Indukce a přenášení: co říká věda

Blíží se termín porodu, nebo už je za tebou, a miminko stále odpočívá v bříšku? Pak nejspíš slýcháš slovo přenášení a možná i otázku, jestli nechat porod přijít sám, nebo ho vyvolat. Tenhle článek ti přehledně a bez strašení shrne, co o přenášení víme, aby ses mohla rozhodovat klidně a informovaně, spolu se svou porodní asistentkou nebo lékařem.

Co znamená „přenášení”

Termín porodu je jen odhad. Jako donošené se označuje těhotenství mezi 37. a 42. týdnem. Období mezi 41. a 42. týdnem se nazývá potermínové (late-term) a od dokončeného 42. týdne mluvíme o přenášení (post-term).

Málo dětí se narodí přesně v termínu. Většina miminek přichází kolem 40. týdne, a je zcela běžné, že těhotenství pokračuje i o něco dál.

Jak často k přenášení dochází

Přenášení se týká jen malého procenta žen. Podle statistik dosáhne 42. týdne přibližně 3–5 % těhotenství, a při přesném datování z ultrazvuku v prvním trimestru je to spíš méně. Těhotenství trvající 43 týdnů a více je dnes velmi vzácné, protože porod se do té doby obvykle vyvolá, nebo se spustí sám.

Roste s přenášením riziko? Záleží, jak se počítá

Tady to bývá matoucí, protože různé zdroje uvádějí zdánlivě protichůdná čísla. Není to proto, že by si věda protiřečila, ale proto, že existují dva různé způsoby, jak riziko počítat.

Pohled „na pokračující těhotenství”. Velká metaanalýza (15 milionů těhotenství) počítá takzvané prospektivní riziko: kolik miminek zemře před porodem z těhotenství, která v daném týdnu ještě trvají. Podle ní riziko mrtvého porození s každým týdnem mírně stoupá, z přibližně 1 z 9 000 ve 37. týdnu na přibližně 1 z 315 ve 42. týdnu.

Pohled „na porody v daném týdnu”. Britská populační data (sledování za deset let) počítají riziko jinak, na počet dětí narozených v konkrétním týdnu. Podle nich vychází úmrtnost ve 42. týdnu a dál nízká, a dokonce nejnižší ze všech týdnů. Rozdíl je hlavně v tom, co je ve jmenovateli: ve 42. týdnu se rodí málo dětí a rizikovější těhotenství se často ukončí dřív.

Obě čísla jsou správná, jen odpovídají na trochu jinou otázku. Většina odborníků považuje pro rozhodování o indukci za vhodnější ten první, prospektivní pohled. Podstatné je, že absolutní riziko zůstává i po termínu nízké, ale s délkou těhotenství mírně roste.

Pro představu uvádíme populační data (počítaná na porody v daném týdnu).

Jde o míru mrtvorozenosti na 1 000 porodů podle gestačního týdne v Anglii a Walesu:

Míra mrtvorozenosti na 1 000 porodů, data ONS (Birth Characteristics, Anglie a Wales, 2014–2017), přehledně zpracováno podle článku AIMS.

Z tabulky je vidět, že při tomto způsobu počítání míra po 40. týdnu prudce nestoupá a ve 42. týdnu a dál zůstává nízká. Vyšší čísla ve 37. týdnu zčásti odrážejí i to, že část dětí se v tomto týdnu rodí dřív ze zdravotních důvodů. Připomínáme, že prospektivní pohled (na pokračující těhotenství) ukazuje mírný nárůst rizika, proto je dobré mít na paměti oba úhly pohledu.

Kolik indukcí připadá na jedno zachráněné miminko

Přehled studií (Cochrane) uvádí, že by bylo potřeba vyvolat porod přibližně u 426 žen kolem 41.- 42. týdne, aby se předešlo jednomu mrtvému porození. To dobře ukazuje obě strany mince zároveň: každé takové miminko je nesmírně důležité, a zároveň drtivá většina žen by porod bez potíží zvládla i bez indukce.

Stárne placenta?

Často se mluví o tom, že placenta ke konci těhotenství „stárne” a přestává miminko dostatečně vyživovat (článek o stárnutí placenty). Věda tu zatím nemá jasno. Část studií u pozdních těhotenství skutečně nachází známky stárnutí tkáně, není ale shoda na tom, že je to přímá a hlavní příčina komplikací. Ber to proto jako otevřenou otázku, ne jako jistotu.

Co doporučují odborné společnosti

Doporučení se shodují v tom, že od 41. týdne se vyvolání porodu (indukce) obvykle nabízí a po dokončeném 42. týdnu se doporučuje, protože riziko pozvolna roste. Zároveň probíhá pečlivější sledování miminka i množství plodové vody (CTG, ultrazvuk). Přesné načasování se liší podle země, porodnice i tvého konkrétního stavu.

I indukce má svá rizika

Vyvolání porodu není „nulová” volba. Může s sebou nést silnější a hůř zvladatelné stahy, vyšší potřebu tišení bolesti nebo vyšší pravděpodobnost dalších zásahů. Proto nejde o to, že by jedna cesta byla vždy správná, jde o zvážení přínosů a rizik obou možností právě pro tebe.

Nemedicínské cesty jak porod vyvolat

Může ti být nabidnut hamiltonův hmat (membrane sweep), který provádí lékař nebo porodní asistentka a který může porod nastartovat. Má ale svá rizika a je důležité si je nastudovat. Další možnosti jsou chůze, sex, pálivé jídlo, akupunktura, těhotenská masáž, akupresura, relaxace a vizualizace, prenatální komunikace a hlavně trpělivost.

Rozhodnutí je tvoje

Cílem těchto informací není tlačit tě k jednomu řešení, ale dát ti podklady, aby ses mohla rozhodnout sama a v klidu. Pomoci ti může jednoduchá metoda BRAIN, tedy zeptat se na: přínosy (Benefits), rizika (Risks), alternativy (Alternatives), co ti říká tvá intuice (Intuition) a co se stane, když počkáš (Nothing / čas). Ať se rozhodneš jakkoli, opři se o důvěru ve své tělo, o dech a o oporu lidí kolem sebe.

Tento článek je naším vlastním zpracováním dostupných dat a odborných zdrojů. Pro hlubší čtení doporučujeme původní přehled organizace AIMS a citované studie níže. Informace nenahrazují konzultaci s tvým lékařem nebo porodní asistentkou.

Zdroje:

• AIMS – Labour Induction at Term: How great is the risk of refusing it? (aims.org.uk/journal/item/induction-at-term)
• Muglu J. a kol., 2019, PLOS Medicine – Risks of stillbirth and neonatal death with advancing gestation at term (metaanalýza 15 milionů těhotenství)
• Cochrane – Induction of labour in women with normal pregnancies at or beyond term (Middleton a kol., 2018)
• NICE – Inducing labour (doporučení pro praxi)
• MBRRACE-UK / CEMACH – Perinatal Mortality Surveillance Reports (2004–2016)