Jsem na sebe i nesmírně hrdá!!!

Ahoj Ilonko! 🙂

Tak později ale přeci… Ti chci předat moji zkušenost z porodu. Říkala si, že budeš ráda za odezvu na tvůj kurz, jak jsme si vedly a jak jsme dopadly….

Nejdřív něco málo i o mě, aby jsi měla větší náhled do našeho příběhu! 😉

V roce 2015 jsem porodila syna Štěpánka plánovanou sekcí pro KP (prý pro kluka nebezpečné takto rodit,kvůli varlatům a prý odhad na větší váhu – ta byla nakonec 3430g). Dříve jsem nebyla tak informovaná jak jsem nyní, takže mi to nepřipadalo nijak zvláštní a docela dobře jsem se s tím smířila. A to hlavně proto, že jsem vlastně už od mala nikdy nechtěla rodit. Měla jsem z toho přímo hrůzu, každej mě pořád od mala strašil jak je to bolestivý a jak se roztrhnu a hrůza sem, hrůza tam. Na základce jsem
viděla video z porodnice a to byla poslední tečka, říkala jsem si,že tohle nikdy nechci zažít!!! 🙁 Takže moje miminko mě asi vyslechlo a radši se ani neotočilo, cítilo ze mě, že to nedám (moje teorie).

Štěpánek je velmi divoké a neposlušné dítě, nemá vůbec autoritu a je v něm dost zloby a agrese. Dostal mě na totální psychické a tím i fyzické dno. Rozhodla jsem se s tím něco udělat, podstoupila jsem metodu RUŠ a pak ještě kinezioterapii, vyřešila v sobě hodně věcí a moc mi to pomohlo. Řešila jsem samozřejmě i téma těhotenství a porodu. Když jsem zjistila že jsem podruhé těhotná, cítila jsem uvnitř, že teď
mám šanci to nějak vše napravit. Sehnala jsem si na doporučení svou porodní asistentku (Katka Hrubá, jestli znáš? skvělá!) a pak zašla ještě k Tobě na kurz.

Ten mi dodal neskutečný sebvědomí!! Veřit sobě a svému  miminku, svému tělu…a že to dám!!! Že je to přeci krásný okamžik a né horor! Chtěla jsem si to tentokrát užít se vším všudy a nebýt ochuzena o nic,
nezažít znovu tu separaci od dítěte a hledat si k němu cestu 🙁

Měli jsme domluvený porod v Chebu, ale v mém termínu byla rekonstrukce na oddělení a my doufali, že to snad vyjde a třeba budu přenášet. Ale kočka se rozhodla, že to tak nemá být a narodila se den před termínem, tedy 26.7.2018 v Rakovníku. Mít svou PA k nezaplacení!!!!!!!! Vše za mě vyřizovala, masírovala mě, povzbuzovala, afirmovaly jsme…prostě super! Manžel nemusel nic dělat 😀 jen když šlo do tuhého a já už naříkala, že už nemůžu, tak mi řikal, že jsem šikovná a statečná a že to dám!!!

Zkoušela jsem vše, sprchu i vanu – to bylo příjemné, chtěla jsem rodit do vody ale v Rakovníku nechtěji císařačky aby rodily do vody (jsou rizikové ehmmm), prodýchavala, masáže kříže byly velmi přijemné 🙂
Když odtekla plodová voda, tak už jsem se nějak nesoustředila na sebe, ale na tu bolest, byla hrozná a ke kocni jsem i křičela jak hyena 😀 kupodivu mi to šlo spíš do vejšky než do hloubky 😀 po 12ti hodinách co jsme dorazili do nemocnice se zadařilo a v 16:10 jsem držela v náručí svou princeznu (dojímá mě to jenom to píšu! 😀 ).

Nakonec v poloze na čtyrech na žíněnce. Personál úžasný, ani jsem nevěděla že tam přišli doktoři, byli potichu a jen přihlíželi…nikam mě nehonili, akorat dětská sestra byla trošku
aktivnější a hned mi malou začala otírat a že prý se nalokala vody atd. 😀 Ale přiznám se že v tu chvíli mi to ani nějak nevadilo…ja totiž byla v nějakym tranzu, ještě teď když si to promítám, tak jak když to
byl nějakej zamlženej sen nebo nevim jak to popsat….Ale nikdo mi jí vůbec nebral z ruky, přešla jsem s ní na kozu a byla celý dvě hodiny s ní kuže na kůži! 🙂 ani nevážili, neměřili, to až potom co jsme šli na
šestinedělí… Pupečník malé nechali dotepat, minimálně hodinu byla propojená stále s placentou, kterou jsem si držela v misce u sebe.

Nechala jsem si z ní udělat koktejl a následně mi ji moje PA zpracovala na kapsle a tinktury. 🙂 Doktor mě šil asi necelou hodinu :/ Bohužel i přes horké napařování a podle mě i vhodně zvolenou polohu do které jsem šla intuitivně sama, jsem se hodně roztrhala, měla jsem poranění třetího stupně…Jde s tímto poraněním ještě někdy rodit, aniž by se to znovu roztrhlo?? :-O

Naše PA to stihala sem tam fotit i točit, takže na tom videu, když jsem se pak viděla, tak jsem si řikala ježiš ja jsem uplně mimo 😀 a popravdě všechen ten zázrak mi tak nějak došel až asi za dva dny :-O je to
možné?? Druhý den jsem podepsala reverz a šly jsme domů do klídečku a pohodlí 🙂 Pošlu pár fotek a asi dvě videa, ale nevím jestli se to bude k něčemu hodit 😉

Jsem štastná, že jsem to zvládla a poprvě v životě jsem na sebe i nesmírně hrdá!!! Hlava dělá opravdu hodně, doteď jsem měla v hlavě že tohle nikdy nedám a není to nic pro mě a teď mluvím uplně jinak!! I přes tu neskutečnou bolest, to bylo něco tak nádherného a možná bych to chtěla jseště někdy zažít!! 😀

Dokonce mě to tak namotivovalo, že uvažuji o studiu duly nebo porodní asistentky, ale pořád váhám co si vybrat….možná bych si nechala poradit?? 🙂 Ale je fakt, že se mi nechce studovat druhou vysokou školu
s dvěma dětmi 😀 kor když nemám nikoho, kdo by mi pomohl s hlídáním…takže kurz zní přívětivěji 🙂

Ale ráda bych pomáhala ostatním ženám, aby zažívaly krásné zrození svého miminka, aby si to užily ten zázrak a měli na to krásné vzpomínky jako já! :)))

Moc Ti děkuju za Tvá slova a činy, které nejen ženy takhle motivují a mění se tím porody na “jemné zrození” :-*

Marie