Vnímám porod pozitivně!

Jáchym se narodil 2.10. v Chamu na mém pracovišti, pěkně v klidu si počkal, až se tam přemístíme a pomalu se našimi výlety po okolí a dobrým bavorským jídlem chystal na porod, bylo to 6 dní po termínu.

Já ještě studovala knihu Hypnoporod.

Nevím, jak moc jste zvědavá na podrobnosti, asi bych to shrnula slovy, že budu k ženám s přáním epidurálu shovívavější. 🙂

Bolesti přišly velmi silné po sprše, bohužel i s podivným tlakem v podbřišku, který jsem si musela celou dobu držet, měla jsem pocit, že projde břišní stěnou, mimo kontrakce jsem pořád cítila silný tlak, a musela jsem se choulit do klubíčka a jakoby si tu dělohu držet. Po 1,5 hodině ve vaně jsem už měla pocit, že zkolabuji, pořád jsem se snažila nějak vědomě dýchat do břicha jako do balónku ale jakoby žádná pauza mezi kontrakcemi nenastala a pak už jsem – při stejném nálezu asi 5 cm s oteklou přední porcí – souhlasila s epidurálem, jelikož jsem nevěděla, co dělám špatně a jak to jinak překonat..moje porodní asistentka měla naštěstí čas (má sama 3 děti) a byla celou dobu s námi a sem tam jsme něco vyzkoušely ohledně polohy, ale bohužel každá kontrakce mě stejně skroutila do klubka nakonec..

Epidurál klapl a po hodině odpočinku se branka trochu povolila, ovšem nakonec stejně ještě chvíli trvalo, než se oteklá branka dala přemluvit.

Nakonec ale Jáchym přišel na svět spontánně a u mě jen s malým poraněním.

Jak ty bolesti přišly jako rána palicí do hlavy po té sprše, nějak se přiznám, že jsem na věci do porodnice zapomněla a stejně tak i afirmace a poslech a mojí krásnou zahradu z relaxací.. ..přeběhla jsem rychle cestu z bytu do porodnice (bydlela jsem naproti nemocnici) jen batůžkem a v teplakách. V batůžku jsem neměla skoro nic krom teplých ponožek a telefonů, které jsem bojkotovala. A po vaně jsem byla až do porodu nahá.

Můj muž stihl dorazit, 170 km z Aše 🙂 akorát když mi píchali epidurál.. byl to jeho první spontánní porod, ikdyž už má 3 děti – všechny císařským řezem. A byla jsem mu vděčná, že výborně zdokumentoval ten moment zrození. Možná to zní divně, ale přála jsem si to, aby mi vyfotil, jak se Jáchym klube.

Za spontánní porod jsem vděčná, měřím 159 cm..ale věřila jsem, že to půjde a věřila, že Jáchym nebude tlustý obr (i když tatínek má 100 kg a 193 cm) ..během porodu nebyl žádný stres od malého znát, tudíž šlo fakticky jen o mě :-/..

A vážil 3330 g a měřil 55 cm.

Kojím a chvílemi pořád nemůžu uvěřit v ten zázrak.

A momentálně jsem i moc vděčná za návštěvní službu německé porodní asistentky, co za mnou dojíždí přes hranice domů do Aše, to je k nezaplacení, ikdyž jakoby nemáme žádné dramatické potíže, přeci jen jsou občas nějaké situace, kdy se hodí její doporučení či tipy a triky.

Asi jako profesionál se nemůžu prostě od té mé hlavy už nikdy odpoutat a musím stejně vše kontrolovat, přesto mě byly  moc příjemné večery s Vámi a doporučuji je dál.

Jo a před porodem jsem počítala, jsem snědla asi půl kila fíků, udělala jsem si pár napářek, vypila asi hektolitr maliníkových čajů a směsí s ním.  🙂

Chilimast jsem používala na bolavý kříž v posledních týdnech, to bylo velmi příjemné, jen doporučuji opatrnost v zacházení a ostatním raději nanášet v rukavicích..doznívá i po několika hodinách či noci a jsou to zajímavé pocity střídání povrchového a hlubokého tepla, ale moc mě to dělalo dobře.

Doufám, že ostatní v kurzu včetně paní v Indii všechny porodily tak, jak si přály a jsou pyšné maminky.

Přeji Vám, ať se daří a děkuji za možnost kurzu online.

S pozdravem

Erika a Jáchym