Jsem ráda, že můžu říct že porod byl posilující zážitek. Nikoli traumatizující 

Dobrý den,

Jsme Petra a David z online kurzu, který probíhal v dubnu a chtěla bych se podělit o náš porodní příběh. 

Omlouvám se za delší rozepsání se…

Termín porodu jsme měli 12.5. Ale jak to bývá, nějaké datum stanovené ultrazvukem je miminkům úplně ukradené :-). V nemocnici ve Znojmě jsme využili možnost individuální péče od PA. (Paní B. je naprostý anděl, který podpoří v každém rozhodnutí) Tohle vše bylo skvělé, i proto, že jsme měli velkou podporu, když jsme chtěli např. snížit počet “rutinně předepsaných” kontrol “po termínu” apod. Přístup lékařů s touto individuální péčí byl rázem jiný.

Miminku se dařilo dobře i já se cítila skvěle. A díky vašemu kurzu, všem nahrávkám a afirmacím jsem se cítila sebevědomě a věřila, že naše miminko přijde na svět ve správný čas. 

A stalo se, porod se spustil sám, během odpoledne 22.5. Už od oběda jsem cítila, že to k večeru asi přijde. Šla jsem se projít, zašla se ztišit do kostela a kolem čtvré už jsem volala manželovi, ať si na večer nic neplánuje. Po šesté hodině jsem si vlezla doma do vany a bylo jasné, že tohle poslíčci nejsou, a že porod začal. Měli jsme oba hroznou radost. Zavolali naší PA a čekali. Manžel mě podporoval a já se snažila vydýchávat kontrakce, tak jak jsem se naučila v relaxacích. Některé mě překvapili, jiné jsem zvládla skvěle a po každé jsem měla velkou radost. 

Do porodnice jsme jeli asi v jedenáct večer. Kdy už jsem byla otevřená na 5-6cm.

Příjem a vše probíhalo v pohodové atmosféře. Byla jsem jen s PA a manželem. Na příjem přišel lékař pouze “odkliknout” formality v počítači. Popřál nám hodně štěstí a podpořil, že mi to jde skvěle, když se tak pořád usmívám. 

Pak už jsme šli na porodní pokoj, kde porod pokračoval. Velkou část jsem strávila ve vaně, nebo na žíněnkách u manželské postele. PA kontrolovala hlavně doplerem. A vše běželo skvěle. Po druhé hodině ráno už jsem začala být hodně unavená a doufala, že se vše blíží do finále. PA mě vyšetřila a byla jsem na 9 cm a malý v levém předním postavení, zároveň se jí ale něco přestalo líbit na ozvách. Tedy dostala jsem ve vaně pásy a zkoušeli jsme změnit polohu a pořádně se rozdýchat. Když jsem kontrakci hodně prodýchla ve vzpřímené poloze, tep miminka byl správný, jakmile jsem ale mezi kontrakcemi trochu polevila, tep šel okamžitě rapidně dolů. 

Rozhodnutí padlo, musela jsem z vany.

Když jsem lezla ven odtekla mi voda. Zkoušela jsem se rozdýchat ještě ve vzpřímené poloze, ale nic nepomáhalo. PA zavolala lékaře a šlo to rychle. Malý při vstupu do porodních cest nalehl hlavičkou na pupečník. (Pupečník nešel uplně před hlavou, ale byl skříplý vedle hlavičky.)

Na sál jsme jeli téměř okamžitě. Naštěstí jsme díky vašemu kurzu věděli co je pro nás důležité a byli i na tuto variantu připraveni. Manžel se nenechal odbýt, že na sál nesmí a procpal se až tam. (I díky tomu, že to byla taková akutka) Viděl jak malého vytahují a po 3 min dotepání pupečníku už ho držel za ručičku a mluvil na něj i během vyšetřovaní pediatrem. Náš syn to zvládl bravurně. APGAR měl hned 8-9-10. 

Během asi 10-15 min už ho měl manžel skin to skin na těle. A asi za další čtvrt hodinu už ho přikládal skin-to-skin na mě na pokoji. 

Celá akce a moje celková anestezie trvala půl hodiny a díky tomu, že manžel byl pořád s miminkem mi hned po probuzení všechno vyprávěl. Díky tomu vím, že malý skoro ani neplakal, jen chvíli na začátku a od té doby co na něj manžel mluvil neplakal vůbec. 

Manžel zůstal po celý den s námi. Díky tomu jsem měla malého na nahém těle skoro 10 hodin, odpočívala, pospávala, mazlila se, zkoušela přisávat a manžel mi malého posouval, přikládal a dělal co bylo třeba. Celou dobu jsme si společně o všem vyprávěli a užívali si první společné chvíle. A ač to bylo po operaci náročné. Byli jsme moc šťastní.

Doktor i moje PA za mnou přišli a vše jsme ještě zpětně rozebrali. 

Po 12 hod od operace jsem se pak postavila, vytáhli mi dren a s manželem jsme se mohli přesunout večer na rodinný pokoj. A nebudu lhát, první chvíle byli náročné, bolela mě jizva a malého jsem ani neuzvedla, ale díky manželovi a jeho neustálé přítomnosti a podpoře jsme to zvládli a náš syn nemusel ani na chvíli k sestřičkám. 

Moje PA mě pak chodila opečovat na náš pokoj i během našeho pobytu v nemocnici. Nejen zdravotně, ale i emočně, vše jsme spolu reflektovali o všem si popovídali. 

Kojení se nám rozjelo úplně v pohodě a zase to bylo hlavně díky vědomostem z vašeho kurzu a klidu a sebevědomí, které jsem na něm nabyla. 

Proč to popisuji takhle dlouze. Jestli jsem si před porodem něco nepřála tak skončit na císařském řezu. Když se to ale stalo, zjistila jsem, že díky orientaci se v celém porodním procesu, který jste nás na kurzu učili, jsem to přijala. Vím, že v dané situaci jsem nemohla udělat víc, nešlo se víc připravit a najednou jsem věděla, že mi asi nás syn potřeboval dát tuto zkušenout a je vše jak má být. 

Teď vím, že i akutní císař může být velmi respektující a posilující porodní zážitek. 

Nutno však přiznat, že standartně a rutinně by se nestala většina těchto věcí a k tomu, aby to mohlo být takhle pěkné jsme museli být kvalitně připraveni. 

Díky jemnému zrození jsme věděli, co je pro nás důležité a to důležité jsme dokázali prožít i navzdory nepředpokládanému vývoji. 

Tímto Vám chci moc poděkovat za celý kurz a za práci kterou v Jemném zrození děláte. Díky vám jsme mohli prožít celý porod našeho miminka vědomě, láskyplnně a s respektem od okolí. 

Jsem ráda, že můžu říct že porod byl posilující zážitek. Nikoli traumatizující. 

Díky za vše co jste nás naučili. 

Petra