Cesta třetího malého prince..

Náš příběh se začal psát na konci března, kdy jsem na testu s velkým překvapením našla dvě čárky. Od první chvíle jsem věděla, že i když jsi nebyl plánovaný, budeš naším novým členem rodiny. Někým, komu otevřeme svá srdce a dáme maximum lásky.

Těhotenství s Tebou bylo náročnější – říkala jsem, že se mi narodí müsli tyčinka s ovocem, protože jsem měla velký problém s jídlem a masa jsem se nemohla dotknout. Zároveň ale tohle období bylo posilující. Díky Tobě jsem si o něco víc uvědomila, jaké je štěstí mít kolem sebe lidi, kteří za Tebou stojí, ať se děje cokoliv a chrání Tě.

A teď bych se ráda dostala k tomu důležitému a sice Tvé cestě do mého náručí. V pátek jsi se přihlásil o slovo a řekl si, že mi oznámíš ať si dochystám co nutně potřebuji a že se za pár dnů setkáme, protože mě v noci z pátku na sobotu odešla hlenová zátka a celkem dlouho jsem měla tzv. “poslíčky”, kteří po dlouhé, horké sprše odezněli. V sobotu jsem měla s kámoškama naplánovanou dámskou jízdu, na kterou jsem se moc těšila, ale byla jsem po noci trošku v rozpacích jestli jet, nebo ne. Nakonec jsem si řekla, že Ivančice jsou blízko a když o sobě dáš vědět, mám to domů necelých 10 minut jízdy.

Setkání s holkama bylo úžasné, moc jsem si je užila. Domů jsem jela s poťouchlým úsměvem na rtech a cestou si s Tebou povídala a říkala, že už můžeš kdykoliv přijít mezi nás, jak moc se na tebe těšíme. Doma Tvé dva starší brášky hlídala babička Andrea. Hned po příjezdu jsem je všechny objala, opusinkovala a užívala si jejich blízkost. Koukali jsme společně na pohádku, tulili se a pokračovali v tom po zbytek víkendu. Byla jsem hodně unavená, takže během dne jsem občas na pár minut zavřela oči a všechno si tak nějak samo plynulo. Maty i Gabko byli oba moc hodní, napadl první sníh, ale necítila jsem se na procházku, tak jsme koukali za oknem a večer, když jsem je ukládala a dávala jim pusu, domluvili jsme se, že v pondělí zůstanou oba doma – asi tušení, že by to v případě, že by šli do školky / školy bylo složitější.

V noci z neděle na pondělí se opakoval podobný scénář jako v pátek, znovu jsem měla nějakou dobu poslíčky, kteří po sprše odezněli a já zbytek noci prospala. Ráno jsem Matymu s Gabrim nachystala snídani, pustila pohádku a šla jsem vysát celý byt. Během toho už jsem znovu měla poslíčky, nijak pravidelné, ale rozhodně časté. Tak jsem psala mé porodní asistentce Káti a spřízněné duši a fotografce v jednom – Verunce o tom, že se začíná něco dít, ale nechtěla jsem plašit, protože když jsem se kontrolovala, byla jsem otevřená maximálně na 3cm. Koukali jsme na pohádky, kluci si hráli, občas se Gabri zeptal jestli mě bříško bolí a za jak dlouho se bráška narodí. Hodně jsme si vyprávěli a odpoledne, kdy se stav “na tři centimetry neměnil”, tak jsem s mírným zklamáním i přes to, že jsem dala horkou vanu a bylinkovou napářku psala Káti s Verunkou znovu, že je vše při “starém”.

Verunka chtěla být pro jistotu poblíž, ale já říkala, že se zatím nic zásadního neděje, tak ještě sjela do lidlu na nákup. Po další hodině psala Káťa, že by radši vyjela a Verči jsem psala “Veru přijeď.. pro jistotu”.

Po několika minutách přišly silné vlny, pravidelné po dvou minutách, koukala jsem na hodinky a bylo 16:29, během chvilky jsem začala mít pocit, že mám potřebu si “přitlačit”, tak jsem volala Káti, Verči už jsem se ozvat nestihla a místo ní jsem zavolala Simči – naší nejlepší sousedce a kamarádce v jednom přes chodbu. V té době už jsem měla žíněnku v obýváku a opřená o sedačku byla ponořená do sebe a prodýchávala v tichosti pravidelné a silné vlny.

Gabri si odemčel, běžel pro Simču a klepal ji na dveře, po chvilce oba došli. Simča volala Katce, ptala se, kde je a kdy dojede. Věděla jsem, že ať je kdekoliv, že se narodíš dřív, než stihne dojet, Simču jsem informovala, ale pak už jsme moc nekomunikovaly. Soustředila jsem se na Tebe.

Během dvou posledních vln jsem nahmatala hlavičku, opatrně jsem ji přidržovala a při posledním jemném zatlačení jsi mi vyklouzl do rukou a BYL JSI TU.

Přesně v 17:00 jsi přišel mezi nás během nejoblíbenější Gabkovi pohádky “Peklo s princeznou” (jak řekla Verunka “Ty v hormonální smršti a v televizi se hemžili čerti”), dostal jsi jméno Marian. Ty pocity, emoce a všechno co se v tu chvíli stalo se těžko popisují, ale pokusím se – štěstí, nekonečný pocit vděčnosti svému tělu, pokory a v neposlední řadě tolik, ale tolik lásky, ach.

Simča byla dojatá, kluci se hned zajímali, hladili Tě, pusinkovali a Gabko hned běžel do kuchyně pro krabičku s papírovými ubrousky, aby Tě utřel od krve, kterou jsi měl trošku na hlavičce. Do toho nám Síma dělala video a zvěčnila tak Tvé první minuty na světě a do toho už volala Tvá druhá “sudička” Káťa, že stojí dole, tak jí Simča šla otevřít a potom se v tichosti vytratila domů. Katka mi gratulovala, udělala nám první fotku a zkontrolovala mě. Všechno bylo v pořádku a byla jsem bez jakéhokoliv poranění. Ty jsi spokojeně ležel na mém hrudníku a pomalu prozkoumával svět za asistence Tvých brášků, kteří kolem Tebe poskakovali a měli velkou radost z toho, že JSI.

Po čtvrt hodině od Tvého narození se ozvala Verunka (Tvá třetí sudička), že stojí dole u dveří. Gabko jí běžel otevřít a hlásil “teto, brácha už je na světě, pojď se podívat”. Přišla, za náma do obýváku se slzami v očích a po chvilce vytáhla svého černého fotícího ďábla a začala nám zvěčňovat ty nejkrásnější chvilky. Všechno si plynulo, já jsem seděla na matraci s nádherným, růžovým uzlíčkem a sice Tebou, Gabriel Ti donesl jeho deku, kterou dostal, než se narodil a teď se rozhodl Ti ji na nějakou dobu půjčit. Zabalila jsem Tě, přitiskla k sobě a mezitím Maty Verči prošmejdil tašku s nákupem a vytahal veškeré sladkosti, které nakoupila. A k tomu Gabri objevil boty tety Káti a blbnul s něma v obýváku.

Následovalo společné tulení, mazlení, potom jsem Tě na chvilku předala tetám a šla se osprchovat. Jakmile jsem se vrátila, lehli jsme si spolu na sedačku, byla jsem ve středu dění, obdivovala to, jak krásně voníš, jak vypadáš a to, že vůbec nepláčeš, k tomu jsem si všímala toho, jak Katka vypisuje papíry, Gabri jí asistuje, běhala nám tu Meggie s Clairuškou, Maty poskakoval a Verča fotila. Byl to podvečer jako každý jiný, jen s tím rozdílem, že nás tu bylo o jednoho víc a to ten den pozdvihlo a udělalo z něj magický a nezapomenutelný.

Po třech hodinách jsem se rozhodla, že tě odstřihneme od pupeční šňůry, protože už byla krásně dotepaná, Katka Ti zavázala zbytek pupečníku a já ji odstřihla. Poté mi udělala životabudič a sice placentový koktejl, připadala jsem si po jeho vypití jako superhrdinka, nebo jak Veru ráda říká – bohyně.

Volala jsem rodičům, babičce, dědovi, bráchovi a strejdovi, se slzama v očích a musela se pochlubit. Zároveň pro Matyho s Gabkem přijel děda Pavel a odvezl je do Padochova a Náměště spolu s Clairuškou, Verča jim pomáhala zabalit věci, Katka se mezitím se mnou rozloučila a odjela domů a Verunka cítila, že bych neměla zůstat doma a věděla, že mě je “blbý” se zeptat, tak ta otázka přišla od ní a zůstala tu spát s námi.

Zvěčnila nám další společné chvilky, dlouho jsme si povídali a pozdě v noci šli spát. Ty jsi byl hodně unavený a tak ses v noci ani neprobudil, já si ráno dala sprchu, povídala si s Verčou, potom jsme se rozloučily a domluvily se na dalším setkání, stejně jako s Káťou.

Děkuji, že sis mě vybral za mámu, za svého průvodce životem a své dva brášky za učitele. Věřím tomu, že budeš mít krásný život plný lásky a krásných zážitků.