Liliana Aurélie – porod snů

Lilinky porodní příběh by nebyl úplný bez vší té přípravy na první svobodný (domácí neasistovaný) porod, kterou jsem si prošla během svého prvního těhotenství. K přečtení je tady.

Prožitek toho, jak probíhá porod, když je nerušený, a vše je vedeno stejnou kreativní ženskou energií, která miminko v mém bříšku stvořila, byl rozhodně tou nejlepší a největší přípravou. Teoretickou stránku věcí jsem měla zmáknutou také od prvního porodu, ale i tak jsem v průběhu let získávala ještě další nové informace, více pracovala se svým tělem, a to vše přispělo k tomu, aby se Lilinka mohla narodit tak nádherným způsobem, že jsem si to ani ve snu nedokázala představit.

Natuška se narodila 5 dní před termínem, Lilinka nás napínala o něco déle, přišla 2 dny po termínu. Tou dobou jsem se na ní už neskutečně moc těšila. Poslední dny jsem většinu času trávila vizualizací toho, jak se mé tělo otevírá a se sestupným proudem energie pouští miminko ven. To byla krom prenatální jógy, kterou jsem ale asi měsíc před porodem nějak spontánně přestala praktikovat, a namísto toho jsem tančila, nebo jen odpočívala, také proto, že jsme byli doma všichni skoro 3 týdny marodi, ta jediná skutečná “příprava na porod”. Plus samozřejmě čtení nádherných posilujících porodních příběhů a poslouchání mého milovaného podcastu Free Birth Society. Důvěřovala jsem ale naprosto tomu, co se děje, a že vše proběhne přesně tak, jak má.

Přiznám se, že jsme se těšili tolik, že mi hlavou proběhlo i pár způsobů, jak porod vyvolat. Zůstala jsem ale nakonec u procházek, a důvěry v miminko, mé tělo a božské načasování. Lilinka věděla přesně, kdy chce přijít. Dva dny před porodem jsem se večer protahovala a pak na chviličku spočinula v meditaci. Zeptala jsem se Lilinky, zda má pro mě nějakou zprávu, a prišla mi odpověď, že za den nebo dva tu už bude s námi. I tak jsem si ještě večer před tím pro jistotu dala pálivé jídlo, o čemž jsem věděla, že to také porod občas podpoří.

Probudila jsem se ve čtvrtek 28. dubna kolem 2. hodiny ranní, a cítila první jemnou vlnku. Děloha byla tvrdá, evidentně začínala pracovat, ale zatím se mi tomu nechtělo věřit, abych se neradovala předčasně. Po 3 vlnách jsem koukla na hodiny, bylo 2:15. Napsala jsem si do deníčku jak se cítím, a pak jsem probudila muže, aby uklidil rozdělanou postýlku pro Natálku z obýváku, abych si to tam mohla udělat krásné. Stáhla jsem si aplikaci na sledování kontrakcí, abych měla co poslat dule. Snažila jsem se připravit si prostor, udělat si celerovou šťávu, zapálit svíčky… ale všechno mělo od začátku hodně rychlý spád. Jakmile jsem si stoupla, přicházela další kontrakce. V podstatě od začátku byly v intervalech 3 minut a trvaly kolem minuty. Aplikace mi co nevidět hlásila, že mám odjet do porodnice. Haha. Tak jsem poslala dule zprávu, a ve 4:00 jí volala. Když jsem si v průběhu hovoru musela 2 kontrakce prodýchat, slyšela jsem povzbudivé “No, ty rodíš!” Narozdíl od aplikace, jí jsem to věřila. Můj mozek samozřejmě už dávno nefungoval na logické bázi, takže nějaké intervaly a čísla mi neříkaly vůbec nic.

Krátce po ukončení hovoru změnily vlny svůj charakter, a já už jsem si je na zemi opřená o míč musela prokřičet. Naprosto jsem se uvolnila do toho, co mé tělo potřebovalo. Během vln jsem si v duchu říkala “Yes, body!!”, a promlouvala tak ke svému lůnu a tělu. Také jsem se hlupala v bocích, obě tyto techniky mi dělaly moc dobře, takže jsem vlny skutečně nevnímala jako bolest nebo něco, co je třeba “překonat”, ale jako obrovskou sílu, která pomáhá mému miminku na svět. Rozdíl byl jen v tom, že nejdříve stačilo jako další věc vlny slyšitelně prodýchávat, ale tu poslední půl hodinku už jsem řvala jako lvice. Bylo to příjemné, opravdu jsem díky tomu necítila nic jako bolest v tom smyslu, v jakém ji známe. První porod byl jiný, tam jsem ještě tolik nevěděla jak se sebou pracovat, a jak vlny vítat a podpořit, protože to pro mě bylo nové. Nejspíš i proto to celé trvalo o 20 hodin déle.

Tentokrát to prišlo tak nějak samo, jak vizualizace, tak všechny další drobné informace, techniky a vhledy, a byla to nádhera. Ještě jednu věc jsem chtěla stihnout, a to udělat si speciální porodní drink na energii. Takže po tom, co jsem si prořvala své 3 vlny v krásném obýváčku s oltářem, jsem si prokřičela další tři v kuchyni při přípravě drinku. Pak přišel pocit, že musím na záchod. Říkala jsem si ok, dojdu si tam a pak už se přesunu zpátky do obýváku, kde porodím. No…

Jakmile jsem přišla na záchod, okamžitě přišla obrovská, intenzivní a dlouhá vlna, a na svět proklouzla část hlavičky v plodovém obalu. Zavolala jsem muže, který mě ale slyšel už předtím a byl už u dveří. “Co?” “Dítě!”, řekla jsem, a opřela se o něj. “Chceš někam odnést?” “Jo, do obýváku, ale nevím jestli to zvládnu”, řekla jsem.

Můžete hádat, nezvládla . Přišla další vlna, já jsem se postavila tak, jak radila Anička Kohoutová ve svém videu, abych maličké vytvořila v pánvi co nejvíce místa. S ní se narodila hlavička. Byl to ten nejúžasnější pocit na světě. Taky bylo skvělé mít tam muže, o kterého jsem se opírala jak fyzicky, tak i emočně. “Máme dítě!” Řekla jsem, hladila jsem maličkou po mokrých vlasech a řekla mu, že teď ještě chvilku, než dorotuje tělíčko.

Sáhla jsem ještě na krček, jestli bude potřeba přetáhnout pupeční šňůra, ale nebylo. Trvalo to možná minutu, a s poslední vlnou vklouzla Liborovi do rukou jeho druhorozená maličká bohyně, kterou mi hned podal. Trošku si postěžovala, že je jí zima (tuhle místnost jsme na 25 stupňů prostě vytopenou neměli), takže jsme pozhasínali světla, a přesunuli se do vyhřáté postele. Položila jsem si to své štěstí na bříško, odkud se před minutkou vynořila, a ona se sama zbavovala zbytků plodové vody.

Asi za čtvrt hodiny už se sama doplazila k prsu a poprvé se přisála. Mezitím přijela dula, aby za chviličku mohla zase odjet. Věděla jsem, že její energie by mi v průběhu porodu udělala moc dobře, ale nakonec jsem šťastná, že se obě naše holčičky narodily svobodně, do rukou svého tatínka. Natálka za námi přišla hned po tom, co mi Lilinku Libor podal do rukou, a pak s námi seděla na posteli, koukala na miminko, a pak šla zase spinkat. Celý porod trval něco málo přes 2,5 hodiny.

A tak máme doma dvě naprosto dokonalé bohyně, narozené svobodně, přesně jak to zamýšlela Matka Příroda.

Míša