Má hlava opravdu vypla…

Nadešel čas, kdy i já bych se s vámi ráda podělila o svůj příběh domácího porodu. Opět je to na dělší čtění, ale tohle prostě stručně napsat nejde 🙂

Zároveň bych tu (pozn. FB skupina Porod v domácím prostředí) chtěla poděkovat všem, kteří se o svůj příběh též podělily, jelikož mi dodaly odvahu a pocit jistoty, že rodit doma není nic neobvyklého.

Jelikož jsem čekala první miminko, to že budu rodit doma, mě z počátku ani nenapadlo. Myšlenka to byla ovšem lákavá, obdivovala jsem v té době všechny ženy, které si domácí porod dovolily, ale v mé hlavě to byl pouze sen bez reálných rozměrů. Hned od začátku jsem ale věděla, že chci rodit co nejvíce přirozeně a umožnit našemu miminku co nejharmoničtější příchod na svět.

Ohromné obavy jsem ale měla ze zásahu lékařů, kteří svými tabulkovými postupy mohou během chvíle z bezproblémového porodu udělat úplný opak. V pochopení celé situace a nesmyslnosti některých lékařských zásahů mi oči otevřela kniha Znovuzrozený porod. Všude jsem se dočítala, že žena by měla rodit tam, kde se cítí v bezpečí a to byl pro mě dlouho nevyřešitelný problém. Pocit bezpečí jsem neměla ani doma, ale ani v porodnici. Vše chtělo svůj čas a tak jak zrálo miminko v mém bříšku, tak uzrála i víra samu v sebe, že dítě se narodí, tam kde samo uzná za vhodné a že vše nechám v jeho režímu a v režimu mého těla. Dostat se do tohoto rozpoložení mi pomohl kurz Hypnoporodu, díky kterému jsem si uvědomila, že jediné co je potřeba pro harmonický příchod miminka na svět, je vypnout hlavu a nijak do tohoto kouzelného procesu nezasahovat.

K porodu jsem si domluvila asistenci duly, která byla ochotna mne doprovodil jak do porodnice, tak asistovat v domácím prostředí. Přestala jsem řešit, zda doma či porodnice, připravila jsem se na obě varianty a čekala

Den D nadešel 3 dny před plánovaným termínem. Ráno mě probudil zvláštní pocit a zárověň jsem si všimla, že ze mě začíná unikat menší množství tekutiny. Tušila jsem, že se něco chystá, ale jistota nebyla žádná. Mírné bolesti v podbřišku a úniky vody trvaly celé dopoledne. Kolem jedné začal tlak v podbřišku nabývat pravidelných intervalů, byl ovšem velice mírný. Manžel začal měřit intervaly a dostali jsme se na 5 min. Toto číslo jsem měla v hlavě jako ideální čas pro odjezd do porodnice. Já jsem se ovšem cítila natolik skvěle, že jsem si řekla, co bych tam asi v tuto chvíli dělala

Kolem třetí hodiny se intervaly zkrátily na 3 min a zvýšila se i intenzita, stále to ovšem bylo naprosto snesitelné a představa, že bych měla jet do porodnice, mi přišla jako zbytečná – doma mi stále bylo dobře. V tuto chvíli jsem už ovšem začínala tušit, že by se opravdu mohlo schylovat k porodu (netušila jsem, že jsem k němu už tak blízko) a proto jsem pro jistotu informovala dulu. Ta mi napsala až ji mám dám vědět, až budou intervaly minutové. Během další hodiny se opět intenzita zvýraznila a interval se posunul na 2 minuty. Nepříjemný pocit tlaku se dal rozchodit a prodýchat, takže stále to nebylo nic, co bych sama nezvládla. Zlom nastal po 4 hodině, kdy se najednou zvladatelné pravidelné vlny, změnily v intenzivní tlaky, ktreré já sama začala vnímat jako vypuzovací vlny, což mě trochu vyděsilo. Jelikož jsem před porodem cvičila s aniballem a znala ten pocit vypuzování v oblasti pánve, začala jsem malinko panikařit, že už je to tady a já nejsem ani v porodnici ani s dulou. Manžel okamžitě dule volal a ta do 20 min dorazila. Odjet do porodnice už jsem nebyla schopna. Mé tělo a miminko vše vzali do svých rukou a já už jim jen dodávala kyslík

Má hlava opravdu vypla a i kdybyž jsem se pokoušela udělat něco, co mi v tu chvíli přišlo logické (změna polohy, …) tak mé tělo se mnou už nekomunikovalo a zařídilo se dle svého. Za hodinu a půl pak byla malá na světě. Byl to neuvěřitelný pocit vnímat, jak to malé tělíčko si samo razí cestu ven a jsem nesmírně vděčná za to, že mu do toho nikdo nezasahoval. Malá si cestu ven vydobyla sama a já věřím, že se stejnou jistotou a energií si bude prošlapávat cestu svým životem. Já ji k tomu budu opět dodávat jen ten “kyslík”, aby se jí klidně dýchalo

Výsledný pocit z celého porodu je úžasný a neměnila bych. Vše je opravdu o naší hlavě, našich myšlenkách a intuici. Tu když posloucháme, tak si můžeme být jisté, že máme to nejlepší vedení

Nikdy bychom naopak neměly jít tam, kam nás vede strach …

Daniela