Když mi řekli jeho míry, tak jsem si připadala jako obrovská hrdinka

Dobrý den, ráda bych se s Vámi podělila o svůj porodí příběh. Než jsem otěhotněla měla jsem strach z porodu, bála jsem se, že tu bolest nevydržím a umřu nemám totiž ráda ani odběr krve. Když jsem otěhotněla, tak mi moje kamarádka řekla o Vašich stránkách, po přečtení pár článků a příspěvků jsem si řekla, že na váš kurz půjdu ať bude kdekoliv v ČR. Nakonec mě kamarádka upozornila, že je u nás ve městě. S manželem jsme neváhali ani minutu, manžel moc nevěděl do čeho se to pouštíme, ale nakonec byl strašně nadšený, stejně jako já. Díky kurzu jsem si začala věřit jako žena, že zvládnu porodit své dítě, přestala jsem se bát. Bolest jsem si vůbec nepřipouštěla a soustředila se na své dítě že to společně zvládneme. Byla jsem tak nadšená, že jsem kolem sebe rozšiřovala vaše myšlenky, ale bohužel jsem narazila.

Nepodpořila mě ani rodina ani přátelé. Měli jsme nejednu hádku a hodně jsem kvůli tomu brečela. Prý bez doktorů se porodit nedá,ale já jsem tomu nevěřila. Ano, pokud nastane nějaká komplikace, budu ráda za jejich pomoc, ale pokud je vše v pořádku a porod postupuje jak má nevidím důvod do něj zasahovat. S manželem jsme se shodli, že žádné vyvolání porodu nepřichází v úvahu, že necháme našemu synovi čas, ať se narodí kdy on chce. Na kurzu byla ještě porodní asistentka z místní porodnice, která zastává přirozený porod.

Domluvila jsem se s ní a doprovodila mě k porodu. Bylo to nejlepší rozhodnutí, byla mojí velkou oporou před porodem, během porodu a po porodu. Někdy v 8. měsíci když mi doktor dělal ultrazvuk a odhad váhy zjistil, že malej má odhad 4200 g. Říkal, že je to na prvorodičku moc. Potom na jednom monitoru malému začalo tlouct srdíčko víc než normálně. Doktor mě vyděsil, že se něco děje, ten den jsem zajela za svojí porodní asistentku a ta mi natočila znovu monitor a malý byl naprosto v pořádku. Můj doktor mě strašil, že kvůli velikosti bych měla rodit co nejdříve. Moje porodní asistentka mě ovšem podporovala a říkala, že malého zvládnu porodit, ať se toho nebojím.

Termín porodu jsem měla 4.11, nakonec jsem musela 6.11 nastoupit do nemocnice na vyvolání. Doktor mě vyděsil, že je moc velkej a že musím jít rodit. To, čeho jsem se bála nastalo. Vyvolávaný porod, říkala jsem si, že jakmile mi ho vyvolají tak se nedokážu s tou bolestí vyrovnat a budu muset využít nějaké léky proti bolesti. Moje porodní asistentka na to měla svůj názor, ale chápala, že mám strach o malého a říkala, že si i tak si ten porod užijeme. Vyvolání začalo zátěžovým testem, tabletkami na vyvolání, hamiltnem. Byla jsem z toho všeho špatná, pořád jsem brečela. Takhle jsem to nechtěla. Nakonec mi na míči ve sprše praskla voda a už to začalo. Původně jsem chtěla rodit do vody, ,ale kvůli velikosti malého jsem nemohla, vodu jsem ale využila během první doby porodní. Přiznám se, že během té první doby porodní jsem volala o léky proti bolesti, o císaře, ale byly to jenom prázdné slova, abych se vykřičela. Manžel a porodní asistentka věděli, že to nemyslím vážně. Když jsem vylezla z vody, porodní asistentka mě vyšetřila a zeptala se, kde chci rodit.

Nakonec jsem porodila na porodním křesle, ale v poloze která byla mi byla příjemná. Od prasknutí vody za hodinu a půl byl malý venku, s porodní váhou 4650 g a 56 cm, bez nástřihu, pouze kosmetické šití. Manžel si sáhl na hlavičku, měla jsem taky tu možnost, ale nedokázala jsem se hnout, abych to udělala. Porodní asistentka pouze pomáhala synovy s ramínkami. Jakmile se narodil byl ihned položen na moje břicho a byl tam dokud mě doktor nezašil. Potom si malého vzal manžel na bonding a mě pomohli na postel, kde jsem malého dostala zpět a společně s manželem jsme asi 2 hodiny leželi společně. Potom malého změřili a zvážili v přítomnosti manžela, já se mezitím sprchovala.

Když mi řekli jeho míry, tak jsem si připadala jako obrovská hrdinka, že jsem to zvládla tak krásně. Během první doby porodní i samotného porodu mi nikdo neříkal co mám dělat a jak mám tlačit, šlo to samo, ani jsem nad tím nepřemýšlela. Nechali jsme dotepat pupečník. Na svůj porod mám nádherné vzpomínky a to hlavně díky vašemu kurzu, naší porodní asistentce a mému manželovi, který mi byl oporou a pořád je. Má se synem tak krásný vztah.

Při vizitě na mě koukali jako na hrdinku, že jsem dokázala porodit tak velké dítě jen s kosmetickými stehy.

Moc vám děkuji, že jste mi otevřeli oči. Náš syn je andílek, krásně spinká a nepláče bez důvodu. Je klidný a vyrovnaný a to stejné i já, oba jsme to krásně zvládli. Mooc děkuji za vaši práci, jste úžasní a díky vám mám na porod ty nejkrásnější vzpomínky.

Dekujeme, byl to boj, ale on na to vraci kazdym dnem. Dulezita byla pro me podpora manzela, ktery to po vasem kurzu citil stejne jako ja. Bez nej bych bojovat nezvadla. Ale ted se rodina divy, ze je maly tak klidny a vubec neplace, ja vim proc, ale nerikam jim, ze je to diky krasnemu porodu. Ja jsem si sama dokazala, ze jsem mela pravdu. Kdyz jsem rekla druhy den po porodu, ze bych rodila znova, nikdo to nechapal.

N.