Příběhy klientů
Důvěra ve vnitřní inteligenci těla
Dobrý den Marie, tak jsem se konečně dokopala Vám napsat. Už máme doma dva týdny nádherného Eliáška.
Nakonec se poštěstilo a narodil se doma za asistence tatínka a porodní asistentky. Porodní bolesti mi začali kolem půlnoci 7.8. a v jednu odešla hlenová zátka. Vlny byly hodně bolestivé a velmi nepravidelné, neměřitelné. Snažila jsem se je prodýchávat, poslouchala jsem zahradu snů a afirmace k porodu několikrát;) Nejlépe mi bylo na záchodě. Kolem půl třetí jsme volali PA, ale ta řekla, že je ještě brzo a ať prodýchávám vlny a zavolám, až zintenzivní.
Ještě jednou jsme si volaly kolem čtvrté a nakonec mě přijela vyšetřit kolem půl šesté. Byla jsem v porodním bazénku. Zprdla mě, že mám moc teplou vodu;) ale mě to dělalo tak dobře. No nicméně po vaginálním vyšetření mi řekla, že jsem otevřená tak na 1cm a že porod ještě ani nezačal. Doporučila mi jít do postele a snažit se odpočívat. Řekla, že dýchám moc intenzivně a unavuji se, že to nemám brát tak vážně..No ono to opravdu hodně bolelo, tahle 1. fáze byla ta nejbolestivější z celého porodu. Opravdu jsem se musela nutit jít do postele a bylo dost těžké najít polohu, ve které jsem byla schopna vydržet. Honzovi jsem málem rozmačkala ruku;-) PA odjela a řekla, ať ji zavoláme, až ucítím, že se něco mění.
V osm ráno jsem to už nemohla v posteli vydržet. Tak jsem šla opět do bazénku (neměla jsem originál porodní, ale na doporučení z facebookové stránky dětský bazének intex, se stejnými parametry jako porodní, jen bez madel) a už začala fáze tlačení.
Cítila jsem, jak miminko sestupuje a nutilo mě to intenzivně tlačit. Po hodině jsme volali PA. Přijela 9.45 a když zvonila u dveří, Honza už viděl, jak ze mě kouká ručička. V bazénu jsem musela měnit polohy protože mě chytaly křeče do stehen.
Skončila jsem na zádech, zapřena o rantl bazénku. V této poloze jsem mohla uvolnit nohy a tlačit jen trupem. Když přišla PA, doporučila mi jít ve vodě do dřepu. Po jedné vlně vykouklo i kus hlavičky, ale byla zabalená v porodních blanách, nepraskla mi voda. Tak PA řekla, že musím z vody ven. Musely jsme počkat, až přejde ještě jedna vlna. A Honza mi pomohl ven do lehu na bok se zvednutou nohou. Při další vlně jsem pořádně zabrala a hlava i s ručičkou byli venku, PA píchla blány a na další vlnu už vyšplouchlo tělíčko. Trvalo to tak deset minut po příjezdu PA a malý byl na světě. Placentu jsme rodily na záchodě, úplně bez problémů. Jen jsem poměrně dost krvácela a byla jsem potrhaná, takže mě PA zašila. Nízké železo rozhodně nebyl problém. I přes to krvácení jsem se necítila špatně nebo slabě. Síly jsem měla dost, ani únava nebyla nijak extrémní. Ten stejný den u nás byl pediatr. Miminko se mu moc líbilo a všechno zhodnotil kladně, byl moc milý.
Také přišla specialistka a zpracovala mi placentu. Mám čerstvé kapsle, měla jsem dva dny placentový koktejl a louhuje se nám doma tinktura. Byla jsem opravdu ráda, že už jsem se nemusela vystavovat kontaktu s porodnicí. Protože jsem pár dní přenášela a za poslední dva týdny před porodem musela do Neratovic dvakrát na kontrolu. Vždy mě to rozladilo. Pokaždé jsem byla u jiného doktora. Jedna doktorka mě chtěla dělat vaginální vyšetření , ultrazvuk, stěry kvůli streptokokovi, ptala se proč nemám test na cukrovku..? Naznačovala, že při příští kontrole by se mělo něco udělat k vyvolání porodu, protože přenáším…Tak jsem všechna vyšetření odmítla a odešla. Kontrola měla být v úterý a Eliáš se v pondělí narodil:-)
Je úžasný. Kojím o sto šest. Trochu jsem bojovala s bolestivostí prsou, ale už se to snad upravuje. Také ještě pořád krvácím. Ale bolesti nemám, tak se to snad brzy srovná. Posílám fotečky;)
Moc děkujeme za Vaši podporu a zpětně musím říct. že Váš kurz pro mne byl opravdu tím nejhodnotnější a nejpřínosnější přípravou na porod!!! Moc pozdravů a doufám, že se ještě někdy uvidíme. Třeba jen tak;)
PS: Moc bych si přála, aby se ženám navrátila důvěra ve vnitřní inteligenci těla a schopnost přirozeného porodu. Pro mne to byl opravdu transformační zážitek a pro Eliáška snad jemný vstup do tohoto světa. Je to vyrovnané miminko. Ne že by si neuměl zařvat, to by nebyl lev ;), ale je vidět, že má v nás s Honzou důvěru. A mazlení si užíváme, hlavně po ránu, to máme nejkrásnější chvilky. Už se směje, vyluzuje různé zvuky, víc a víc komunikuje.
Zítra nám končí šesti nedělí a máme doma skoro šesti kiláčka 😉
Bára, Honza, Eliáš