Byl to neskutečný zážitek ho konečně poznat

Rodila jsem v Podolí, kde jsem si na poslední chvíli zaplatila porodní asistentku Báru, která v Podolí pracuje. Měla jsem sepsané porodní přání, které jsem dala v nemocnici paní doktorce na vstupní kontrole po 36 tt. U porodu byl se mnou manžel. Těhotenství probíhalo bez komplikací. Termín porodu jsme měli 21.9.2013.

Po půlnoci z 11. na 12.9. mě probudilo takové lupnutí a na toaletě mi odešla hlenová zátka a začali mi vlny, nejprve po pěti minutách, poté kolem třetí ráno po třech minutách. Po telefonické konzultaci s PA Bárou, jsme v půl páté ráno vyrazili do porodnice. Měla jsem pocit, že každou chvíli bude malý venku :), takže jsem v autě jela dost stažená, tudíž při vstupní kontrole jsem sice měla vlny po 2,5 minutách, ale nebyla jsem skoro vůbec otevřená. Chtěli nás poslat domů, což by bylo dost nepohodlné, ale naštěstí nám moje PA sehnala nadstandardní pokoj, kde jsem s manželem mohli v klidu být. Přestávky mezi vlnami se ustálily na 2 minuty a vlny byly hodně intenzivní. Někdy v té době mě vzali na 20-30 minutové natočení srdečního rytmu syna, křeslo, ve kterém měření probíhá, bylo moc pohodlné, tak se mi tam podařilo si mezi vlnami zdřímnout. Zpátky na pokoji jsem nemohla najít pohodlnou polohu a pomohl mi až míč, na kterém jsem se pohupovala a kroužila pánví. Kolem jedenácté hodiny se vlny začaly měnit a stahy mne začali jakoby šroubovat nahoru, přemístila jsem se tedy do sprchy, kde mi teplá voda pomáhala intenzitu stahů mírnit. Bylo to opravdu intenzivní, myslím, že jsem v té době začala křičet. Křičení mi pomáhalo a bylo mi úplně jedno, jestli mě někdo slyší :). Po nějaké době můj muž zhodnotil, že se můj stav změnil a došel pro sestru. 

Následující část znám částečně z manželova vyprávění. Sestra chtěla po mém muži, aby mne přivedl na vyšetření do jiné místnosti na vyšetřovací stůl. Manžel mi to šel do sprchy říct, ale já jsem si nedovedla představit, jak se to celé stihne za   minuty, které mám mezi vlnami a ze sprchy jsem v žádném případě nechtěla. Odmítla jsem. Manžel to na chodbě tlumočil sestře, ta se začala rozčilovat a dokonce jej nařkla, že tam nemá vůbec co dělat :). Můj muž se nedal, ukázal jí mé porodní přání a sestra nasupeně odkráčela pro doktorku. Manžel vzal doktorku za mnou do sprchy, já jsem věděla, že mě bude vyšetřovat, tak jsem ho poslala pryč. Všimla jsem si, že se divně podíval, ale neřešila jsem to. Doktorka mi řekla, že potřebuje, abych šla s ní na vyšetřovací stůl do vedlejší místnosti. Na to jsem jí řekla, že nikam nejdu a jestli by mě nemohla vyšetřit ve sprše. Úplně jí to vyděsilo, bylo na ní vidět, že neví, co se mnou, tak mi navrhla, abych si lehla na podlahu sprchového koutu, že mne tedy vyšetří na místě v leže na zemi. Mě to pobavilo, protože jsem si představila, jak se pokouším v tom relativně malém sprchovém koutu položit a hlavně, že se určitě pak nezvednu. Tak jsem se jí zeptala, jestli by mne nemohla vyšetřit v podřepu. Tentokrát jí můj návrh tolik nevyděsil, ale pronesla něco o tom, že na vyšetřovacím křesle by to bylo lepší. Já se dřepla, ona mě během vteřiny vyšetřila a odešla. 

Za chvíli přišel doktor, který mne přijímal a gratuloval mi, že jsem postoupila, do dalšího kola. To jsem moc nepochopila, protože jsem to brala jako samozřejmost. To už s námi byla opět PA Bára a vysvětlila mi, že půjdeme na porodní pokoj. Myslela jsem si, že mne tam na pokoji v klidu natočí ten dvacetiminutový záznam srdíčka syna, ale cestou na porodní pokoj, mne usadili v místnosti s monitory ozev. To byl zádrhel, který jsem nečekala a u případného dalšího porodu ho již nechci absolvovat, pokud to nebude nutné. Můj porodní pokoj se teprve připravoval, takže jsem na monitoru byla tak 45  minut, bylo to nepříjemné, ale snažila jsem se pokračovat jako předtím. Takže jsem jim tam řvala na celou chodbu a nenechala se rušit. Jen mi bylo nepříjemné, že nemohu být ve sprše.   

Poté jsem se přesunula do sprchy v porodním pokoji, vybavuji si, že se mi krátce na to začalo úplně vlnit břicho. Začali mě bolet záda v oblasti kostrče. Moje PA mi občas přišla vyšetřit a asi ve 14:00 mne navrhla, že bychom mohli jít rodit do pokoje. V porodním pokoji jsem si zkoušela najít vhodnou polohu. Začala jsem v kleče na porodním křesle, měla jsem pocit, že s každým dalším zatlačením už bude hlavička syna venku. Vybavuji si, že mne vždy začali bolet záda, kostrč, a myslím si, že jsem se bála přes tu bolest jít a trochu to brzdila. Takto jsem se snažila další asi dvě hodiny. Mezitím mi PA doporučila píchnout oxytocin, protože mi začali slábnou kontrakce.

Souhlasila jsem a vlny dál krásně ale intenzivně pokračovaly. Po těch cca dvou hodinách přivedla PA doktora, který mi vysvětlil, že je potřeba víc tlačit a navrhl mi klasickou polohu na zádech (nohy mi nenutili dávat do podpěrek). Dále mi řekl, jak by si představoval, abych tlačila, nadechla se s vlnou a držela dech – jen zatlačila, a takto dvakrát třikrát do jedné vlny. Byl velice ohleduplný a milý. Já se to rozhodla vyzkoušet, protože jsem prostě nevěděla, jak malého dostat ven. Asi na mne také trochu přenesli tu obavu, že porod nepostupuje, tak jsem se do toho opřela 🙂 a malý byl za půlhodinu venku. Bolest v zádech se překvapivě nezvýšila, narození malého jsem necítila žádnou bolest, jen bylo nepříjemně divné, jak mi splasklo břicho.

Manžel přestřihl dotepaný pupečník. Hned mi malého dali na břicho, ten začal okamžitě hledat prso a zkoušel se přisát, ale jen chviličku, protože záhy usnul. Byl to neskutečný zážitek ho konečně poznat :). A také moci ten zážitek sdílet s mužem.

Zklamáním pro mne bylo, že doktorka (milý doktor odešel a nechal tam takovou mladou “namistrovanou“ doktorku) se vůbec nesnažila, aby nemusela udělat nástřih. Se slovy: uděláme maximum pro miminko, směrem ke sestře, mě nastřihla a po projití hlavičky dokonce ještě jednou se slovy: ten má velká ramínka. Fyzicky jsem nástřih vůbec necítila, jizva se mi bez komplikací zahojila, ale psychicky to bylo zklamání.

Placentu jsem porodila po hodině, doktorka jí pomohla zatáhnutím za pupečník, bylo to nepřijemné, měla jsem pocit, jako by tam dovnitř pro ní doktorka sáhla. Naštěstí mi později manžel pověděl, že jen za pupečník zatáhla.

Jak na mne v průběhu porodu nikdo nespěchal, tak po porodu spěch začal, bylo znát, že potřebují box pro další maminku. Placentu jsme si odnesli tajně po domluvě s porodní asistentkou.

Se synem a manželem mne přesunuli na oddělení šestinedělí, kde jsme strávili týden, protože synovi se rozjela žloutenka. Naštěstí ale jinak vše a hlavně kojení probíhalo dobře. Lenka