Tady je můj příběh

Milé ženy,

Chci zde moc poděkovat Michaele za její práci, která má sílu ovlivnit tolik důležitých prožitků k lepšímu.

I mne posílily její informace, to bylo až před druhým porodem.

Můj první porod byl pro mě velmi traumatizující. Měla jsem perfektní těhotenství, moc jsem se na porod těšila. Bohužel skončil jako S.C. po vyvolávaném porodu(bylo mi sděleno že přenášením se zvyšuje riziko císaře a bude bezpečnější porod vyvolat. Jako nezkušená jsem věřila lékaři. Vše začalo příliš rychle, kontrakce se nedaly nazvat jinak než elektrošoky a křížové bolesti daly zvládat pouze v poloze na čtyřech, jinak jsem bolestí omdlévala. Bohužel jsem byla vmanipulována do lehu a následně se zhoršily ozvy natolik, že už nešlo diskutovat. Mé psychice jistě nepřispělo, že jsem vídala dítě prvních pár dní jen co 3 hodiny na chvilku.

Ale co bylo důležité, vnitřně jsem věděla, že to nebylo mé tělo, co selhalo.

Naopak: i v tak šíleném stavu si dokázalo najít pozici, která byla jakž takž zvládnutelná, po porodu se krásně naladilo na miminko, kojení se nastartovalo bez problémů. Kojila jsem dva roky a byla jsem za to vděčná. Jizva bolela dlouho, 9 měsíců, ale já znám své tělo: vždy to trvá, ale zahojím se kvalitně. Jizvu jsem masírovala, po 9 měsících protahovala jógou (to hodně pomohlo odstranit vnitřní ztuhnutí) a čekala jsem na impulz od svého těla, že je 100% fit. Zcela přirozeně jsem pak přeplula z hormonů laktačních opět na ty těhotenské.

Bylo mi opět velmi dobře po celou dobu těhotenství. Vybrala jsem si PA, která se mnou souzněla, cvičila jógu a před porodem s epinem, podstoupila všechna nezbytná vyšetření která měla podpořit to co jsem vnímala=že je bezpečné, abych zkusila VBAC (ultrazvuk jizvy, vyšetření sítnice – mám cca 10 dioprtií), naopak test na cukrovku jsem odmítla, nesnáším příliš sladkého po ránu a při odběru krve se mi dělá špatně. Nechtěla jsem opět zažít nátlaky potermínového těhotenství a tak jsem dítě pomaličku již cca 14 dní před tím začala povzbuzovat, že klidně může přijít i trochu dřív, že už se na něj těšíme.

Zareagovalo takřka hned. Jen si počkalo, až mi pošta doručí poslední chybějící oblečky velikosti 50, až je vyperu a vysuším. Když jsem je vkládala do šuplíku a do porodní tašky, už mi začínaly kontrakce. Byla jsem sama trochu překvapená, ale zároveň ráda, že už je to tu, že to není ani moc brzo ani pozdě. Přesvědčení že je to asi opravdu ono přišlo za cca 4 hodiny, když jsem si došla na velkou. Sílily staré dobré známé křížové bolesti, zvládnutelné jen v předklonu nebo kleku, s masáží kříže od partnera, ani na tanec už to nebylo.

Za přítomnosti PA jsme pak doma strávili dalších “krásných“ 5 hodin úplně v klidu. Ozvy byly perfektní. Poslední fázi doma jsem byla hodně na toaletě a pořád čůrala, hodně jsem pila, byla jsem totiž zpocená jak myš měla pořád žízeň. To jsem ani nevěděla, že s plným měchýřem se také špatně rodí. Jak geniálně dokáže tělo navádět ke správným činnostem! 

Dítě ještě nebylo zcela dorotované a tlačilo mě do beder a už to začalo být opravdu vysilující. Prosila jsem jej, aby už se posunulo kam je potřeba a ejhle, po chvilce tam najednou bylo. Křížové bolesti tedy nepřešly. Chtěli jsme jet do Rakovníka, ale v tu chvíli mi došlo, ža v autě s tímhle typem bolestí a bez záchoda další hodinu trávit nechci. Mezitím vše nabralo rychlost. V kontrakcích se ze mne ale místo ano, ano, ano najednou dralo jen ááááá a začala jsem cvičit stupnice. Na každou kontrakci cca 3 tóny. A tak tak jsme odjeli do Podolí, které máme 5 minut od domu a kde jsem byla pro zálohu registrovaná také.

Tuhle část trochu zjednoduším, měli jsme smůlu na horší směnu. První co na mě vyštěkla asistentka na příjmu bylo, že po porodu rozhodně nebudu s dítětem, jelikož nemají místo. Myslela jsem si: No to se ještě uvidí a věděla, že pokud to zvládnu jen trochu dobře, půjdu domu na revers. Pak že nechci pustit vodu (načež praskla sama).

Na sále jsem se musela jsem hádat s asistentkou a doktorkou o tom, že poloha na zádech pro mne opravu není vhodná a že monitor ať mi připnou jinak a pak ještě kvůli kanyle, kterou si za žádnou cenu dát nenechám, jelikož bych jim tam omdlela (streptokok byl negativní). Nastala stresová situace, ozvy trochu klesly což bylo opět využito ke vmanipulování do jiné polohy. Zavolali si na mě jako posilu snad veškerý zbývající personál porodnice. Že už v zásadě koukala hlavička, skončilo to „jen“ nástřihem a kleštěmi.

I tak jsem však sama přitlačila a na pouhé 4 kontrakce byl malý venku. V tuto chvíli jsem bohužel nebyla schopná uhájit dotepání pupečníku a opět na mě začali naléhat s nějakou medikací pro porod placenty a prevenci krvácení, což jsem pevně odmítala.

Požádala jsem je místo toho o kousek pupečníku, který jsem chvilku požvýkala, pak chvilku počkala a pak hladce na jednu kontrakci porodila placentu. Malého jsem měla už sebe, protože byl v pořádku. Pak jsem si vzala ještě kousek placenty. Nevím, co zafungovalo, ale žádné krvácení u mě řešit nemuseli.

Placentu sem si uschovala a moje PA mi ji pak zpracovala. Mimochodem, všem doporučuji!

Z celkového zážitku se ve mně mísí protichůdné pocity: vztek, že mě stresovali a nastřihli zbytečně, že bych bývala porodila jednodušeji sama, kdybych měla trochu vlídnější prostor kolem sebe, pak pocit štěstí že mám zdravého syna a hrdost, ze se mi podařil VBAC, bez medikace, bez kanyly. Pořád je to totiž 100x lepší než císař a věřím že budu brzo fit. Už teď si synka můžu užívat mnohem víc než první dcerku.

Je to božan, klidně spí, dobře jí, usmívá se a působí ohromně vědomě.

Štěstí je relativní a jde o to s čím se poměřuje.Vždy se budeme snažit o to nejlepší a děláme pro to v každém okamžiku maximum, jaké dokážeme. Každá zkušenost má pro nás nějaký význam, jen ho musíme najít. V každém případě jsem si z obou porodů odnesla absolutní úctu ke svému dokonalému tělu a sebevědomí k procesu porodu. 

Vím, že pokud bych někdy měla tu čest to zažít znovu při stejně bezproblémovém těhotenství, zvládnu to krásně sama.

Všem co čekají miminko v nadcházejícím adventním čase posílám vánoční porodní mandalu, porodní přání v obraze a foto pro inspiraci, co také lze udělat s formuláři typu informovaný souhlas s plánovaným císařským řezem, s použitim epidurálu a s žádankou o vyšetření krve před plánovaným operačním zákrokem (pokud to neplánujete).

Anonymně