Client stories

< Back to all stories

Tak máme doma plaváčka, no, spíš obojživelníka :)

V posledních osmiměsících jsem se při zjišťování informací a poptávání se (ženě se ne vždychtělo volat a psát – však víme, jak to s těma těhotnýma je :)) setkal i s rozpačitostí např. porodníchasistentek – prý nejsou zvyklé se o některých věcech bavit s muži. Pravda je ale taková, že první jsem u nás doma četl “Novou dobu porodní” já a tím to vlastně celé začalo. Doufám tedy, že rozdýcháte, že tento příspěvek píše muž.

Přišlo mi celkem logického cca 95% obsahu té knihy a absolutně nelogické to, že to někdo vůbec může chtít dělat jinak. Následovalo mnoho dalších knih, návštěv dětných kamarádů, průzkumy toho, jak, kdo a kde rodil, rozhovory s různými PA(zvláštní, že k doktorům se na pokec člověk moc nedostane-vlastně jsem párdoktorům volal, ale většinou už je zřejmě unavilo tady něco měnit a majísoukromé gynekologické praxe), návštěvy porodnic atd. atd.

Na kurz Michaely jsme dorazili s očekáváním naučení se technik hypnoporodu. Samotná kniha“hypnoporod” je na můj vkus moc americká a když už jsem posté četl frázi “toto vám vysvětlí váš lektor hypnoporodu”, začal jsem být frustrovaný a měl pocit,že jsem si koupil reklamní leták na kurz hypnoporodu a ne knihu, která mi o hypnoporodu má něco sdělit. Michaelin kurz byl pro mě osobně malinko zklamáním (což neznamená, že jsem si ho neužíval), protože jak už jsem psal, přišli jsme na hypnoporod a ne předporodní kurz. Pravdou ale je, že se její kurz nejmenuje “hypnoporod”, že má nespokojenost plynula právě z očekávání a že jí zpětně musím dát velký kredit za to, co dělá a jak to dělá a hlavně s jakým to dělá přesvědčením a nadšením. Mnohokrát nás později znovu a znovu podpořila v emailu či telefonátu přímost a rychlost jejích samozřejmých odpovědí – vždyť tak to přece je! Za což jí moc děkujeme, protože o podporu a psychickou pohodu tady ve finále jde hlavně, že?  I když jsem víc jak polovinu informací znal, v každém tématu jejího kurzu bylo něco malého či většího navíc, zpřesnění, varianta atd. a hlavně hromada příběhů přímo z praxe.

A techniky hypnoporodu, které vlastně nakonec žádné nejsou :), protože co jsem pochopil, tak žena by měla následovat své tělo, což se té mé nakonec povedlo na jedničku, jsme si odnesli také.

Ještě na kurzu to pro nás v rodině bylo tak, že na porod doma nejsme dost odvážní. Nicméně po návštěvě z našeho pohledu jediné smysluplné (české) porodnice a po výměně tamního vedení (cca říjen minulého roku) se začaly naše možnosti dost zužovat. Navštívili jsme pak ještě porodnici v Roudnici, protože jsme kdesizaregistrovali článek o tom, jak tam světa znalý a zcestovalý primář zakládáporodnici pro přirozené porody, ale jak prostory, tak metody tam bylipřinejmenším překvapivě stejné s těmi “běžnými”, námi neakceptovatelnými.Plátěnými dveřmi mezi dvěma porodními pokoji počínaje, nemožností výběru polohypro porod (vždy pouze křeslo – i když polohovatelné), nejistota možnosti porodupouze s PA, atd.

Pobavila mě přednášející PA. Na otázku ohledně nástřihů miodpověděla, že PA nastřihávají cca v 5% případů, kdežto doktoři v 50% případů. Vysvětlení bylo, že “doktoři to mají trošku jinak”. Jak evidentní :-DDD. Pozitivním překvapením bylo, že údajně všichni doktoři umí konec pánevní.Dalším překvapením, že starší doktoři dost používají kleště. No bylo toho mnohoa vůbec jsme nezískali pocit, že bychom tam chtěli rodit.

A rázem se vše změnilo. Žena začala razit názor, že na porod v české porodnici není dost odvážná. Znovu se obvolávali kamarádi, kteří už doma rodili, v A-centru se zarezervoval bazének, Michaela doporučila porodní asistenku Johanku, se kterou jsme sezačali vídat, študovalo se dál, praktikovali se relaxace a nácviky hypnoporodu,komunikovalo se s mrňousem v bříšku J.

V Neratovicích jsme byli domluveni súžasnou PA Jarkou, že ji budeme mít jako záložní variantu pro případ, že bychom se snad měli ocitnout v porodnici. Když jsme najednou byli dva týdny po termínu, tak se začaly dít věci. Kromě toho, že Jarka už v Neratovicích nepracovala, naše PA nás informovala, že fyziologický porod je pouze do 42týdne, a že nás musí vidět častěji a že by bylo na místě vidět i nějakého doktora. Dost nás to začalo stresovat. Samotné by nás vůbec nenapadlo, že byměla být potřeba nějaká změna režimu.

Žena se cítila výtečně, nějaké předzvěsti toho, že se blíží porod v podobě různých výtoků a jiných věcí se objevovali, třikrát až pětkrát denně jsme poslouchali mrňouskovo ozvy. Jsou slyšet pouhým uchem, popř. přes ruličku od toaletního papíru 🙂 a v závislosti na pohybu mrňouse,který cítíte a mnohdy i vidíte se pohybují mezi 120-140 tepy za minutu. Monitorvám nezjistí nic víc než toto. Telefonát ženině gynekoložce skončil téměř hysterickým “okamžitě jeďte do porodnice, to je nebezpečné, musí se vyvolat porod atd.” Opět česká klasika. V tu dobu už jsme měli za sebou všechny přirozené vyvolávací techniky kromě “riciňáku”. Ten jsme si šetřili, až bude nejhůř. Michaela poslala relaxaci na vyvolání, za což jí tímto děkuji.

Už si nejsem jistý, ale tuším, že to byla PA Jarka (toho času už z Rakovníka), která nám doporučila obrátit se na p. doktora Vanka. Zavolali jsme mu a jeli jsme tentýž den z Prahy do Rakovníka, kde měl p. Vanko zrovna v porodnici noční.Když jsme mu řekli, že jsme 17 dní po termínu, začal kývat hlavou, ale zároveň říkal, že takovou ženu ještě v životě neviděl a že už podle pohybů a vzhledu sitroufá říci, že 17 dní po termínu rozhodně nejsme. Domluvili jsme se na monitoru, ultrazvuku a k naší nelibosti bylo navrhnuto i vaginální vyšetření.

Následovala dlouhá debata, ve které jsme vyjádřili obavy z infekce, nepřirozeného podráždění, protrhnutí vaku atd. Pan doktor také souhlasil s tím, že vaginální vyšetření nemusí přinést žádnou relevantní informaci a ujistil nás, že sámvaginální vyšetření nedělá rutinně, ale že v tomto konkrétním případě ho vidí jako nanejvýš vhodné, protože mu dá velice relevantní informaci o tom, co seděje nebo neděje a bude moci spolu s ostatními informacemi mnohem lépevyhodnotit situaci. Nicméně k ničemu nás nepřesvědčoval a rozhodnutí nechal na nás. Domluvilo se tedy, že vysvětlí co a jak, že bude hlásit co dělá a v žádném případě neudělá nic, k čemu žena nedá souhlas.

Po vaginálním vyšetření oznámil,že je děložní hrdlo krásně měkké, zkrácené a otevřené na dva centimetry, což v podstatě už samo o sobě znamenalo, že porod je celkem blízko. Z mého pohledu tedy bylo tohle konkrétní vaginální vyšetření velice plodné, protože když už nic jiného, jeho výsledky dodali mé ženě a mě naději, že už se něco opravdu děje, což nás psychicky dost podpořilo. Monitor byl v pořádku, ultrazvuk potvrdil vše v normálu, jen bylo méně plodové vody, ale to mívají dle vysvětlení pana doktora i ženy před termínem a není to nic kritického.

Shrnutí bylo tedy takové, že termín je nejspíš špatný a že dle názoru pana doktora do dvou dnů porodíme a kdyby ne, ať se ozveme a budeme to společně dále monitorovat.

No a za dva dny to přišlo J. Tj. v 19dni po „termínu“. Ráno v půl páté cosi nezvyklého (to by asi lépe popsala žena :)). Kolem poledního už se občas musela zaseknout v právě vykonávané činnosti, ale na oběd jsem jí do nedaleké restaurace ještě vytáhl. Kolem šesté večer už jsme kvůli výtoku volali PA, ta přijela a i když chtěla ještě odběhnout, nakonec zůstala.

Různě jsme sepřesouvali po bytě, vlny byly čím dál silnější, já po vzoru hypnoporodu dělal,co se chtělo, hladil, utěšoval, tu byl volán, tu “odháněn” J, v půl jedné jsme se přesunuli do bazénkua ve dvě se princezna narodila. Nejdříve vykoukl vak blan (voda nepraskla), tenpak prorazila hlavička a k velkému překvapení byl před hlavičkou pupečník.Muselo se tedy nad vodu, kdyby se chtěla náhodou nadechnout, zároveň se mimo vlnu dostala ven celá a vzápětí se rozkuckala.

I když jsem viděl pár videí, tak mě ten vzhled visící namodralé hlavičky bez jakékoli známky života dost nepříjemně překvapil. Pro nezběhlého člověka je to přinejmenším zajímavý pohled. Pak si pohověli v bazénku, přesunuli se na postel a teď už tu spolu s princeznou pátý den po porodu píšeme tyhle řádky :). Ráda spinká na mé hrudi, což dělá I teď.

Moc nechápu, že jí nevadí to křoví těch chlupů, ale evidentně nevadí. Samozřejmě (a máme to zaznamenáno i v porodní zprávě) nevykazovala žádné známky přenošení.

Tisíceré díky Michaele, která je vždy pohotová s radou na emailu nebo telefonu. Tisíceré díky naší porodní asistentce Johance. Tisíceré díky mladé avšak v přirozených porodech velmi vzdělané a stále je studující PA Jarce, toho času v porodnici v Rakovníku (Rakovník má mimochodem krásné nové prostory s úžasným bazénkem a sp. doktorem Vankem a touto PA tam vidím do budoucna mnoho potenciálu).

Tisíceré díky p. doktorovi Vankovi, kéž by bylo více takových doktorů. Tisíceré díky všem, kteří nás svou zkušeností, radou, pomocí a vlídným slovem podpořili a itěm, kteří nás podpořili nevyslovením slova nevlídného. Mimochodem, když jsme v bylinkářství kupovali ricinový olej, tak jsme před sebe ke kase pustili paní,která spěchala ven zpátky ke kočárku.

V Podolí se o ni staral doktor, který taktéž tvrdí, že přenošené děti neexistují, že sami moc dobře ví, kdy mají přijít na svět 🙂 Petr