Pocit sebeuspokojení a hrdosti

Dobrý den, ještě jednou bych ráda poděkovala za kurzy, které děláte. Líbí se mi na tom, že si ženy navzájem pomáhají a podporují a stejně jako mě kdysi pomohly pozitivní a inspirativní porodní příběhy, ráda bych sdílela i ten svůj, dne už jako milou vzpomínku na ten úžasný a zázračný děj.

Po první porodu syna, který trval více jak 27 hodin, jsem se během druhého těhotenství rozhodla, že druhý chci jinak. Zúčastnila jsem se tedy v šestém měsíci kurzu hypnoporodu, díky kterému jsem si uvědomila, že je možné se na porod psychicky aktivně připravovat a jelikož strach a obavy perfektně zafungovaly, opravdu poctivě jsem si každý den před spaním pouštěla relaxace. Pozitivní účinek byl téměř okamžitý – vědomí, že dělám něco pro to, aby vše dobře proběhlo, mě uklidňovalo a dodávalo mi sílu v „nekonečném“ těhotenském nepohodlí.

Narozdíl od prvního porodu, kdy mi kontrakce začaly den před termínem porodu, jsem tentokrát přenášela druhý den a stále se nic nedělo, což bylo velmi nepohodlné, neboť celé těhotenství bylo oproti prvnímu velmi vyčerpávající. Večer, kdy jsme se s manželem hodili do pohody, jsem však začala mít divný pocit a začala vnímat nepravidelné „vlny“. Přesunula jsem se tedy do sprchy, abych si teplou vodou zkontrolovala, zda jde opravdu o pravidelné kontrakce. Naložila jsem se do dětské vany, což bylo velmi komické a kromě vzrušení, které se stupňovalo, jsem nyní cítila grotesknost situace. Vlny chodily častěji a zpravidelňovaly se a ve vodě se lépe přijímaly. Jakmile začala být voda studená, cítila jsem, že je vhodné změnit prostředí. Mezitím jsme zkontaktovali všechny možné hlídače našeho prvního syna, který v klidu spal ve vedlejším pokoji, aby byli v pozoru. Poté jsem spěchala na záchod, jelikož jsem si chtěla udělat domácí klystýr a jet do porodnice, co nejpozději, s tím, že tam už klystýr pravděpodobně nestihnu. Z klystýru jsme měla dobrý pocit, ale začala jsem cítit, že je potřeba se zklidnit a přenechat řešení všech technických věcí na manželovi a začít se soustředit jen na sebe, své tělo a miminko.

Ztemněli jsme byt, a já jsem nahá, s pecičkovým pásem na kříži začala prodýchávat vlny při poslechu relaxací. Nejvíce mi pomáhala poloha vkleče s rukama opřenýma o gymnastický míč. Plně jsem se soustředila na hlas z relaxací a snažila se co nejvíce uvolnit pánev rozkročeným klekem a pohupujícím se pohybem. Takto jsem se velmi rychle uzavřela do sebe a jen gesty dávala manželovi vědět, jak často chodí vlny. Náhle byly vlny tak blízko od sebe, že jsem měla pocit, že už si mezi nimi nedokážu oddychnout. Dala jsem manželovi vědět, že už bychom měli jet, ten rychle zavolal švagra, aby k nám šel na noc na hlídání. Než jsem se nasoukala do oblečení a vyšli jsme před dům vše gradovalo a já se bála, že budu rodit v autě. Cesta v autě byla velmi nepohodlná, nevěděla jsem jak si sednout, bála jsem se rodit v autě, taky jsem se bála zastavit uvolněnost. Cesta z auta do nemocnice byla lepší, ale při každé vlně jsme museli zastavit a já ji prodýchávala opřena auto, pak o manžela.

Sanitárka z porodního oddělení se na nás skepticky podívala, že tak velký spěch to přece nebude, pravděpodobně zvyklá, že většina rodiček křičí, že již to bude a ono to tak horké není. U mě to však rychlé bylo a po kontrole od doktorky již nikdo nepochyboval. Praskla mi při vyšetření voda a okamžitě jsem šla na porodní sál. Pak už šlo vše rychlé, vše bylo hotovo do čtvrt hodiny tj. do půl hodiny od chvíle, co jsme vyjeli z domu tj. do čtyř hodin od první kontrakce!!

Pro změnu po prvním porodu jsem chtěla zkusit polohu na čtyřech, zjistila jsem, že ta mi ale nevyhovuje a tak jsem zvolila polohu ve dřepu, nakonec jsem se na poslední fázi přesunula a seděla jsem tak na okraji židle či kozy, zapřená o něco nohama, už však nevím o co 😀 A opravdu šlo už jen o dotažení celého procesu do zdárného konce. Byla jsem moc ráda, že zde byla porodní asistentka a nebyla jsem na to sama, neboť mi při posledních tlačení dávala vědět, kdy mám zatlačit podle toho, jak to vypadalo „dole“ s dcerkou, za to jsem byla moc vděčná a pro případný další porod bych volila tuto variantu – zůstat, co nejdéle doma a na poslední fázi porodu (pro příště možná o chlup dříve) být v porodnici.

Rozhodně jsem z celkového porodu měla kromě radosti stejně jako u prvního, tak pro změnu také pocit sebeuspokojení a hrdosti na to, jak jsem to tentokrát zvládla plynule a krásně téměř sama. Jelikož tento text dopisuji s přestávkami až po roce a půl, mohu i s odstupem říci, že je to ideální pocit pro vstup do mateřství a role matky ve vztahu už k hmatatelnému dítěti a tento pocit pomáhá pak při dalších problémech a útrapách, které rodičovství samozřejmě provázejí.

Doporučit tedy rozhodně mohu napojení se na sebe, k čemuž mi pomáhaly nahrávky z kurzu a poddání se vnitřním procesům, které se během porodu odehrávají, to je za mě klíčové. A rozhodně si myslím, že je dobré se znát, neboť každému opravdu vyhovuje něco jiného a je dobré vědět, co to je.

Doufám, že tento text také přispěje k jinému pohledu na zázrak narození a trochu vyrovná dříve předávané až hororové historky J.