Vše bylo NESKUTEČNĚ krásné, domácí, jemné a přirozené

Milá Míšo,

píši Vám náš těhotenský a porodní příběh a k němu i obrovské poděkování. Bez Vás, kurzu Jemného zrození a terapie EFT by to vůbec nebylo… Mám za sebou tři porody. První dvojčata před čtrnácti lety, císařský řez a má obrovská nevědomost o čemkoliv kolem porodu. Druhý porod před třemi lety, ve vstřícné nemocnici s dulou Petruškou z Teplic a manželem, s respektem k porodnímu přání, ale přesto se smíšenými pocity nakonec – určitý tlak zdravotního personálu, zbytečné rutinní monitorování a vaginální vyšetření, strašení a má nevědomost (byť poloviční než poprvé). Třetí porod v Anglii a doma před šesti týdny. O tom bych ráda psala víc.

Celé to začalo tím, že jsem se chtěla při svém třetím těhotenství poučit z předchozích zkušeností a využít předešlého poznání. Zkrátka, chtěla jsem být připravená a přivést na svět dítě, se kterým si to zrežírujeme jen my dva. S podporou manžela, duly a s mírným dohledem zdravotnického personálu.

Ve 20. týdnu jsem začala navštěvovat on-line kurz hypnoporodu Jemného zrození. Lekce byly nesmírně cenné – spousta podstatných informací. V Anglii jsou tři možné varianty porodu – porodnice, porodní centrum a domov. Během těhotenství provádí kontroly pouze porodní asistentka, lékař jen v případě komplikací. Se zvětšujícím se počtem informací během online kurzu ve mě zrála touha a pomalu i jasná představa o porodu v porodním centru, až po porod doma. Přes několik schůzek s lékaři a porodními asistentkami, z důvodu mého prvního porodu císařským řezem, a tedy s doporučením k porodu v nemocnici, jsme si s pomocí mé porodní asistentky, kterou mi k těhotenství seslalo snad samo nebe, prosadili svou. Musím podotknout, že tyto schůzky byly vedeny s plným respektem k našemu rozhodnutí. Začali jsme plánovat porod doma a do vody.

Další komplikace nastala, když se ve 36. týdnu naše miminko rozhodlo, že bude v břiše napříč a jen tak nesestoupí. Musím říci, že toto jeho rozhodnutí provázela obrovská fyzická bolest celé mé pánevní oblasti a ani strašení zdravotníků s nutným otočením a vyvoláním porodu mé psychické pohodě nepomohlo. Obula jsem se do toho – metoda EFT s Míšou, rodinné konstelace, chiropraktička, vizualizace, bachovky, cvičení, podpora manžela – prošla jsem si týdenní duševní očistou a propláchla to několika litry slz. Manžel mi daroval vikingskou lunetu – symbol ženství – 1000 let starou, ze země vykopanou, dcera nasbírala 5 čtyřlístků… Byla jsem obklopena silnou podporou. Pomohlo to, miminko se otočilo a já jsem si připadala o to víc silnější a připravenější. Díky Míšo Vám, díky všem!

Miminko si dalo na čas, narodilo se 41 +1 – 5. září před pátou odpoledne (asi těch pět čtyřlístků 🙂 ). Kontrakce, pravidelné, silné jsem měla každý den, vždy večer a v noci, již týden před tím, bazén připravený v jídelně. 5. září ráno v pět ráno mě vzbudil odtok plodové vody, šla jsem upéct občerstvení pro porodní asistentky, v sedm psal manžel dule, ať přijede na snídani, pak procházka s dvouletou dcerou, manželem i dulou, rozdýchávání kontrakcí cestou, v poledne porodní asistentky na kontrolu – usoudily, že je ještě brzy a zase odjely, pak sprcha, zkouška spánku – nevyšla, bazén – masáže s dulou, manželem, afirmace, aromaterapie, meloun, velice silné a hluboké zvuky – překvapilo mě, že je umím, studené obklady, pocit na velkou, volání porodním asistentkám a miminko v ruce, zjištění, že máme čtvrtou holku a hned na břicho – krátký pupečník, dál se nedostala, vyšlo z ní asi pět “šišek” mekonia velkých jako prst dospěláka. V posledních dvou hodinách už byla celá rodina doma, manžel a dvojčata se střídali u hlídání té nejmladší. Porodní asistentky přijely pozdě. Kontrakce neustávaly, stoupla jsem si, zatlačila a placenta vyšla ihned. Přesun na gauč asi po 20 minutách, samo přisátí miminka, manžel přestřihl dotepaný pupečník, porodní asistentka mě zkontrolovala, doporučila pár stehů, zašila mě na gauči, miminko stále u mě.

Kontrola miminka a placenty (tu si užily i mé dcery), až daleko později po tom všem. Miminko bylo ihned po porodu velice přítomné a bdělé. V deset večer už jsme byli všichni společně v naší posteli.

Vše bylo NESKUTEČNĚ krásné, domácí, jemné a přirozené. Porodní asistentky klidné a empatické – profíci každým coulem – vše vysvětlovaly i mým dcerám, ty byly nadšené. Využila jsem veškeré nastudované poznatky a natrénované techniky.

Miminko dostalo jméno až o týden později – Luna (podle té kouzelné, vikingské lunety).

V čem to bylo jiné? Ve všem! Jednu věc však vypíši, protože mi přijde nesmírně důležitá. K dvojčatům – Agátce a Majdě, jsem musela cestu a vztah hledat – po císařském řezu jsem je chovala až druhý den, s Matyldou to bylo snazší, ale opravdový kontakt jsem navázala až na pokoji v porodnici, kde nebyli žádní rušitelé a s Lunou, s tou se vztah ani navazovat nemusel, on se totiž nepřerušil.

Na závěr slova mého manžela: “běžný den a na jeho konci tady bylo dítě.” Já se rozepisuji a on o shrnul do jedné věty. Porod je prostě běžná, normální věc a tělo to fakt umí. Musela jsem tomu jen uvěřit a k tomu mi pomohlo poctivé studium, komplexní příprava a práce se sebou samou.

Kéž by všichni mohli zažít co, co my! Porod takový, jaký si přejí.

Přečtěte si PŘÍBĚH Z POHLEDU MÉ DCERY

Veronika, David