Byl to krásný a rychlý porod s minimálním pocitem nepohodlí

Michaelo,

Ráda bych ještě tímto poděkovala za Vaši práci. Semináře hypnoporodu mi byly velkou inspirací. Přestože se již dlouhodobě věnuji práci na uvolňování mysli a těla, techniky hypnoporodu mi pomohly pospojovat si informace a mé dosavadní zkušenosti přímo ve vztahu k porodu. Velmi mě uklidnily také Vaše rady, zkušenosti a znalosti. Nakonec jsem během porodu využívala též sexuální energii, byť v jemné a nenápadné formě.

Musím říct, že v těhotenství mě mé tělo směřovalo k tomu, abych zkoumala vliv stavu mysli na sexuální prožitek, což je dosti analogické s porodem. Neboli co se děje, pokud říkám tělu “ano” – stejně jako jste nás abádala k tomu, abychom říkali “ano” vlnám – to se mi moc líbilo.  Ke konci těhotenství jsem si dopřívala dlouhé zásadité koupele, u kterých jsem poslouchala vizualizace a z vany jsem vstávala jako znovuzrozená, bez bolesti kyčlí a zad.

Vizualizace mi také pomáhaly uklidnit se a soustředit se při každodenních záležitostech na uvolnění se a porod. Relaxační dýchání se skvěle nacvičovalo při tuhnutí bříška, které se mi tím dařilo krásně “rozpustit” – a myslím, že to se mi následně projevilo při porodu. Ještě musím zmínit, že takovou poslední přípravou pro mě bylo video o zkušenosti jedné paní s bezbolestným porodem (https://www.youtube.com/watch?v=ky3WhZB5egI).

Porod dcery Naomi celkově trval 4 hodiny, od cca 9:30, v 13:35 jsem porodila. Byla jsem se synem doma, přítel měl školení v práci a na ten den jsem měla dohodnuté hlídání pro syna od 13 do 16 hodin (bylo to poprvé během těhotenství, kdy jsem se dokopala k tomu, abych si hlídání dohodla). Dopoledne  si chtěl syn pustit dětskou kazetu s písničkami, tak jsme seděli na gauči, přikrytí dekou. Mně začalo tuhnout bříško a bylo to doprovázené takovým jemným tlakem, trochu jako při menstruaci. Začala jsem sledovat hodiny a všimla jsem si, že to je cca co 10 minut, ale vyloženě pravidelné to nebylo. Bylo to hodně jemné, měla jsem ruku na podbřišku a vždy se při tom jemně stimulovala hlazením a dýchala a bylo mi vlastně moc příjemně, hodně jsme se se synem usmívali, povídali si, zpívali a užívali si to. Napadlo mě, že kdybych nebyla se synem, tak bych klidně mohla mít orgasmus, takhle to holt vyznívalo trochu jinak. 🙂

Seděli jsme tak asi dvě hodiny a já pořád nevěděla, jestli to už může být porod nebo ne, jestli mám dát vědět příteli nebo ne, každopádně nastal čas oběda, tak jsem se rozhodla vzít syna do nedaleké zdravé výživy s restaurací. Když jsem se začala oblékat, tak jsem zapochybovala, jestli to je dobrý nápad, přítel mi však nezvedal telefon a já nevěděla, co jiného s hladovým dítětem, tak jsme vyrazili. Venku nádherně hřálo sluníčko a já každou chvíli cítila určité tlaky v podbřišku, tak jsem se začala pohupovat při chůzi a zase mi bylo moc krásně. Došli jsme až do restaurace, v klidu jsem synovi nabrala jídlo, zaplatila a pak jsem ho předala příteli, kterého se mi mezitím podařilo sehnat. (Přítel se usmíval, objal mě a bylo vidět, že má obrovskou radost, že už to (asi) přišlo). To bylo kolem 12 hodiny. Řekla jsem jim, ať dojí a pak ať se moc nezdržují, že se to asi zintenzivňuje, každopádně že já půjdu ještě nakoupit zeleninu do zdravé výživy. Celkem mě fascinuje, že během nákupu na mně nikdo nic nezpozoroval. Klasicky se mi rozsypal košík, tak jsem ho sbírala po zemi. 🙂 Ve frontě jsem si říkala, že bych možná mohla lidem přede mnou říct, že asi rodím, jestli by mě nepustili, ale pořád jsem si nebyla jistá, jestli spíš nehysterčím, tak jsem čekala a pohupovala se. A koupila jsem si mimo jiné nádherné rudé hroznové víno, které bylo strašně drahé, ale já ho prostě musela mít (a pak mi bylo skvělou odměnou po porodu). 🙂

Dohoupala jsem se domů, cestou jsem zavolala PA (říkala jsem si, že jim zavolám, dokud jsem při smyslech), že se asi něco děje, ale že jsem zatím v pohodě, usmívala jsem se a užívala si sluníčka a bylo mi blaze. Ve 12:30 jsme přišli všichni domů. Přítel začal rychle napouštět bazének, uklízet hračky a připravovat věci, já si ještě pořád během vln zvládla povídat se synem, jen jsem seděla na posteli a při vlně se trochu stimulovala třením o peřinu. (Na porodu mě fascinovala skutečnost, že jsem byla většinu porodu naprosto při smyslech a reagovala jsem na okolí, a to i během vln). Postupně jsem ale začala cítit, že mi vadí, jak tam pořád pobíhají a něco dělají, že bych chtěla klid. Před 13 hodinou jsem je poprosila, aby už na mě během vln nemluvili, že už se chci víc soustředit a už jsem se začala těšit, až si pro syna ve 13 hodin příjde kluk na hlídání.

Když přišel, tak jsem zaslechla, že si chtějí chvíli ještě hrát v našem dvoupokojovém bytě, tak jsem volala, že už ne, ať jdou raději hned ven. Každopádně jsem se obávala, že do čtyř neporodím, když je to celé takové jemné.

Jen co odešli, tak jsem běžela na záchod a pak přišly asi 3 nebo 4 vlny, které bylo těžší prodýchat, ale pořád to šlo. Hodně jsme se vlnila (tak trochu sexuálně) a líbala si svou ruku, abych povolila čelist, a trochu u toho vzdychala. Zauvažovala jsem, že bych přítele poprosila, aby se koukl na tu červenou čáru na zadku a řekl mi, jestli už jsem aspoň trochu otevřená, ale pak jsem to zavrhla s tím, že se raději nebudu stresovat (před odchodem do restaurace jsem se dívala do zrcadla měla jsem pocit, že vůbec nic nevidím :)). Pak jsem houkla na přítele, jak je na tom bazének a on, že ho akorát připravil. Jen co jsem začala uvažovat, že bych se do něj přemístila, tak přišel obrovský tlak, který jsem vůbec nečekala a jehož síla mě donutila táhle křičet. V tu chvíli praskla plodová voda.

Viděla jsem, že je hodně zakalená od smolky, tak říkám “a sakra”, ale ihned přišel opět obrovský tlak. Klečela jsem na gauči a zmohla jsem se jen na ten křik, protože to bylo hrozně silné a trochu mě to rozhodilo, nedocházelo mi, co se děje, protože jsem tak nějak počítala s tím, že budu mít ještě pár hodin vlny. Najednou mi došlo, že cítím v pánvi hlavičku. Přítel byl někde v kuchyni, vůbec netušil, že bych už mohla rodit, mezi křikem jsem ho zavolala, začal mě masírovat, protože si myslel, že mám bolestivou vlnu a já v tu chvíli ve vztahu k tomu obrovsému tlaku pronesla “Ne, už ne” (byť bych neřekla, že byl tak bolestivý, jen prostě hodně intenzivní a s minimálními přestávkami).

Přítele jsem odehnala a vysoukala ze sebe, “dole, dole, už je dole, už jde ven”. Zase ihned tlak, tak křičím a volám – “vidíš hlavičku?” on: “něco vidím, ale asi to není hlavička”. Já: “a sakra!”, ale cítila jsem, že už jde ven a stejně to nezastavím, ať je to jak chce. Přítel  naštěstí potvrdil: “je to hlavička!” a vyšla hlavička a za ní hned v jedné vlně tělíčko, přítel ji chytil. Otočila jsem se, on mi ji podal a moje první myšlenka byla: “Cože, já už mám dítě? A to je jako všechno? To byl celý porod?” Malá plakala, asi si lokla vody, tak jsem ji zpěvem uklidnila a tiskla k sobě. Seděla jsem s ní v náručí na gauči, myslela na to, že jsme celé špinavé (já od krve, ona celá od smolky) a na gauči není igelit a já nevím, jak si sednout a ještě budu muset porodit placentu. Najednou jsem si uvědomila, že mám něco velkého mezi nohama – byla to placenta, která vyšla úplně snadno ven, aniž bych to postřehla. Tak jsme dali placentu do mísy, vzala jsem malou do náruče a šli jsme s ní do ložnice (cítila jsem se úplně fit), kde jsme si vychutnali 2 a půl hodinový bonding než se vrátil starší syn.  Trochu jsem se uvnitř natrhla, ale po porodu jsem to téměř necítila.

Musím říct, že více než porod mi dalo zabrat zavinování dělohy. Jediné, co mi pomáhalo, bylo během zavinování posílat lásku mé děloze a děkovat jí za to, jak se starala o mou holčičku, hladit si u toho bříško a jako by si ho přidržovat.

Marta