Někdo nám přál, abychom si nakonec naší Karolínku porodili sami

Milá Míšo.

Předem mého příběhu o svém prvním porodu bych ráda poděkovala především Vám za to, co děláte. Jsem moc vděčná, že jsem mohla být součástí kurzu Jemného zrození. Prodělala jsem celkem 3 předporodní kurzy a jsem moc ráda, že Jemné zrození byl i pro partnery. Byl to poslední kurz, který mě doprovázel až do samého počátku mého poroduJ. Celé moje těhotenství jsem prožívala skvěle. Praktikovala těhotenskou jógu, jedla zdravě, cítila se dobře, vzdělávala se pečlivě v oblasti přirozených porodů. Nesmírně mě toto téma zaujalo a dávalo smysl. Jemné zrození mi dodalo sebevědomí, a díky tomuto kurzu jsem se začala moc těšit na krásné prožití příchodu mého prvního miminka na svět.
Míšo, byla jste skvělá. Pečlivě jsem dělala úkoly, které jste nám zadávala, a které mně dodávaly sílu a pocit jistoty, že porod bude hladký a krásný proces.

Chtěla bych tu poznamenat, že i navzdory nedorozuměním, které jsme v onen den v porodnici s personálem měli, jsem velice spokojená s tím, jak jsme s manželem zvládli porodit naší dcerku. Uvědomuji si zodpovědnost personálu z legislativní stránky, jejich kompetenci, a že nechtěli nic podcenit, zanedbat a jednali v zájmu ochránit mě i moje miminko podle postupů, které jim bohužel určuje řád nemocnice.

Rodila jsem v porodnici v Havlíčkově Brodě nejen z důvodu, že jsem slyšela, že je to jedna z nejlepších porodnic v okolí, ale i z důvodů osobních. Jedna z účastnic Jemného zrození porodnici také doporučovala, a o tolerování všech zásad přirozeného porodu jsem se dočetla i na webových stránkách, což mně dodávalo pocit klidu a jistoty, že vše proběhne tak, jak si s manželem přejeme. Škoda, že jsem neměla s sebou dulu. Příště bych si ji určitě sebou vzala.

Už od pondělí jsem cítila, že porodím do konce týdne. V úterý začala odcházet zátka. Ve středu jsem pocítila první vlny v průběhu dne. A ve čt už vlny byly častější a častější. Stihli jsme ještě navštívit rodinu manžela a v 20:00 účast na poslední lekci Jemného zrození, kdy už jsem prožívala vlny čím dál intenzivněji. Po půlnoci si dala teplou vanu a od 2. hodiny ranní jsem prožívala příchod miminka už o samotě v obýváku na gauči, soustředěná na dýchání a v hlavě si opakovala afirmace, které jsem již znala nazpaměť. Vlny jsem tou dobou měla asi co každých 10min, možná i méně. Hodiny jsem nesledovala. Mezi vlnami jsem únavou usínala. Často chodila i na wc, kde jsem se cítila velmi dobře J. Přišla 5. hodina ranní, kdy už jsem zůstala jen na záchodě a měla pocit naprosté vyčerpanosti. Do porodnice jsem totiž chtěla jet opravdu až na poslední chvíli, na samotné vypuzení miminka. Po zavolání dule jsem se ujistila, že je pravý čas odjet do porodnice. Bohužel bez vytisknutého porodního plánu, který jsme ve spěchu zapomněli doma L.

V porodnici jsme asi měli smůlu nejen na personál, ale i náročný den, kdy bylo hodně porodů od samého rána a sestry i mladý kolektiv lékařů měli napilno. Zřejmě proto vše probíhalo tak, jak probíhalo.
Po příjezdu mi okamžitě chtěli nandávat monitorovací pásy kolem břicha, které jsem nechtěla a poprosila je, zda by bylo možné mě vyšetřit pouze dopplerem, načež mi bylo řečeno, že je to vyloučeno. A že se monitoringu nevyhnu. Pocítila jsem první zklamání. Obhájila si alespoň polohu na čtyřech na gauči (požadováno bylo v leže) a prožívala 20min vlny s připevněnými pásy kolem břicha. Nemohla vstát, pořádně se hýbat, aby monitoring byl kvalitní a nemuseli ho prý dělat znovu. Byla jsem v průběhu porodu tázána na spoustu otázek, které jsem nebyla schopná vnímat. Odpovídal manžel, pokud věděl. Po přechodu do hezkého porodního pokoje, kde jsem si klekla k posteli a myslela, že už budu mít klid a šanci se zase ponořit zpět do porodního procesu, přišlo další zklamání. Mám vstát a jít na UZ. Nechápala jsem proč a striktně odmítla. Oni, že musím, jenže já nebyla schopná už vstát a někam chodit, už jsem věděla, že se miminko blíží. UZ přístroj tedy přinesli ke mně, já si musela lehnout na postel a UZ bylo provedeno. Poté jsem byla přesvědčována, ať si nechám prasknout vodu, že tak budu mít brzy po všem a vše se zrychlí. To jsem opět razantně odmítla, nechtěla jsem urychlovat nic. Prý musíme udělat kompromis a dávají mi 15min. Když voda nepraskne, zasáhnou.

Po odchodu PA jsem se začala soustředit na prasknutí vody, a jakmile PA zavřela dveře, voda praskla. Byla jsem neskutečně šťastná. Věděla, že čím dříve miminko bude na světě, tím lépe pro nás oba. Chtěla jsem nás ochránit od dalších zbytečných zásahů. Po prasknutí vody jsme se přesídlili do sprchy. Nevím, za jak dlouho, ale někdo nám přál, abychom si nakonec naší Karolínku porodili sami s manželem, do naší náruče. Byl to nejkrásnější okamžik mého života. Vidět její hluboká tmavá očička, která se zabořila do mých hned, jakmile spatřila svět. Chvilinku si zaplakala a poté už byla naprosto klidná. O pocitu klidu se však nedá mluvit ze strany personálu. Uslyšeli plakající miminko, přiběhli a velmi nepříjemně s námi hovořili, co jsme si to dovolili, porodit bez jejich asistence, atd. Já už ale vnímala jen moji krásnou dcerušku na hrudi. Dohadování nastalo i při určování času u dotepání pupečníku a vypuzování placenty. Naštěstí jsme si prosadili svou a prožili i krásný „breast crawl“.

Co jen dodat. Je smutné, že zdravotníci nejsou lépe vzdělaní v této oblasti, a že vzdělávání jde bohužel jiným směrem. Směrem strachu a obav.

Moc se těším na svůj druhý porod 😉

DĚKUJI MNOHOKRÁT, JEMNÉ ZROZENÍ!!!

GÁBINA