Věci se ději tak, jak se dějí

Eliáš má 5 měsíců a ve mně pomalu uzrálo rozhodnutí podělit se s Vámi o události spojené s porodem. Taky tím nějak vnitřně pro sebe tuto zkušenost, ne úplně lehkou, uzavírám a snad pozitivním způsobem integruji sama do sebe.

Porod doma byl plánovaný. S manželem jsme absolvovali kurz hypnoporodu a při té příležitosti domluvili i doprovod k porodu – úžasnou dulu Ilku. Těhotenství bylo bezproblémové, jen ke konci pár trochu vyhrocených nálad…jedna vyústila v osamělou procházku údolím Chvojnice 10.9., týden před TP. Odpoledne se mi ozvala právě Ilka, vedena asi jasnozřivou předtuchou 🙂 jak jsem na tom, říkám, že snad už brzy…to jsem nevěděla že se uvidíme už za pár hodin.

Ve tři hodiny ráno 11.9. mě vzbudily bolesti – co jsem snědla špatného? Přemýšlím. Nebo že by už? Jdu do vany a stahy nemizí. Budím manžela, že asi už se něco děje. Chodím po bytě a poslouchám kazetu od Hromka. Venku poprchává a ve tmě na poli před domem se pohybuje světýlko a pípá – chodí tam absurdně chlap s detektorem 😀 Píšu kolem 4:00 sms Ilce a je „náhodou“ vzhůru (podezírám tu dobrou ženu z čarodějnictví:-) kolem 6:00 vyjíždí za mnou z Třebíče do Brna. Kontrakce trošku ustávají, ale pak se rozjíždí, z porodu si pamatuju jenom úžasnou podporu a účast jak Ilky, tak manžela a strašné bolesti a strašný řev (to řvu já? To jsem nevěděla že takhle umím řvát) – Eliáš byl do poslední chvíle ve vaku blan, tak si proplouval svým pomalým tempem. Narodil se 15:05 v kuchyni mezi myčkou a odpadkovým košem. (Bytostný praktik a zemský člověk, vyšlo mu pak z horoskopu). Přisál se a leželi jsme asi hodinu na zemi, protože jsem neměla sílu vstát. Ilka mi připravila placentový koktejl a usušila placentu do kapslí. Víc si moc nepamatuju.

Druhý den voláme domluvené pediatričce, jestli se staví Eliáše prohlédnout po domácím porodu. A prý ne, už nejezdí, asi jsme si špatně rozuměli. Musíme se stavit my. Protože se neudržím moc na nohách, prosím manžela ať obvolá pár jiných pediatrů, někdo snad dojde. Nedošel. Domácí porod? Tak na to zapoměňte. Asi deset pediatrů nám dalo postupně košem. Třetí den teda sbírám síly a jedeme k pediatričce číslo 1. Říká, že je Elík moc žlutý, ať jdeme do dětské nemocnice na odběr krve, jestli nepůjde pod lampu.

Pak to už šlo jak ve zlým snu: v nemocnici nezjistili jen vysokou žloutenku,ale i streptokokovou sepsi (odmítla jsem stěry) a zůstáváme v nemocnici. Sedím vedle něho na křesle, resp. na kruhu, protože sedět nemůžu, jsem pořád slabá a teče ze mě krev. Je to strašné zklamání, pocit, že se vše vymyká z rukou. Elík je spavý, mlíko se mi ještě moc nerozjelo a zjišťují začínající dehydrataci. Chtěla jsem počkat až se mi rozjede laktace, ale prosadí příkrm, nepěkný výstup s jakousi ruskou doktorkou…Elík dostává do žíly dvoje ATB. Podepisuji reverz, že do něho nechci cpát ještě vit. K. A co čert nechtěl, Elík v noci začal ublinkávat krev. Kdyby pohledy jistých sester mohly zabíjet, jsem mrtvá. Elík dostává Káčko, svoluji k tomu. Kupodivu se mi i v tomto stresu nalívají prsa a najednou je mlíko (asi i díky placentovým kapslím). Mladá doktorka ale říká, že kvůli krvi v zažívacím traktu nesmí Elík 24 hodin nic jíst. To už brečím, jak ho můžu nechat hladem, když mám konečně mlíko? Nakonec ho na 24 hodin uspali nějakým oblbovákem, aby neplakal a byl na kapačkách.

Jsem úplně na dně, podporuje mě manžel, Ilka na telefonu, ale i několik laskavých sester i lékařů. Po probuzení mám dávat Elíkovi jen poloviční dávky mlíka…no nevím, jak to z prsa odměřím. Po probuzení dal hned plnou nádrž, lékaři pokrčili rameny a už byl v pořádku. Šestý den měl Elík testy v pořádku a šli jsme domů.

Zpětně mě napadají různá „kdyby“, kdybych měla testy na streptokoka…, kdybych dala hned Káčko…, možná by něco bylo jinak a možná ne. Možná jsme tam měli skončit, viděla jsem tam tolik bolesti a poškozených dětí, že děkuji každý den za zdravého Elíka a plno věcí vidím teď s větším nadhledem. Taky dlouhý rozhovor s jednou doktorkou o mých motivacích k domporodu byl respektující a přínosný, i když každá jsme si tvrdě stály za svým (po dobu našeho pobytu vyjížděli k tomu nešťastnému domácímu porodu, který nedopadnul dobře.)

Nevím vlastně co napsat na konec. Napadá mě jenom to, co řekla jedná moudrá žena…Věci se ději tak, jak se dějí. Pokud chceš vědět proč, tak na vlastní nebezpečí:-)

B.