“Otevírám se jak ta zku…ná růže!!!” : )))

Před týdnem se nám doma narodila Sofija, moudrá duše, která mě i mého muže učila už od první chvíle, kdy nám přišla do života. Na začátku byla tehdy úplně jiná žena a úplně jiné plány. Děkuji všem v této skupině (pozn. porod v domácím prostředí) a obzvláště prozřetelné kamarádce Kristýna Štosková Radová, která mě sem ještě v době, kdy jsem chtěla pro své dítě to nejlepší (tj. tu nejlepší porodnici), prozřetelně přidala : ) 

Je to zvláštní… tento rok jsme měli naplánovanou hypotéku, stěhování do betonového domku do města v polích. Naše první miminko pro nás mělo jiný záměr a ukázalo nám, že to byl hezký plán, ale ne pro nás a nezastavilo ji v tom opravdu nic – ani Postinor ne : ))). A tak vzniklo pracovní jméno miminka Sandokan a má neutuchající víra, že tohle dítě (pohlaví jsme nevěděli) zvládne všechno a já tím pádem také. Je to opravdu zvláštní… Tento rok nám z naší velké zvířecí rodiny poprvé zemřeli dva velmi milovaní mazlíčci, jeden z nich po vlastním porodu, druhý z nich z neznámého důvodu na stejném koberci v obýváku, na kterém se pak o týden později narodila Sofija. Život nás učí, že ne všechno lze naplánovat a někdy je třeba prostě důvěřovat a hledat odpovědi v lásce, ne ve strachu a přijímat vše, co přichází, protože to má svůj důvod. Nějaký důvod určitě mělo i to, že jsem dva dny před porodem kvůli nemoci přišla o svou PA a musela o porod doma opět zabojovat, ač se zdá, že je to v takové situaci téměř nemožné.

Jediné datum porodu, které jsem měla vyslověně zakázané, bylo 17.12. kvůli nemožnosti muže být u porodu. Přesto mi večer 16.12., po náročném dni plném cestování, schůzek a zařizování začaly kontrakce a my se obrátili na bříško a poprosili ho o posečkání. V tu chvíli se cosi pohlo a odešla hlenová zátka – inu dobrá, zpráva přijata! : ) Muže jsem poslala spát, PA poprosila o příchod na ráno, kdy odejde přítel na svou směnu, dulu intuitivně nevolala zatím vůbec (pak jsem se dozvěděla, že byla po jiném porodu nevyspaná a tu noc spánek opravdu potřebovala). Nějakým zázrakem se přihodilo, že kolem 9 ráno se k příchodu duly přidal i příchod muže, kterému solidární generální ředitel (kterého ten den poprvé úplnou náhodou potkal) zařídil záskok. 

Podepřená mužem jsem porodila v dřepu po zhruba 13 hodinách velkého učení se o tom, kolik doopravdy unesu a kdo jsem. Téměř až do samého konce byla malá ve vaku blan a měly jsme krásný a jemný porod bez jediné komplikace, i když slovo jemný má pro mě nyní mnoho nových významů : ) 

Vždycky, když slyším: ,,Ještěže my byli v porodnici,” tak si říkám: ,,Ještěže my byli doma.” Zhruba 4 hodiny v kuse jsem měla krizi, kdy bych přijala cokoliv, co by mi bylo v porodnici nabídnuto. Ano, porod opravdu není o tom, jak dokonalé je vybavení, a jak rychlá je možnost zásahu a záchrany… 

Porod není ani o dokonalé přípravě a o množství načtených knih. Nakonec je všechno jinak… a tak jsem jakožto absolvent kurzu Hypnoporodu našla sebe, původně s představou o příjemném, rychlém a téměř extatickém zážitku, jak stojím před svíčkami a růžemi a používám – pravda mírně upravenou – afirmaci: ,,Otevírám se jak ta zku… růže!!!” : )))

Děkuji za tichou podporu a sílu mé odvážné PA, která nás na poslední chvíli přijala do své péče, děkuji za jemnou a intuitivní podporu duly, která vždy v tu pravou chvíli pomohla tou pravou maličkostí, děkuji za podporu mého muže, který se mnou absolvoval náročnou cestu k tomuto dni a byl ochotný proměnit se spolu se mnou. 

Děkuji za dar, který jsme dostali a cítím neskonalou vděčnost a důvěru….

Míšo děkuji za kurz, hlavně afirmace jsem jela skoro každý den a pomohly i na začátku první doby porodní, kdy jsem si je dala jako takové vyhecovvání před akcí : ) V druhé už to byl především ,,Otčenáš, jenž jsi na nebesích…,” který jsem v mém repertoáru neměla skutečně dlouho 😀

A pak samozřejmě vůbec to, že po kurzu jsme se oba s Viktorem rozhodli, že to dáme, a že právě doma, v bezpečí domečku v lese, je to pravé : ). 

Kristýna