Daly mi na zem nepromokavou podložku a nechaly mě si tancovat….

Milé ženy, protože já jsem tu čerpala mnoho mnoho informací a krásných příběhů, musím se i já podělit, byt se jedná o nemocniční ambu porod.

Po porodu naší první dcery jsem si říkala, proč to bylo tak strašné, šla jsem do nemocnice na jistotu, že oni přece vědí, co dělat a s následky po porodu jsem se srovnávala v podstatě až do tohoto druhého, o kterém píšu. První porod taková ta klasika -veškerý farmakologický sortiment podávaný v porodnici, nástřih, řízené tlačení, šílená bolest, Kristellerova exprese a jako bonus to, že je malá venku mi bylo dá se říci jedno, byla jsem zdrogovaná, vyčerpaná a prostě jen ráda, že už je konec dost dlouho jsem nebyla schopna normálně fungovat a proto jsem se začala více zajímat.

Hodně jsem četla, informace z WHO, poslouchala a četla příběhy doma rodiček, celkově se více zajímala, četla knihy Odenta, Groverové, Konigsmarkové atp.

Navštívili jsme s partnerem kurz Jemného zrození, prolévala jsem se litry bachovek, abych si vyřešila svůj strach, sehnala jsem užasnou dulu, která mě doprovodí do porodnice a druhý porod byl tu. 26.8. si říkám, že teda dneska rodit nemůžu, partner s dcerou jdou na letecký den (chystali se na něj od zimy a malá se moc těšila), tak at mrňousek počká, ale píšu dule, že by jako mohl, už ven, že je to náročné, nicméně měl ještě pořád čas (termín 8.9.). 27.8. ve 13:50 obědváme a já mám pocit, že něco ruplo, nicméně střeva umí podobné pocity, tak mě voda hned nenapadla 😀

Jdu na wc a hlásím, že jestli jsem se nepočůrala, tak mi praskla voda. V tu chvíli mě napadá, že bych si asi měla zabalit tašku 😀 Volám dule, že se něco děje , mámě, at přijede hlídat. Voda prasklá, vlny nikde, tak jsem šla balit, uklízet, oholit si nohy, uvařit maliníkový čaj, napustila jsem si vanu, naložila se a pořád nic. Cca hodinku a půl na to jsem vyhnala partnera, mámu a malou na zmrzku, at mám klid  Píšu kamarádce, že teda zase asi mrnous naléhá blbě, že mě bolí v kříži, zjištuji, že jsou to vlny do kříže po cca 4 minutách, ale různě dlouhé, krásně se daly prodýchávat dlouhým dechem (jemné zrození díky!!!). Postupně byly častější a častější a tak když se naši vrátili ze zmrzky, volám dule, že teda asi jedem 

Chtěla jsem počkat na výměnu směn, bylo půl páte, nicméně mrňousek si to nemyslel a všechno sílilo. Do porodnice jsme dojeli po páte, než jsme došli na příjem, měla jsem už co dělat, šlo mi to pekelně do stehen. Na příjmu plno, tak rychlé vyšetření nález na 4 cm, říkám si „celkem milá sestra, to bude super“, bohužel se vyměnily….. Zavolala si mě starší velmi „příjemná“ a že potřebuje natočit monitor, ptám se, zda to zvládneme ve stoje, že si lehnout nemůžu, že to nedám (ulevoval mi pohyb, při každé vlně jsem „tancovala“). No tak prej, že ne, tak jsem si vždy mimo vlnu lehla a při vlně vstala 😀

Po pěti minutách jen vzala výtěr a vzdala to, vyšetřila a že prý pokročilý nález. Vedla mě na sál, tam mě připoutala k monitorům a at si teda pochoduji, došla doktorka a že at si vylezu na to hyper super nastavitelné porodní lůžko kvůli těm monitorům, když jsem řekla, že ani náhodou, otočila se a ptala se, proč jsem teda lezla do porodnice 😀 Daly mi na zem nepromok podložku a nechaly mě si tancovat, mezi tím jsem čekala na dulu a partnera. Chvíli po tom, co přišli jsem šla už na kolena, nedalo se to vydržet, prosila jsem prcka, at si pospíší, že to už dlouho nevydržím, chvilku na to jsem začala cítit hlavu při kontrakcích hodně dole.

Doktorka se sestrou na mě začly řvát, at si vylezu nahoru, že takhle teda rodit nebudou, že si nemusím lehat, a že mě třeba krásně posadí na to jejich užasné křeslo 😀 Zařvala jsem na ně, že z kolenou se nehnu, tak následovala přednáška, že ony rodí zásadně na křesle, v jakých polohách a bla bla, no moc jsem to pak už nevnímala. Partner mi pošeptal, že je nenechá, aby mě napolohovaly, jak chtějí ony, ale at zkusím kleknout nahoru, at mají aspon přehled. Souhlasila jsem tedy, otočila jsem se k nim zády, sáhla mezi nohy a hlavička už byla v porodních cestách stále. Doktorka pořád řvala něco o tom, at se otočím, že takhle mi nemůže pomoct a jestli chci mít rupturu až ke konečníku (v porodním přání jsem měla, že nechci nástřih), tak že jako klidně.

PA psychicky nevydržela a prohlásila, že takhle ona nerodí a odešla. Chtěla jsem na ně zařvat, že rodím já, ne ony, ale nebyl čas. Cekala jsem na další vlnu, tělo zatlačilo a malý vylítnul během ní celý a všechno se uklidnilo. 27.8. 17:33 byl venku  Proběhl okamžitý bonding, doktorka mile překvapila, když se zmínila, že čeká na placentu, dotepání atp, že porodní plán četla, rupla mi jen jizva po nástřihu u dcery takže 4 stehy, pak se teda ptala, jestli jako fakt nechci kanylu, že krvácím trochu víc, nebo injekci do zadku, přijala jsem po nějaké chvíli injekci. Požádala jsem o ambu porod, neměli problém, vše vyplnili, dali podepsat milion reverzů (mimo jiné i na volbu porodní polohy) a po 21. Hodině jsme šli domů.

Ty dva porody jsou prostě nesrovnatelné, po prvním jsem se nemohla v podstatě několik dní pořádně hýbat, po druhém jsem za hodinu a půl šla do sprchy a pak normálně chodila a bylo mi nádherně, čistá hlava, humoru na rozdávání a vyléčené psychické „zranění“ z prvního porodu.

Takový zážitek bych přála každé ženě, dělá to strašně, strašně moc. Eliška