Kdo nerodil si neumí představit sílu zrození…..

Milé ženy . . .ráda bych se podělila i já o svůj porodní příběh, i když se nakonec nekonal doma, jak jsem si vysnila a celou dobu těhotenství si nepřála nic jiného.

Nepočítala jsem ale, že moje miminko by to chtělo jinak a bylo pro mě velmi těžké se smířit s tím jet nakonec do porodnice. Tak tedy 5.1. v 2:00 hod jsem v posteli cítila zvláštní křeč do zad, jako bych měla umrtvená bedra. A po chviličce odtekla část plodovky, šla jsem na toaletu, kde ze mě opět odtékala část vody a trochu hlenové zátky . . . . voda byla bohužel zakalená a zelená.

Volala jsem PA a řekla co se děje, ona mi sdělila, že je u porodu, že až skončí přijede se na mě podívat. Mezitím jsem začala mít slabé kontrakce do břicha, které byli chvíli nepravidelné, chvíli pravidelné a tak dokola. Asi kolem páté ráno dorazila PA. Řekla, že ta voda je takový malý vykřičník a že to budeme sledovat. Zůstala u nás do osmi ráno, kdy kontrakce úplně ustáli. PA se radila s jinou kolegyní po tel.řekla že tedy ještě počkáme co se bude dít, že pojede domů, já ať se vyspím a ona taky a pak se vrátí. Přijela k nám dopoledne asi kolem dvanácté, kontrakce stále nikde, voda se pořád upouštěla zelená a já začínala být nervozní. Dítě ještě navíc ve špatné poloze zádíčky k mé páteři, takže jsme různě polohovali, natáčeli, masírovali, všechno možný a nic.

Čekali jsme do šesti do večera kdy mi sdělila, že by bylo bezpečnější jet do porodnice. Že nevíme proč a co se uvnitř děje, ozvy byli v pořádku, poloha a voda ne. Cítila jsem zoufalství a chtělo se mi strašně brečet, musela jsem to rozdýchat a snažit se napojit na miminko proč to tak je. Měli jsme vybranou celkem v pohodě porodnici, porodní přání, plnou moc, ověřené podpisy, naší PA, a tak jsme si řekli že pojedeme a budeme stále spolu . Ze strachu že to asi nebude pro nic zanic ta voda, Že mi mé dítě dává najevo, hele něco je tu blbě.

Jeli jsme s mužem napřed, když jsme přijeli před porodnici nezvládla jsem to psychicky a rozbrečela jsem se, že tam nechci, že se bojím a že vůbec nemám náladu si cokoliv prosazovat jak jsem si to plánovala kdybych tam náhodou musela. Obešli jsme třikrát dokola porodnici, trochu jsem se uklidnila a šli jsme dovnitř. S mou PA jsme se dohodli, že povíme že je voda odteklá 1 hod. Hned u příjmu se tvářili divně a řekli, že takové přání není možné, že všechno nesplní. Atmosféra nebyla zrovna přátelská. Doktor mě prohlídnul, natočil se monitor a všechno bylo ok. Nabídl mi hned vyvolávačku, že je to standardní postup u té vody.

Podepsala jsem reverz, pak se ptal jestli chci atb, vzhledem k tomu mému streptokokovi i té vodě. . . s tím jsem souhlasila na doporučení mé PA. To ho překvapilo ale byl rád. Působil na mě docela flegmaticky, ale byl docela vtipný. Bylo vidět že spoustu věcí nechápe v mém přání, ale nebyl nepříjemný, nebo arogantní. Spíš pobavený. Pak jsem se seznámila s jejich PA, která se o mě měla starat v průběhu porodu. Byla to starší paní a bylo na ní vidět, že se snaží být milá, ale systém se na ní podepsal. Byl to přesně ten typ PA, které pouze asistují lékaři a nikdy by nešli proti němu.

Přišli jsme na pokoj – měli naštěstí nadstandard – mohli jsme tam být všichni spolu samy a mě začali kontrakce . Řekla jsem si, že to snad není možný, miminko asi čekalo, až se sem přemístíme. V osm hod to začalo, sílilo to a tak jsme volali naší PA, kterou úplně rádi neviděli. Každé dvě hod točili monitor, který byl výborný, jejich PA mě jednou vyšetřila a říkala něco o epidurálu. Na to jsem jí řekla, že na to snad nedojde. – Ona že abych se nedivila, že od odříkaného chleba je největší krajíc. Prodýchávala jsem kontrakce na pokoji, moje PA mi pomáhala a učila mě jak se uvolňovat, že si nemám stoupat na špičky ale naopak to pustit. Čím dál víc jsem volala nahlas áááááá, pak jsme šli do vany, kde to trošku polevilo a potom zas o dost zesílilo. Když už jsem volala silně hlasitě ááá, přemístili jsme se na sál na žíněnku na zem.

Poloha mi vyhovovala na čtyřech s hlavou dolu. Můj muž mi byl po celou dobu oporou, hladil mě, masíroval, říkal jak to hezky zvládám, moje PA to samé. Místní PA sem tam přešla po sále do jiné místnosti a nechávala nás být v klidunás jen s naší PA. Moje PA mě požádala jestli by mi nevadilo, aby mě vyšetřila aby se podívala jak jsem na tom. Souhlasila jsem, byla jsem na 7cm otevřená ve 3hodiny ráno.

Vlny byli tak silné, že jsem přímo řvala asi i na celé oddělení, ale nešlo nekřičet. Když jsem se i tady ve skupince (porod v domácím prostředí) ptala, jak bolí porod, říkaly jste mi, že se to nedá k ničemu přirovnat. Nedá, ta bolest vás tak pohltí a chytne a nepustí. Nejde utéct a když se snažíte uhýbat, je to ještě horší. Křičela jsem, naříkala, prosila, volala že už nechci, nemůžu . . . moje PA mi opakovala ale ano chceš každá vlna je dobrá a pomáhá nám. Můj muž mi pak řekl, že když jsem volala moc, tekli mu slzy jak moc mu mě bylo líto. Pořád jsem navíc měla v ruce kanylu (po atb) na kterou jsem vůbec nedávala pozor a o ruku se dost opírala, samozřejmě jsem si ji vytrhla – což jsem byla ráda. Když jsem měla pocit, že se mi chce na záchod, moje PA semnou šla a řekla ať tam jsme alespoň na tři kontrakce, už se změnil zvuk, který jsem u toho vydávala. Jakoby mě to nutilo si přitlačit. Na to přišla jejich PA a řekla něco ve smyslu běžte z toho záchodu, ať není průser.

No 🙂 Nevím kolik bylo přesně hodin, místní PA přišla a řekla ať si vlezu na postel že mi natočí monitor, v kontrakci jsem jí prosila, že žádný monitor nechci a že ví že nemůžu ležet. Poprosila mě ať si tam vlezu, že můžu být na čtyřech, ale ať tam jdu, že kdyby něco že mě ze země už nezvednou . . . bylo mi hrozně, všechno mě bolelo a ona mě rušila. Vylezla jsem tam a ona ještě otravovala s náběrem CRP – nechápu zpětně důvod, když už jsem skoro měla jít tlačit. Po monitoru jsem si lehla na bok a mezi vlnami, které byli silné a doba klidu mezi nimi se zkracovala jsem byla v limbu . . , jakoby mikrospánku.

Blížila se sedmá hodina ranní a my věděli, že se mění služba, vedle za dveřmi jsem slyšela nějakou fůrii jak naštvaně, diktátorským tónem hlasu říká PA, která nás měla v péči, tak to teda ne a v tom vlítla na sál a začala si teatrálně nasazovat rukavice a já koukám na mého muže a naší PA a oni jen otočili oči v sloup, říkám co to je, na co si bere ty rukavice? A ona já jsem tady PA a dám vám pásy a budeme točit v kuse monitor. Říkám, že ne a mám kontrakci- ta nevychovaná paní mi v té kontrakci podává ruku, přímo mi ji cpe pod nos a představuje se. A poté mi násilím rve ty pásy. Říkáme ji že to nechceme, ona teda naštvaně“ tak mě je to jedno, jdu pro doktora bude rodit on“ Což bylo nejrozumnější co za tu dobu řekla .

Přišel doktor, ten co mě přijímal a povídá ten pás snad už není nutný, jen přikládejte sem tam sondu. A Vy klidně zůstaňte na boku ať se miminko dorotuje. PA co si převzala směnu jen naštvaně řekla doktorovi: Přišli jsme o kanylu a doktor na to no a? A ona já tady nemusim bejt a doplňovala si tam něco do skříní. Doktor se ještě ptal původní PA co směnu opouštěla jaká byla příprava?

Ona že nic nebylo, on jen nevěřícně a obdivně řekl hmmm . Tak strašně jsem se bála, že by ta hrozná ženská měla asistovat u narození mého dítěte. Pak už jsem jen tlačila – na boku s jednou nohou opřenou o moji PA a rukama jsem drtila mužovo ruce. Tlačila jsem přes hodinu, to mi pak řekli zpětně, připadalo mi to nekonečně dlouhé. Křičela jsem tak moc, že mě bolelo v krku a myslela si že mě musí slyšet i o barák vedle grin emoticon. Jako nějaký tygr. Prořezávání hlavičky tak strašně pálilo a bylo intenzivní a navíc se stále hlavička vracela zpět i to bylo velmi bolestivé.Doktor navrhoval malý nástřih. Já nechtěla ,a když jsem se podívala na moji PA tak také kroutila hlavou že není potřeba což mi dodalo odvahu a odmítla jsem.

Po pár dalších kontrakcích už jsem si ale říkala, že si ho snad nechám udělat a ukazovala jsem PA prsty jako nůžky ona jen zakroutila hlavou tak jsem jí věřila a řekla si že ví co dělá. A když konečně na několik dlouhých vln byla venku, okamžitě se narodilo celé miminko . Tu vlnu při tlačení bych popsala jako kdyby byla rozdělená do tří – první náznak na tlačení, druhá tělo tlačilo silně samo a já hodně zabrala a třetí už doznívání. Po narození mi Vítka položili hned na bříško a on začal hledat a naznačoval sání .

Apgar měl 9-10-10, nechali dotepat pupečník a nechali nás na sále 2 hod o samotě. Ještě byl trošku problém s vydáním placenty. Nechtěli jí dát, až když jedna z PA řekla že v minulé porodnici placentu normálně dávali, řekl doktor tak když o tom nebudu vědět. . . V tom šel můj muž za tou furií která už placentu aktivně odnášela,jestli jí tedy může poprosit o tu placentu. Jen ji hodila na stůl a že jí ať už o nic neprosíme . Bohužel se malý na břiše ještě pokakal hodně smolkou, tak jsme ho museli nechat opláchnout vodou. Domů jsme šli hned druhý den, byli jsme tam 24 hod – byla jsem strašlivě vysílená a plná emocí. Odchod z porodnice zapsali jako předčasný, ne jako ambulantní. Pediatr se moc netvářil, ale hned po větě všechno je v pořádku jsem to na něj vybalila .

Ženy musím říct že porod je dokonalý děj, který příroda dokonale vymyslela , všechna ta zvláštní bolest, euforie, návaly dojetí, stav vyčerpání a pocit, že ta bytost která k Vám přišla na tento svět je nejdůležitější a Vy víte že nikoho nemůžete milovat víc. I když to dopadlo tou porodnicí, se kterou jsem za nic nepočítala, tak to byl krásný zážitek. Byla jsem na sebe pyšná, že jsem to zvládla bez léků na bolest a nástřihu a hlavně že můj chlapeček byl po celou dobu v pohodě a neplašil personál tím, že by měl špatné ozvy.

Na konci řekli, že dlouho neviděli tak spolupracující miminko, byli překvapení. Na začátku když jsem přišla do skupinky jsem byla na smrt vystrašená z představy porodit a na konci je ze mě silnější žena, která má navíc sebevědomí, že zvládne už všechno .

Kdo nerodil si neumí představit sílu zrození .

Moc Vám děkuju za podporu a snad nevadí, že jsem příběh vložila sem místo do OT (skupina porod v domácím prostředí). Jinak Vítek měl 2880g, 52cm a obvod hlavičky 35cm a narodil se přesně na termín 40tt 6.1.2016 na Tři krále.

P.S. I když jsme vybírali malou alternativní porodnici pro všechny případy, tak mě překvapilo že i tak nás nutili a tlačili do věcí co nechceme i když to ani nebylo potřeba.

Tak mě napadá jak to teda chodí v porodnicích, které o sobě nerozhlašují že jsou pro přirozené porody. A stejně jako všude je ta práce jen o lidech a jejich přístupu i na tom nejvíc přirozeném místě.