Můj syn Mario

​Tak jsem se konečně dostala k tomu, abych Vám napsala o svém porodu.

Ani nevím, jak mám poděkovat, že jsem získala ůplně jiný pohled na porod, něž který je v naší společnosti vnímán většinou lidí. Myslím si, že právě tento pozitivní pohled může za to, že jsem měla přesně takový porod, jaký jsem chtěla. A za tento přístup bych chtěla poděkovat i Vám.

Celé těhotenství jsem si představovala, jak bude můj porod probíhat. Představovala jsem si jak miminko bez problémů vyjde z mého těla a jak leží na mém těle a celá rodina jsme pohromadě. Neustále jsem si říkala, že mé tělo i miminko ví, jak to má udělat. Každy večer jsem cvičila těhotenskou jogu a ještě před cvičením jsem prováděla dechové cvičení a představovala si stoupající slunce. Také jsem cvičila s balonkem epi-no.

Termín jsem měla spočítaný na 11.3., ale měla jsem tušení, že by to mohlo přijít dřív. Nakonec jsem 8.3. ve 3 hodiny ráno začala cítit takový jiný pocit dole, který už nešel zapsat a navíc mě to začalo píchat v zádech. Od té doby jsem si dávala vanu a byla na telefou s dulou, kterou jsem měla domluvenou k porodu. Probírali jsme moje pocity a kolem 11 jsme se domluvily, že se vydám do porodnice (Neratovice). Až do té doby bych popsaly vlny jako velmi lehce zvládnutelné až od 10 hodiny jsem se musela o něco zapírat a více prodýchávat. Vůbec jsem ale neměla strach 🙂

Před jednou jsme tedy přijeli do porodnice. Přivítala mě velmi milí PA. Moje PA se kterou jsem byla domluvená, že bude u mého porodu, byla na cestě a taktéž i dula. Natočil se monitor a přišel pan doktor. Byl velmi milý a i při vyšetření, které probehlo na lehátku a ne na koze, byl ohleduplný. Zjistili jsme, že jsem na 6-7 cm, takže to vypadalo velmi dobře. Mezi tím dorazila dula i moje PA. Málem bych zapomněla na manžela, který byl po celou dobu se mnou 🙂 Jakmile bylo po vyšetření přesunula jsem se do místnosti s rohovou vanou. Místnost byla velmi příjemná a byla osvětlená pouze solní lampou.

Zde jsem strávila asi 3 hodiny a když už jsem cítila tlak na konečník rozhodli jsme se, že půjdu na sál. Na chodbě mi praskla plodová voda ( vůbec jí nebylo málo, jak mě strašili :)) Na salé už byla nachystaná žíněnka a já šla automaticky na všechny 4, i když jsem si myslela, že bych mohla porodit v podřepu zapřená o manžela. V této pozici už byl tlak velmi silny. Spočátku jsem nevěděla jak tlačit, ale PA mi poradila a bylo to ůplně o něčem jiném. Jelikož měl syn skoro 4 kila, tak samotné tlačení trvalo asi půl hodiny.

Bylo to velmi intenzivní a pouze zde se mi zdálo, že to fakt bolí 🙂 Já osobně si myslím, že jsem pěkně řvala, ale ti co tam byli (dvě PA, dula, manžel)říkali, že to bylo úplně normální.Jakmile byla venku hlavička, tak mi PA radila at se snažím tlačit pomalu, abych se nepotrhala. Na 3 nebo 4 zatlačení byl venku a já ho hned dostlala na hrud. Nemohla jsem uvěřit, že někdo takový je doopravdy ze mě, bylo to neskutečný:) Vůbec neplakal jen mě pozoroval a krásně koukal. Byl velmi čilý. Pupečník jsme nechali dotepat a manžel ho pak přestřihnul. Po té jsem se přesunula na lehátko a opět syna dostala na hruď. Asi za 10 minut po té, samovolně vyšla placenta.

Malý se asi na potřetí přisál. Až v této době přišel doktor, aby mě zkontroloval. Moje PA se s ním domluvila, že pokud nebude potřeba, stačí aby byl pouze někde vedle. K mé velké radosti nebylo žádné poranění, pouze odření. Z toho mám velkou radost.Do dvou hodin jsem vypila koktejl z placenty a cítila se moc dobře. Celý personál v Neratovické porodnici byl velmi přijemný a já jsem se tam cítila velmi dobře.

Mrzí mě, když slyším okolo sebe příběhy a trápení, kterým si maminky i děti prošly, protože pro mě to byl krásný i když pracný zážitek.

Ivana