Emička

​Na porod jsem se připravovala dá se říci v průběhu celého těhotenství. Asi nejvíce mne inspirovala kniha Hypnoporod od Marie F. Mongan. Po jejím přečtení jsem začala pátrat, jestli v Čechách někdo nedělá kurzy hypnoporodu a narazila na Míšu. Kurz pod jejím vedením jsme s manželem absolvovali v šestém měsíci těhotenství.

Už před kurzem jsem občas praktikovala hypnoporodní techniky podle knížky a po kurzu jsem začala cvičit intenzivně. Postupně jsem dozrála k rozhodnutí, že nejlepší místo, kde přivést dcerku na svět, je u nás doma. V průběhu těhotenství jsem navštěvovala gynekoložku a nechala si udělat nejrůznější vyšetření kromě testu na cukrovku. V posledních měsících těhotenství jsem byla v péči skvělé samostatné porodní asistentky, která nám asistovala i při porodu a starala se o nás v šestinedělí.

S manželem jsme se stali tak trochu odborníky na porody a měli zajištěnou i variantu porodu v porodnici, pokud by bylo třeba, věděli co dělat, pokud bychom rodili v autě…prostě jsme nic nenechali náhodě. I když mé těhotenství bylo naprosto bezproblémové a já cítila jistotu, že i porod bude v pořádku, pečlivě jsme zvážili všechna rizika a byli si vědomi vlastní zodpovědnosti. Po určité době, poté, co jsem načerpala dostatek informací, jsem přestala přijímat další a soustředila se jen na vlastní prožitek a relaxovala. Porod naší dcerky jsem vždy vnímala jako další z přirozených funkcí mého těla a těšila se na nový zážitek.

V noci z neděle na pondělí 25/26.8. jsem začala pociťovat první lehké vlnky. Brzy ráno jsem napsala zprávu naší PA, že se asi něco chystá a ať radši ten den nejezdí z Prahy. Na odpoledne jsme ještě měly domluvenou poradnu. Do té doby ještě nějaké vlnky byly, ale nic výrazného. V průběhu dne jsem si pouštěla relaxační nahrávku „Barvy a klid“ a „Afirmace k posílení těhotenství a porodu“. V 15 hodin dorazila PA k nám domů.

Měly jsme standardní těhotenskou poradnu a také zkoušela pár metod na vyvolání porodu, protože jsem už byla ve 42. týdnu – masáž zad a pánve a harmonizaci pomocí kraniosakrální terapie. Když odešla, zkusila jsem ještě stimulaci bradavek jako další z přirozených metod urychlení porodu a to už byla poslední kapka.Kolem 18. hodiny začaly být vlnky pravidelnější, respektive se nějak vzbouřily, protože občas byly každých 5 minut, ale třeba i po 1 minutě. Volala jsem PA, a ta mě poslala do sprchy. Ta to uklidnila.

Kolem 19:30 jsem volala manželovi ať přijede domů, že se Emička rozhodla přijít na svět. Když dorazil, udělali jsme si doma atmosféru – zapálili svíčky, pustili relaxační hudbu a já praktikovala hypnoporodní vizualizace a dýchání pro první fázi porodu. Brala jsem si také Bachovu esenci – speciální porodní kapičky od paní Andrey, kterou nám doporučila Míša na kurzu. Šla jsem znovu do sprchy a manžel připravil porodní bazének, v kterém jsem pak strávila většinu času. Kolem 23. hodiny už byly z vlnek pořádné vlny a já požádala manžela, ať zavolá PA. Ptal se mě, jestli bych dokázala být doma půl hoďky sama, kdyby pro ní dojel, a jelikož jsem už nekomunikovala, správně usoudili, že odpověď je „NE“ a PA si vzala taxíka.

Říkala jsem si: „Zajímavé, o tom, že rodící žena v určité fázi přestane komunikovat, se mluvilo na kurzu hypnoporodu. Tak to je ono.“PA dorazila kolem půlnoci. Měla jsem takový moment, že jsem se jí ptala, jestli se dá nějak odhadnout jak dlouho to bude trvat – chtěla jsem nějaké číslo – na kolik jsem otevřená nebo něco podobného, nějaké ujištění, že to už bude jenom chvilka – načež mi řekla, že to ona takhle nemůže říct, že uvidíme. To byla první chvíle, kdy jsem si uvědomila, že jsem to prostě jen já sama kdo tady rodí a že v té situaci musím být trpělivá. Hned poslechla srdíčko miminka dopplerem (pod vodou) a pak ho průběžně kontrolovala. Většinu času ale ležela na posteli a při každé vlně mě jenom doprovázela tichým klidným hlasem: “Nech jí projít, pusť jí, pusť to všechno ven, táááák.” A já byla čím dál tím hlučnější, i když PA s manželem mě prý vnímali jako velice klidnou a občas prý měla PA problém poznat jestli mám vůbec nějaké vlny.

Nejvíc mě potěšilo, když jsem si všimla, že na chvilku usnula – to mě totálně ujistilo, že je všechno v pořádku, neděje se žádné drama a je to prostě na mě – přesně tak, jak jsem si to přála. Zase mě napadlo: „Hm, přesně tak píše o ideálním porodu Michel Odent – žena v klidu rodí a porodník nebo asistentka jen tiše sedí opodál a sleduje situaci.“Po nějaké době se vlny změnily směrem dolů a já si řekla “A hele, druhá fáze”, a taky na to upozornila PA.

Musím říct, že to tlačení dolů (které funguje úplně samo, člověk vůbec sám vědomě netlačí) je opravdu síla! V této fázi jsem prováděla další hypnoporodní vizualizace a dýchání, tedy ve chvílích, kdy jsem si na ně vzpomněla. PA mě po nějaké době poslala ven z bazénku, aby zkontrolovala jak je miminko nasměrované (to bylo první vaginální vyšetření během porodu) a zjistila, že mu musí trochu pomoci nasměrovat hlavičku. Když bylo hotovo, navrhla mi, že můžu zpátky do bazénku, ale to už bylo tlačení tak intenzivní, že jsem se nedokázala hnout z místa.

PA mi přiložila ruku kousíček do vagíny a já ucítila Emičky hlavičku –  zmohla jsem se jenom na radostné „Jéééé…“. Po několika dalších mohutných vlnách byla venku. Jedinou regulací, ke které mě PA navedla, bylo to, že jsem se pokusila zmírnit tlačení ve chvíli, kdy začala vycházet hlavička – to proto, aby si hráz měla čas zvyknout a hlavička prošla pomalu. Když Emička vycházela ven, vzpomněla jsem si na podobný pocit při cvičení s Epi-nem a pomyslela si: „No to je úplně v pohodě.“ Byla jsem v poloze v pololeže na boku podepřená na lokti a jednu nohu jsem opírala PA o rameno.

Naše dcerka se tedy nakonec narodila na posteli (tam, kde se k nám před 9 měsíci připojila). V této poslední fázi jsem v jednu chvíli poslala manžela do vedlejší místnosti. Nějak mě jeho přítomnost rušila a chtěla jsem se plně soustředit jen na nás dvě – na dcerku a na sebe. Zavolaly jsme ho ve chvíli, kdy byla napůl venku. To už prý začala pokňourávat. Jakmile vyklouzla, dala mi jí PA na hrudník a já byla radostí bez sebe. Emička poprvé pozdravila svět svým výrazným hláskem v 5 hodin ráno.Následující asi 4 hodiny jsme strávili všichni tři v posteli. PA si zatím ustlala na gauči ve vedlejší místnosti. Emička se po nějaké době přisála. V průběhu toho děloha dál pracovala a vypuzovala placentu, kterou jsme nechali přirozeně vyjít s pár zatlačeními až kolem 9. hodiny. Pupeční šňůru pak přestřihl tatínek a následovaly poporodní procedury – péče o Emičku a o mě. Placentu jsme uložili do lednice.

Následující týden jsem si z ní dělala koktejly a zpracovala jí na tinkturu (podle receptů od Míši). Také jsem jí využila k hojení bradavek, které jsem měla ze začátku poraněné z kojení.Co se týká hypnoporodních technik, musím říct, že z mé zkušenosti je porod tak intenzivní zážitek, že je potřeba mít je opravdu nacvičené do té míry, aby pak naskočily v mysli automaticky. V první fázi pomalé dýchání a představa pohybu nahoru a v druhé fázi prodýchávání směrem dolů a představa rozkvetlé růže a tekoucí vody. Pokaždé, když jsem toto použila, tak mi to ulevilo a ten prožitek jakoby zjemnilo. S každou vizualizací a dýcháním jako by se intenzita vlny rozmělnila a jemně rozlila do mého těla  – název pro hypnoporod JEMNÉ ZROZENÍ je opravdu výstižný!

Postupně jsem se naprosto uvolnila, přestala se vlnám bránit (měla jsem přece jenom tu tendenci) a nechala tělo dělat si co chce.Všem ženám bych také doporučila používat Epi-no. Myslím, že nejen díky tomu, že jsem měla na porod všechen čas na světě a možnost prožít ho naprosto přirozeně, ale i díky Epi-nu jsem neměla ani škrábnutí a hlavně jsem měla totální důvěru, že miminko v pohodě projde a znala jsem ten pocit tlaku, který mě pak vůbec nepřekvapil. I když byl pro mě porod asi nejdivočejší zážitek v životě (v dobrém smyslu), kdy jsem se totálně uvolnila, byla hlasitá a nechala věci plynout, naše PA prohlásila, že to byl nezvykle klidný a hladký první porod a že by sama chtěla takhle rodit.

Myslím, že metody hypnoporodu nabízí skvělý způsob jak zrelaxovat mysl a tělo a díky tomu prožít porod uvolněně, ať už bude probíhat tak, jak jsme si naplánovaly, nebo se situace vyvine jinak. Pokud uvolníme mysl, uděláme to nejlepší pro to, aby se uvolnilo i naše tělo. A schopnost být uvolněně přítomna v tom, co se právě děje, je asi to nejlepší, co můžeme (nejen) při porodu udělat.