně budík nastavený na 7 ráno je pozdě, že mu dávám tak max půl hodiny a musíme pak vyrazit do Vyškova. Já jsem snídala domácí vafle se šlehačkou, banánem a čokoládovou zmrzlinou a prodýchávala vlny, M pobíhal kolem a dobaloval věci pro nás i naši fenku, kterou jsme vezli na “prázdniny” k její chovatelce. Než jsem se pak kolem 8. hodiny ráno promotali zacpaným Brnem, byly vlny po 5 minutách. M. chtěl, abych, když přijde další, neříkala vlna ani kontrakce, ale že je to NUDA, takže na dálnici na Vyškov jsem už každé 3 minuty volala Já se tak NUDÍÍÍÍM! A hodně jsme se pak smáli, to bylo fajn, a taky jsem se ještě líčila, když teda bude ta fotografka :-D…

Ve Vy jsme vyplnili příjem, mě dali na monitory a M. zatím přinesl věci. Nechala jsem se zkontrolovat dr., předpověděla, že Chrudošek váží 3300 g a má obvod hlavičky 31 cm. M. mě pomáhal cvičit s Aniballem, natrénovali jsme 28 čísel, tak jsem byla v klidu, že to dáme. V malém pokojíku se šoupacíma dveřma jsme s M. leželi na žíněnce, on mě mezi tou NUDOU předčítal veselé historky z veterinární oblast (on je vet, i fotografka Alex). Bylo tak slyšet hodně hlasů z venku, za dveřmi pořád někdo chodil a nešlo zatáhnout okno, takže ty moje vlny se zpomalily… čekali jsme, až proběhne bonding u rodinky, která zrovna byla na porodním nadstandardu, a v pravé poledne nás přesunuli tam. PA doporučila jít na balon do sprchy, že v 13 hod mě přijde zkontrolovat. V půl se zastavila a poznamenala, že fakt mám zalézt do té sprchy, že jinak neporodím do doby, než vystřídá směnu (toto byl jediný moment, kdy mě napadlo, že si to mohla odpustit, ale mě to zdravě naštvalo a zajela jsem do té vody). Nechala jsem si zhasnout a sprchovala si břicho a hlavně záda.

No a v jednu jsem byla na 6-7 cm. M. šel domluvit fotografování. Klaplo to! Alex dorazila kolem 14. hodiny, hned mě přišlo, že si s M. padli do noty. Já pochodovala mezi sprchou a pokojem, opírala se o křeslo, seděla na baloně. Ve tři mi ve sprše praskla voda a bolesti nabraly na síle. jenže mě se furt nechtělo tlačit. Bavila jsem všechny hláškami typu: Nemůžeme to mimčo “vyhnat” klistýrem? Ten mě udělal ráno moc dobře… anebo Zatlačte ho dovnitř, do Vánoc se ho ještě nechám v břiše :-D. Pak jsem se konečně odhodlala k tlačení. Už jsem byla na kolenou, když M. doběhl pro PA, že jdeme na to. PA mi řekla, jak tlačit (za to jsem ráda, sice jsem trénovala s Aniballem, ale nakonec mi přišlo, že bylo všechno úplně jinak) a Chrudíček byl na 4 zatlačení venku. M. řekl, že máme holčičku, Kačenku a já z toho byla hin – čekala jsem, že to bude spíš kluk.

Pomohli mě se otočit, dostat na křeslo a dali mi ji na břicho. Měla hodně krátký pupečník, tak jsem říkala, ať ji střihnou. PA mi na to řekla, že by to byla škoda, vždyť jsme měli v porodním přání, ať ho nechají dotepat. Za 10 minut ji tatínek ode mě odstřihl. Měli v pohotovosti metylergometrin, ten jsem odmítla, placenta vyšla krásně ven sama, chvilku po přestřižení pupečníku.

​Pak dr. kontrolovala moje poranění – jen 3 kosmetické stehy udělala. Snažila jsem se ji ukecat, ať to nechá tak, ale prej to potřebovalo (já už taky vím, že potřebovalo, jen moc nefungoval ten umrtvovací sprej, tak jsem uhýbala a nechtěla držet, navíc jsem dr rozesmála poznámkou „Tady to voní, jako když se otelí kráva…“, tak možná jak se smála, netrefila se se stehem, jak chtěla :-D) Zatím byla K skin to skin u tatínka.

​Potom byl bonding zase se mnou a breast crawl a první přisátí, telefonáty rodině a blízkým, že jsme bohatší o Kačenku a přechod na 6N, kde už tak šťastno a veselo vždy nebylo…

​Když to vezmu kolem a kolem: za sebe porod ve Vyškově doporučuju všema deseti. Hlavně PA Pupíková je blonďatý anděl. (může se tady napsat jméno?) Prožili jsme porod, jaký jsem si vysnila, bez jakýchkoli zásahů, medikací, nástřihu. Celou dobu jsem se mohla pohybovat, jak jsem chtěla a na té koze mě jen jednou vyšetřili a pak šili, dr. jsem viděla jsem právě v těchto dvou chvílích. (Ale zase jsem tam měla dva veterináře :-D) Prostě mě nechali rodit, jak umím. Kačík byla pořád se mnou, je to spokojené mimčo a já kudy chodím, tudy říkám, že se těším na další porod.

​Jo, a hvězdné míry: 49 cm, 3340 g, obvod hlavicky 34 cm a cas za 4 minuty 4 hodiny odpoledne 4.4.2017. Má prostě ráda čtverky. Snad je nebude nosit ze školy ;-)!

​A k tomu fotografování: Alex je jediněčná – vůbec jsem nevěděla, že tam je byla jak duch. Jsme s M neskutečně vděční za ty fotky, jsou vkusné, krásné, ukazují, jak jsme přivedli na svět naši dceru – a zvlášť mě jejich shlédnutí poprvé dojalo k slzám – protože jinak bych si neuměla představit, co se mi dělo za zády, když jsem rodila :-).

Doporučujeme, a pokud bude jen trochu možné, k druhému porodu ji chceme zas! 🙂

Eva