Porod á la fialová čára

Dobrý den Míšo,

chtěla bych Vám ještě jednou moc poděkovat za kurz a napsat Vám naše zrození, protože bylo nádherné i díky Vám.

Od kurzu mě Váš hlas provázel každý den. Pouštěla jsem si relaxace i afirmace, chodila na těhu jógu a celkově jsem si těhotenství užívala mnohem víc, než to první. Měřila jsem si sama doma tlak, protože mi u doktorů vždy vyletí a doufala, že se miminko rozhoupe na svět trochu dříve, než to první, které nakonec vyvolávali. Posunula jsem si dokonce i termín MS, abychom měli více času a dobře jsem udělala 🙂 Naše holčička se totiž narodila v den, kdy jsem měla jít na poslední kontrolu ke svému doktorovi a pak bych byla předána do porodnice.

Porod á la fialová čára

Večer jsem měla pocit, že je něco nějak jinak. Uspala jsem starší dítě, manžela poslala do hospody a udělala jsem si pohodlí. Pustila jsem si relaxace, zapálila svíčky a aromalampu a užívala si večera. Kolem jedenácté už všichni spali ke mě přišly první vlny. Lehké, krátké naznačení, že se něco děje. Mezi nimi jsem pospávala na gauči, poslouchala hudbu a doufala, že to bude pokračovat. Vlny byly stále s velkým rozestupem a nijak silné a vydrželo jim to až do rána, chytré moje tělo, že se mezi tím i prospalo. V 6 hodin ráno mi praskla voda a přestalo se cokoliv dít. Vzbudila jsem tedy manžela, ten vytíral a já jsem si šla dát sprchu. Zavolala jsem dule, že teda asi rodíme, ale že budu ještě rozhodně doma.

Už před porodem, jsem manželovi vysvětlila, že nepojedu do porodnice dřív, než bude “ta fialová čára” skoro nahoře, protože tam nebudu déle než bude nezbytně nutné a rozhodně se nenechám natáčet na monitorech a píchat do sebe léky. Takže jsem vylezla v ze sprchy a povídám mu: “Co ta fialová čára?” On vzal baterku a jal se to studovat, načež prohlásil, že tam skoro žádná není a tak si vlezl k prvorozenému do postele a já si vesele rodila dál. Kolem osmé dorazila moje sestra s mamkou přebrat si dítě, já si tam mezi nimi jen tak mimochodem rodila a cítila jsem se skvěle. Když odešli, znova jsme kontrolovali “fialovou čáru” a opět se tam téměř žádná nenacházela. I když vlny už byly celkem silné, říkám: “Bez čáry nikam nejedu” a vlezla jsem si zase do sprchy. Bylo tak třičtvrtě na devět.

V 9 už jsem nemohla ze sprchy vylézt, volala jsem dule, že musí okamžitě vyrazit, měla to dál než my, že já vydržím do čtvrt a pak taky jedem. To už jsem ale popoháněla hodiny, do porodnice jsme to měli 20km, sešli jsme schody v domě a já se opřela o lavičku a tělo začalo tlačit. Povídám manželovi, že rodím. On na mě:”Co budeme dělat?” 🙂 Prozřetelně jsem si pod sebe v autě dala přebalovací podložku. Než jsme dojeli do porodnice, byla už do krve a já neschopná nehekat a nefunět. Naše antré do nemocnice nemělo chybu, já běžela s kalhoty u kolen (přes to jsem měla naštěstí ještě sukni) manžel za mnou vlál obalený taškami. Když nám zazvonil bzučák v porodnici, už jsem si cestou sundavala boty, kalhoty, na sál mě dovedli už bez ničeho.

Od příjezdu do porodu jsme tam byli 20min, přijeli jsme v ten pravý čas s hlavičkou mezi nohama 🙂 Až na to, že jsem rodila klasicky na zádech, se to obešlo bez nástřihu a jakékoliv medikace. Malou nám nechali po porodu u sebe, zatáhli žaluzie, zavřeli, odešli, nechali nás o samotě, bylo to úžasné. 2 hodiny po porodu byla naprosto bdělá a čilá. Našla si prso a sama se přisála. Bylo to naprosto kouzelné. Navíc jsme odrodili ambulantně a ve 4 hodiny odpoledne už jsme byli zase doma.

Děkuji za Váš kurz, bez něho bych určitě neměla v sobě tolik důvěry, abych si užila porod co nejdéle doma a v klidu.

Byl to krásný zážitek a i naše miminko je úžasné, klidné a vnímavé.

Mějte se krásně a dělejte to dál, jde Vám to skvěle 🙂 

Iva