Extatické narození – fyziologické nastavení fungování porodních hormonů

Přivést dítě na svět v extázi: to je naše plné právo a k tomu bylo naše tělo stvořeno. Matka Příroda nám, ve své moudrosti, předepisuje porodní hormony, které nás vezmou pryč (ex) z našeho obvyklého stavu (stáze), takže můžeme být, jakmile se staneme matkami, ve všech ohledech přetvořeny. Tento skvělý hormonální koncert se optimálně rozehrává, pokud není porod rušen, a zvyšuje tak bezpečnost pro matku i děťátko. Vědci stále více objevují to, co my jako matky dávno víme – že naše porodní cesta z dlouhodobého hlediska ovlivňuje život matky i dítěte, a proto je extatický porod, který nás vezme mimo naše já, darem na celý život.

Během porodu a narození jsou aktivní čtyři hlavní hormonální systémy. Ty zahrnují oxytocin, hormon lásky, endorfiny, hormony radosti a přesahování, adrenalin a noradrenalin, hormony rozrušení, a prolaktin, hormon mateřství. Tyto hormonální systémy jsou vlastní všem savcům a pramení z limbického systému. Aby porod mohl probíhat optimálně, limbický systém musí mít navrch nad mozkovou kůrou (racionálním myšlením). Tento posun můžeme podpořit atmosférou ticha a soukromí, např. tlumeným osvětlením a tichou konverzací, a neočekáváním rozumového jednání od rodičky. Za těchto podmínek si žena intuitivně volí pohyby, zvuky, dýchání a polohy, které porod dítěte usnadní. Toto je genetické a hormonální nastavení našeho těla.

Všechny tyto systémy jsou negativně ovlivněny stávajícími obvyklými porodnickými postupy. Nemocniční prostředí a rutinní přístup nepříspívají k posunu vědomí, jaký je k přirozenému porodu miminka potřeba. Ženská hormonální fyziologie je dále narušována věcmi, jako jsou vyvolávání (indukce) porodu, použití medikace proti bolesti a epidurální anestezie, císařský řez a separace maminky a miminka po porodu.

HORMONY BĚHEM PORODU

Oxytocin

Asi nejznámějším porodním hormonem je oxytocin, hormon lásky, který se vylučuje během sexuální aktivity, mužského a ženského orgazmu, porodu a kojení. Oxytocin způsobuje pocity lásky a altruizmu; Michel Odent říká: “Ať už posuzujeme jakoukoliv stránku lásky, oxytocin je vždy zahrnut.”

Oxytocin se tvoří v hypothalamu, “řídící žláze” hluboko uvnitř našeho mozku, a skladuje se v zadním laloku hypofýzy, odkud se v pulzech uvolňuje. Je stěžejním hormonem rozmnožování a zprostředkovává vypuzovací reflexy – ejekci spermatu při mužském orgazmu (a odpovídající nasátí spermatu při ženském orgazmu), vytlačení plodu při jeho narození (dle Odenta silné kontrakce ke konci nerušeného porodu, kdy se miminko narodí snadno a rychle), odchod placenty a po porodu spouštění mléka při kojení.

Tak, jako je při každé z těchto situací postupně dosahováno vrcholu, je i během těhotenství ve velkém množství vylučován oxytocin a pomáhá nám vstřebávat živiny, snižovat stres a zachovat si dostatek energie tím, že nás uspává. Oxytocin také pak během porodu způsobuje pravidelné kontrakce dělohy a jeho koncentrace stoupá s tím, jak miminko sestupuje a začnou být při jeho rození stimulovány receptory tahu v dolní části matčiny pochvy. Vysoká hladina oxytocinu se udržuje i po narození miminka, její vrchol nastává při porodu placenty a pak postupně klesá.

Také miminko během porodu vytváří oxytocin, dokonce možná i porod zahajuje, takže se během prvních minut po porodu maminka i miminko koupou v extatickém koktejlu hormonů. V tuto chvíli je stávající produkce oxytocinu posilněna kontaktem kůži na kůži, vzájemným očním kontaktem a (samo)přisátím miminka. Takovéto hladiny oxytocinu pak chrání proti poporodnímu krvácení zajištěním děložních kontrakcí. Při kojení zprostředkovává oxytocin spouštěcí reflex, je uvolňován v pulzech tím, jak miminko saje. Během měsíců až let laktace oxytocin pomáhá mamince, aby zůstala uvolněná a dobře vyživovaná. Jedna vědkyně to nazvala “velmi účinným antistresovým prostředkem, který je do budoucna prevencí mnoha chorob”. V jejím výzkumu se ukázalo, že matky, které kojily déle než 7 týdnů, byly klidnějšími než ty, které nekojily. Kromě své role v rozmnožování se oxytocin vylučuje i v jiných situacích lásky a altruizmu, např. při sdílení jídla. Dle vědců jsou poruchy oxytocinového systému zapleteny i do chorob, jakými jsou schizofrenie, autizmus, kardiovaskulární onemocnění a drogové závislosti, předpokládá se, že oxytocin může zprostředkovávat i antidepresivní účinky farmak typu Prozacu.

Beta-endorfiny

Endorfiny mají, jako v těle se přirozeně vyskytující opiáty, podobné vlastnosti jako pethidin (Dolsin), morfin a heroin a využívají stejné receptory v mozku. Beta-endorfiny jsou, stejně jako oxytocin, vylučovány ze zadního laloku hypofýzy a jejich vysoké koncentrace se vyskytují během sexu, těhotenství, porodu a kojení. Beta-endorfiny jsou také stresovými hormony a jsou uvolňovány při uvěznění a bolesti, kdy působí jako analgetika a stejně jako ostatní stresové hormony potlačují imunitní systém. Tento účinek je nejspíš důležitý k tomu, aby imunitní systém těhotné ženy nebojoval proti plodu, jehož genetický materiál je pro její tělo cizí.

Stejně jako návykové opiáty, tak i beta-endorfiny navozují pocity blaha, euforie a závilosti, v případě partnerů vzájemné závislosti. Hladiny beta-endorfinů jsou během těhotenství vysoké a po porodu se ještě zvýší (společně s dalším stresovým hormonem kortikotropinem) až na úroveň, jakou nalézáme u vytrvalostních sportovců mužského pohlaví během maximálních výkonů na běžeckém pásu. Vysoké koncentrace těchto hormonů pomáhají rodičce zpracovávat bolest a dostat se do změněného stavu vědomí, který je charakteristický pro nerušený porod.

Beta-endorfiny mají komplexní a dosud plně nepoznaný vztah s dalšími hormonálními systémy. Během porodu jejich vysoká koncentrace omezuje vylučování oxytocinu. To dává smysl, protože jakmile jsou bolest nebo stres příliš velké, kontrakce se zpomalí, adekvátně se tak vzhledem k fyzickému i psychickému stresu upraví průběh porodu. Beta-endorfiny během porodu také zajišťují uvolňování prolaktinu, čímž se matčiny prsy připravují na tvorbu mléka a současně je napomáháno poslední fázi zrání plic miminka. Beta-endorfiny jsou důležité i při kojení, jejich koncentrace dosahuje u matky maxima během 20 minut a nalézají se i v mateřském mléku. Způsobují tak potěšení a vzájemnou závislost u matky i dítěte během jejich pokračujícího vztahu.

Hormony “bojuj nebo uteč”

Hormony adrenalin a noradrenalin jsou také známy jako hormony “bojuj nebo uteč” a nebo také jako katecholaminy. Jsou vylučovány nadledvinkami jako reakce na stres typu strach, úzkost, hlad, zima a také vzrušení, kdy aktivují sympatický nervový systém pro boj nebo útěk.

V první době porodní vysoká koncentrace katecholaminů utlumuje tvorbu oxytocinu a tak zpomaluje nebo zastavuje porod. Katecholaminy rovněž snižují tok krve k děloze a placentě a tedy i k miminku. Odpovídá to tomu, že savci rodící v divočině v přítomnosti nebezpečí aktivují odpověď sympatického nervstva, zastaví porod, přesměrují tok krve ke hlavním svalovým skupinám, aby samice mohla utéct a v bezpečí pak porodit.

U lidí pak můžou být vysoké hladiny katecholaminů spojeny s delším porodem a negativními změnami v srdeční akci miminka. Avšak při nerušeném porodu, jakmile se se blíží okamžik narození, tak tyto hormony fungují jinak. Rychlý vzestup koncentrace katecholaminů, hlavně noradrenalinu, aktivuje reflex závěrečného vypuzení miminka z pochvy. Matka zažívá rychlý vzestup energie, bude nabuzená a připravená, mělce dýchat, bude mít sucho v puse a snad nutkání něco uchopit. Může zažívat strach, zlost nebo rozrušení. A katecholaminový ráz způsobí několik velmi silných kontrakcí, které vedou k rychlému a snadnému porození miminka.

Některé porodní báby s úspěchem využívají tohoto reflexu, pokud má žena během druhé doby porodní problémy. Například antropolog pracující s domorodými kanadskými kmeny zaznamenal, že když má žena při porodu těžkosti, tak se sejdou mladí lidé z vesnice, aby pomohli. Mohou třeba rychle a nečekaně na rodičku z blízka vykřiknout a tento šok spustí vypuzovací reflex a porození miminka.

Po porodu koncentrace katecholaminů strmě klesá. Novopečená maminka může jako důsledek cítit třes a chlad. Teplé prostředí je důležité, protože, pokud by vysoké hladiny katecholaminů kvůli chladu přetrvávaly, tak by docházelo k inhibici oxytocinu a následnému zvýšení rizika poporodního krvácení. 

Noradrenalin, jakožto součást extatického koktejlu, rovněž zasahuje do instinktivního mateřského chování. Myši vyšlechtěné k tomu, aby měly nedostatek noradrenalinu, se o své mladé po porodu nestarají, pokud jim není injekčně podáván noradrenalin.

I pro miminko je porod vzrušující a stresující událostí, která se odráží ve vysokých hladinách katecholaminů. Během porodu ho chrání před následky hypoxie (nedostatku kyslíku) a následné acidózy. Vysoké koncentrace katecholaminů zajišťují, aby bylo miminko při prvním kontaktu s maminkou bdělé a čilé. Po nerušeném porodu se děťátko kontaktem s maminkou zklidňuje a koncentrace katecholaminů u něj, stejně jako u maminky, rychle klesají.

Prolaktin

Prolaktin, známý rovněž jako hormon mateřství, je hlavním hormonem tvorby mateřského mléka a kojení. Tradičně se učí, že u kojících žen vytváří agresivní ochranné chování (efekt “matky lvice”). Hladina prolaktinu stoupá během těhotenství, ačkoliv je tvorba mléka až do porození placenty hormonálně potlačena. Během porodu a okamžikem narození koncentrace prolaktinu ještě vzroste. Prolaktin je také hormonem poslušnosti a poddanosti (v tlupách lidoopů má dominantní samec nejméně prolaktinu) a vytváří jistý stupeň neklidu. Ve vztahu ke kojení tyto efekty aktivují matčinu ostražitost a pomáhají jí tak naplňovat potřeby miminka jako první. Rovněž v děloze miminko vytváří prolaktin, jeho vysoké množství je přítomno v plodové vodě a je děložního nebo placentárního původu. Funkce prolaktinu u miminka nejsou známy.

Nerušený porod

V našich kulturních podmínkách je nerušený porod mimořádně vzácný, dokonce i v porodních domech a při domácích porodech. Dvě hlavní věci, které u savců narušují porod, jsou pobyt na neznámém místě a přítomnost pozorovatele. Pocity bezpečí a soukromí se proto zdají být těmi zásadními. Celý systém západního porodnictví je prostoupen sledování těhotné a rodící ženy lidmi i přístroji, jakmile porod nejde hladce, porodníci reagují ještě intenzivnějším sledováním. Je až s podivem, že je za těchto podmínek schopna porodit vůbec nějaká žena. Někteří autoři si všimli toho, že pro ženy  má rození dítě mnoho paralel s jeho plozením – stejné hormony, stejné části těla, stejné zvuky a stejná potřeba bezpečí a soukromí. Jaké by bylo pokoušet se milovat v podmínkách, v jakých očekáváme, že ženy porodí?

Když autorka tohoto textu rodila své čtvrté miminko, Maiu Rose, uspořádala si okolní prostředí tak, aby se cítila velmi bezpečně a v soukromí. A tento porod pak byl její nejkratší, nejsnažší a nejextatičtější, kdy za hodinu a půl přivedla na svět 3,6 kg vážící miminko a to nečekaně koncem pánevním. Věří, že tento porod probíhal optimálně, protože mohla naprosto volně následovat své instinkty, cítila se bezpečně a v soukromí. Každá žena musí rodit tam a s tím, jak se cítí nejbezpečněji, situace autorky textu nemusí vyhovovat každému. Nicméně tento příklad dobře ilustruje obrovský rozdíl mezi tím, co bylo ideální pro ni a její dítě, a tím, co je standardní péčí poskytovanou ve většině nemocnic.

ÚČINKY MEDIKACE A ZÁSAHŮ

Indukce (vyvolávání) a urychlování porodu

V Austrálii je přibližně 20% těhotných žen porod vyvoláván a 20% urychlován  syntetickým oxytocinem. V USA jsou tyto podíly podobné – 19,8 a 17,9%. V obou zemích tak okolo 40% rodiček dostane během porodu nitrožilně syntetický oxytocin. /Pozn.: Článek na blogu autorky vyšel v roce 2002. Dle údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR byl v roce 2013 porod vyvoláván (jakýmkoliv způsobem) přibližně 10% těhotných žen a zhruba 81% rodiček byl během porodu aplikován syntetický oxytocin./

Syntetický oxytocin podaný během porodu nefunguje jako oxytocin vlastního těla. Zaprvé kontrakce navozené syntetickým oxytocinem jsou odlišné od přirozených kontrakcí a tyto rozdíly mohou způsobit snížení toku krve k miminku. Například, pokud je aplikováná příliš vysoká dávka oxytocinu, tak se mohou další kontrakční vlny objevovat téměr ihned po konci předchozí vlny a může se zvýšit i bazální tonus (klidový tlak) dělohy.

Zadruhé syntetický i přirozený oxytocin nemohou procházet z těla do mozku hematoencefalickou bariérou. To znamená, že se podaný syntetický oxytocin nechová jako hormon lásky. Nicméně poskytuje hormonálním systémům negativní zpětnou vazbu – oxytocinové receptory rodičky zaznamenají vysokou koncentraci oxytocinu a mozku signalizují, aby jeho tvorbu snížilo. Víme, že je u žen po aplikaci syntetického oxytocinu vyšší riziko poporodního krvácení, protože byla jejich vlastní produkce oxytocinu ukončena. /Pozn.: podobné výzkumy se týkají i narušení kojení./ Neznáme ale psychologické účinky porodu bez dosažení nejvyšších koncentrací oxytocinu, jaké příroda předepsala všem savčím druhům. 

Pokud jde o dítě, tak mnoho odborníků věří, že spoluúčastí na zahájení vlastního narození se plod trénuje na tvorbu vlastního hormonu lásky. Michel Odent zaníceně mluví o nedostatku naší společnosti ve schopnosti milovat sami sebe i ostatní a vystopoval původ tohoto problému až k době okolo našich porodů, zejména v narušování oxytocinového systému.

Opioidní analgetika (farmaka proti bolesti)

V Austrálii je nejběžněji používaným farmakem během porodu pethidin, v jednom státě ho v roce 1998 dostalo 34% rodiček. V USA se běžně používaji opioidy včetně meperidinu, nalbufinu, butarfanolu, alfaprodinu, hydromorfonu a fentanyl citrátu. /Pozn.: Dle údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR byla v roce 2013 opioidní analgetika podána 16,5% rodiček a jiná analgetika 17,2% rodiček, jedné ženě mohly být podány oba typy farmak./ Použití  opiátů při porodu v poslední době pokleslo, nejvíce žen si dnes vybírá epidurální anestezii, která ale může tato opioidní farmaka také obsahovat (více dále v textu). /Pozn.: V České republice dostane epidurální analgezii údajně okolo 15% rodiček./ Stejně jako v případě syntetického oxytocinu i opiáty sníží u rodičky tvorbu vlastních hormonů, což může být nápomocné, pokud jsou hladiny příliš vysoké a zastavují porod. Avšak použití pethidinu (Dolsinu) porod prokazatelně zpomaluje tím více, čím vyšší dávky byly použity.

Znovu se tedy musíme ptát, jaké jsou psychologické účinky porodu bez nejvyšších hladin těchto hormonů potěšení a vzájemné závislosti na matku a dítě? Někteří vědci věří, že endorfiny jsou odměnou, kterou dostáváme za provozování reprodukčních funkcí, jakými jsou plození a rození, tedy že nás endorfiny poutají k udržování sexuální činnosti a pořizování si dětí. Je zajímavé poznamenat, že ve většině zemí, jež přijaly zapadní styl porodnictví, které si cení medikace a zásahů do porodu více než potěšení a posilnění, došlo v posledních letech ke strmému poklesu porodnosti.

Ještě větší pozornost vzbuzuje výzkum porodních záznamů 200 na opiátech závislých lidí narozených ve Stockholmu v letech 1945 až 1966 a jejich sourozenců, kteří se závislými nestali. Pokud matka dostala během porodu opiáty, barbituráty a/nebo rajský  plyn (oxid dusný), obzvláště několik dávek, pak se potomek pravděpodobněji stal závislým. Například, jestliže byly rodičce podány tři dávky opiátů, potom toto dítě mělo 4,7x vyšší pravděpodobnost se stát v dospělosti závislým na opiátech.

Podobné studie byla nedávno provedena v USA a to s obdobnými výsledky. Autoři prvního výzkumu předpokládali mechanizmus vtisknutí (imprintingu), ale zajímat by nás mohlo, jestli nejde spíše o záležitost extáze – pokud se nám jí nedostane při porodu, hledáme ji později během života skrze drogy. Možná to vysvětluje i popularitu (a název) drogy Extáze.

Další možnost nám ukazují pokusy na zvířatech. Ukazuje se, že farmaka dlouhodobě podávaná ve vyšších stádiích těhotenství mohou u mláděte způsobit změny ve struktuře a fungování mozku (např. chemickou a hormonální nerovnováhu), která se ale až do rané dospělosti nemusí znatelně projevovat. Jestli se tyto účinky dají vztáhnout i na lidské děti, které účinkům medikace byly vystaveny kratší časový úsek okolo doby porodu, to není známo. Ale jeden výzkumník varoval, že během prenatálního období množení, migrace a spojování neuronů (mozkových buněk) je mozek vůči nevratnému poškození nejzranitelnější.

Epidurální anestézie

Farmaka pro epidurální anestézii jsou pomocí tenké cévky zaváděna po dobu až několik hodin do prostoru mezi stěnu páteřního kanálu a míšní obaly. Používají se lokální anestetika (derivátu kokainu, např. bupivakain, ropivakain), v poslední době často v kombinaci s nízkými dávkami opiátů. Při spinální anestézii se zavádí jedna dávka stejného farmaka pod tvrdé pleny míšních obalů do mozkomíšního moku a obvykle působí krátkodobě, není-li používána kombinace spinální a epidurální anestézie. Epidurální anestézie působí na všechny výše jmenované porodní hormony. Potlačuje tvorbu beta-endorfinů a tedy i změny vědomí, které jsou součástí normálního porodu. (Toto je pravděpodobně důvodem, proč je epidurál tak přijatelným pro nemocniční porodní asistentky a porodníky, kteří nejsou prakticky ani odborně připraveni na jednání s iracionalitou, přímostí a tělesností ženy rodící podle vlastních podmínek.) Jakmile je epidurál aplikován, je oxytocinový vzestup, jaký se během porodu objevuje, potlačen, protože jsou receptory tahu v dolní části pochvy rodící ženy, které tento vzestup spouštějí, znecitlivěny. Tento efekt pravděpodobně přetrvává, i když byla aplikace epidurální anestézie ukončena a navrátil se cit, jelikož nervová vlákna zapojená v tomto jevu jsou menší než senzorické (smyslové) nervy a jsou tedy citlivější k účinkům farmak.

Rodička s epidurální anestézií takto přijde o reflex vypuzení miminka s jeho závěrečnými silnými kontrakcemi uzpůsobenými k rychlému a bezpečnému porození děťátka. Musí pak proto zapojit vlastní úsilí, často proti gravitaci, aby tento jev kompenzovala. To vysvětluje prodloužení druhé doby porodní a častější potřebu použití kleští nebo vakuumextraktoru, pokud byl aplikován epidurál. Epidurální anestézie rovněž zamezuje uvolňování katecholaminů, což sice může být výhodné v první době porodní, ale později, blíže k okamžiku narození, snížené hladiny katecholaminů, společně s nižší koncentrací oxytocinu, utlumují reflex vypuzení miminka a prodlužují tak druhou dobu porodní.

Dalším hormonem negativně ovlivněným epidurální anestézií se zdá být prostaglandin F2 alfa, ten pomahá udržovat dělohu rodičkou schopnou kontrakcí. Jeho koncentrace roste, pokud žena rodí bez epidurálu. V jedné studii byl u žen kvůli aplikaci epidurální anestézie zaznamenán pokles prostaglandinu F2 alfa a průměrná doba porodu se zvedla z 4,7 na 7,8 hodiny. Farmaka podaná prostřednictvím epidurálu ihned pronikají do ženina krevního oběhu a ve stejných nebo i větších množstvích také k miminku. Některá farmaka jsou přednostně směrována do mozku děťátka a téměř všechna se po přerušení pupeční šňůry odbourávájí z nezralého kojeneckého organismu delší dobu. Jeden vědec zjistil, že bupivakain a jeho metabolity cirkulují tělem miminka po dobu jeho prvních tří dnů na světě.

Další důkazy účinků epidurálu na maminku a miminko přicházejí od francouzských vědců, kteří aplikovali epidurální anestézii rodícím ovcím. Po narození jehněte ovce nevykazovaly svoje normální mateřské chování, jednalo se především o ovce, které přivedly na svět své první jehně a epidurál dostaly v počátcích porodu. Sedm z osmi těchto samic nejevilo o své mládě jakýkoliv zájem po dobu nejméně 30 minut od porodu.

Některé studie naznačují, že tato narušení se projevuje i u lidí. Matky, kterým byla aplikována epidurální anestézie, v jednom výzkumy strávily se svým dítětem v porodnici méně času a to tím méně, čím vyšší dávku farmak dostaly a čím delší byla druhá doba porodní. V jiné studii matky jeden měsíc po epidurálu popisovaly, že jejich děťátka jsou náročnější na péči. Tyto jemné posuny ve vzájemných vztazích mohou odpovídat hormonálním dysfunkcím a/nebo toxicitě farmak a/nebo neoptimálním podmínkám, které obvykle dlouhé porody s použitím epidurální anestézie, instrumentální porody a císařské řezy provázejí.

Je neuvěřitelné, že neexistují kvalitní výzkumy účinků epidurální anestézie na kojení, ačkoliv jsou známy důkazy, že děti narozené po epidurálu mají snížený sací reflex a schopnost se kojit.

Císařský řez

Císařský řez je velká břišní operace a zvyšuje riziko úmrtí maminky zhruba 4x a také pravděpodobně ovlivňuje zdraví ženy a děťátka v následujících těhotenstvích. V Austrálii i USA se četnost císařských řezů pohybuje nad 20%. /Pozn.: V České republice se míra císařských řezů dle údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR v roce 2013 pohybovala okolo 25% porodů./ Samozřejmě je porodní proces zakončený císařským řezem kratší či chybí úplně a maximální hladiny oxytocinu, endorfinů, katecholaminů a prolaktinu se nedostaví. Mimoto jsou maminky a jejich děti po císařském řezu obvykle na několik hodin od sebe odděleny, takže i nástup kojení bývá oddálen. Oba rovněž bývají v nějaké míře zasaženi působením farmak (epidurální, spinální nebo celková anestézie) použitých během operace a poté proti pooperační bolesti.

Možné následky těchto radikálních vybavení plodu z dělohy na naše hormonální nastavení byly předloženy v práci australských vědců, kteří zkoumali 242 žen v pozdním stádiu těhotenství a pak po porodu. 50% žen, u kterých proběhl spontánní vaginální porod, zažilo po porodu významné zlepšení nálady a zvýšení sebevědomí. V kontrastu s tím 17% žen po císařském řezu zaznamenalo pravděpodobněji pokles nálady a sebevědomí. U zbývajících žen byl porod zakončen pomocí kleští či vakuumextraktoru a v průměru zůstaly jejich nálada a sebevědomí nezměněny.

Jiná studie zkoumala u žen, které porodily vaginálně a nebo akutním císařským řezem, druhý den po porodu hladiny hormonů prolaktinu a oxytocinu. Ve skupině po císařském řezu koncentrace prolaktinu nestoupala tak, jak se dalo při kojení očekávat, a oxytocinové pulzy byly omezené nebo chyběly úplně. První sání miminka ve skupině císařských řezů proběhlo průměrně za 240 minut a ve skupině vaginálních porodů za 75 minut po narození. Doba trvání kojení se nijak významně v obou skupinách nelišila, autoři vyvodili závěr, že ostatní vlivy kompenzovaly nedostačné uvolňování hormonů. Autoři tohoto výzkumu hormonů dále dodávají, že data svědčí pro to, jak časné zahájení kojení a fyzická blízkost nejsou spojeny jen s vyšší interakcí mezi maminkou a děťátkem, ale také s endokrinními (hormonálními) změnami u matky. Další výzkum ukázal, že brzké a časté sání pozitivně ovlivňuje tvorbu mateřského mléka a dobu trvání kojení.

Tyto vědecké práce ukazují jak důležitost vazby mezi porodem a kojením, tak i to, že optimální porodní zkušenost může z dlouhodobého hlediska ovlivňovat zdraví matky i dítěte. Například úspěšné kojení přináší takové výhody, jako jsou dlouhodobé snížení rizika rakoviny prsu a vaječníků a osteroporózy u maminky a snížení rizika diabetu a obezity u potomka. Zvýšení sebevědomí po přirozeném porodu – v případě autorky textu zatím celoživotní – je pevným základem, na kterém naše mateřství staví.

Spojení mezi událostmi okolo narození a dlouhodobými vlivy na zdraví by si jistě zasloužily více zkoumání. (Koukněte se do databáze Primal Health Michela Odenta https://www.birthworks.org/primal-health-research/ na aktuální studie.) My si ale nemůžeme dopřát roky čekání na to, až vědci “potvrdí” výhody nerušeného porodu. Nejspíš to nejlepší, co můžeme udělat, je věřit našim instinktům a hlasovat našimi rodícími těly, vybírat si takové modely péče, které zvýší naše šance na nerušený a extatický porod.

Raná separace

Dokonce ani v podmínkách nezasahování není běžné, aby novorozenec strávil v náručí své maminky první hodinu až dvě. A přitom přirozené hormonální nastavení v této době zahrnuje specifické a geneticky dané aktivace mozku a nervového systému maminky i děťátka. Například, pokud je novorozenec ponechán v kontaktu kůži na kůži na matčině hrudi u jejího levého prsa (to je u rodiček ve všech kulturách strana, na které instinktivně miminko chovají) a srdečního tepu, “kaskáda podpůrných potvrzovacích vjemů spustí každý smysl, instinkt i rozumové chování potřebné pro radikální změnu prostředí … takto se už okamžikem narození počíná rozumové učení”.

I u matky dochází k aktivaci dosud spící části inteligence, žena pak ví, co má přesně dělat, a dokáže s děťátkem komunikovat na intuitivní bázi. Toto probuzení mateřských schopností je velmi dobře známo vědcům zkoumajícím chování zvířat, propojují ho s účinkem březosti a porodních hormonů na mozek samice, která právě přivedla na svět mládě. Tyto intuitivní schopnosti jsou přitom tak nutně potřeba v naší lidské společnosti, kde silně spoléháme na rady z vnějšku, z knih a od “odborníků”, aby nám bylo řečeno, jak se máme o naše děti starat.

Dle Josepha Chiltona Pearce, pokud se tyto aktivace neobjeví do 45 minut po porodu, pak odstřižení novorozence od matčiny péče a nenaplnění žádného ze zakódovaných očekávání vede k u miminka tváří v tvář nejvyšší míře strachu a opuštěnosti k pokračovaní tvorby steroidních hormonů v nadledvinkách. Novorozenec krátce křičí a poté ztichne. Jak Pearce píše, “poškození způsobené separací je masivní a leží za bodem opravitelnosti”. Podobně jako Odent i Pearce věří, že naše současné porodní postupy miminka, maminky i celou společnost psychicky mrzačí, a důkazy uvedené v jeho knize Evolution’s End: Reclaiming the Potential of Our Intelligence (Konec evoluce: získaní potenciálu naší inteligence zpět) jsou působivé.

OPTIMALIZACE EXTÁZE

Následující návrhy pomohou ženám použít jejich hormonální nastavení a tak z této zkušenosti vytěžit maximum a dosáhnout nejvyšší bezpečnosti pro sebe i miminko:

• převzít zodpovědnost za své zdraví, uzdravování a celistvost během svého reprodukčního věku
• vybrat si takový model péče, který zlepšuje šance na přirozený a nerušený porod (např. domácí porod, porodní dům či péči jedné porodní asistentky)
• zařídit si podporu odpovídající našim konkrétním potřebám, důležité jsou vztahy založené na lásce a důvěře a kontinuální péče podporujících osob
• při nemocničním porodu zvážit přítomnost svého obránce (např. soukromé porodní asistentky či duly)
• zajistit prostředí, ve kterém se rodička bude cítit bezpečně, nepozorována a svobodná k následování svých instinktů
• snížit stimulaci neokortexu (rozumové části myšlení) rodičky pomocí udržování jemného osvětlení a omezení mluvení
• zakrýt hodiny a další technické vybavení
• vyvarovat se medikace kromě případů, kdy je to nezbytně nutné
• vyvarovat se zásahů (včetně zřetelného sledování) kromě případů, kdy je to nezbytně nutné
• vyvarovat se císařského řezu kromě případů, kdy je to nezbytně nutné
• neseparovat maminku a miminko z jakéhokoliv důvodu a to včetně resuscitace, která může být provedena s nepřerušeným pupečníkem
• kojit a užívat si to!

Jednou z cest, jak zajistit minimální narušování třetí doby porodní je nepřerušování pupeční šňůry (do jejího dotepání) nebo i lotosový porod. Toto jediné je slučitelné s fyziologickým průběhem třetí doby porodní a zároveň udržuje maminku a miminko spolu a zároveň odděleně v hodinách a dnech následujících po porodu. Toto je tématem a doporučovaným postupem ve článcích a knihách o lotosovém porodu, sama autorka tohoto textu lotosově porodila tři ze svých dětí.

Přivedení dítěte na svět je aktem lásky a každý porod je jedinečný pro maminku i její miminko. Přesto ale všechny sdílíme stejnou ženskou fyziologii a stejně znamenitý porodní hormonální orchestr. Naše schopnost dosáhnout porodní extáze je rovněž unikátní a univerzální, jde o nezbytné požehnání, jenž je pevně zakotveno v našich tělech, ale vyžaduje, obzvlášť v dnešní době, aby každý z nás podle našich vlastních instinktů a potřeb důvěřoval, ctil a chránil proces rození.

Dánský profesor porodnictví G. Kloosterman nabízí stručné shrnutí, které by mělo být umístěno na dveřích každého porodního sálu v nemocnici: “Spontánní porod je u normální ženy událostí zahrnující řadu procesů tak složitých a tak skvěle vzájemně sladěných, že každý zásah vede jen k odchýlení se od optimálního charakteru. Jedinou věcí požadovanou od přihlížejících je, aby tomuto úchvatnému ději prokazovali respekt tak, že budou jednat v souladu s první zásadou medicíny – nil nocere (neškodit).”

Tento do češtiny přeložený článek http://www.mothering.com/articles/ecstatic-birth/ rodinné lékařky Sarah J. Buckley je dlouhý, ale poměrně podrobně popisuje, jak správně a komplexně fungují porodní hormony a co a jak jejich fungování narušuje. Tato žena porodila všechny své 4 děti doma a je autorkou článků a knih o těhotenství, porodech a mateřství.